Značka Hegel pojala své jméno na počest německého idealistického filozofa Georga Wilhelma Friedricha Hegela, žijícího na rozhraní 18. a 19. století. Hegel Music Systems ovšem svými přístroji míří spíše k modernímu minimalismu a puristické dokonalosti, ať už pojetím vnější podoby svých přístrojů, tak třeba i jejich konektorovou výbavou a samozřejmě v prvé řadě zvukovým pojetím, kde je cílem "nebýt slyšet" v tom pravém audiofilském slova smyslu.

Jistou nápovědou k tomu, jak Hegel pracuje se zvukem by snad mohlo být i vnější pojetí přístrojů, již léta se nesoucí v duchu severské jednoduchost, vlastně až strohosti. Čelní panel je totiž matně černý, mírně klenutý obdélník s pouhými třemi dokonale symetricky umístněnými prvky. Displej vám sdělí co odkud hrajete a jak nahlas, dva otočné ovladače vám pak pomohou změnit jedno i druhé - více na předním panelu není, v rámci čistoty se i spínací tlačítko nastěhovalo dospod, pěkně doprostřed a přímo na hranu panelu. Díky robustním poddajným antivibračním nožkám k němu ale je dobrý přístup.

Jako už tradičně - a vlastně logicky s ohledem na vývoj ve světě reprodukce zvuku - nabízí Hegel více digitálních než analogových vstupů. Analog je tu vlastně jen třikrát, dva vstupy jsou klasické cinche, jeden pak symetrické XLR. Digitální rozhraní je požehnaně univerzální - hned trojice optických vstupů a jeden vstup koaxiální jsou ještě běžné, je tu ale velmi přesný BNC vstup pro precizní zdroje signálu. Další v řadě je USB port pro spojení s počítačem, díky němuž si užijete prakticky všechna dostupná rozlišení a formáty, snadný přístup ke streamovacím službám nebo hudebním datům v síti obecně nabízí ethernetový konektor, kde H390 funguje jako UPnP renderer, do kterého libovolnou aplikací pošlete prakticky jakýkoliv stream, stejně jako zvládá AirPlay protokol nebo systém Roon. Krom PCM signálů zvládá Hegel též DSD (DSD64, u USB je to dokonce DSD256) a dokonce i MQA a to na všech vstupech. Může za to využití DSP procesu USB portu pro všechny digitální vstupní signály, což je skvělá a netradiční idea.

Dalším rozšířením univerzálnosti zesilovače jsou také přítomné signálové výstupy - samozřejmě teď nejde o pěkné, robustní reproduktorové terminály na krajích zadního panelu, ale o dva páry analogových cinchů (jeden pár má stabilní linkovou úroveň, druhý pár - vhodný třeba pro subwoofer - je variabilní), doplněné o digitální výstup v podobě BNC konektoru.

Přestože Hegel vypadá na první pohled jednoduše, uvnitř šasi zesilovače se ukrývá celá řádka firemních technologií. Zásadní je SoundEngine 2, koncept zesilovače s integrovanou sofistikovanou opravou chyb, které nutně v zesilovacím procesu vznikají. Krátce řečeno, mikroprocesor porovnává vstupní signál s tím na konci obvodové trasy a zjištěné rozdíly v tomto bodě "přimíchá", jen v opačné fázi, takže se vyruší. Tím by mělo téměř úplně zmizet zkreslení - jak přechodové zkreslení, typické pro A/B zesilovače, tak jakákoliv jiná nepřesnost. Zesilovač tak nemá ani korekci celkovou nebo lokální zpětnou vazbou a korekce probíhá právě až na konci procesu.

V zesilovací sekci je pak aplikována i technologie DualAmp, což v podstatě označuje fyzické oddělení napěťové a proudové zesilovací sekce, kdy citlivá napěťová část nepodléhá ovlivňování z výkonné proudové části. Řešení opět pracuje bez zpětné vazby.

Jako DualPower pak Hegel označuje skutečnost, že na rozdíl od většiny zesilovačů využívá H390 oddělené napájecí zdroje. Konkrétně je tu jeden zdroj pro vstupní a napěťovou část a druhý s pro koncovou část. Když se podíváte dovnitř zesilovače, jsou vidět dva toroidní transformátory, navíc Hegel užívá dvojitá vinutí pro ještě lepší oddělení.

Poctivě provedená je i digitální část. Jednak je tu obvod LineDriver, který minimalizuje vliv kabelů tím, že je zatěžuje extrémně nízkou impedancí, jednak je tu řešení SynchroDAC - jde o vlastní návrh Hegelu, který doplňuje i vlastní konstrukce "hodin" Direct MasterClock. Díky zpracování signálu se synchronním upsamplingem by se jakákoliv časová chyba neměla proměnit v nepřesnost výsledné amplitudy. K přesnosti přispívá i plně symetrické zpracování signálu. K samotnému převodu je použit čip AK4490.

Rozhodně stojí za to zmínit, že celý zesilovač je koncipovaný jako Dual Mono, tedy s pečlivě oddělenou částí, zpracovávající levý a pravý audio kanál.

Zesilovač H390 je více než solidně dimenzovaný - jeho tranzistory umí dodat tučných 250 Wattů do 8 ohm na kanál. Výrobce udává, že elektronika zůstává stabilní až do zátěže 2 ohm, kam dodá něco přes kilowatt. Pracovní frekvenční rozsah 5 - 180 000 Hz napovídá o pravděpodobně slušné rychlosti obvodů, odstup signálu a šumu přes 100 dB je pak excelentní, stejně jako hodnota tlumícího faktoru přes 4 000.

Hegel H390 jsme poslouchali v rámci redakčních sestav - hrál místo Norma Revo IPA-140 spolu s Harbeth Monitor 30 a OPPO UDP-205, hrál s Teac NT-503 (i bez něj) s KEF LS50 a GoldenEar SuperSub X na místě Emotiva XSP-1 / XPA-DR2 a hrál s Fischer&Fischer SN-70 ve společnosti Cambridge CXC na místo Grandinote Shinai. Poslouchalo se také s některými zapůjčenými komponenty, namátkou třeba Hegel H120, GMG Power Harmonic Hammer 3000PS nebo Xavian Premio Esclusivo. O použitých filtrech, kabelech a dalším příslušenství více viz pravý sloupec -->.

Svižný energický bas v "Power" Marcuse Millera ("M2" | 2001 | Telarc | CD-83534) měl zesilovač pod kontrolou, basa měla puls a excelentně přehlednou, čitelnou různorodou strukturu, skvělou texturu. Je to bas maličko měkčí, pružný a jaksi "hmatatelný", plný, nicméně naprosto nepřehnaný. Není to takový ten moderní nadupaný, napnutý zvuk, ale uvolněný, decentní, naprosto neefektní přednes, kultivovaný a nevkládající vlastně téměř nic ze sebe sama do zesilované nahrávky. Je to vlastně trochu nenápadné a chce to čas docenit tu nepřikrášelnost a nepřehnanost ze všech úhlů pohledu.

To samé platí i ve středním pásmu, vokál Bobbyho McFerrina v jeho "Hush Little Baby" ("Hush" | 1992 | SONY Masterworks | SK 48177) byl rozlišený až na drobounké nádechy, přesto byl zvuk naprosto přirozeně uvolněný, bez tlaku a s uvolněným nadhledem vyznívající. Opět cítíte lehounce měkčí, kultivované ladění, ale není v něm ani stopy po techničnosti, tvrdosti nebo nějakém přibarvení. I soustředěnost a konkrétnost jsou vlastně velmi přirozené, vyniká sama nahrávka taková jaká je a zesilovač jí v ničem nepomáhá ani nebrzdí.

Cinkot tak typického činelu v "Take Five" Davea Brubecka ("Time Out" | 2009 | Columbia | 88697 39852 2) byl jemný, klidný a přesto schopný nabídnout spousty a spousty jemných nuancí, dlouhý dozvuk a vskutku nepřibarvenou tonalitu, kov je ve své barevnosti velmi přesvědčivý. A opět není ani stopy po nějakém ovlivňování, zesilovač v naprostém klidu nechává signál "proplouvat", aniž by v oné tekuté uvolněnosti schovával detaily - delikátní zvuk dopadnuvší paličky i následné bohatě strukturované doznění činelu tu prostě jsou, bez akcentu, s dostatečným prostorem a s moc pěknou autenticitou.

Ani dynamicky rozhodně H390 nepokulhává, navzdory celkově jaksi poklidněji vyznívajícímu zvuku nebyla razance a výbušnost nástrojů v dynamických špičkách "Two Bass Hit" Dizzy Gilespieho ("Night in Tunisia" | 2006 | Bluebird | 82876 84866 2) nijak pocitově zkrocená. Zesilovač neplýtvá efekty,, jako kdyby prostě "v klidu stíhal". Onu neokázalost možná nedoceníte hned na první poslech, zejména ne vedle takových těch moderně napružených přístrojů, které mají velký tah na bránu. Hegel se nepředvádí a s obdivuhodnou lehkostí ševelí v tiché pasáži, stejně jako pevně a konkrétně ustojí dynamický ráz.

Bez tlaku, zato s plynulostí a samozřejmou čitelností nabízí H390 kompletní zážitek při poslechu "Tribal Dance" Peter Green Splinter Group ("Destiny Road" | 2010 | Snapper Music | SBLUECD055). Je tu snadno slyšet všechno od plnokrevné mroukající rytmické basy vespod až po jasný, zřetelný a znělý cinkot činelu úplně nahoře. Reprodukce plyne bez zádrhelů, skvostně vyvážená, s přirozenou tonalitou a celkovou bezprostředností. Zesilovač hraje uspořádaně, všechno drží pohromadě a zvuk neupozorňuje na nějaké mikronuance v kompaktním celku a přesto, přesto je hudba nádherně čitelná, nástrojové linky jsou excelentně separované, zvuk je přesný, rychlý a disciplinovaný v té míře, že téměř nezanechává stopy.

Hudební scéna "Allegro Moderato" ze "Symphony No. 9" Ralpha Vaugahn Williamse (1994 | Everest | EVC 9001) byla roztažená kolem reprosoustav a tak pěkně spojitá, že pocitově nebylo v reprodukci ani stopy po přítomnosti reprosoustav. Hegel se opět nepředvádí, ale čím déle posloucháte, tím více vnímáte hloubku, vnímáte skvělou lokalizaci nástrojových sekcí a vnímáte, jak neanalyticky a přesto se skvělou přehledností zesilovač hudbu servíruje.

Ani velký, robustní a energický zvuk "Please Read the Letter" Roberta Planta a Alison Krauss ("Raising Sand" | 2007 | Decca | 475 9382) Hegel H390 v žádné kombinaci nezaskočil, reprodukce zůstává klidná, důstojná a plynoucí, energie nesrší v okázalých ohňostrojích a přesto nikde nechybí. Zvuk je klidný, vyzrálý a mimořádně vyrovnaný, prakticky prostý výraznějšího vlastního charakteru. Je to vyzrálá, klidně důstojná reprodukce pro toho, kdo má čas si vychutnat hudbu v její přirozenosti.

Hegel H390 je minimalistickým přístrojem nejen navenek, ale také po stránce zvukové. Široké spektrum konektivity nemyslí snad jen na čím dál větší skupinu milovníků vinylů, ačkoliv H390 patří už do kategorie, kde externí pořádné phono bude samozřejmostí. Oceníte rozhodně naopak to, jak snadno Hegel funguje i v roli streameru. Nejsilnější devizou je pak ovšem komplexní vyzrálost reprodukce, stavící zejména na precizní frekvenční vyrovnanosti, kde ničeho není moc a ani nic nechybí. Nechybí ale ani výkon a schopnost kontrolovat reprosoustavy i v náročných pasážích mnohovrstvých skladeb, stejně jako neschází prokreslenost a přesnost, byť prim hraje hudební celek, u nějž technický rozměr reprodukce vlastně vůbec nechcete řešit, jelikož hudba hraje s lehkostí a samozřejmostí, které nepoutají pozornost k ničemu jinému, než právě a jenom k hudbě samotné. Hegel H390 určitě není pro každého, ale ten, kdo ocení přirozenost bude nadšený tím, jak autenticky může integrovaný zesilovač s vlastně nijak drastickou cenovkou hrát.

Kč 156 000,-

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - VNITŘNOSTI

--- --- --- --- ---

KLADY

+ univerzální (zejména digitální) konektivita

+ dostatečná výkonová rezerva

+ příjemně plynulá hlasitost

+ tonální čistota

+ frekvenční vyrovnanost

+ celková věrnost a přirozenost

ZÁPORY

- nenabízí phono vstup, byť v této třídě už přijde ke slovu stejně externí zařízení

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: HiFi Styl | www.hifistyl.cz 

DOVOZCE: Image Audio | www.imageaudio.sk 

fSdílet

Tweet