Americká společnost JL Audio patří dnes už mezi velké výrobce, však také její portfolio zahrnuje ozvučení aut, ozvučení lodí nebo ozvučení do extrémních prostředí, jako jsou pouštní závody aut a podobně. Známá v našich končinách je ale především díky své divizi domácího ozvučení, kde se soustředí na výrobu subwooferů – od těch vestavných (do zdí a stropů) až po ty v klasické formě samostatně stojících ozvučnic. Aktuální nabídka zahrnuje čtyři série včetně ultimativního řešení Gotham v2, kterýžto subwoofer svými proporcemi okázale zesměšní leckteré sloupové reprosoustavy.

Podstatně víc nohama na zemi (přeneseně i doslova) stojí série E, což je vlastně variace na téma toho nejklasičtějšího domácího subwooferu. Měli jsme k dispozici model e112, větší ze dvou dostupných, který hostí působivý 30 cm měnič v klasické, téměř pravoúhlé ozvučnici.

Na tvarech e112 není nic překvapivého, ten nejjednodušší možný tvar oživují sražené hrany a celkový pocit robustnosti. Ten nepocítíte pro nic za nic – subwoofer totiž váží pěkných 33,3 kg, přičemž na šířku má 39,4 cm, na výšku včetně masivních nožiček 41,2 cm a do hloubky je protažený bezmála půl metru, konkrétně 46,7 cm.

Zpracování v základní dýze černého jasanu je takové americky standardní, nemající ambice stát se středobodem interiéru a sázející spíše na nenápadnost, než evropské standardy luxusu. Můžete si zato být jistí, že dostanete velmi fortelný a odolný subwoofer – třeba krycí mřížka dlí na mocných „hřebech“, které zapadají do pevných kovových pouzder. Je vidět, že výrobce nešetří tam, kde nemá. Pevná, robustní mřížka nedělá při nasazení žádné potíže (žádné rezonance, žádné dozvuky,…).

Ozvučnice je vyrobená z MDF profilů důvěryhodné tloušťky (mimochodem, výroba probíhá v USA), uvnitř vyztužená dvojicí vertikálních žeber a řešená jako uzavřená. Do zadní strany je vsazený modul zesilovače, takže její velkou část zabírají vystupující žebra chladiče. Blok se zesilovačem se zakusuje až do hrany horní, kde pod gumovým, na magnetech přichyceným krytem najdete ovládací prvky na nevelkém panýlku – spínání řešené malým šoupátkem, otočný potenciometr základní hlasitosti, další šoupátko, kterým lze případně zcela vyřadit výhybku, pokud máte svojí (třeba v receiveru, aktivní externí výhybku apod.) a pak dva zásadní ovládací prvky. Plynulou regulaci přechodové frekvence mezi 25 a 130 Hz, stejně tak plynulou možnost nastavení fáze od 0 do 280 stupňů. Poslední v řadě je další šoupátko, které otáčí celkovou fázi. Možnosti nastavení jsou tak excelentní a i když tu není žádná automatizovaná kalibrace, není nijak komplikované spojit subwoofer s reprosoustavami.

U spodní hrany zesilovacího a ovládacího modulu jsou konektory. Jeden pár cinchových vstupů, jeden pár cinchových výstupů (což příjemně zvyšuje instalační flexibilitu). Je tu také extra konektor pro vysokonapěťové vstupy, pokud budete chtít brát signál přímo z reprosvorek, pak je ale dobré přesunout i vedlejší šoupátko do polohy „uzemněno“. Napájecí zásuvka je zcela standardní, nicméně má kolem sebe dost málo prostoru a pokud používáte klasický hi-fi kabel, může být i u toho obyčejného koncovka nepohodlně velká (co se týká kabelů IsoTek nebo Nordost, vešly se „tak tak“).

Zásadní je pak samozřejmě použitý měnič – jde o vlastní výrobu JL Audio, membrána je dokonale kónická, má obrovskou gumovou vlnku závěsu a ještě kolem sebe mělký zvukovod. Membrána má průměr 30 cm a její stabilitu zajišťuje dvojitý pavouk. Materiál membrány výrobce nezmiňuje. Membrána je přichycená patentovaným „plovoucím“ systémem, zajišťujícím správnou geometrii závěsu a lepší kontrolu výchylky.

Pohonné ústrojí sestává z logicky velikého magnetu, který využívá technologii DMA (Dynamic Motor Analysis). Jde o precizní systém analýzy materiálů a jejich chování na všech úrovních a to hlavně za běžného dynamického chodu, nikoliv jen v klidové podobě. Optimalizace tak probíhá i s ohledem na vliv protékajícího proudu či změny magnetického pole při pohybech reproduktoru.

Použitá výhybky používá systém Linkwitz-Riley se strmostí 24 dB na oktávu, navazuje na zesilovač připravený na míru a dodávající v kratičké špičce až 1 500 Wattů. Jde o spínaný zesilovač s vysokofrekvenčním spínaným zdrojem, trvalý výkon bohužel výrobce neuvádí. Zato udává frekvenční rozsah 22 – 118 Hz (+/- 1,5 dB), s poklesem -3 dB zvládne 21 Hz, s poklesem -10 dB dokonce 17 Hz.

Subwoofer jsme poslouchali ve třech sestavách – vedle Xavian Quarta na OPPO UDP-205 / Métronome DSC1 / Norma Revo IPA-140 a kabelech Nordost Heimdall 2, přičem napájení zajišťoval GMG Power Harmonic Hammer 3000P, dále pak vedle KEF LS50 na RME ADI-2 DAC FS / Emotiva XSP-1 a XPA-2, kde jsme porovnávali s GoldenEar Super Sub X přes kabely ZenSati Authentica a nakonec vedle Fischer&Fischer SN-70, kde hrál s Cambridge CXC, Teac NT-503 a Cambridge CXA81 na kabelech Dynamique Audio Horizon 2. O kompletních detailech sestav se dozvíte více v pravém sloupci -->.

Ze zkušenosti jsme vypozorovali, že trvá tak 10 minut, než se systém „usadí“ a otevře – patrně jde o efekt zahřívajících se cívek obrovského reproduktoru, zesilovač by neměl díky své koncepci být na prohřívání tak citlivý. Faktem ale je, že byste měli nechat subwoofer aspoň jednu dvě písničky pracovat, než ho začnete intenzivně „vstřebávat“.

Ke kontrabasu v „Upojenie“ Anny Marie Jopek a Pata Methenyho („Upojenie“ | 2008 | Nonesuch | 7559-79909-8) přidal e112 luxusní impuls, z velmi dobrého basu udělal bas špičkový, doplněný na nejspodnějších oktávách kontrabasu o skvostnou čitelnost, sytost a spoustu energie. Subwoofer jakoby sám od sebe zapadá k reprosoustavám, je přesný, čistý a nenápadný, takže jen s nepřehnaným úsilím (stačí „jen“ najít správné místo a pár minut si hrát s ovládacími prvky) byl usazen ve velkém i malém poslechovém prostoru. Pravdou ale je, že pod 20 m2 je mu trochu těsno a je to nástroj do středních a velkých místností. Parádní je ten pocit, kdy se u kontrabasu zdůrazní jeho plastičnost a rozmanitost jeho poloh, kdy se zvuk ještě víc uvolní a nabídne navzdory většímu objemu i váze díky tomu pocit větší lehkosti.

Že bas a jeho kvalita jsou jedním ze stěžejních prvků, které definují kvalitu poslechu, o tom se můžete snadno přesvědčit tím, jak dobře nastavený / umístěný subwoofer v systému dokáže „dotvarovat“ i frekvence mimo jeho deklarovaný rozsah. Třeba i hlas Caroly v její „So far so good“ („Runaway“ | 1984 | Polydor | 829298-2) jako kdyby lépe šlapal, byl dominantnější, vytaženější a hmotnější. Je to tím, že celá hudba má prostě s přesným a výtečně artikulovaným basovým základem větší šmrnc, větší přesnost a pocit větší bohatosti, navíc jako kdyby byla ještě kultivovanější a nevtíravější.

Ve staré nahrávce „Caravan“ Dukea Ellingtona („Money Jungle“ | 2002 | Blue Note | 7423 5 38227 2 9) není bas obsažený tak výrazně jako u moderních produkcí a přesto i tady vliv subwooferu byl zřetelný – došlo ke zřetelnému zpřesnění a jistému „dobarvení“ spodní poloviny pásma, hudba jako celek je pak lépe čitelná a máte pocit, že je blíž a že je konkrétnější.

Rytmus „Glem ikkje“ Kari Bremnes („Detv i har“ | 2017 | Strange Ways | CD 15132-2) definuje mocný syntetický bas – právě tam to e112 pěkně „rozbalil“ a ukázal, že má fantastický drajv, údernost a schopnost bas perfektně zaříznout. Ohraničení jednotlivých tónů bylo skvostné, přitom ale byl bas kulatý, klidný a sebevědomě nenásilný. Ta houpavá mocnost skladby je tu plnohodnotně dokreslená, je to plný, energický, vydatný a šťavnatý zvuk s mnoha polohami, který „nevystraší“ žádné dynamické pulsy, neb všechny zvládá s naprostou jistotou.

Dobrý a kontrolovaný bas vnese klid a řád i do chaotických skladeb s průměrnou zvukařskou kvalitou – jak ukázala Mehldauova „Sabbath“ („Largo“ | 2002 | Nonesuch | 9362-48114-2). Ne snad, že by připnutí subwooferu do sestavy znamenalo okamžité rozkvetení zvuku a rozetnutí zašmodrchaných linek nástrojů, to ne. Ale minimálně kontrabas se zřetelně srovnal a tím se pocitově vyčistila celá reprodukce.

Onen pocit lepšího usazení jako kdyby prospíval i vnámíní prostoru stereo scény – nástroje v „Summertime“ Briana Wilsona („Reimagining Gershwin“ | 2010 | Walt Disney | D000428902) byly najednou pevněji, konkrétněji usazené i oddělené od sebe navzájem, takže jak pravolevá, tak předozadní osa získaly o něco větší řád a o něco lepší čitelnost, což je příjemný vedlejší efekt zřetelnějších basů.

Super pevný, pružný a důrazný bas skvěle osvěžil temnou a trochu zahuhlanou „The Blackest Lily“ od Corinne Bailey Rae („The Sea“ | 2010 | EMI | 5099960851123) – spodní „blátivé“ tóny byly prostě lépe artikulované, přibyl drajv, zdůraznil se rytmus a vůbec hudba byla zábavnější na poslech.

Velký subwoofer e112 od amerických JL Audio by měl při své poměrně vysoké cenovce už být skutečně dobrý – a také je. Zvenku je možná s ohledem na cenu pojatý až trochu moc spartánsky, na druhou stranu žádný subwoofer asi nemá ambice stát se okrasným prvkem audiofilovy domácnosti. Jak praví krásné staré přísloví, to krásné je uvnitř – obrovský měnič a dostatečně dimenzovaný zesilovač odvádí výtečnou práci, nabízí bas skvěle energický, svěží, rychlý a přitom mocný, autoritativní, bohatý, šťavnatý a vůbec právě takový, jaký má být. Má možná lehce akčnější povahu (možná trochu „americkou“), ale necpe se kupředu, není příliš dominující a zaplavující, ani náhodou nejde o efektní „bum“ bas – tady už vládne přesnost, čistota a skvělá artikulace. Ne snad, že by hudba bez JL Audio e112 byla nudná, ale když ho dobře naladíte a dobře umístíte (což platí pro úplně každý subwoofer), tak se vám bez něj rozhodně bude poslouchat méně zábavně. A to o dost. Dokonce si e112 zaslouží označení jednoho z nejzábavnějších subwooferů ve světě mimo ultimativní monstra a to už je co říct…

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose reproduktoru a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (basové pasti a absorpčně-difúzní panely Sonitus Acoustics, koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony a těžké závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose

Naměřené hodnoty ukazují na bas krásně spojitý, čistý, prostý rezonancí a vyrovnaný. Takhle nějak by měl subwoofer fungovat. Užitečný frekvenční rozsah sahá téměř ke 20 Hz, při maximálním „otevření“ pak dosáhne i ke 100 Hz. K výkonu takového subwooferu není mnoho co říct.

Nastavení přechodové frekvence – minimum (šedá), 80 Hz (červená) a maximum (černá)

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ +/- ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

cca Kč 70 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ síla a důraz

+ působivá hloubka

+ konturovaný, pevný bas

+ skvostná údernost

+ možnosti nastavení

+ snadno se integruje

ZÁPORY

- trvá po zapnutí tak 10 – 15 minut, než se zvuk „usadí“

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Audio Tuning | www.audiotuning.at 

fSdílet

Tweet