Současná doba a její trendy jsou jednoznačné – sjednocování a jednoduchost, platí to bez výjimky také ve světě dobrého zvuku a právě proto se objevuje čím dál víc „chytrých repráčků“, kompaktních ozvučení a hlavně designových řešení, která mají za úkol oslovit lidi, jimž přijde klasický hi-fi systém příliš komplikovaný k umisťování v jejich vyladěných interiérech, případně i k obsluze. Jako jeden z prvních to kdysi vycítil britský Naim se svými modely Mu-so, dnes je nabídka obdobných nepřeberná. Do tohoto světa se pustil také mistr designu, italský Sonus faber.
Jejich variace na dané téma nese jméno Omnia, naznačující všestrannost – volným výkladem latinského termínu získáme „pro všechny věci“. Sonus faber Omnia by se dal nejlépe popsat jako objekt – jde o velmi elegantní a relativně kompaktní přístroj, stojící na podstavci a dávající na odiv zejména svou dřevěnou horní desku s trojicí podélných zářezů, sloužících nejen pro okrasu, ale také pro informativní účely a dotykové ovládání.
Omnia tak trochu připomíná loď, plující po hladině, členité a přesto jednoduché tvary jsou z toho světa, kdy mnohem více řekne obrázek než sebesložitější popisy. Čelní stěnu zahaluje průzvučná černá látka, stejně jako boční, lehce zapuštěné výdechy. Sám kovový podstavec pak není samoúčelnou podstavou, ale zprostředka stoupající trn slouží pro rozptyl basové energie z nad ním umístěného basového reproduktoru.
V zadní části najdete praktickou sadu konektorů. Vyjma nutné napájecí zásuvky a běžného ethernetového konektoru (jakkoliv většina majitelů asi zvolí vestavěnou Wi-Fi) je tu také HDMI vstup s podporou ARC a také analogový vstup, jemuž lze přiřadit funkci klasického vstupu linkového nebo vstupu pro gramofon s MM přenoskou. Je tedy jasně vidět, že v Sonus faber dobře zmapovali, co běžní lidé potřebují – trendy gramofon a ozvučení televizoru, pro zbytek potřeb postačí streamování. Omnia zvládá TIDAL Connect, Roon, Spotify, případně cokoliv přes AirPlay či Chromecast a také Bluetooth.
Do uzavřené ozvučnice Omnia se vešlo celkem sedm reproduktorů, všechny vyráběné na zakázku přímo pro tento model. Jsou tu výškové reproduktory o průměru 1,9 cm s klasickou hedvábnou kopulkou, středotónové kónické membrány z papírové drti o průměru 7,6 cm, boční širokopásmové reproduktory z celulózové drti o průměru 4,45 cm a dole jeden basák, tvořený hliníkovou membránou o průměru 16,5 cm. Čtyřpásmovou sestavu drží pohromadě a ovládá DSP (firmou na míru vyvinutý systém Crescendo s důrazem na efekt prostorovosti za pomoci míchání signálu, úpravy fází apod.) a energii dodává bezmála 500 Wattů digitálních zesilovacích modulů. Díky tomu všemu umí Omnia hrát v rozsahu 30 – 25 000 Hz (-6 dB).
Elegantní Omnia má půdorys 65 x 28 cm (v nejširších bodech, samozřejmě) a výšku 13 cm, takže se dobře vejde právě i na skříňku pod televizor, s váhou 7,6 kg také s umisťováním problém nebude.
Ovládání přístroje je možné přes pohlednou horní desku s dotykovými prvky. Systém s hezkým názvem Senso o sobě při provozu vlastně nijak nedává vědět, ale lze jím jednoduše měnit vstupy i regulovat hlasitost. Vzhledem ke konceptu tohoto objektu ale využijete určitě více dodávané dálkové ovládání nebo aplikaci pro telefon či tablet. Barva tří linií prozrazuje, jaký konkrétně režim / vstup je právě navolen.
Sonus faber Omnia jsme poslouchali v prostorách showroomu dovozce, ke srovnání byl klasicky pojatý systém s kombinací elektroniky McIntosh a reprosoustav Bowers & Wilkins nebo Sonus faber, alternativě pak také bezdrátové reproduktory od Denon nebo B&W.
Překvapilo nás, že v tlumené a velké místnosti dokázal reproduktor přeci jen vytvořit docela solidní iluzi kontrabasu Roberta Balzara v jeho „Remember Hymn“ z desky „Tales“ vzniklé ze spolupráce s Johnem Abercrombiem (2008 | Robert Balzar | 9802115026 2). Je to bas při velmi nízké i vysoké hlasitosti zjevně držený pohromadě pomocí DSP, nicméně díky tomu má dobrý tvar a solidní plnost za všech podmínek. Není to nijak přehnaný objem, spíše jde vlastně o decentní vyrovnanost, ale je to bas záměrně nastavený do podoby poslechově hezké.
Taktéž ve vokálním pásmu najdete – soudě podle Bee Gees a jejich „While I Play“ („Life in a Tin Can“ | 1973 | Polydor | 833 788-2) – jistou kulatost a záměrnou hezkost. Srozumitelnost je dobrá, jakkoliv zvuk nemá ambice nabídnout kdovíjaké nejjemnější nuance, mnohem více si cení příjemné jemnosti a nekonfliktnosti s italskou barevností. Je tu cítit lehký akcent na plnost až „ducatost“, prostě zvuk, který vás provede s pohodou nahrávkou jakékoliv zvukové kvality.
I výšky jsou jemnější, divoká „Meeting of the Spirits“ od Mahavishnu Orchestra („The Inner Mounting Flame“ | 1998 | Columbia | CK 65523) měla férovou strukturu a vlastně celkově překvapivě (s ohledem na typ přístroje) neefektní a civilní podání. Důležité je i to, že zvuk zůstává díky dobře odvedené práci DSP v praxi stejný při tichém i hlasitějším poslechu.
Dostanete-li chuť na trochu šťavnatější poslech a pustíte do Omnia větší kus typu Gershwinovy „American in Paris“ v podání symfonického orchestru doplněného dvojicí klavírů sester Labéquových („Rhapsody in Blue“ | 1987 | Decca | 466 424-2), dostanete spíš kultivovaný než všeobjímající styl, který by se na vás vyvalil, jak to známe z mnoha jiných reproduktorů obdobného stylu. Omnia nehraje na efekt a přesto je to díky barevnosti vlastně celkem zábavný poslech. Není to reproduktor, kterým byste nicméně zaplnili velké prostory na párty hlasitost, nejlépe mu je v běžných prostorách i hlasitostech, tam je zvuk „DSPciplinovaný“.
Zajímavé bylo podání prostoru v Mozartově houslovém koncertu K211 (Anne-Sophie Mutter | „Violin Concertos Nos. 2 & 4“ | 1998 | EMI | 5 65539 2 7). Šlo o reprodukci ne v podobě nějakého jednoho soustředěného bodového zdroje, ale samozřejmě klasické stereo nabídne obraz širší a hlubší. To zajímavé je spíše to, že subjektivně jako kdyby hudba nevycházela přímo z přístroje, ale z místa kousek zdánlivě nad a okolo těla Omnia, což vede k pocitu, že hudba není přímo spojena s reproduktorem.
Charakter Sonus faber Omnia by se asi dobře dal popsat coby „na pohodu“ – rytmická a důrazná „Running Up That Hill“ od Kate Bush („Hounds of Love“ | 1997 | EMI | 7243 5 25239 2 4) zněla příjemně, rozlévala se nijak uspěchaným způsobem a vlastně tak nějak působila i jako podaná v duchu dostupnějších řad značky Sonus faber. Není to reprodukce na efekt, ale na poklidnou zábavu za každých okolností.
Sonus faber Omnia je elegantní designová záležitost, která nabízí italsky příjemný, barevný a kultivovaný způsob poslechu hudby. Není to reproduktor, který by dbal na nějaké efekty, ale který má nabídnout pocit důstojného luxusu – a to se daří. Několik originálních řešení, pěkné materiály a třeba i přítomnost fyzické konektivity zajišťují dobré ozvučení běžného prostoru s lehkým dotekem skutečného hi-fi Sonus faber.
Kč 47 990,-
FOTOGALERIE
https://www.hifi-voice.com/testy-a-recenze/bezdratove-reproduktory/3934-sonus-faber-omnia#sigProIdebc64efb2c
--- --- --- --- ---
KLADY
+ design
+ docela zaplňující zvuk i ve větší místnosti
+ HDMI a obecně fyzická konektivita
+ podpora Roon
+ příjemná zvuková charakteristika
ZÁPORY
- přesto, že je doba streamování, fyzických rozhraní by mohlo být víc
--- --- --- --- ---
DOVOZCE: EP Audio | www.epaudio.cz