Historie výrobce reprosoustav EPOS sice sahá až k roku 1983, nicméně velkou část této periody strávila firma v jakési hibernaci – probudil ji až rok 2020, kdy jí koupil Karl-Heinz Fink, známý vývojář reprosoustav, jehož si volají slovutné značky, aby jim pomohl navrhnout nové modely. Vznikl tak nejprve velmi dospěle hrající větší regálový model ES-14N, na který po jisté době navázal mnohem menší souputník – ES-7N.

Na ES-14N je vidět relativně dost celkem netypických postupů, jako je zakloněná ozvučnice a vůbec spousta snahy o správné provedení při zachování v kontextu výkonu střízlivé cenovky. To ES-7N se tváří mnohem běžněji, jde o klasické menší regálovky „krabicovité“ podstaty, kde Finkovu ruku prozrazuje jen přisazená čelní deska se zkosenými hranami a lehce neobvyklé rozsazení měničů.

Tweeter tu sedí za ochrannou mřížkou mírně posazený ke straně pro redukci množství nežádoucích odrazů, horizontálně orientovaný vejčitý zvukovod mu k tomu ještě trochu pomáhá. Kousek po straně je vyvedený tenký bassreflex se zakulaceným náběhem a dole se nachází – taktéž poodskočený k boku – středobasový reproduktor. Rada výrobce je, že tweeter má být umístěný směrem „dovnitř“, nicméně třeba v redakčním prostředí to vedlo k jednoznačně menšímu a méně přehlednému stereofonnímu obrazu, takže je třeba zkoušet.

Na zadní ploše by nebylo nic netypického (je tu nálepka s podstatnými informacemi a dole dva zapuštěné terminály pro banánky), nebýt vaničky s poměrně velkou páčkou. Tou lze mírně utlumit středobas v okamžiku, kdy jsou ozvučnice blízko zadních zdí, aby se předešlo přehnanému zdvihu basové energie. Ostatně Fink říká, že ES-7N jsou hlavně dělané tak, aby skutečně mohly stát v regálech a policích. Je-li páčka nahoře, mají stát 30 – 50 cm od zdi, je-li dole, pak tak blízko, jak je to možné.

Zdánlivá jednoduchost konstrukce ale není úplně „jen tak“. Stěny jsou například zdvojené a tlumené, aby nedocházelo k nežádoucím rezonancím. Konkrétně jde o dvě vrstvy 0,8 cm tlustých MDF profilů, zajímavý je dřevěný kulatý blok přilepený k horní desce, který má specificky snižovat vibrace v okolí tweeteru. Když se dále díváte dovnitř, objevíte, že bassreflex není běžná trubička, ale zahnutý profil, mířící vodorovně směrem k membráně středobasu, navíc pro dosažení kýženého tlaku používá výrobce několik otvorů zhruba v prostředku reflexu.

Každopádně vysokotónový měnič je 1:1 převzatý z model ES-14N, vrchlík s průměrem 2,8 cm je z hliníku potaženého keramickou vrstvou a pohání ho 2,8 cm široká kmitací cívka z aluminiové slitiny. Ferritový magnetický systém je tvarovaný, aby umožňoval dobrý odvod energie ze zadní strany membrány.

13 cm středobas je z polypropylenu doplněného o slídová vlákna, navázaná na 3 cm širokou cívku, používající former z kombinace pryskyřice a skelných vláken. Dvojitý kruhový ferritový magnet spolu s linearizačním kroužkem poskytují dost přesné energie. Zadní kompenzační magnet je tu hlavně proto, aby minimalizoval interakce s cívkami ve frekvenční výhybce, která tu z prostorových důvodů musí být poměrně blízko.

Frekvenční výhybka je samozřejmě dvoupásmová, součástky jsou kombinací polypropylenových, polyesterových a elektrolytických kondenzátorů s cívkami na vzduchovém jádru, „odpory, na kterých záleží“ (jak to popisuje Fink) jsou vyrobené na zakázku z neinduktivního materiálu. Přechodová frekvence je položena na 2 000 Hz.

Protože EPOS u svých reprosoustav příliš nezveřejňuje technické parametry, frekvenční rozsah zůstává nedeklarovaný. Je tu jen impedance 4 ohmy (s poklesem na 3 kolem 15 kHz) a citlivost 86 dB / 2,83 V / m.

Reprosoustavy mají šířku 20 cm, výšku 29 cm a hloubku 27 cm, váží na tak maličké kousky poctivých 7,9 kg.

Maličké reprosoustavy jsme poslouchali primárně v hlavní sestavě s Métronome DSC, Norma Revo SC-2 LN a Norma Revo PA 160 MR. Velkým měřítkem byly hlavně KEF Blade One Meta, ale i bezpočet dalších… O detailech jako jsou kabely, filtry, podložky a vůbec veškeré příslušenství se dozvíte v pravém sloupci -->.

Od menších regálovek jistě nečekáte, že by před vás postavily kontrabas Roba Wassermana z „Ballad of the Runaway Horse“ („Duets“ | 1988 | UMG Recordings | 00011105971225) v plné síle a velikosti. A ony také nepostaví. Nicméně vůbec jsme v poměru k jejich velikosti neměli pocit, že by jim něco chybělo – ba dokonce od jisté hlasitosti nabídnou i hutnost pro většinu instrumentu tak od 50 – 60 Hz výše. Hrají prosté wow efektů a zdůrazňování, ke kterým u malých bedniček občas dochází, aby působily víc sexy. Tady ne, spořádanost, čistota a decentní množství civilně ohraničené síly dělají svoje. Možná, že nástroj je lehce „zkompaktněný“, ne plnoformátový, to ale není ani účelem. Je dostatečně velký, vyplní menší prostory bez potíží a basy nemají tendenci k hučení nebo rozlévající se nekonkrétnosti. Dalo by se říct, že jsou hlavně audiofilské a kontrolované, nesnažící se jít hlouběji, než by měly a tím neztrácející jistotu.

Zpěv Jesse Marchanta v jeho živé „Stay on Your Knees“ („Jesse Marchant“ | 2014 | No Other Records | NOT01) se linul hladkým, civilizovaným a čistým způsobem. Poznáváme v tom Finkův rukopis, tu úhlednost a nenucenost. Přesto se EPOS nepouští k vytahování perliček a detailíčků, hlas je přirozeně znějící hlavní hvězdou, maličko elegantnější, i tak adekvátně živý a pevný, poplatný padesátitisícové třídě. Disciplína a zralá sebejistota jdou ruku v ruce s jistou „průhledností“ – na jednu stranu cítíte, že ES-7N mají svůj charakter s jakýmsi přídechem elegance a klidu, na stranu druhou vnímáte proměnlivost mixů a to, že EPOS samy sebe prakticky neprotěžují.

Přednes ES-7N není exhibicí ani v nejvyšších frekvenčních sférách nijak prominentní. Vysoké frekvence v „Jubilee Street“ Nicka Cavea („Push the Sky Away“ | 2012 | Bad Seeds | BS001CD) mají barvy, odstíny a nuance plně adekvátní třídě, ale také jistou zemitost a přímost, evokující nezkreslený live zážitek. Není to nástroj audiofilův, prezentující i tu nejjemnější zaznívající notu v pozadí, jako vyextrahovanou rukou šikovného chirurga. Je to čisté, jasné, konkrétní a nohama na zemi, přitom ani s mírně horším či ostřejším materiálem nesklouzává homogenní říz k vyslovené ostrosti nebo tvrdosti.

Na razantní kytaře flamencového specialisty Vicente Amiga v „Puente de los Orfebres“ („Memoria de los Sentidos“ | 2017 | SONY | 886446085975) bylo znát, že ES-7N nehrají na mohutnou, fyzicky otřásající notu, ale na disciplinovaný, v klidu pojatý a jistý obraz, který ale už dává pocítit sílu svižných říznutí do strun nebo ťuknutí na tělo nástroje. Tady též vede kultivovaná disciplína, spíše razance, než objem, spíše realističnost, než hyperrychlostní intenzita. Na druhou stranu se EPOS zdají žádat nějaký ten výkon, potažmo trošičku hlasitosti. Ne že by při normální večerní hlasitosti ztratily švih, nicméně dáte-li jim takových 80 a více dB na poslechovém místě, odmění se vám překvapivě sebejistou pevností.

„All My Friends“ z debutového alba Amose Lee (2005 | Blue Note | 00724359735054) zněla přehledně, mírně hladčeji, bez expresivity, zato s vyrovnaností i urovnaností. Skladba je sestavená s nenápadnou elegancí, vlastní Finkovu ladění a ukazuje pěkné množství detailů, i když nijak vytažených. Hlas se zdá být zasazený přirozeně do centra dění, plastický a konkrétní, nesvázaný ve smyslu takového toho příslovečného „monitorového kouzla“. Středy jsou nejznělejší, ostatní pásma se vedle toho zdají být lehounce decentnější – pořád je to však naprosto v pohodě, přiměřeně třídě a v hezkém hi-fi duchu. Není to wow na první dobrou, během pěti deseti minut však do toho stylu vklouznete jako do pohodlných bot.

U prostoru „Fragt“ dánského dua Svaneborg Kardyb („Over Tage“ | 2023 | Gondwana Records | 395068) jsme si uvědomili, jak moc je třeba pozici ES-7N v prostoru ladit. Z vlastní zkušenosti bychom řekli, že mezi nimi musí být takové dva metry pravolevého rozestupu, dále že podle svého vlastního prostoru a jeho chování si musíte vybrat, zda výškáč „dovnitř“ nebo „ven“ a nakonec zdali natáčet na ucho či ne. Chvíli nám prostě trvalo, než jsme našli tu správnou pozici a odměnou bylo propojení scény, objevení hloubkové osy a vůbec uspořádání, které stojí za to vykoupit onou prací. Není to studiový monitor, ale možná by se dalo říct, že „audiofilský monitor“. Přehledný, soudržný a smysluplný.

V „Que Sera Sera“ od Pixies („You’re So Impatient“ | 2024 | Warner Music | 4099965058789) bylo zase znát nekonečnou pohodovost, kterou ES-7N umí zařídit. Ždáný konflikt, prostě to hraje a hudba plyne. Ne ohromující, leč kultivovaná a snadno vstřebatelná, v solidní všeobecné kvalitě, urovnaná a uspořádaná a vlastně v náznaku ne zase tak dalekém od „velkých Finků“. Hlasy jsou zcela určitě nosným prvkem a přirozenou dominantou, poslech je moc příjemný a elegantní.

Znovuzrození EPOS pod taktovkou Karl-Heinz Finka je dobrou zprávou pro všechny, kdož hledají kultivované, usazené a dobře vyvážené reprosoustavy střední třídy, maličké dostatečně na to, aby se daly používat v jakékoliv běžné menší místnosti a nebyly (to jsou tedy spíše slova výrobce) náročné na konkrétní umístění. My bychom jim dopřáli dost výkonu a trošičku hlasitosti, aby se jejich přednes semkl a odhodlal, pak předvádí velmi solidní, audiofilsky klidnou a vyrovnanou reprodukci s celkově př příjemným a naprosto nekonfliktním vyzněním.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (basové pasti a absorpčně-difúzní panely Sonitus Acoustics, koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony a těžké závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Karl-Heinz Fink dokázal z maličkých ES-7N vykouzlit krásně rovnou frekvenční odezvu, čistou a až neuvěřitelně vyrovnanou od 50 do 15 000 Hz, ale v běžném reálu vlastně až ke 20 kHz. Maličko lepší se nám zdá odezva v momentě, kdy reprosoustavy nemíří přímo na posluchače. ES-7N není co vytýkat, jejich vyrovnanost je skutečně naprosto vzorná a precizní.

Frekvenční odezva – funkce zadního přepínače

Je velmi zajímavé, že přepínač zjevně netlumí energii středobasu, ale naopak v poloze „u zdi“ přidává na výškách, aby držely krok se zdvihem, který tu v nízkých kmitočtech automaticky vzniká. Je to netypický přístup, ale jistě funkční.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – s mřížkou (červená) a bez mřížky (černá)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) – celý pár

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Fink se zdá být na svoje vlastní dítko až přehnaně přísný, v reálu by mu jistě prošlo bez problémů označení reprosoustav za 6 ohmové, možná i 8 ohmové, kdyby se k tomu postavil s podobným přístupem jako většina výrobců. Mety 4 ohmy se dotýkají ES-7N jen sporadicky mezi 200 a 300 Hz, nepočítáme-li propad u tweeteru nad hranicí 8 kHz, kde už je nicméně dost málo energie a není to tak kritická věc. Průběh impedance je vesměs spořádaný, nenáročný, prostý prudkých změn, stejně tak elektrická fáze nevykazuje nic problematického. Ladící frekvence leží u 45 Hz a náročnějším místem pro zesilovače může být kombinace velmi vysokého impedančního peaku na 80 Hz s prudkým výkyvem elektrické fáze tamtéž.

Impedance – funkce zadního přepínače

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

Porovnání výstupu z akcelerometru a klidového stavu ozvučnice

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 49 990,-

FOTOGALERIE

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
•  

--- --- --- --- ---

KLADY

+ velmi úhledné zpracování

+ basový přepínač funguje smysluplně

+ kompaktní formát, ale přitom nestísněný zvuk

+ po vyladění pozice „zapadnou“

ZÁPORY

- obecně málo citlivé – chtějí trochu výkonu a hlasitosti

- stejně tak pečlivější naladění pozice bude na místě

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: HIFI GUIDE | www.hifiguide.cz