Zdá se, že co se týká audio techniky, pomalu, ale jistě se zemí zaslíbenou stává Čína – nejen tím, že právě tady je momentálně ten největší a nejhladovější trh, kam míří ty nejluxusnější a nejdražší kreace, ale také díky tomu, že právě na půdě této obrovské země začínají vznikat komponenty hodné pozornosti v tom nejlepším slova smyslu, ačkoliv ještě v době ne tak vzdálené tamní výrobky zasloužily povětšinou jen posměšky. Jednou z mimořádně pozoruhodných firem jsou i Kinki Studio.
Společnost vznikla v roce 2008 a dnes sídlí v Kantonu, jednom z největších čínských měst, prakticky co by kamenem dohodil od technologicko-výrobního srdce Číny v Šen-čenu a pokrokového Hong Kongu. Svým stylem firma jasně míří na Západ a to nebojácně, což začíná u samotného názvu Kinki Studio – pokud přijmeme fakt, že jde o gramaticky záměrně lehce nesprávný zápis slova „kinky“, mohli bychom jméno vnímat zhruba jako „výstřední studio“.
Výrobce říká, že od založení jsou nosnými myšlenkami soustředění na maximalistickou kvalitu výrobního procesu a používání nejmodernějších dostupných technologií, což podtrhuje mimo jiné i používáním špičkových (a mimořádně drahých) měřících systémů Audio Precision a podobně. Firma za léta své existence vyrostla z lokálního výrobce, oslovujícího Kanton a Hong Kong v globálního, byť stále spíše rostoucího hráče.
Současné firemní portfolio není nijak velké, čítá pouhých sedm výrobků s tím, že těžiště je mezi zesilovači. Koupíte dvě verze integrovaného zesilovače, předzesilovač, monobloky nebo sluchátkový zesilovač, jediným zdrojem signálu je D/A převodník (s mimochodem papírově výtečnou konstrukcí). Nejnovějším přírůstkem do rodiny je stereofonní koncový stupeň EX-M7.
Estetická stránka vlastně všech firemních produktů ctí stejné základy – masivní šasi z tlustých hliníkových profilů, čelní stěny s vodorovným, zajímavě působícím drážkováním, nevelké, stručně informativní displeje přímo uprostřed a celkově hlavně pocit bytelnosti a hodnoty. EX-M7 není jiný, na dotek je to čistá materiálová radost – však nakonec při vcelku běžných rozměrech 43 x 37,5 x 11 cm (š x h x v) váží tučných 25 kg.
Na čelní stěně výše popsaného stylu najdete jen jediné tlačítko, to spustí nebo vypne zesilovač. O provozním stavu informuje dvojice barevných obdélníčků v ploše displeje, letmou informaci získáte také ze samotného displeje, kde nicméně při provozu nesvítí nic a jen při vypínání a zapínání nejdéle zůstává jméno výrobce. Mimochodem samotný proces zapínání je lehce ošidný – za jakýchkoliv okolností se musí zesilovač zapínat až jako poslední, vypínat zase jako první, jinak má tendence díky konstrukčnímu principu sepnout ochrany. Dlužno říct, že nejde o konstruktérskou chybu, naopak spíše o čistší a „správnější“ postup, spoléhající nicméně na znalého a disciplinovaného uživatele, tak jak by to mělo být, ač nás moderní elektronika naučila prakticky úplné bezstarostnosti.
Krásným estetickým prvkem jsou chladiče, které prochází horním i spodním krytem zesilovače v jeho zadní části. Mají krásnou bronzovou barvu, jedná se o hliníkové bloky s mnoha perforacemi. Týž blok vychází ze zesilovače i v jeho zadní části a přímo do něj jsou nainstalované pěkné reproterminály.
Když už jsme u zadního panelu, zásadní konektory jsou rozložené v zrcadlové symetrii podle vertikální osy, do níž výrobce umístil standardní vstupní zásuvku. Nad ní najdete vždy jeden RCA a jeden XLR vstup, nijak se nepřepínají a v manuálu je důrazná rada, aby byl vždy zapojen jen jeden vstup.
Další dva 3,5 mm jacky slouží pro spouštěcí napětí, jeden je vstupní, druhý výstupní. Velmi netypické jsou ale další tři prvky. Jedním je maličká páčka, která zapíná nebo vypíná filtraci stejnosměrného proudu; ať už funguje techniky jakkoliv, zvukově je zvuk se zapnutým filtrováním výrazně pevnější a konkrétnější a to i za velkým oddělovacím transformátorem s vlastním DC filtrem.
Poslední dva konektory a páčka patří k zemnícímu systému – páčkou volíte, zda napájecí uzemnění má být klasické nebo plovoucí, černý konektor GND slouží k propojení s jinými komponenty (buď přes jejich zemnící terminál nebo dle návodu i některý šroubek na šasi), zelený konektor EARTH je připojený čistě ke kostře přístroje. Oba lze připojit i k čím dál populárnějším zemnícím zařízením a v manuálu se píše, že je to „nástroj k experimentování“. Z poslechových zkušeností vyplývá, že uzemnění přes jednotku QKore má relativně obdobný vliv přes cinch i oba zmíněné zemnící konektory.
Velmi poctivá je pak vnitřní konstrukce. Centrální deska plošných spojů je symetricky organizovaná, v přední části přístroje jsou dva robustní zapouzdřené 400 VA toroidní transformátory. To zásadní se pak pochopitelně nachází na bocích výše zmíněných mohutných kostek chladičů. Výkonový blok je osazený dvěma páry MOSFETů EXICON na každém kanálu, podpořené jsou bankou osmi velkých kondenzátorů. V okolí najdete i poctivé součástky od WIMA nebo Mundorf.
Výrobce udává „konzervativní“ výkon 250 Wattů na kanál a to do zátěže od 2 do 8 ohm, krátkodobé maximum do 8 ohm činí tučných 400 Wattů, důležité jsou i hodnoty maximálního výstupního napětí a proudu 70 V / 18 A, díky nimž „ukrmíte“ i náročné reprosoustavy. Navíc v Kinki Studio říkají, že udávají hodnoty velmi konzervativně, takže výstup může být výrazně vyšší. O rychlosti zesilovače vypovídá rychlost přeběhu 200 V / us, stejně jako pracovní frekvenční rozsah 0 – 2 500 000 Hz (+/- 3 dB).
Výčet excelentních hodnot pokračuje i u udávaného odstupu signálu a šumu nad 130 dB (váženo křivkou A), i hodnota přes 103 dB v rozsahu 0,01 – 1 000 000 Hz je parádní. Výrobce také udává celkem seriózní hodnotu THD+N pod 0,07%, jakkoliv zrovna tato hodnota nepatří mezi úplnou světovou špičku, tak zůstává v solidních mezích.
EX-M7 jsme zkoušeli ve všech redakčních sestavách – zesilovač hrál s OPPO UDP-205 i Métronome DSC1, hrál s pre-outy Norma Revo IPA-140, vždy se napájelo přes GMG Power Harmonic Hammer 3000P a poslouchalo přes Xavian Quarta. EX-M7 hrál také přes Cambridge CXC a ASUS Xonar Essence One MUSES MKII (místo Cambridge CXA81) s Fischer&Fischer SN-70 nebo s Teac NT-503 a Emotiva XSP-1 na KEF LS50 namísto Emotiva XPA-DR2. O použitých kabelech, filtrech nebo antivibračním příslušenství a dalších komponentech více v pravém sloupci -->.
V prví řadě je dobré říct, že EX-M7 je mimořádně transparentní stroj, který hraje jen tak dobře, jak dobrý předzesilovač (a samozřejmě zdroj signálu) ho řídí, na druhou stranu zase TAK moc nezáleží na úrovni vstupního napájení. V tomto ohledu může dělat společnost elektronice z výrazně dražší ligy, i když už třeba ve spojení s UDP-205 byl zážitek velice solidní. Musíte jen nespěchat a nechat zesilovač 20, 30 minut nechat „usadit“, byť nestačí jen nechat ho hřát, ale musí opravdu hrát.
Suverenita, s jakou EX-M7 vykreslil basovou linku v „Hiccups“ Harry Sacksioniho („STS Test Demo CD Vol. 1“ | 2014 | STS Digital | STS-6111134), byla ve světě pětimístných cenovek naprosto bezprecedentní, nic takového si za sedmdesát tisíc prostě jinde nekoupíte, snažte se jak chcete. Zvuk měl fantasticky samozřejmé a kultivované propracování nejhlubších tónů, tolik odstínů a navíc perfektní váhu a suverénnost zamručení, že by na začátku cenovky klidně mohla být navíc dvojka a nikdo by se tomu nedivil. Bas navíc není suchý, je to plnokrevná, šťavnatá basová základna s drajvem a šmrcnem první třídy, přitom ale cítíte ten ryze high-endový, dospělý nadhled. A jako třešnička na dortu nechť poslouží fakt, že koncák má tolik síly, že rozvibruje podlahu, sedačku i posluchače – energie z reprodukce doslova sálá, ale přitom vkusně a bez zběsilosti. Je to excelentní a zprvu až – s ohledem na cenu – těžko uvěřitelná úroveň v tom nejlepším slova smyslu.
Zpěv Karen Matheson v „Ailein Duinn“ („L’Héritage Des Celtes“ | 2011 | Columbia | COL 481530-2) byl mrazivě uhrančivý ve své intenzitě a energii. Reproduce je i tady plná, sytá a barevná, je to ale hlavě skvostně přesný zvuk, který opět za danou cenu nemá prostě konkurenci. Hlas je líbezný, harmonicky krásně přirozený a líbezný, křehký, netechnický. Detailnost je vysloveně excelentní, aniž byste měli pocit, že EX-M7 jakkoliv tlačí na pilu. Už při minimální hlasitosti dokáže zesilovač reproduktory rozhýbat a ukočírovat s vysokou přesností a konkrétností, potichoučku je zvuk snadno čitelný a krásně transparentní, srozumitelnost je výtečná – a můžete otáčet hlasitost jak daleko doprava vaše místnost a uši dovolí, zesilovač drží a nemění svůj charakter ani míru kultivovanosti, všechno je jak má být.
Cinkot plejády činelů v „La Rosita“ Colemana Hawkinse a Bena Webstera („Encounters“ | 2013 | Verve | 31452147-2) byl o něco jemnější, ale opět až neuvěřitelně propracovaný – čistota, proporce i textura činelu je opravdu high-endová, energií zvuk také nešetří, ale přitom všem zůstává nohama na zemi, nikam se netlačí a zůstává pěkně integrovaný v hudebním celku. Díky vysoké přesnosti a prakticky nepostřehnutelnému zkreslení je zvuk i při vysoké hlasitosti naprosto nekonfliktní, reprodukce je samozřejmá, dospělá a čitelnost prvoligová, činel je plasticky „nahozený“ před vámi, od prvotního super svižného úderu, přes rozeznění celé plochy až po odeznění v místnosti, všechno tu je a působí to skutečně krásně.
Na to, že EX-M7 nemá nijak obří proporce (fyzické a zejména ani ty cenové), skrývá v sobě působivou dynamickou rezervu. Je to až k smíchu, jak suverénně a autoritativně podal zesilovač mohutnost a výbušnou energii bubnů v „Rí Na Cruinne“ od Clannad („Extended Dynamic Experience 5“ | 2017 | STS Digital | STS-6111158) – ta mocnost, ta suverénnost, ten pocit, že můžete vytočit hlasitost kam chcete (a to znamená i dolů až k velmi tichým úrovním) a budete fyzicky cítit dynamiku každého úderu skutečně hmatatelně a fyzicky, to je paráda. Zesilovač dokáže rychle a bez stresu dodat spousty a spousty energie, je tu rezerva, klid a sebevědomí – opět by to neudělalo ostudu ani kdyby si výrobce řekl o 100 (nebo dnes klidně i 150) tisíc navíc.
EX-M7 není jen generátor síly a energie – ve „Fortysomething“ zpěvačky Eleonore („Incredible Music & Recordings“ | 2012 | STS Digital | STS-6111130) se ukázal jako parádní analytický a přesto netechnický stroj, což poukazuje na pěknou přesnost a rychlost. Už na začátku skladby vnímáte myriády droboučkých ambientních zvuků a dokáže zprostředkovat ten „live“ feeling živého záznamu. Tu a tam byste si možná přeci jen přáli, aby zvuk byl o kousek expresivnější, Kinki Studio ladí reprodukci lehounce do „jemna“ a „klidna“. Ale tak či tak, čitelnost reprodukce je prostě excelentní, každý detail má svoje místo, všechno je servírované s lehkostí, luxusní transparentností a pocitem opravdové dospělosti.
Že je celá kvalita reproduce daleko nad úrovní toho, co si běžně za tyhle peníze koupíte, to je fakt. Co z toho ale krom dynamiky a čistoty „trčí“ nejvíce, to je prostor nahrávek. Zesilovač „Dream about you“ od zpěvačky Evy („STS Test Demo CD Vol. 1“ | 2014 | STS Digital | STS-6111134) podal s velice působivými proporcemi. Nástroje i hlas jsou až lehce nadživotně velké, hlavní je ale ten pocit nestísněnosti, žádný pocit váhy stahující všechno k prostředku, je to rozprostřený zvuk s krásnou šířkou a hloubkou, s nástroji lokalizovanými a ohraničenými (v kontextu ceny) nepochopitelně dobře. Není to ten styl moderního vypíchnutí nástrojů, ale je to rozhodně graciézně plastický, trojdimenzionální zvuk, který vám pomůže vplout do nahrávy, doslova se zanořit.
Když se pak všechny vlastnosti EX-M7 sečtou, vznikne fascinujícím způsobem podmanivý, homogenní a parádně muzikální zvuk, který „rozsvítí“ prakticky jakoukoliv hudbu. I v podstatě popová „Breaking Silence“ od Janis Ian („Breaking Silence“ | 1993 | Columbia | 519 614-4) měla parádní šmrnc, byla energický, dynamicky suverénní v momentech hudebních výbuchů a autoritativní, přitom ale uvolněná. Je to prostě velká paráda, sebevědomá, komplexní paráda a hudba se s Kinki Studio strašně snadno poslouchá. Je to vlastně až trochu nenápadný, důstojně dospělý přednes, který se jen vlní a unáší vás.
Pokud někdy někde během posledních 15 let a více než dvou tisíc poslouchaných komponentů bylo něco větším překvapením, než výkon koncového zesilovače Kinki Studio EX-M7, tak o tom nevíme. Nejen, že čínský výrobek je krásně vyrobený (a už tím překonává standard dané cenové úrovně), on funguje tak, jak byste to prostě a jednoduše nečekali. Ano, musíte si dát pozor na sekvenci zapínání a ano, musíte zesilovači dát bezpodmínečně 20 – 30 minut na to, aby se pořádně zahřál a stabilizoval. Nejen v tom je to poněkud starosvětsky pojatý přístroj, moderní akcentovaný přednes je mu cizí – ve zvuku EX-M7 hraje prim výkonová rezerva pro prakticky jakékoliv reprosoustavy, fantastická transparentnost (takže pozor na kvalitu předzesilovače a zdroje signálu) a celková harmonická přirozenost, bohatá na detaily, na dynamiku a vynikající tím, jak snadno prezentuje podstatu jakékoliv hudby s nadhledem, autoritou a sebejistotou. Těžko hledat slova – EX-M7 by obstál jako dobrý i kdyby stál třikrát tolik, v kontextu této konkrétní cenovky je ale naprosto výjimečný. Za takové peníze totiž prostě – je-li nám známo – na světě momentálně nic takového není. Pokud tak sníte o opravdovém, „velkém“, dospělém high-endu, ale bojíte se, že na něj v současném světě nemáte, vězte, že Kinki Studio mají řešení – EX-M7 je koncový stupeň, se kterým se dá velmi pohodlně žít (nebo třeba se dvěma v rámci bi-ampingové sestavy) a i když na světě rozhodně jsou ještě lepší, zaplatíte za ně násobky. EX-M7 má tak jedno z nejvřelejších, nejupřímnějších, nejosobnějších doporučení – takhle rozhodně ANO!
Kč 69 990,-
FOTOGALERIE
https://www.hifi-voice.com/testy-a-recenze/zesilovace-vykonove/2737-kinki-studio-ex-m7?fbclid=IwAR0rxzPYYfN_xjKQ_-sOENes3-bfauXtPjwuWmjx_TG6AuyqzI5yqytjjhw#sigProIdb4eceebbd5
--- --- --- --- ---
KLADY
+ fantastická cena za daný výkon
+ čistota, preciznost, detailnost
+ artikulace a autorita z násobně dražší ligy
+ celkově fyzické zpracování
+ dynamická výbušnost a živost
+ rychlost a transparentnost
+ výtečné podání prostoru
+ zátah v basových frekvencích
+ vestavěný a funkční napájecí filtr
ZÁPORY
- snad jen nutnost dávat pozor při zapínání
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: Xavian | www.xavian.cz