Firma Taiko Audio pochází z Holandska a specializuje se na naprosto nekompromisně pojaté hudební servery a pár infrastrukturních doplňků k nim (router, switch apod.). Doposud se soustředila hlavně na model SGM Extreme, nicméně nyní poskočila s novým top modelem Olympus (jak už sám název lehce napovídá) ještě o dost výš. Cenově, ale i technologicky.

V prvé řadě je dobré říct, že Olympus je k dispozici ve dvou variantách. Základní modul totiž můžete doplnit ještě o „vylepšovací“ I/O modul v dalším šasi – právě o této nejvyšší formě je dnešní text.

Server je uzavřený v masivním těle z nádherně frézovaného hliníku, základní část je „dvoupatrová“, třetí patro přidává zmíněný volitelný modul. Oblé rohy, krásné zpracování, jen minimum prvků v čistém designu, to je Olympus. Každé šasi začíná proces jako hranatý blok hliníku o váze 72 kg, když se opracují vnitřní komory, přepážky a vůbec, tak zbude 11,9 kg.

Abyste získali správný dojem – základní „dvoupatrová“ jednotka Olympus má půdorys 48 x 48 cm a výšku 19 cm, I/O modul se liší jen výškou 10,5 cm. Plně osazená hlavní část váží 60 kg, doplňkový kousek přidá dalších 25 kg. To jsou na „pouhý server“ skutečně enormní čísla. Váhu lze rozložit buď na základní nožičky s akrylovými koncovkami nebo je vyměnit za cokoliv, co má závit M6.

Olympus nabízí tolik všemožných možností, že by asi stálo do začátku poskytnout nějaké základní shrnutí. Primárně jde o Roon jádro (ale nemusí být, ovládat server můžete i jinými platformami dle své volby), které může (ale nemusí) mít uvnitř vlastní datové úložiště – v základu jde o 3,84 TB s možností připlatit si klidně až 61,44 TB. Dále si můžete zvolit formu výstupu – ty jsou k dispozici pomocí volitelných a vyměnitelných karet. Vybírat lze z analogových RCA (tj. součástí Olympus je v tu chvíli i DAC), digitálního AES/EBU nebo koaxu, případně na míru připravených spojení pro D/A převodníky Lampizator a MSB, které vznikaly ve spolupráci s těmito výrobci. USB či HDMI výrobce u I/O modulu nenabízí, protože jsou podle jeho slov limitující. Server zpracuje jakákoliv běžná data o rozlišení 32 bit / 768 kHz u PCM a DSD512.

To by sice pro základní popis asi stačilo, ale výmluvné je hlavně množství optimalizací a vlastních řešení, které Taiko Audio používá. Začíná to třeba komplexním napájením. Přestože dovnitř vchází proud standardní zásuvkou typu C15, ta však slouží jen k nabíjení řady vnitřních baterií pomocí 5 V napětí. Za jednu hodinu v nabíjecím režimu si můžete užít 10 hodin přehrávání, přes aplikaci do telefonu lze nastavovat vhodná časová okna. Základní jednotka je vybavena jedním lineárním napájecím zdrojem pro nabíjení a dvěma bateriovými zdroji pro oddělené napájení řídící a zvukové části, I/O modul má tutéž konfiguraci sám pro sebe, tam však jedny baterie řeší vstupní síťovou kartu a druhé výstupní. U napájení je osminásobná regulace a celý design je kompletně bez aktivních větráčků, tj. spoléhá na robustní chladící prvky. Efektivitu napájení přes 90% zajišťují GaN FET tranzistory.

Dalším detailem je použití vnitřních úložišť formátu u.3 – na rozdíl od m.2 řešení prý poskytují výrazně nižší úroveň šumu.

Dostatek výpočetní síly pro zpracování i nejsložitějších nastavení filtrů u Roon poskytuje serverová platforma AMD Threadripper s 24 jádry a 64 GB operační paměti, použité karty různých rozhraní se zasouvají do slotů PCIe 5. generace s velkou rychlostí sběrnic. Základní operační systém je postavený na industriální verzi Windows 11 pro „Internet of Things“. Předimenzovaná výpočetní síla je použita hlavně proto, že minimalizuje výkyvy v napájecí soustavě – odebírá „stále hodně“ a nemusí se „rozjíždět“ na své maximum ani když zapojíte v Roon více zón a všemožných filtrů. Zůstává stabilní, což snižuje jakékoliv případné kolísání a s ním spojené možné ovlivňování zbytku systému.

To nejdůležitější je však nová technologie zpracování digitálního signálu XDMI. Cílem tohoto řešení je zcela eliminovat „digitální šum“. Taiko Audio totiž říkají, že software má na kvalitu zvuku minimálně stejný vliv jako hardwarová část, což je v přímé kontradikci k „bit je bit“, kteréžto rčení používají skeptikové.

XDMI vlastně není jen samotný software, ale soulad čtyř na míru přizpůsobených pilířů: 1) software a firmware, 2) základní deska, 3) volitelné modulární desky výstupů a 4) propojovací systém QFSP mezi hlavním a I/O šasi, který díky optické podstatě eliminuje nežádoucí elektrické jevy. V této plné konfiguraci tak signál z počítačové sítě vchází do Olympus I/O, odtud optickým „filtrem“ dojde k serveru, tam je podroben nutnému zpracování a nakonec jde optickým „filtrem“ zpět do I/O a využije pro výstup tam instalovanou kartu (buď některou na míru nebo USB či analog apod.). To je tedy cesta, která připadá v úvahu třeba při streamu z internetových služeb. QFSP rozhraní má deklarovanou rychlost 112 Gbps, což by prý nemělo zpomalovat výpočetní potenciál systému.

Řešení XDMI pak digitální signál převádí přímo u PCIe rozhraní na I2S a tím má eliminovat množství nežádoucích převodů, které probíhají u běžných serverů na bázi standardních IT komponentů.

Na šasi jsou k dispozici také zemnící terminály. Sám výrobce ale říká, že byste se reálně měli vyhnout jejich použití, protože Olympus nejlépe funguje jako oddělená jednotka už kvůli svým bateriovým „filtrujícím“ napájením.

Kdo chce ještě podrobnější informace, nalezne je na oficiálním webu Taiko Audio ve sekci dokumentů ke stažení a může si užít 86 stran technického povídání přímo od konstruktéra.

Poslech probíhal v bratislavském showroomu dovozce ve společnosti převodníku LampizatOr Horizon 360 a dále přes elektroniku Ypsilon PST 100 SE / Hyperion. Použita byla „velká“ kabeláž Stage III Concepts Cerberus (reprokabel), Ckahron (XLR) a Xphynx (digitální kabel) plus napájecí modely Poseidon, Leviathan, Protheus a Kraken. Napájení obstarával systém Telos Monster Power Tai Chi Yin / Yang. Poslouchalo se primárně na YG Acoustics Summit.

Pro LampizatOr byl použit proprietární výstupní modul XDMI, zkoušeli jsme ale také analogový výstup na cinche, tedy reálně D/A převodník (prý s čipem ROHM BD34301EKV). A bylo to překvapivě dobré, takže kdo chce sice ultimativní server / streamer, ale přitom ne úplně obří sestavu, může vsadit i na tuhle kartu a takových 75% kvality dostane i tak.

Ke srovnání jsme měli starší firemní server SGM Extreme, propojený také digitálně do převodníku Horizon 360. Je fascinující slyšet, jak úplně jinou signaturu může úplně stejný digitální soubor mít při dvou odlišných formách zpracování. Jedničky a nuly? Absolutní garance digitální konzistentnosti přehrávání? Tak určitě… Skeptik nechť si zajde do Bratislavy a věnuje A/B poslechu 15 minut, to bohatě stačí.

Klasická elektronika „Teardrop“ od Massive Attack („Mezzanine“ | 1998 | Circa | 00724384559953) měla fantastický, ale famózní bas. Hluboké „odkapávající“ tóny nenesly jedinou stopu „digitálu“ – až tady si člověk uvědomí, co to ale opravdu znamená. Jsou různé transporty, jsou i takové, které zní měkce a teple, vnáší nějakým procesem do digitálních dat svou signaturu, ale Olympus zní mnohem víc jako vinylová deska ve vysokém rozlišení. Má tekutý, bohatý, barevný a přitom dokonale konkrétní projev, ve kterém slyšíte úplně každý odstín toho, co je zaznamenáno v nahrávce. A přitom nijak okatě, naopak naprosto uvolněně a elegantně. Je to ale ta saturovaná bohatost, ta intenzita, co se počítá, ten bezmála hmatatelný pocit z hudby – fascinující je, že jako kdyby tu pak mnohem méně záleželo na tom, co je za Olympus, hraje to prostě parádně. SGM Extreme vedle toho působí trochu staženě (byť je to stále výtečné řešení). Až uhrančivý rozdíl…

Vezmete-li pak skutečně dobrou moderní nahrávku typu sborové „Mariavise“ Petry Bjørghaug v podání uskupení Nidaros domkor („MOR“ | 2024 | 2L | 2L-176-SABD), tak Olympus ji doslova rozsvítí. Sbor je najednou o hodně blíž, větší, jednotlivé hlasy podstatně lépe rozlišitelné a dostáváte se rázem do etalonu high-endu. I tady je naprosto „analogová“ hladkost, hudba jen plyne s nulovou zrnitostí a jen koukáte, kolik obsahu v záznamu vlastně reálně je. Uchvátí svou plasticitou a možností „dohlédnout“ až k ultra jemňoučkým dozvukům, kontrast hlasů a naprosto tichého pozadí je nechává vyniknout se vší parádou a slovy se až těžko popisuje, jak moc velký skok od SGM Extreme to je. Zmizí mechaničnost (které jste si předtím určitě ani nevšimli) a nabude naopak trojdimenzionálnost, stejně jako pocit „skutečnosti“ hlasů. Už na dobrém hi-fi máte pocit blízký opravdovosti, ale tady, tady se děje ještě něco jiného a nějak jinak, je to úžasně komplexní a přitom na vnímání naopak absolutně jednoduché.

„Hey, No Pressure“ (Ray LaMontagne | „ouroboros“ | 2016 | SONY | 886445381665) není skladba nijak precizně masterovaná, jde o normální, standardní nahrávku. Přesto přes Olympus protekla ve velice zábavné podobě – oproti SGM Extreme je tu prostě k zaslechnutí větší objem výšek, činely jsou jasnější, konkrétnější a mají pevněji definovanou texturu. Méně šumu? Těžko říct, kontrast je však bezpochyby větší a tím každý tón snáze čitelnější. Ne o málo, ale o kus. Ani bychom nevěřili, že v oné standardní „komerční“ nahrávce se skrývá tolik obsahu, jenž jako kdyby byl třeba i skrze skvělý SGM Extreme natolik v pozadí, že ho „přehluší“ to ostatní. To s Olympus nikoliv, prostě to tu je – zvýšení rozlišení je obdobné jako u poskoku v CD přehrávačích, zesilovačích, prostě ve všem. Navíc ta dávka syté a bohorovné pohodovosti a jistoty, to je něco věru high-endového.

Přestože je záznam „Breeze“ Jiro Inagakiho a kapely Soul Media již postarší, původem z poloviny 70. let, na album „WaJazz: Japanese Jazz Spectacle Vol. 1“ (2022 | Nippon Columbia | 180GHMVLP01) ho zvukoví technici zanesli v tak pěkné úrovni, že bez problémů předčí většinu dnešní produkce – a když jsme u toho, to i hudebně. Hudební zážitek začíná o sebe tlukoucími dřívky, jejich energie a okamžitost jsou při zpracování přes Olympus tak bezprostřední a rychlé, že snad ani skutečný muzikant s nimi v místnosti by nezněl přesvědčivěji. Je to opět zcela jasně zřetelný rozdíl oproti SGM Extreme, který vedle toho zní opatrněji a pomaleji. Tady je tolik síly, razance a tak samozřejmá disciplína, kdy je vše perefektně ohraničené, že se to až vzpírá slovním popisům. Artikulace a forma, kterou Taiko Audio Olympus uděluje všem nástrojům, jak nechává bez zábran rozvíjet jejich dynamická zhoupnutí, to je excelentní – jako kdyby se dynamické schopnosti systému rozšířily klidně o 20, 30%, přitom vše ale zůstává úplně zřetelné.

Ve „Smyčcovém kvartetu č. 1 – Métamorphoses nocturnes“ (Quatuor Diotima | „Metamorphosis Ligeti“ | 2023 | Pentatone | 5187061) s originální kompozicí a rukopisem maďarského komponisty byl rozdíl mezi oběma servery srovnatelný s pocitem přechodu z běžného dostupného hi-fi na high-endové komponenty. O kolik větší a otevřenější hudba je, o kolik plastičtěji působí nástroje, to je k nevíře. O moc je též snazší identifikovat ty nejmenší jednotlivosti, smyčec se více „tře o struny“, v totálně přehledné struktuře skladby není nic utajeno, neexistuje pocit jakéhokoliv zrna či šumu, stejně tak ale žádné tvrdosti. Cokoliv si spojujete se slovem „digitál“, to tu není, snad kromě pocitu špičkové přesnosti. Jinak je hudba tvárná, vřelá a plnobarevná, působí jako úplně nenásilný, samozřejmý koncentrát informací v dokonale spojitém a organickém celku. Je jako živá, přelévá se a sálá na posluchače plnou silou.

Úplně snadno rozpoznatelný rozdíl nastal při výměně serverů též v rekonstrukci hudební scény „Faith“ Alfa Carlssona a Jiří Kotača Quartet („Our Stories“ | 2024 | Animal Music | ANI123-2). Aniž by se změnilo cokoliv jiného než „jen transport“, rozšířila se základna scéna až za reprosoustavy (předtím byla ohraničena vnitřní hranou ozvučnic, s Olympus „vytekla“ o dobrých 50 cm ven), byla též hlubší a tím i jednotlivé zvuky kolem sebe nabízely více místa, celkem z toho plynul jasnější a sebevědomější přehled. Vzniká tím těžko slovy zachytitelný pocit masivní realističnosti, podstatný skok v pocitu přítomnosti a zážitek typu „jsem uvnitř a hudba mne obklopuje“. Může to být větší přesností? Větším množstvím detailů? Tišším pozadím? S Olympus každopádně posloucháte „opravdu 3D“, dá-li se to tak říct.

Pokud bychom měli shrnout nějak jednoduše a „dojmologicky“ v čem se nám Olympus líbil o tolik víc, než SGM Extreme (potažmo asi než ostatní streamery a digitální zdroje, co si tak můžeme vybavit), tak je to jeho umění extrahovat skutečnou muzikální krásu, tekutou jako lektvar, vřelou jako jarní slunce a fascinující, připoutávající k poslechovému místu, kde se vám prostě chce být a všechno ostatní kolem zmizí. „Cambridge 1963“ Jóhana Jóhanssona v podání houslí Mari Samuelsen a skromného doprovodu ansámblu Scoring Berlin („LIFE“ | 2024 | Deutsche Grammophon | 00028948657735) byla tak barevná, tak pohlcující a tak skutečná, že prostě při poslechu zvládáte jen sedět a vstřebávat, hudba není reprodukovaná, ale živě s vámi komunikuje…no, skutečně jako na vynikajícím živém koncertu. Skutečná krása.

Server / streamer Taiko Audio Olympus s technologií XDMI a dodatečným výstupním modulem I/O je hračka pro ty nejbohatší a nejšťastnější. Bohužel, protože jinak je to fenomenální záležitost, která dokáže eskalovat poslech prakticky čehokoliv na skutečně hluboký, procítěný zážitek. Představuje také úžasný argument pro všechny, kdo říkají (tak jako to kdysi titíž říkali u CD přehrávačů), že „digitál je digitál“, „server je jen počítač“ nebo „s opravnými mechanismy musí všechno znít stejně“. Myslíte si to? Zajděte si něco poslechnout. Vezměte na téměř jakékoliv lepší sestavě vynikající SGM Extreme a pak úplně stejnou cestou pošlete úplně stejný zdrojový soubor přes Olympus. Už to, že uslyšíte diametrálně jiný charakter (nemluvě o fascinujícím kvalitativním skoku, byť ten klidně můžete přičítat svému vnitřnímu rozpoložení) vyvrací to, že jedničky a nuly hrají vždy a všude stejně. Jistě, extrémní přístup a s ním i naprosto šílená cenovka u Taiko Audio mohou působit jako „až moc“, nicméně čistě subjektivní zážitek z poslechu Olympus je takový, že jde o zařízení skutečně hodné na této bájné hoře sedět, protože takhle moc zábavně jsme hudbu už dlouho neslyšeli a to bez ohledu na cenové kategorie, formáty, podoby nebo cokoliv jiného. Naše rada? I když si ho nejspíš nekoupíte, protože opravdu není úplně pro každého, dopřejte si svou chvilku na Olympu – stojí to za to prostě už jen pro tu zkušenost.

EUR 103 440,- - Olympus Server XDMI + Olympus I/O XDMI + 4 TB úložiště

cca Kč 2 600 000,-

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - VNITŘNOSTI

--- --- --- --- ---

KLADY

+ brutální konstrukce, kde se bral v úvahu každý detail

+ modularita a možnost přizpůsobení výstupu

+ překvapivě dobrý analogový výstup (tedy modul D/A převodníku)

+ tekutý, analogový zvukový projev, byť jde „jen o transport“

+ asi nejmuzikálnější digitální zdroj signálu, který jsme slyšeli

ZÁPORY

- cena je (bohužel) pouze pro vyvolené a šťastné

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Dream Audio | www.dreamaudio.eu 

fSdílet

Tweet