Jakkoliv Hans-Ole Vitus nepatří mezi tu nejstarší doposud tvořící generaci audio vývojářů, má na svém kontě od prvních opatrných krůčků ve vývoji a výrobě v letech 1985-86 požehnaně zásluh a pozoruhodných výrobků, své nadšení a know-how stačil dokonce již předat i svému synovi, který úspěšně vybudoval „lifestyle high-end“ výrobce Alluxity a dnes se obloukem vrátil ke svému otci, kdy vede značku Vitus právě spolu se svým vlastním projektem. To znamená, že Vitus senior se věnuje již jen a pouze vývoji svých ultimativních hraček.

Firma má ve svém katalogu tři stupně elektroniky, kdy už ta nejzákladnější bezezbytku splňuje high-endové nároky, přičemž ta nejvyšší je pojata zcela nekompromisně – kupříkladu nejlepší monofonní koncový zesilovač má čtyři šasi, oddělené moduly pro bi-amping a celkovou váhu 300 kg. A samozřejmě také odpovídající cenovou relaci v řádu středních jednotek milionů korun. To zajímavé z pohledu poměru ceny a výkonu – dá-li se to tak ještě v této úrovni uvažovat – se však nachází v prostřední řadě Signature, navazující na ideje a koncepty, s nimiž značka začala svou existenci.

Nosnými prvky v této sérii jsou zakázkové UI transformátory, plně diskrétní zesilovací moduly bez celkové zpětné vazby, šířka pracovního pásma v řádu MHz, modularita pro případné snadné budoucí upgrady, přesné relátkové ovládání hlasitosti nebo předimenzované napájecí zdroje.

Vitus Audio SL-103

Linkový předzesilovač SL-103 (třetí vývojová generace přístroje, uvedeného roku 2004 jako SL-100) má klasický industriální design značky Vitus Audio. Do mezery uprostřed mezi bytelnými díly čelního panelu je vnořený vertikální obdélník displeje, na levém i pravém hliníkovém profilu se nachází nad sebou vyskládaná tři tlačítka – vlevo pro zapnutí, volbu vstupu a vstup do nabídky nastavení (plus samozřejmě pohyb v ní), vpravo je regulace hlasitosti a mute.

Ostrost hran jen jemně a téměř neviditelně zjemňují zakulacení rohů, jinak je šasi precizně vyrobeno a opracováno, působí zcela čistě a robustně.

Technicistní soustředěnost sálá i z plochy zadní, vyskládané téměř do posledního místa přísně organizovanými konektory. Uprostřed najdete napájecí zásuvku s velkou vypínací kolébkou, po stranách pak v pravolevé zrcadlové symetrii dostatečné množství vstupů a výstupů.

Zahrnuje to tři XLR vstupy, dva RCA vstupy (vše jen linkové a analogové, v této třídě jde čistě o puristický nedigitální koncept), k tomu pak máte k dispozici paralelně vedené dva XLR + dva RCA výstupy na každý kanál s regulovanou hlasitostí a jedny cinche páskové smyčky. Nezdá se to být kdovíjak mnoho, ale pro běžné sestavy je to dimenzování naprosto dostačující.

O technických řešeních svých výrobků Hans-Ole mnoho nenamluví, spoléhá na všeobecně zmíněné principy (viz výše) a pár technických parametrů, jako je rozsah regulace hlasitosti -90 až +18 dB v krocích po 0,5 dB za pomoci sítě odporů řízené relátky. Výstupní část pracuje s frekvenčním rozsahem sahajícím až za 800 kHz a to při odstupu signálu a šumu nad 110 dB při 1 kHz a hodnotě THD+N pod 0,01% na stejném kmitočtu.

Dočtete se nicméně také o tom, že vnitřní signálové cesty jsou plně symetrické. Vitus říká, že pro zesílení používá pečlivě párované tranzistory a odpory s cílem dosáhnout ideálně rovné frekvenční odezvy bez proměnlivosti vlivem provozních podmínek.

Pak už se vlastně dozvíte jen o šířce 43,5 cm, hloubce 42,8 cm a výšce 13,5 cm včetně poměrně robustních nožek, na něž se rozkládá váha citelných 25 kg.

Vitus Audio SS-103

Ve velmi obdobném designovém duchu jako SL-103 je vyveden i větší ze dvou dostupných stereofonních koncových stupňů řady Signature – behemot SS-103 (i tady trojka naznačuje třetí iteraci). Také jeho čelní panel je rozdělen do tří segmentů, kdy uprostřed je malý displej, sloužící však primárně k zobrazení pracovní třídy (lze jej přepínat mezi A a A/B), případně funkce mute. Rozložení šestice ovládacích prvků je identické jako u předzesilovače, byť nastavení je tu pochopitelně méně.

Boky a členitý horní panel slouží primárně k odvodu tepla, jsou tu masivní chladiče a otvory pro volné proudění vzduchu, jakkoliv ani po několika hodinách poslechu v čisté třídě A se zesilovač nezahřál víc než na vlažnou teplotu.

Do velkorysé zadní plochy se vměstnalo jen pár nezbytných konektorů. Dole je běžná napájecí zásuvka, ve stejné úrovni pak vždy jeden XLR a jeden RCA vstup na kanál. Horní polovinu obydlují nad sebou umístěné pevné reproterminály s velkými rozestupy – jeden pár na kanál.

Výstupní výkon štědře dimenzovaného přístroje je 50 Wattů / 8hm nebo 100 W / 4 ohm na kanál v čisté třídě A, respektive přesný dvojnásobek ve smíšeném režimu A/B. Šíře pracovního pásma činí i tady „přes 800 kHz“, odstup signálu a šumu přes 100 dB a hodnota THD+N je méně než 0,01% - obě na 1 kHz. Výstupní impedance je nízkých 0,075 ohm (tj. tlumící faktor při 8 ohmech je zhruba 100).

Signálové obvody jsou i zde plně symetrické, v případě RCA vstupů jsou hned převedeny na symetrickou podobu.

Fortelná krabička má šířku 43,5 cm, výšku 31 cm (opět včetně pěkných a výraznějších nožek) a hloubku 60,1 cm. Celé zařízení váží tučných 85 kg.

Sestavu jsme poslouchali ve vyladěném kopřivnickém showroomu dovozce, odkud známe například Vitus Audio SIA-030 nebo třeba obdobnou (a o kousek lepší, ač o kus dražší) sestavu SL-103 / SM-103. Zdrojem signálu byl Kalista DreamPlay XC, poslouchalo se přes Rockport Technologies Avior II a propojeno bylo kompletně kabeláží Nordost Valhalla 2. Nordost také dodal množství doplňků (QPoint, QSource, QBase,…), zatímco streaming stále kompletně na top modelech SOtM. Při druhém kole poslechu se nám podařilo zažít systém propojený skoro kompletně kabely Nordost ODIN 2.

Je pravda, že rozehřátí systému chvilku trvá, jak už to často u velkých strojů bývá, my jsme měli privilegium ho poslouchat po bezmála 24 hodinách provozu – tedy v bez diskuse plně prohřátém stavu.

Jestliže se SL-103 / SS-103 něčím konkrétním vyznačuje v basech (protože čistota a rozlišení jsou tu jaksi samozřejmostí), je to naprosto klidná autorita, jen ještě dále podporující velikost. Je tu v každém okamžiku pocit velikánské výkonové rezervy – dokonce i v režimu čisté třídy A, který je o něco poslechově příjemnější, než smíšená A/B a nikdy jsme neměli pocit, že by v reálu nestačil, byť byla hlasitost občas dost vysoko. A to je syntetický basový rytmus v „Glem ikkje“ Kari Bremnes („Det vi har“ | 2017 | Strange Ways | WAY 309) notným požíračem dostupné energie. Pokud jste někde slyšeli, že lidské ucho není fyziologicky schopné rozeznat více poloh a barev basů, než co by na prstech jedné ruky spočítal, poslechněte si tyto Vitus – tolik odstínů, tolik variací a taková plnobarevnost, to je prostě krása. Přitom to není nějak líbivý charakter, to tu maximálně probleskuje Kalista. Samotné zesilovače se drží „rovně“, skálopevně artikulují co do nich přichází a dodávají hudbě velké měřítko, stejně jako nemalou váhu. Z Avior II vytékaly subbasové oktávy s fantastickou samozřejmostí.

Alyssa Coco, obklopená kapelou Roses & Revolutions, ve „Feeling Like Myself“ („Midnight Monsters“ | 2021) zněla parádně. Dobrá, ale nijak výjimečně audiofilsky zprodukovaná nahrávka zaznívala epesně „rozsvíceně“, rozlišení zesilovačů je opravdu exkluzivní. Energie hlasu, velkého (to zásluhou přehrávače Kalista) a s nenucenou soustředěností posazeného do centra scény, proudí zcela svobodně. Je to stav, kdy jakoby ani už vlastně nezáleželo na nahrávce jako takové, tedy její formě, je to poslechově skvělé a až holograficky přítomné. Není to pak zvuk s jakoukoliv stopou technické příchuti, je tělesný, živoucí, dýchající a zároveň nezkreslený nějakou líbivou harmonií, vše vyvěrá z nitra, v přívalu čisté muzikálnosti.

Činelová linka v „Beauty Queen“ od Roxy Music („For Your Pleasure“ | 1999 | nahráno 1973 | EG | 0724384744922) není v nahrávce nijak zvlášť prominentní, neb pochází ještě z dob, kdy efekty nebyly nutné k zaujetí posluchačů. SL-103 / SS-103 však mírně nenápadné činely naprosto suverénně vytáhne – ne, že by přednes byl cinkavý nebo cokoliv jiného, okolní zvuky, hlas, basa nebo bicí a ostatní jsou stále hlasitější a dominantnější, ale přesto činely zní zcela jasně a působí realisticky, přítomné, konkrétní. Můžete vnímat nejen průběh tónu, ale skoro jako kdybyste viděli rezonující plochu. Ostatně přehlednost je rozhodně prostě fascinující – všechno tu je, ne ve stylu studiových nearfield monitorů, ale ve své podstatě, v uvěřitelné, hmatatelné opravdovosti. Těžko říct, jak to Hans-Ole Vitus dělá, ale dělá to dobře.

Už jsme to trochu nakousli, ale je dobré to zdůraznit. Pokud by se vám náhodou 50 Wattů výkonu v čisté třídě A zdálo být limitující, nemějte starosti. Jednak běžný domácí poslech probíhá tak možná na 1/10 této hodnoty, jednak se ale zdá, že překompenzovaná konstrukce má rezervu pro libovolnou dynamickou špičku. A není to „těžký“ zvuk, masivní svým výkonem, který se však může obtížně drát ven. SL-103 / SS-103 mají atletickou formu a víc než dostatečnou bezprostřednost reakcí – akustické nástroje čtveřice Carmina Quartet v Debussyho „Assez vif et bien rythmé“ („Smyčcový kvartet, op. 10“ | 1992 | Denon | CO-75164) jsou respektovány ve svém naturelu, stejně suverénně dýchá jemné dřevité vybulávání jakož i mocné tahy smyčců v intenzivních pasážích. Jinými slovy, instrumenty jsou prezentovány v živé velikosti a důrazu, tak jak byste je zažili ve skutečnosti – žádný efekt, nic navíc, prostě realita se subjektivně vnímanou obrovskou rezervou, dodávající masivní klid.

Že pak SL-103 a SS-103 nejsou jen generátory výkonu, ale jemně vyladěné stroje s precizní rychlostí, to dokazuje zdánlivě jednoduchá „Caprice No. 1 in E major“ z cyklu „24 Caprices“, který Paganini napsal mezi lety 1802 a 1817 jako soubor mimořádně těžkých exhibicí, kterými chtěl poukázat na své fantastické houslové umění. V interpretaci Julie Fischer (2010 | Decca | 0028947822745), která se vražedně proměnlivého tempa a variací drží skvěle, slyšíte sice jen jeden jediný nástroj, ale díky komplexnosti materiálu je tu spousta různých jemných dozvuků, tóny se střídají ďábelsky rychle a k tomu máte ambientní ozvěnu – a to je skutečně už docela těžké realisticky předat na domácím hi-fi. Vitus to nicméně zvládá, zpívající housle jsou jako na dlani, plasticky posazené přímo před vámi na středu scény a přítomné až po nejzazší doznění. Jejich barva je pak krásná, naprosto bez čehokoliv syntetického, zdá se. Jen dřevo, kov a koňské žíně, skoro byste se snad mohli nadechnout jejich vůně, kdybyste zavřeli oči.

Live záznam skladby „Indigo Dreamscapes“ (Jack Dejohnette / Pat Metheny / Herbie Hancock / Dave Holland | „Parallel Realities Live…“ | 1993 | Jazz Door | JD 1251/52) je etalonem toho, co je možné namixovat ve smyslu prostorovosti stereofonní nahrávky. A systém s Vitus Audio dělencem v čele to řádně ukázal – komplexnost i velikost scény v pravolevé i předozadní ose jsou přímo fascinující. Je to prostě koncert s opravdovou, věrohodnou atmosférou, instrumenty realistických proporcí a spoustou vzduchu, který to vše váže dohromady. Má-li high-end poskytnout opravdu „skutečný“ zážitek, tak takový tu je – zcela oproštěný od pocitu, že by hrál nějaký byť sebedražší systém, se zvukem, zdánlivě úplně odděleným od reprosoustav a nástroji naprosto konkrétními. Z toho co slyšíte si úplně jasně poskládáte rozdílné velikosti, pozice na pódiu, prostě všechno. Skutečně excelentní.

Velmi osobní skladbu „The Logical Song“ („Breakfast in America“ | 2010 | nahráno 1979 | A&M | 0600753304372) od Rogera Hodgsona, zpěváka Supertramp, vede Vitus Audio SL-103 / SS-103 mimořádně pevnou rukou, jako špičkový dirigent. Rytmus nenuceně, ale strhujícím způsobem šlape, tvrdé zvuky poctivě „křupou“, hlas je znělý a jasný, každý tón je přítomný a soustředěný, přesto zcela prostý nějaké snaživosti. Muzikálnost je parádní disciplínou Hans-Ole Vituse a obří rezerva vám dovoluje hrát dle libosti, reprosoustavy neuhnou ani o milimetr z optimální cesty, měniče vystřelují se skvostnou rychlostí a jak svižně tóny vznikají, tak jsou také zastaveny – žádná nejistota, žádný zmatek, vše je jako živé. A co víc, reprodukce probíhá tak skvěle, že se můžete jen vnořit do poslechu a vůbec nevnímáte jakoukoliv z částí řetězce. Prostě tu je hudba a vy, tak jak by to u high-endu mělo být.

Kreace firmy Vitus Audio jsou už velmi dlouho vysoce oceňované a předzesilovač SL-103 s koncovým stereofonním stupněm SS-103 jsou velmi dobrým příkladem toho, proč tomu tak je. Nemají žádná esoterická řešení, nechlubí se součástkami primárně určenými pro vesmírný výzkum ani výkony, které by dokázaly rozhýbat elektromobil. A přesto cítíte, že kdosi strávil skutečně spoustu času při tom, aby do těchto rozměrných komponentů vtěsnal řešení, umocňující podstatu hudby. Že drží její formu pod plnou kontrolou, to je v této cenové relaci zcela samozřejmé, že má sestava skvělé rozlišení, vzornou dynamiku nebo spoustu energie, to také není nic neočekávaného. Ale jak to všechno muzikálně a až hypnoticky zapadá do sebe, to je to pravé umění, stěží vyjádřitelné soupisem technických parametrů. Vitus Audio SL-103 a SS-103 jsou bez diskuse luxusním high-endovým audio systémem, ale pokud máte to enormní štěstí a můžete si něco takového dopřát, budiž vám záviděno, protože hudba s jejich pomocí zní tak, že bere za srdce, duši i mysl. Parádní high-end!

Kč 899 900,- - SL-103

Kč 1 050 000,- - SS-103

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ masivní klid, s kterým sestava řídí i ty nejsložitější pasáže

+ obrovská hudební scéna s famózní plasticitou

+ svým způsobem „ne přemrštěná cena“, viděno optikou mnoha dnešních trendů

+ „doživotní“ kvalita zpracování

+ modularita pro možnost budoucího snadného upgradu

+ jemnost regulace hlasitosti a ideální soulad kanálů i potichu

+ praktická absence ovlivňování hlavní barvy zvuku a přitom též nepřítomnost technické strohosti

+ možnost přepínat třídu A a A/B

ZÁPORY

- náročnost finanční i prostorová je už prostě „pro velké kluky“

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Amarock Studio | www.amarockstudio.cz 

fSdílet

Tweet