Hornové konstrukce nemalá část lidí odmítá z principu - většina hornových reprosoustav je velká, neskladná, vyžaduje prostor, často má tendenci zvuk tak trochu tlačit (tedy nejen v tom fyzikálním, ale též subjektivním slova smyslu) a tím i do něj vkládat zřetelný vlastní charakter. To je často způsobeno tlakovými měniči a dalšími pro horn běžnými řešeními. Pak jsou ale výjimky, třeba přes čtyři roky vyvíjený nejvyšší model rakouské firmy Vienna Physix, nazvaný Diva grandezza, neboli (zhruba přeloženo) Velká diva.

Zase tak veliká ale tato diva není, i přes výrazně "hornové" tvary vyrostly tyhle reprosoustavy jen do výšky 121 cm, do šířky mají 50 cm a do hloubky 68 cm, jsou tedy poměrně skladné. A hmotnost 68 kg spočívá povětšinou v základně s elektronikou a v aktivním basovém modulu. Paradoxně i přes velké plochy hornů působí v reálném prostoru Diva grandezza kompaktně a smysluplně, nikoliv zbytečně efektně a zapadnou i do běžného interiéru - dokonce třeba i ve výrazně oranžovém provedení, které dorazilo k nám.

Design reprosoustav je výrazný, ale vlastně na nich není téměř nic, co k provozu není potřeba. Při pohledu zepředu tvoří dominantu široká středotónová horna s průměrem plných 50 cm, kousek nad ní a za ní se skrývá horna vysokotónová s průměrem 18 cm a kousek pod ní pak modul s basovým měničem, vlastně takové velké vajíčko. Horny jsou upevněny na prohnuté MDF desce, respektive na nosníku z mnoha postupně ohýbaných MDF vrstev, takže tato část je opravdu bytelná a vibrace se skrz ni šíří jen velmi málo.

Celé reprosoustavy jsou pak posazeny na mohutné základové desce a na čtyřech antivibračních nožkách; je vidět, že design měli na starosti lidé přemýšlející o běžném životním stylu posluchačů - krom toho, že si můžete vybrat libovolné barevné provedení libovolné části včetně nožek jsou tu třeba i takové drobnosti jako je odnímatelná zábrana mezi nožkami na všech stranách podstavce. Pokud tak nedej bože třeba při luxování poškodíte lak, nemusíte opravovat celou základnu, jednoduše jen vyměníte či přelakujete nevelkou příčku z MDF za pár EUR.

Na zadní straně základny Diva grandezza najdete klasické reproduktorové terminály, ale také napájecí zásuvku s kolébkou, stejně jako ovládací prvek hlasitosti. To oboje patří k aktivní basové jednotce, kvůli níž je vlastně základna tak velká jak je - skrývá totiž 500 Wattový zesilovací modul ICE Power z dílen Bang & Olufsen a výhybku z pečlivě pro oba kanály párovaných komponentů Jantzen spolu s filtračními obvody, oddělujícími aktivní a pasivní část.

Atypické pro horny je u Diva grandezza to, že používají zcela běžné dynamické měniče, ne tlakové; to se projevuje na zřetelně "nehornovém" charakteru reprodukce. Výhodou hornových řešení je jejich vysoká citlivost, což ale v dnešní době výkonné elektroniky už není nic, co by bylo nezbytně nutné. Ve Vienna Physix se tak vývojáři rozhodli "zhornovat" běžné reproduktory, konkrétně vybrané z katalogu Audax.

Tweeter TWO24A26 má měkkou hedvábnou kopulku o průměru 2,5 cm, středotónový měnič HM130Z10 má průměr pět palců a jediný nehornový měnič je pak desetipalcový TIW 250XS z nejvyšších pater katalogu Visaton. Ten ve Vienna Physix vybrali kvůli jeho malé náročnosti na objem ozvučnice. Filtr přivádí do basové jednotky signály pod hranicí 280 Hz, pasivní výhybka pak dělá středy a výšky na úrovni 2 400 Hz.

Tvary hornů jsou výsledkem trojrozměrného modelování v počítači a to zejména díky zkušenostem jednoho ze zakladatelů s CAD programy v automobilovém průmyslu. Zvukovody mají dokonale precizní kulatý tvar a jejich úhel také není náhodný. Stejně tak basová ozvučnice má propočítané tvary tak, aby byly optimálním kompromisem mezi potřebnými 48 litry vnitřního objemu, nároky na pevnost (proto tvar vejce) a eliminaci nežádoucích vnitřních rezonancí (i proto opět kulovitý tvar a lepené tlumící desky po celé vnitřní ploše nebo 16 kg [ !!! ] kovových kuliček).

Celkové zpracování i design jsou fantastické - mírně výstřední, ale přesto snadno "stravitelné" v téměř libovolném interiéru, z každého detailu je cítit péče a třeba jen při kontaktu s kovovými částmi na ozvučnicích vnímáte tu masu skvěle obrobeného kovu. Stejně tak basová komora ze skelného vlákna nebo horny jsou výjimečně přesnými obrobky.

Vysoko- a středotónový měnič mají precizní zarovnání, basový měnič je o kousek vpředu, což prý zajišťuje optimální zfázování. Aby se předešlo rozbití zvuku nejvyšších kmitočtů o středopásmovou hornu, je vyzařovací charakteristika tweeteru upravená do tenčího paprsku; to nicméně vyžaduje trochu péče s natočením a obecně práci s pozicováním reprosoustav v místnosti. Výhodou hornů je pak možnost dát je téměř kamkoliv co se týká odstupu od zadní zdi (ač 10 cm nebude vhodné ani zde).

Tyto horny jsme měli k dispozici poměrně dlouhou dobu, kdy se na nich vystřídala široká škála elektroniky, nutno říct, že nebylo nic, s čím by nehrály hezky a příjemně a navíc se nezdálo, že by byl jakýkoliv problém je rozehrát. Platilo to dokonce i pro cenově zcela nepoměrný set Cambridge Audio CXA80 / Cambridge CXC, platilo to pro Norma Revo IPA-70B s převodníkem ASUS Xoner Essence One MUSES MKII a platilo to též pro Naim Nait XS / Naim FlatCap XS / OPPO BDP-105D / VPI Scout. Srovnávali jsme s Harbeth Monitor 30, Xavian Premio nebo Xavian Perla, propojeno bylo kabely ZenSati Authentica, signálovými z KrautWire Lifetime série nebo třeba napájecími IsoTek spolu s filtrem EVO3 Solus.

Aktivní basák má zjevně dost energie a je dobře sladěn s elektronikou, takže i basofilům nabídnou Diva grandezza působivé zážitky. Kontrabas Charlieho Hadena v "No lonely nights" ("American Dreams" | 2002 | Universal Music | 064 096-2) byl velmi kultivovaně měkký, ale tak vláčný, pružný a šťavnatý, že každý tón dokázal rozvibrovat i sklo v oknech; bas je velmi přesný, ne suchý, výrazně bohatý a barevný, velmi objemný a konkrétní jako úder Thorova kladiva. Kontrabas vás tak polaská svou drnkavou dřevitostí, precizní členitostí s výtečnou kontrolou. Díky aktivnímu "pohonu" se reprosoustavy nebojí jít tak hluboko, jak je potřeba a snad jen touha přenést domů v plné síle a objemu varhanní píšťaly by je mohla trochu zaskočit, jinak jsou nejspodnější tóny naprosto uvolněné.

Oproti všem námi doposud poslouchaným hornům s výrazným podáním středů jdou Diva grandezza trochu jinou cestou - výrobce jim říká "soft horns" a vskutku, středy z pásma nijak neční, ba naopak by klidně asi mohly být i intenzivnější. Prý je to kvůli možnosti poslouchat bez známek únavy dlouho a dlouho a je fakt, že reprodukce je naprosto nekonfliktní bez ohledu na hlasitosti a do určité míry i bez ohledu na kvalitu nahrávky. Třeba vokál Kurta Ellinga v "Undun" ("Nightmoves" | 2007 | Concord Jazz | 0888072302631) byl i přes uvolněný, měkčí přednes excelentně čitelný a famózně prokreslený. Dokonce byl i přirozeně pevný, plný a opět směrovaný k barevnosti a šťavnatosti. Reprosoustavy kreslí vokál s dospělou uvolněností, přirozeně a klidně, zaslechnete i jemné nádechy a jemňoučké doznění. Nádherná je i plasticita, je to jednoduše trojdimenzionální hlas ve vaší poslechové místnosti, jen vůči zbytku pásma je energie o ždibec menší a oproti drtivé většině světové produkce tu schází kousíček intenzity.

Naopak výšky žádnou opatrností netrpí; vibrafon v "In a sentimental mood" ze společné desky Sonyho Rollinse a The Modern Jazz Quartet (1988 | Prestige | 00025218111126) byl znělý až zvonivý, jasný jako blesk za temné noci a napumpovaný energií, každé cinknutí proletělo prostorem naprosto konkrétně, pevně a přitom naprosto bez agresivity. I činely byly nádherně vysoustružené, velké a bylo zřejmé, že nejvyšší pásmo má přeci jen lehounce navrch. Úder do činelu je krásně členitý, je slyšet celý průběh včetně dlouhého dozvuku, jasně cítíte, že je to kus znějícího kovu, ne jen jakýsi malý bod.

Ona "soft" charakteristika činí z Diva grandezza nástroj schopný podat libovolnou hudbu s trochu příjemněji, zábavněji laděným charakterem, přitom ale nemáte pocit nepřirozenosti. Hodně tomu pomáhá i výrazný dynamický potenciál, kdy třeba ani Dvořákova "Novosvětská" v podání České filharmonie v čele s Václavem Neumannem (1994 | Denon | CO-78828) nepůsobí dynamicky komprimovaně. Naopak už od velmi tichých úrovní cítíte dynamiku a tlak, nahlas pak přidají horny mohutné pohyby vzduchu, důraz a výbušnost - nepřehání to, nehrají na efekt (za danou cenu si můžete pořídit reprosoustavy, které vás zvukem doslova zavalí), ale hudba je už tak přesvědčivě živá, s parádní makrodynamikou a schopností podat mikrodynamické nuance, že si ji prostě už jen užíváte. Reprosoustavy navíc i přes své ne úplně dramatické rozměry umí nabídnout velký zvuk a vystihnout rozměry orchestru.

Vienna Physix Diva grandezza nejsou klasicky analytické a pokud se vyžíváte v lovení nejjemnějších detailů, najdete v dané třídě určitě i preciznější zvukové lupy. Pokud vám ale záleží spíš na komplexnosti a propojenosti, na celkově otevřeném a přehledném, čistém zvuku, pak jsou Diva grandezza naprosto v pohodě - v "Bang Bang Bang" Tracy Chapman ("Collection" | 2001 | Elektra | 7559-62700-2) má všechno své místo, jak vokál, tak nástroje jsou zcela snadno čitelné, velmi informativní a hlavně celistvé. Je to prostě velký, spojitý celek, ne soubor detailů, které si pak musíte poskládat. Jasnost a vzdušnost přednesu je skvělá, byť by se asi dalo říct, že reprosoustavy jsou tak trochu protikladem studiových monitorů.

Pro dosažení optimální iluze prostoru budete potřebovat splnit alespoň jednu ze dvou podmínek - buď hornům dáte spoustu prostoru a budete od nich sedět daleko, nebo budete muset sedět na poměrně zřetelně ohraničeném místě (což pokud nemáte 50 - 60 m2 jen pro svůj poslech asi bude reálnější). V "Don´t say a word" od Phantom Limb ("Phantom Limb" | 2009 | Naim Audio | naimcd120) bylo zřetelně slyšet, jak se za správných podmínek na správném místě vytvoří nádherný 3D efekt, jak vše zapadne v pravolevém i předozadním směru, jak nástroje získají spoustu místa kolem sebe a jak se snadno, naprosto přirozeně lokalizují - a také to, jak když si sednete o půl metru doleva nebo doprava, tak se obraz poněkud rozostří.

V čem jsou Diva grandezza ale brilantní, to je schopnost hrát cokoliv, s čímkoliv, jakkoliv a stále s pohodovým klidem a muzikálností. Třeba titulní skladba Caveova alba "Dig, Lazarus, dig!!!" (2008 | Mute | CDSTUMM277) si získala naši plnou pozornost a bavila nás jak potichoučku při poslechu v hloubi noci, tak koncertně nahlas, když jsme měli prostor široko daleko jen sami pro sebe. Rytmus skladby, přehlednost, živost, údernost i celková plynulost zůstávají neměnné, mění se jen hlasitost. Diva grandezza jako by stíraly pocit reprodukce a nabízely maximální kontakt s hudbou.

Vienna Physix Diva grandezza jsou jiné - ostatně to asi dokážete odhadnout už z jejich vzhledu. Jsou ale přes svou vizuální výraznost úžasně snadno přístupné; přes přirozenost, výborné rozlišení a parádní dynamiku (jak už to tak ostatně v této ceně musí být) prostě hrají. Je jedno, jestli posloucháte dvě minuty, dvě hodiny nebo dva dny v kuse, jedno, jestli posloucháte potichoučku jako kulisu nebo pěkně nahlas, všechno funguje - živý, barevný, bohatý zvuk navíc přes více než dostatečné kvality nabízí muzikálnost a i když do reprodukce vnáší tak trochu svůj vlastní charakter, ničemu to nevadí (pokud samozřejmě nechcete studiově suchý a přesný zvuk - to pak hledejte jinde). Tohle jsou high-end reprosoustavy "pro normální lidi", jak to ostatně tvrdí i jejich tvůrci. Neshodí vám ani méně povedené nahrávky a každý poslech je emotivní zážitek jako dobrý koncert. A mimochodem - v reálném prostoru nevypadají zdaleka tak výrazně jako na fotkách, takže se s nimi dá opravdu i normálně bydlet.

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m ve výšce mezi tweeterem a středotónovým měničem, v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy 50 metrů čtverečních. Prostor je standardně zatlumen, ovšem bez rozsáhlých akustických úprav, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 – 200 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru – konkrétně mírným zdvihem na basech. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech v různou denní dobu (kvůli rušení z exteriéru), vybrána byla střední křivka. Všechna měření probíhala na NAD C370 a Pioneer BDP-LX71 s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.

Naměřená frekvenční charakteristika celkem jasně dokazuje slova konstruktérů o tom, že cílem není studiově rovný zvuk; v toleranci +/- 3 dB se nicméně Diva grandezza snadno vejdou do hranice 35 - 20 000 Hz bez problematických propadů i zdůraznění, snad jen na nejvyšších výškách je charakteristika přeci jen ne úplně lineární. Basovou odezvu pak lze ještě regulovat, toto je poslechové nastavení s cca o 1 dB potlačenými basy.

Impedanční křivka zřetelně ukazuje plynulou filtraci, bod napojení je na hranici 280 Hz. Průběh křivky kolem zhruba 10 Ohm bez výrazných přechodů zajišťuje klidné soužití v podstatě s jakýmkoliv zesilovačem. Stejně tak elektrická fáze je naprosto v pořádku (nebereme v potaz chybu měřícího systému nad 10 kHz).

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [< 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ ✓] | VELKÁ (> 40m2) [ ✓]

cca Kč 1 080 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ velmi muzikální charakter

+ měkkost a nekonfliktnost celkového projevu

+ nádherné podání prostoru

+ hezky barevný a šťavnatý přednes

+ v reálu velmi snadno snesitelná estetika pro jakýkoliv interiér

+ autorita a údernost basu

ZÁPORY

- střední pásmo by mohlo být energičtější

- mají přeci jen užší vyzařovací charakteristiku = směrovost

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Walter Kircher | www.walterkircher.com 

fSdílet

Tweet