Přestože největší hvězdy katalogu kanadských Moon jsou letos rozhodně komponenty nové ultimativní North Collection, nezapomíná firma ani na opačný pól své nabídky – konkrétně na (v kontextu „skutečného hi-fi“) dostupnější modely integrovaných zesilovačů. Základním firemním modelem je dnes 250i v2, kde podle přídomku jistě dovodíte, že jde o inovovanou generaci s několika málo novinkami a změnami.

Přestože se 250i v2 nachází na začátku firemního katalogu (což stvrzuje pro jeho propagaci používané motto „Back to Basics“), je to ve všech aspektech klasický výrobek firmy Simaudio, potažmo značky Moon.

Třídílný čelní panel můžete mít v klasické černi nebo mixované černo-stříbrné, zesilovač sám pak působí robustněji a hodnotněji, než je obvyklé i v této cenové relaci. Uprostřed předku najdete firemní logo, spínací tlačítko a stavovou diodu. Po straně levé jsou do dvou sloupců rozestavené přepínače vstupu v počtu šesti kusů, vpravo tlačítko pro odpojení reproduktorových výstupů a druhé pro ztlumení reprodukce. Pod nimi je 3,5 mm jack na zapojení nějakého malého externího zdroje signálu a vedle 6,3 mm sluchátkový výstup. Skoro nejzásadnějším prvkem je pak samozřejmě ovladač hlasitosti, zasazený na hranu mezi střední a pravý blok předku.

VIDEO

Protože je šasi zesilovače relativně kompaktní, bylo dost práce věnováno chlazení – po bocích jsou naznačená horizontální žebra pro zvětšení plochy pro odvod tepla, horní kryt je bohatě perforovaný a spodek těla má též průduchy.

Zadní panel pak prozrazuje základní pozici v celkové nabídce, je spíše prakticky pojatý, ale vlastně to nevadí. Je zde šest párů cinchů – vlevo phono se zemnícím kolíkem pro MM přenosky (to je novinka provedení v2), dále čtyři linkové analogové vstupy a nakonec jeden pre-out pro subwoofery nebo koncové stupně.

Moon si vždy zakládal na praktických systémech ovládání, proto je tu dvojice 3,5 mm jacků (vstup a výstup) SimLink, předávající nejen spínací, ale také ovládací povely napříč propojenými komponenty této značky. Bude-li zesilovač ukryt někde za dvířky ve skříňce, můžete vytáhnout externí čidlo na viditelnou pozici díky 3,5 mm IR vstupu. Případně řídit celé zařízení přes RS232 rozhraní, máte-li chytrou domácnost.

Poblíž horní hrany komponentu najdete v pravé polovině zadní stěny reproterminály pro levý a pravý kanál, vždy v jedné sadě. Jsou slušného provedení, byť zjevně ne určené pro nějaké masivní kabely – logicky vzhledem k cenové relaci. Blízká napájecí zásuvka má velkou vypínací kolébku.

Vnitřek je taktéž vyvedený v klasicky kanadském „sim-duchu“. Levá polovina zesilovače je věnována napájení – vstupnímu filtru, poměrně velkému toroidnímu transformátoru a nezbytnému zdroji s vlastními 10 000 uF a 2 200 uF kondenzátory. Signálové obvody jsou za přepážkou v pravé půlce.

Je tu regulace hlasitosti od ALPS, za zmínku stojí i vlastní bipolární tranzistory, které si Moon také nechává vyrábět na zakázku.

Moon 250i v2 dodává slušných 50 Wattů na kanál do 8 ohm a rovný dvojnásobek do poloviční zátěže. Vstupy mají impedanci 11 kOhm, zesilovač zisk 30 dB (u phono modulu jde o impedanci 47 kOhm a 40 dB). Pracovní frekvenční rozsah je 10 – 100 000 Hz (+0 / -3 dB), odstup signálu a šumu činí 101 dB při plném výkonu, přeslechy jsou lepší než -78 dB při 1 kHz. Celkové harmonické zkreslení v audio pásmu nepřesahuje 0,015% (1 Watt) až 0,02% (50 W), intermodulační se drží vždy pod 0,05%.

Zesilovač je, jak bylo řečeno, pojatý poměrně bytelně, i když váží nijak nápadných 10 kg při šířce 42,9 cm, výšce 8,9 cm a hloubce 36,6 cm.

Model 250i v2 jsme měli možnost poslechnout v kombinaci jak s „velkou“ sestavou s Métronome DSC, filtrem GMG Power Harmonic Hammer 3000P a KEF Blade One Meta na kabelech Nordost Heimdall 2 a Valhalla 2 v mixu s KrautWire Super Symetric Gold a VYDA Laboratories Orion. Hlavně však vzhledem k ceně hrál s Fischer & Fischer SN-70 (s nimiž si mimochodem synergicky rozumí), když zdrojem signálu byl Ferrum WANDLA s externím zdrojem HYPSOS, částečně i v kombinaci s Cambridge CXC. Hrálo se proti CXA81 a to na kabeláži Dynamique Audio Horizon 2. Spíše jen pro zajímavost pak hrál chviličku také s Fyne Audio F1-5 a EverSolo DAC-Z8 namísto Grandinote Shinai na kabeláži ZenSati Authentica. Kompletní výpis součástí sestav najdete v pravém sloupci -->.

Spyro Gyra hraje už dekády zábavný, jednoduchý, ale chytlavý „jazzík pro každého“, jejich nahrávky k tomu mají adekvátní technické provedení s dejme tomu výraznější basovou složkou a snahou o znělost v dobrém slova smyslu. Chvíli trvalo, než se v „Midnight Thunder“ („Wrapped in a Dream“ | 2006 | HeadsUp | HUSA 9107) 250i v2 zahřál (odhadem dvě, tři, možná čtyři skladby) a jeho zvuk se pak lépe integroval a měl více síly, právě zejména v basovém základu, pročež si stojí za to před užíváním si hudebních sessions trochu počkat. Pak si ovšem dopřejete bas, který má váhu a sílu nad očekávání střední cenové hladiny – je úderný, poměrně plný a v zásadě až vášnivý ve své razanci. Je mírňounce dominantní, ale vlastně je to hezké. Struktura a probarvenost jsou solidní, odpovídající kategorii – dá se ale říct, že prim hraje právě onen pocit, že je to „na hezko“.

Na kytaře pod zručnými hmaty Pepe Romera za doprovodu orchestrálního tělesa Academy of St. Martin in the Fields v „Concierto de Aranjuez“ (1994 | Philips | 438 016-2) prokázal 250i v2 opět odpovídající rozlišení, byť se nehoní úplně takovým tím audiofilsky zaostřeným způsobem za nejdelikátnějšími něžnůstkami dozvuku strun nebo těla sólového nástroje. Důležitá je i ve střední oblasti spíše zvučnost a barevnost, pocit naplněnosti a energické síly. Zvuk je nasycený i harmonicky, prostě máte pocit, že je to tučné a přitom slušně otevřené – mix v dané kategorii velmi příjemný. Dbáte-li třeba na krásně podanou texturu strun, tak už jsme neměli pocit, že Romero hraje na začátečnické nylony, drnknutí má kovový témbr.

V „Lazy Afternoon“ Jeffa Goldbluma (zjevně rozeného jazzmana, který spíše náhodou skončil jako herec) a The Mildred Snitzer Orchestra („Plays Well With Others“ | 2023 | Decca | 0602448399649) ukázal Moon, že umí vzít za zvuk pěkně od podlahy, basa byla i z regálovek šťavnatá, hutná a důrazná, nejvyšší polohy zaplněné cinkotem činelů pak spíše jemně na klidnější straně spektra, bez přidané zvonivosti či pocitu nadměrného zastoupení (či podměrečného, když o tom hovoříme). Ani ono mírně zahuštěnější ladění už v této kategorii nebrání čitelnosti výšek – asi to však nebude zvuk pro milovníky „cinky-link“ stylu s prominentním jiskřením a perlením.

Moon 250i v2 se pak zdál také být velmi dynamicky ochotný, dá-li se to tak říct. Jeho pevný, tuhý, úderný zvuk překypuje silou a chutí položit se do reprodukce a to už od relativně nižších poslechových úrovní. Není to úplně atleticky svižný přednes, spíše spoléhá na bohatost, masu a váhá, ale přesto drží hudbu pod kontrolou tak, jak se sluší a patří na mírně dražší přístroj, ba víc. Popová „Revolution“ Robbieho Williamse („Escapology“ | 2002 | Chrysalis | 724358057928) má na čistě rádiovou záležitost důstojné technické provedení a jsou v ní momenty, které elektroniky umí dynamicky potrápit, když nemají znít tak nějak opatrněji, než by hudební gradace vyžadovala. A Moon skladbu podržel, má tah na branku, uchopí signál a pumpuje – možná s lehoulinkým akcentem na spodek, ale zábavně rytmický a odhodlaný.

Při poslechu se zdá, že zesilovač dává mírně přednost formě a prezentaci, nežli podstatě a obsahu, byť samozřejmě rozlišení má plně adekvátní prémiové cenové relaci a je to dobré hi-fi, někdy dokonce s doteky high-endových firemních modelů. Možná je to i tím, že rozlišení působí vesměs méně nápadně, jaksi neakcentuje ty frekvence, díky nimž pak zvuk působí skvěle prokreslený. Přesto třeba v nahrávce Pendereckého „Metamorphosis“ („Violin Concerto No. 2“ | 1998 | Deutsche Grammophon | 453 507-2), kterou napsal pro Anne-Sophie Mutter a její stradivárky (a rovnou ji zde i diriguje – skladbu, orchestr i houslistku –, takže interpretace by měla být „maximální“), musíme ocenit, že zesilovač prostě dokázal hudbu organicky zformovat a nabídnout ji v ucelené, přehledné formě. Možná s mírnou stopou vlastního charakteru a vyvážení, ale bezproblémově čitelnou, jak se sluší a patří na pevně hrající zesilovač této třídy. Možná tu je méně té audiofilské expresivnosti, méně vypichování jednotlivých informací, ale zřetelnost je prostě a jednoduše fajn.

Velikost hudební scény se nám zdála v „Sott`er Celo de Roma“ Deana Martina („The Very Best of“ | 2000 | nahráno 1959 | EMI | 724352777129) bezproblémová, hudba byla rozčleněná mezi reprosoustavami, už se objevil i vjem jisté hloubky. Prezentace není úplně obrovská (ovšem ani nijak scvrklá, netřeba se bát), hlas je slušně velký a hlavně celá stereo báze se zdá být kultivovaně propojená. Jednoduše dobré stereo, u kterého už nemusíte váhat a snažit se zorientovat, je to jednoduché.

Nejvíc si ale 250i v2 užijete, nebudete-li řešit vpravo a vlevo, ale necháte se jen unášet hudebním proudem – protože v tom je Moon skutečně příjemně naladěný. Melodii „J`y Suis Jamais Allé“ Yana Tiersena („Amélie“ | 2001 | Virgin | 0724381079027) rozhodně znáte ze slavného příběhu o malebné Paříži, zesilovač se k ní postavil vlastně s neméně barevným stylem – je špetku temnější, ale zábavný, přitom při vší své síle, dramatičnosti a emotivní hutnosti vlastně kultivovaný, prostě splňující nároky velmi dobrého hi-fi, které pokukuje po high-endových sférách. Nebylo nic, co by nás kde tahalo za ucho nebo vyznívalo nepatřičně, je to celistvá a barevná prezentace.

Moon 250i v2 má motto „Back to Basics“ a skutečně jako kdyby šlo o trochu starosvětsky pojatý komponent – je bytelně provedený, nemusíte kvůli němu zastavit ledvinu, je v něm i slušný phono předzesilovač a je fajn, že jej v budoucnu můžete doplnit třeba až o dva subwoofery nebo koncový stupeň, pokud by vám připadal málo výkonný. Ale to spíše ne, protože jeho zvuk je silný, plnotučný a rázný, je autoritativní a dominantní stejnou měrou, jako je pohodově poslouchatelný a organický. Snad má lehounce temnější vyvážení, ale protože vlastně díky tomu hraje zcela neagresivně a s chytlavou rytmikou, není tu co řešit. Pokud tak chcete nekomplikované, nenačančané, zato poctivě bytelné (fyzicky i zvukově) klasické hi-fi, Moon 250i v2 je skvělá nabídka.

Kč 66 500,-

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - VNITŘNOSTI

--- --- --- --- ---

KLADY

+ dobré provedení

+ na Moon překvapivě zajímavá cenovka

+ slušné integrované phono

+ slušná část zvuku „velkých“ Moon zesilovačů

+ výbava vč. sluchátkového výstupu a pre-out

+ dobrá kontrola

ZÁPORY

- chvíli trvá, než se prohřeje a začne hrát naplno

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Mareka Audio | www.marekaaudio.cz 

fSdílet

Tweet