Prešov je malebné městečko s bezmála sto tisíci obyvateli nedaleko východního konce Slovenska, již čtvrt století je to ale také domov značky Canor, která začala svou cestu jako elektronkový specialita, dnes ale krom stále panující příchylnosti právě k lampovým technologiím patří Canor k jedněm z předních výrobců audio zařízení, kdy se kapacity firmy využívají i pro špičkovou elektroniku jiných značek. Přesto Canor zůstává svůj a vyvíjí nezaměnitelné přístroje.

Vstupní branou do nijak obřího portfolia firmy jsou relativně kompaktní přístroje řady 2.10; Canor se tu poměrně konzervativně drží konceptu CD přehrávače a integrovaného zesilovače.

Canor CD 2.10

Abychom byli úplně přesní, tak CD 2.10 není čistý CD přehrávač, jak by se mohlo zdát od prvního pohledu, ale disponuje sadou digitálních vstupů a je to tak i podle filozofie výrobce spíše D/A převodník s vestavěnou mechanikou jako jedním z těchto vstupů. Je to drobný, bezmála sémantický rozdíl, ale důležitý pro uchopení toho, kam CD 2.10 míří.

Estetika je čistá a typicky „canorovská“ – čelní panel je pěkně zpracovaný a horní a dolní třetina v kovu je rozdělená tmavým pruhem se „zhoupnutím“ přímo veprostřed, kde tím dělá místo pro centrálně umístěný ovládací otočný knoflík. V levé části černého pruhu je štěrbina mechaniky, pravou část okupuje displej s velikými, snadno čitelnými znaky. Na panel se pak vešla ještě malá tlačítka pro základní ovládání, ačkoliv dost pravděpodobně budete stejně používat hlavně dálkové ovládání. Až nečkeaně příjemné je ovšem ovládání reprodukce pomocí onoho masivního otočného prvku.

Šasi jako takové je vyvedené v tmavém hrubém práškovém laku. Není to nijak luxusní provedení, ale je bytelné a praktické, na pohled docela dobře souzní s trochu industriálními linkami předku. Přístroj působí kvalitně zpracovaný a je to cítit i na váze 12 kg při šířce 43,5 cm, hloubce 40,5 cm a výšce 12 cm.

Na zadní straně je díky poměrně výrazné velikosti přístroje dost místa pro veškerou konektivitu – vlevo se k napájecí zásuvce vešla i vypínací kolébka, vpravo pod sebou úhledně urovnané analogové výstupy v XLR i RCA formě a mezi tím jsou dvě dvojice optických a koaxiálních konektorů (koax je oddělený transformátorem), logicky jedna dvojice pro vstup a druhá pro výstup. Kousek stranou najdete USB port pro spojení s počítačem.

Vnitřní konstrukce spoléhá na obvody na desce plošných spojů, zpracované firemní technologií CMT (Canor Milling Technology) – jde o řešení, která přibližovat dielektrické ztráty DPS těm co mají vodiče ve vzduchu a Canor tak přibližuje kvalitu přenosu přímému spojení součástek kabelem.

Analogové obvody spoléhají na symetrické zapojení za účasti čtyř elektronek 6922 (ty jsou vybírány za pomoci mimořádných a na míru zkonstruovaných vlastních měřících zařízení, kterými jsou v Canoru proslulí), D/A převod obstarává čip AK4490 a filtrační obvody pak mají super symetrickou konstrukci a optimalizaci pro mimořádnou strmost.

Výrobce nezmiňuje dodavatele mechaniky a vlastně ani žádné další podrobnosti – fakticky ale uvádí frekvenční rozsah 20 – 20 000 Hz (+/- 3 dB), celkové harmonické zkreslení pod 0,005% na 1 kHz a odstup signálu a šumu lepší než 102 dB v celém akustickém pásmu.

Canor AI 2.10

Do stené řady jako CD 2.10 patří také hybridní integrovaný zesilovač AI 2.10 – to poznáte už podle naprosto identické estetiky, chybí jen slot mechaniky. I zpracování je zcela identické, tedy pěkné, ale „věcné“, samozřejmě tu jsou výrazné průduchy pro odvětrávání elektronek.

I tady vzadu najdete dost prostoru pro celou plejádu konektorů, nakonec šasi je na milimetr stejně velké, protože ale jde o zesilovač, váží přeci jen podstatnějších 15 kg. Na zadní panel se vešly dva páry pěkně zorganizovaných reproduktorových terminálů, šest linkových analogových vstupů (čtyři cinchové a dvě sady v podobě XLR) a samozřejmě napájecí zásuvka, opět s vypínací kolébkou.

Také zde uvnitř teče signál přes desky plošných spojů, vyrobených technologií CMT. Potěší plně symetrické zpracování signálu z XLR konektorů až do koncového stupně. Elektronkový předzesilovač staví na dvou elektronkách 6922 EH, regulaci hlasitosti zajišťuje relátkový atenuátor. S vlastním lineárním napájecím zdrojem pak výkon dodávají moduly zesilovačů třídy D.

Ani u tohoto přístroje Canor nerozhazuje informaci po hrstech. Nicméně dozvíte se o výstupním výkonu 150 Wattů do 4 ohm nebo pracovním frekvenčním rozsahu 20 – 20 000 Hz (+/- 0,3 dB při 5 W). Při 5 W má na 1 kHz zesilovač celkové harmonické zkreslení pod 0,05% odstup signálu a šumu dosahuje hodnoty minimálně 95 dB.

Oba přístroje jsme poslouchali jako sestavu v pražském studiu HIFI CZ a to zejména ve společnosti Fink KIM, ale třeba i mbl 121. Napájeno bylo přes ISOL-8 Minisub Wave a kabely Wireworld Gold nebo Eclipse 6. Pro srovnání hrály mbl c31, mbl c51 a mbl c11 / c21.

Snad proto, že šasi obou přístrojů Canor je dosti kompaktní, nemáte pocit, že by mělo jít o „elektrárny“, když ale zamručí první struny basy v „Never Felt Less Like Dancing“ od Katie Melua („Ketevan“ | 2013 | Dramatico | DRAMCD0095), zůstanete jen šokovaně sedět, což nadále ještě prohloubí spodní oktávy zblízka sejmutého klavíru. Je to Bas, kde jeho objem, váha a hlavně pevnost naprosto ospravedlňují to velké písmeno. Možná je basové energie až lehounce víc, je to taková firemní signatura. Bohatost a vřelost je polibkem elektronek z jedné strany, až neuvěřitelné silná prezentace důrazu a konkrétnost ohraničení zase polibkem spínaného zesilovače na straně druhé. Je to čistý, šťavnatý, krásně poddajný a rázný bas, až překvapivě dobrý i na tuhle cenovou třídu.

Onen dotek vřelé elektronkovitosti tohoto komba pak sedí hlasovému rozsahu, sboristům z Chapelle du Roi v Tallisově „Gloria“ („The Complete Works“ | 2004 | Brilliant | 93612) ta plnotučná síla mimořádně slušela. Není to takový ten audiofilský styl s myriádami jemnůstek, je to přeci jen trochu hebký styl, ale přitom konkrétní a hlavně tak nějak samozřejmě přirozený. Nepřijdete ani o realistické rozlišení, možná, že Canor není zdrojem nejjemnějších nuancí, ale přehlednost, čistota a srozumitelnost jsou bezproblémové a jsou v relaci třeba k Fink KIM, což rozhodně není málo.

Výšky v „The Red One“ (Metheny / Scofield | „I Can See Your House From Here“ | 1994 | Blue Note | 7243 8 27765 2 9) byly živé, svižné, jakoby nedotčené tou lampovou hedvábností a vláčností, naopak velmi ryzí a znělé, nikoliv však za hranicemi únavnosti. Cinknutí se rozeznívají s chutí a řádnou dávkou energie, mají moc pěkný detail, ale nejsou vypíchnuté nad rámec organického celku celého frekvenčního rozsahu.

Přestože 150 Wattů výkonu už je dost, stejně nás překvapilo, jak suverénně sestava Canor dokázala prodat dynamiku v závěru „Ben’s Farm in Vermont“ Davida Cheskyho („The Ultimate Headphone Demonstration Disc“ | 2014 | Chesky Records | JD361). Reprodukce má sílu, má nesmírný důraz a energii, je to obrovská porce bezmála hmatatelné hudby – je to pevnost jen lehce políbá líbezností lampy, dynamice svědčí jak hutné bublání vespodu, tak celková sytost, dynamické špičky jako kdyby byly do prostoru vtloukané gumovým kladivem.

Jakkoliv je kombo Canor živě a „zdravě“ hrající, z árie „Fuori il danaro!“ v Pucciniho „La Bohéma“ (Georg Solti / LSO / John Alldis Choir | 1988 | BMG | 74321 39496 2) neproudily detaily a nuance nějakou explicitně expresivní formou, přesto je čistota velmi pěkná a hlasy mají takovou naprosto „normální“ srozumitelnost. Hudba zní se špetkou „příjemnosti“, čitelnost už je opravdu high-endová a sestava dokázala Fink KIM rozezpívat graciézně samozřejmým způsobem.

Plnotučná reprodukce jako kdyby byla i proporčně nadstandardní, Elgarův „Violin Concerto in B minor, op. 61“ v podání Hilary Hahn a Davisem řízeným LSO (2004 | Deutsche Grammophon | 028947487326) se rozprostřel napříč místností až za hranice reprosoustav, nástroje jsou jednak přehledně rozvrženy (ačkoliv ne holograficky dokonale „zaříznuté“), jednak jim nechybí pocit přítomného těla. Zvuk nemá takový ten intenzivní fokus, ale čitelnost je tu organická a samozřejmá, hodná high-endové úrovně.

„Hymn“ od Ultravox („Dancing with the Tears in My Eyes“ | 1997 | EMI Gold | 724385513220) není technicky zrovna dokonalá nahrávka a přesto ji Canor přetavil do mimořádně zábavně poslouchatelné formy. Plnokrevný zážitek přímo volá po otočení hlasitosti doprava a hudba do místnosti přímo sálá, stále konkrétní a stále ochotně pumpující, ale i když zatočíte hlasitostí na minimální úroveň -63 dB, zůstává tu čitelnost a velká část formy, což není zrovna obvyklé a hovoří to velmi hlasitě ve prospěch Canoru. Je to ale celkově nářez, šťavnatý, trochu zabarvený vlastní příchutí, nicméně podmanivý, intenzivní a krásně muzikální.

Základní komponenty značky Canor mají možná trochu jednodušeji podaná šasi a možná digitální část nereflektuje ty nejnovější standardy a nejvyšší rozlišení, tam někde ale praktické nectnosti (jakkoliv nijak zásadní) končí. Ještě by snad bylo záhodno říct, že tu je cítit troška vlastního charakteru, ať už pochází od přítomnosti elektronek nebo jiného způsobu záměrného vyladění k firemnímu zvuku. Jinak už zbývá jen zdůraznit, že v prakticky kompaktních rozměrech a ještě zaplatitelné kategorii nabízí Canor i u svých základních komponentů skutečnou muzikálnost, tedy schopnost vzít hudební záznam a přehrát vám ho tak, že už mizí technický rozměr a zůstává jen zážitek z hudby jako takové. AI 2.10 a CD 2.10 jsou výtečné komponenty, které si nelámou hlavu s ničím jiným, než je zprostředkování podstaty hudby a právě to jim jde naprosto skvěle.

Kč 89 990,- - AI 2.10

Kč 89 990,- - CD 2.10

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ až neuvěřitelný zátah od basové sekce

+ mimořádně zábavný a plný zvuk, překypující muzikálností

+ CD má i digitální vstupy

+ přes přítomnost elektronek nenáročný uživatelský provoz (žádné čekání apod.)

ZÁPORY

- tonalita není úplně neutrální

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Top Hifi Europe | www.tophifieurope.com 

fSdílet

Tweet