Kalifornská firma Audeze začala svou pouť jen před pár lety se skromným výrobním programem jediného modelu, který ale relativně rychle vyrostl na několik variant a sluchátková řada LCD se tak stala jednou ze stálic high endové sluchátkové scény. Nynější katalog firmy je ovšem podstatně širší, najdete v něm kupříkladu i sluchátkový zesilovač s převodníkem nebo dokonce několik zajímavě řešených mikrofonů. Vše (až na zesilovač, pochopitelně) je postaveno na magneto-planární technologii.
Nejnovějším nositelem firemního magneto-planárního řešení je nižší řada EL-8, sestávající z dvou modelů, odlišným pouze provedením mušlí - jedna sluchátka jsou uzavřená, druhá otevřená. V parametrech se pak liší jen hmotností (uzavřená jsou pochopitelně těžší) a citlivostí (ta je naopak o nějaké 2 dB nižší u uzavřeného modelu).
Tak či tak, EL-8 jsou v současnosti ta nejlevnější sluchátka, která si s logem Audeze můžete zakoupit, i tak ale patří rozhodně do vyšší třídy. Jak je u Audeze zvykem, jde o opravdu hezká sluchátka s důrazem na pěkné a hlavně hodnotné materiály. Základní kostra sluchátek a týlní most jsou kovové, stejně jako zadní strana mušlí. Polstrování jak na opěrce, tak na mušlích je nesmírně bohaté a příjemně pevné, sluchátka na hlavně příliš necítíte, ač jejich váha atakuje půl kilogramu. Snad jen rozsah nastavení by mohl být větší - na větší hlavě jsou i při plném vysunutí mušlí "tak tak", což je škoda - zejména s ohledem na to, že uši musí být co nejvíce uprostřed mušlí, zvuk je poměrně citelně ovlivněn tím, když je máte "nacpané" příliš ke krajům dole či nahoře.
Samotné mušle jsou docela velké, jejich boky jsou okrášleny pásky pravé dřevěné dýhy a díky nepravidelné tloušťce sedí na uších pod mírným úhlem. To spolu s relativně velkou vzdáleností měničů od uší a relativně velkým prostorem v mušli pomáhá k vzdušnějšímu, "méně sluchátkovému" projevu. Zajímavý je formát přívodních signálových kabelů - konektory na plochých vodičích nejsou klasické jacky, ale připomínají spíš nějaké počítačové konektory. Přímo u výrobce si ale lze objednat různé varianty kabelů, přizpůsobené konkrétním přehrávačům (ať už jde o Apple, nebo třeba PONO a některé modely SONY).
Firma se chlubí trojicí patentovaných základních technologií, kolem kterých se celá konstrukce EL-8 točí. V prvé řadě jde o membránu Uniforce. Jde o velice lehoučkou folii, které dosahuje díky nicotné tloušťce dvou mikronů (tedy dvou miliontin metru). Membrána je z obou stran obklopena magnety různých velikostí - to by mělo pomoci vyrovnat se se změnami v magnetickém poli.
Když jsme u magnetů, jejich řešení Audeze nazývá Fluxor a také na ně má patent. Firma říká, že její řešení dokáže díky uspořádání při stejné velikosti vygenerovat dvakrát tak silné magnetické pole jako běžně koncipované neodymiové magnety; to umožnilo menší hmotnost pohonného systému, což zpětně vede k jeho vyšší citlivosti a tedy přátelštějšímu chování v kombinaci s mobilními zdroji signálu.
Do třetice všeho dobrého je tu technologie Fazor (pro změnu opět patentovaná), kterou najdete i ve vyšší sérii LCD. O té vám výrobce mnoho nenapovídá, ale jde o určité akustické prvky, které korigují zvukové vlny generované velkou plochou membrán.
Průměr membrány v Audeze EL-8 činí docela značných 100 mm, dokážou hrát ve frekvenčním rozsahu 10 - 50 000 Hz (ovšem bez udané tolerance) při celkovém harmonickém zkreslení pod úrovní 0,1%. Díky jejich citlivosti 100 dB / m / W a nízké impedanci 30 Ohm jsou relativně vhodné i pro cestování a mobilní zařízení.
Audeze EL-8 jsme poslouchali jak na iPhone 6, tak na mobilních přehrávačích FiiO X5 a X3, tak na velkých zesilovačích ASUS Xonar Essence One MUSES MKII a C.E.C. HD 53N. Zdrojem signálu byl buď některý ze zmiňovaných přehrávačů, případně Naim CD5si a Cambridge CXC. Porovnávalo se s Grado RS2e, Grado GR10e, Grado SR325e, Grado SR80e, Sennheiser HD 26 Pro, Sennheiser IE 8 nebo Definitive Technology Symphony 1.
EL-8 jsou poměrně velká sluchátka, navíc dobře izolují od okolního dění, v malém uzavřeném prostoru umí sluchátka dát váhu i hlubším basovým tónům. Jedinou podmínkou k tomu je špičková elektronika, která měniče autoritativně rozhýbe; do určité míry ale stačí vytočit volume alespoň do střední poslechové hlasitosti, kde zvuk už také získává slušnou energii. Třeba kontrabas v Hadenově "Hermitage" ("Quartet West" | 1987 | Verve | 831 673-2) si sáhl pocitově hodně hluboko s příjemnou dávkou pevnosti, umí do tónu vložit i řádný impuls, byť nástroj zůstává trochu lehčí, nemá úplně plnohodnotnou váhu. Na druhou stranu, kontury jsou již výborné, působivě samozřejmé, membrány reagují (mají-li vhodnou kontrolu) rychle a přesně.
Sluchátka dokázala velmi hezky zaostřit vokál Shirley Horn v "Come Back to Me" ("You Won´t Forget Me" | 1991 | Verve | 847 482-2), kde se sice musíte občas trochu víc soustředit, abyste našli ty malé nuance a detaily v pozadí, na druhou stranu i ty tam jsou, byť nevypíchnuté a nezdůrazněné. Samotný hlas je ovšem skutečně velmi čistý a jasný, lehký a samozřejmý, s naznačenou hloubkou a přirozenou plasticitou. Hlas tak tančil nad hudbou a zdál se příjemně hladký a jistý.
Za skutečně, skutečně excelentní ovšem potom musíme označit výšky, i nad rámec cenové kategorie. Kov činelů v "So What" Milese Davise ("Kind of Blue" | 2005 | Columbia | CK 64935) byl výrazný, konkrétní a plný energie, každý úder zazněl s velmi samozřejmou lehkostí a pevností. Každý úder paličkou rozhodí do okolí přehršel detailů, tóny jsou vynikajícím způsobem rozlišené, takže vše působí přirozeně. Dozvuk každého tónu ustává velmi plynule a i když "velká" sluchátka Audeze (i jiných značek) udrží zvuk ještě déle a umí rozlišit ještě o něco tišší doznívání, výkon ještě relativně zaplatitelných EL-8 je skutečně skvělý. Sluchátka ještě ne úplně perfektně lokalizují úder do plochy činelu, přesto prostě a jednoduše už začínají budit dojem skutečného, blízkého dění.
Už bylo řečeno, že skutečně není jednoduché EL-8 naplno rozehrát, nejvíce se to projevuje na dynamice. Teprve se skutečně dobrými partnery ukážou sluchátka svůj potenciál. U velkého orchestru v Orffově "O Fortuna" ("Carmina Burana" | 1984 | Decca | 411 702-2) možná trochu scházela odvaha "explodovat" úplně naplno v nejnižším pásmu, ovšem když už se zaposloucháte, objevíte i solidně zvládnuté mikrodynamické dění, pasující EL-8 do světa dospělých sluchátek. Ani v dynamických špičkách nepřichází pocit zahlcení či ztráty kontroly (to už musíte hrát víc nahlas, než by bylo pro uši zdravé). Naopak, zvuk zůstává pevný a dobře kontrolovaný.
Při úplně tichém poslechu zůstávají sluchátka čistá, což je super, musíte ale skutečně napínat uši, abyste mohli vnímat jednotlivosti. Jakmile ale pootočíte volume jen mírně doprava a sluchátka dostanou svou řádnou dávku proudu, situace se zlepší a pak už je celkem jedno, jak moc nahlas hrajete, čitelnost, jistota a rozlišení zůstávají konstantní. Watersova "Every Strangers Eyes" z "The Pros and Cons of Hitch Hiking" (1984 | Columbia | CK 39290) byla velmi pěkně prokreslená, nalajnovaná do zřetelných vrstev s přesvědčivě samozřejmým uspořádáním. I při živějším dění zůstávají zřetelné a oddělené i zvuky na pozadí, to patrně díky rychlým reakcím lehoučkých membrán.
Snad i díky tvaru a velikosti mušlí, stejně jako kvůli natočení měničů hodně záleží na tom, jak si sluchátka na hlavě seřídíte a to jak výškově, tak tak, aby ucho bylo pokud možno co nejvíce uprostřed volného prostoru v mušli. Tím se výrazně prohlubuje (či zplošťuje) iluze prostoru, kterou vám sluchátka předvedou. Ve Stingově "Perfect Love...Gone Wrong" ("...All This Time" | 2001 | A&M | 493 156-2) byly nástroje bezproblémově rozložené v pravolevém směru, šíře scény pocitově vystupuje mimo hlavu. Naznačená je i hloubka, lokalizace nástrojů i jejich oddělení je opět díky přesnosti reprodukce bezproblémová; vyšší modely do této skladby přidávají ještě více vzduchu a volnosti, ale EL-8 už umí být velmi jistá a pohodová.
Audeze EL-8 mají tendenci hrát s mírným nádechem těžkosti, kterou překonáte silnou, energickou elektronikou. Pevný, rychlý zvuk ale nepůsobí technicistně, naopak dokáže zrekonstruovat působivou, strhující atmosféru. Kollerova "Galerka" ("Československo" | 2015 | BrainZone | 7128067) byla rytmicky přesná a "šlapající", až vás láká otáček hlasitost stále výš a výš a výš, abyste se cítili jako na koncertě. Z hudby proudí energie a je velmi jednoduché sluchátka poslouchat.
Nová "nižší" sluchátka Audeze EL-8 se povedla. Patří mezi drahá, ale ne nesmyslně drahá sluchátka; jsou prvotřídně zpracovaná a jejich zvuk je rozhodně výborný. Jejich nevýhodou je náročnost na elektroniku, budete totiž potřebovat energický sluchátkový zesilovač s autoritou, aby probudil v EL-8 jejich vnitřní jiskru. Je to trochu jako snaha naučit zeď zpívat - nebude to jednoduché, ale pokud se vám to povede, bude to paráda. Podle našeho názoru se svým projevem blíží do kategorie top modelů zavedených značek jako je Sennheiser nebo beyerdynamic. A to s citelně nižší cenou rozhodně není špatný výsledek.
Kč 21 990,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ prvoligové zpracování
+ velmi čistý a důrazný přednes
+ přesnost
+ luxusní výšky
ZÁPORY
- rozehrát je není vůbec snadné
- mírná tendence k "těžkému" zvuku
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: High-End Audio Studio | www.highend.cz
