Jen stěží najdete typičtěji americké audio, než jsou velké reprosoustavy Klipsch. Však to od vzniku prvních takových bude brzy bratru nějakých 80 let, to už je slušná tradice. Pomineme-li gigantické „originály“ Klipschorn a jejich jen zanedbatelně menší verzi La Scala, jsou prostorově nejvýraznějším modelem v nabídce Cornwall IV (jejichž první model se mimochodem objevil v roce 1959 a to centrální kanál k vrcholným Klipschorn) – i ty by patrně snesly onen přídomek „gigantický“, snadno si je totiž v běžné místnosti můžete splést s šatní skříní.

Tomuto pomýlení napomáhá určitě i tvar ozvučnice, jde o čistě pravoúhlé tvary v působivých proporcích. Cornwall IV mají výšku 96,6 cm, šířku 64,3 cm a hloubku 39,4 cm, což jsou poměry skutečně běžněji vídané v obchodě s nábytkem, než se špičkovou hi-fi technikou. S tím se pojí také solidní hmotnost bezmála 43,5 kg, za své peníze rozhodně dostanete solidní kus hmoty.

Z estetického pohledu těžko na tak jednoduchém designu něco popisovat – dominantní vjem tvoří hrubě tkaná, pěkná a „retro-moderní“ krycí mřížka, která zakrývá prakticky celý předem vyjma „rámečku“ základní konstrukce. Všechny panely jsou z MDF profilů s pěknou povrchovou dýhou, u které se v každém pár hlídá stejná kresba. Ozvučnice je pozvednuta z podlahy díky černě lakovanému soklu s kluznými nožičkami.

Všechno podstatné se „odehrává“ po sejmutí oné krycí mřížky. Objeví se totiž pole měničů a vůbec technicko-estetické pojetí, které nás přenese desítky a desítky let nazpět. Vysokotónový a středotónový měnič jsou zasuté hluboko ve zvukovodech charakteristického firemního tvaru, pod nimi je obří kolo basového reproduktoru. Úplně u spodní hrany skříně jsou tři oddělené obdélníkové bassreflexy s pěkně klenutými výdechy. Celá plocha čela je vyvedena v černé textuře, což podtrhuje lehce industriální celek. Pojetí je jednoduché, ale nikoliv ve špatném slova smyslu, protože zpracování jako takové je určitě dobré – nakonec jde o ruční práci techniků a truhlářů v sídle firmy v Hope v Arkansasu.

Zadní plocha je až směsně rozložitá, působí tak zejména kvůli tomu, že je tu jen malá nálepka s rozsáhlým povídáním o firmě a vlastně nevelký štítek, skrze nějž jsou prošroubovány dva páry reproduktorových terminálů.

Hlavním trikem těchto velkých reprosoustav je rozhodně vysoká citlivost – té se dosahuje kombinací velikosti a „hornovosti“ firmou vyráběných reproduktorů. Nejvyšší frekvence vyzařuje 2,5 cm kopulka K-107-TI, poslední dvě písmena naznačují, že jde o titanový kompresní reproduktor. Středům velí nový reproduktor K-702 – jde o 4,45 cm širokou kopulku z polyamidového vlákna. Také tento kompresní měnič sedí v hornovém zvukovodu s geometrií Tractrix (tu mají mimochodem i bassreflexové nátrubky). Basy sedí na schopnostech velikého reproduktoru K-33-E. Mohutný kónus s průměrem 38,1 cm je vyrobený z vlákenného kompozitu.

Nejvýraznější změnou proti minulé generaci (krom nového střeďáku) je přepracovaná frekvenční výhybka, dělící pásma na 700 a 5 000 Hz. Klipsch mluví nicméně pouze o „prémiových komponentech“ a „vysoké strmosti filtrů“.

Na relativně jednoduché základní koncepci není vlastně dále moc co rozebírat. Klipsch udává frekvenční rozsah 34 – 20 000 Hz (+/- 4 dB), extrémní citlivost 102 dB / 2,83 V / m a impedanci „kompatibilní s 8 ohmy“.

Cornwall IV jsme poslouchali v hlavní redakční sestavě, kde Cornwall IV dělala společnost sestava Métronome DSc1 / Norma Revo SC-2 LN / Norma Revo PA 160 MR, poháněná pračkou GMG Power Harmonic Hammer 3000P a kabeláží Nordost Heimdall 2. Srovnání jsme měli s redakčními Xavian Quarta Evoluzione. Více o hlavní sestavě se dozvíte v pravém sloupci -->.

V „Never Felt Less Like Dancing“ od Katie Melua („Ketevan“ | 2013 | Dramatico | DRAMCD0095) se její klavír spouští do spodních oktáv srdnatě a mohutně, Cornwall IV navzdory své obří velikosti i obdivuhodnému průměru basového měniče ale nemusí splnit očekávání těch, kteří se těší na hutný, silný a dramatický bas moderního střihu. Klipsch tu inklinují spíše k „sedmdesátkovému“ živému a „citlivému“ basu, který je rychlý, zní s dobrou artikulací a mnoha různými polohami. Ne snad, že by ho bylo málo, to říct nelze, stejně tak nelze říct, že by neměl důraznost, to jen právě ty obrovské proporce vzbuzují ještě vyšší očekávání. Naopak byste ale mohli čekat, že právě objem a hutnost budou hrát prim, není to tak – definice a ohraničení jsou velice dobré, až výtečné. Je to takový ten koncertní styl, ovšem v „úsporném“ domácím balení.

Rozhodně vás pak nezklame střední pásmo. Hornové provedení s sebou neneslo – soudě dle hlasů sboru Chapelle du Roi v Tallisově „Gloria“ („The Complete Works“ | 2004 | Brilliant | 93612) – žádné zřetelné zabarvení nebo nějaký svůj styl. Střední pásmo je naopak báječně otevřené, vokály mají veliké proporce a jsou krásně živoucí, plné energie, ale také detailu s výtečnou čitelností. I tato část frekvenčního rozsahu zní, ba přímo zpívá s lehkostí a „live“ intenzitou. Snad je tu také cítit v porovnání s moderními koncepcemi reprosoustav trochu omezený pocit „těla“, zato ovšem ten fokus a důraz jsou podmanivé.

Také na výškách, dejme tomu na rozličném cinkotu perkusí a kytar v „The Red One“ dua Metheny / Scofield („I Can See Your House From Here“ | 1994 | Blue Note | 7243 8 27765 2 9) bylo cítit výraznější, intenzivní přednes, výšky jsou jako vybroušené, konkrétní, živé a znělé, ale ne agresivní (minimálně na dobrých nahrávkách). Oceníte plastičnost, lehkost i rychlost, je to až hmatatelný zvuk, opět nejlépe popsatelný jako „koncertní“, i když zůstává domácky učesaný. Bonusem vysoké citlivosti je možnost vychutnat si nadstandardní množství detailů i při nižších hlasitostech.

Velkolepá citlivost (i když ta papírová je patrně až trochu nadsazená, tak je stále v reálu velmi vysoká) s sebou přináší i bezproblémovou, ochotnou a nenásilnou dynamičnost. Pusťte si orchestr, jehož přednes v „Ben’s Farm in Vermont“ Davida Cheskyho („The Ultimate Headphone Demonstration Disc“ | 2014 | Chesky Records | JD361) zvolna, ale jasně graduje a Cornwall IV s lehkostí ukážou dynamické kontrasty, skvěle umí tón vyzářit, ale i „oříznout“, tedy zastavit měniče jak je třeba. Zvuk je rychlý, rázný a co je nejlepší, už při tichoučké hlasitosti umí nabídnout i ty drobné záchvěvy energie, zvuk se nepropadne do sebe jako u málo citlivých moderních reprosoustav. Jste skoro jako v koncertním sále, dynamika je cítit z první ruky, je to intenzivní, bohaté, ochotné a závěrný mohutný „blup“ do vás při realistické poslechové hlasitosti prostě a jednoduše fyzicky drcne (a díky velkému zvuku dost možná i do sousedů…).

Pucciniho „Fuori il danaro!“ z „La Bohéma“ (Georg Solti / LSO / John Alldis Choir | 1988 | BMG | 74321 39496 2) nebyl navzdory vysoké citlivosti podaná úplně analyticky, takové ty mikroinformace a nuance se schovají pod přívalem živosti a velikosti, nicméně Cornwall IV hrají čisťounce, bez stopy vlastního zabarvené, srozumitelnost hlasů je velmi solidní. Místo soustředěnosti a hyper-analytičnosti, kterých jsou schopny některé moderní konstrukce, sází klasický koncept Klipsch spíše na živost a lehkost, na to, že vnímáte hudbu reálně – nakonec na koncertě nebo v opeře srozumitelnost také často není stoprocentní.

Hudební scéna Elgarovy skladby „Violin Concerto in B minor, op. 61“ v podání Hilary Hahn a LSO pod taktovkou Colina Davise (2004 | Deutsche Grammophon | 028947487326) byla oproštěná od ozvučnic, načrtnutá před nimi, za nimi a lehounce i kolem nic, s natlačením ozvučnic tak daleko, jak jen to redakční místnost dovolila se změnilo jen to, že prostor byl jednoduše širší – velká poslechová vzdálenost a větší až velká šířka mezi skříněmi jsou spíše ku prospěchu věci. Cornwall IV nabízí velké proporce reprodukované hudby, nástroje mají těla podobná těm ve skutečnosti a jsou to nástroje dobře ohraničené, dobře lokalizované, dění je přehledné a samozřejmé. Opět to není ale zvuk moderního monitoru, který dokáže ukázat pohybující se smyčec, ale je to „live“ celek s možností dobře rozeznat v něm jednotlivosti.

I když Cornwall IV umí dobře hrát i potichu, na normální až vyšší hlasitosti v nich zažehne další stupeň – drajv a síla šlapající „Hymn“ od Ultravox („Dancing with the Tears in My Eyes“ | 1997 | EMI Gold | 724385513220) byly působivé, tančil rozhodně celý dům (zábavou i čistě tím, že Klipsch lijí do prostoru tolik energie, že se skutečně snadno rozhýbe i stůl u sousedů). Cornwall IV se svou lehkou přímočarostí ve středo-výškovém segmentu možná trochu interferují s jistou ostrostí nahrávky jako takové (rozumějte tomu tak, že vynikne její tvrdost a lehká hrubost třeba na sykavkách), ale přesto to je zábavný přednes. Hudba je dosti intenzivní a když vše správně zapadne, je to skutečně trochu „živák“ v obýváku.

Velké reprosoustavy Klipsch mají své kouzlo – nakonec kdyby ne, jen těžko by se v nabídce udržely bratru 80 let. Je zajímavé se s takovými potkat, „největší z kompaktních“ (jak jim říká Klipsch) změní váš pohled na moderní hi-fi a high-end, kde se víc cení kompaktnosti, elegance a mikrojemnůstek, než vášnivosti a živosti reprodukce, víc než té vnitřní jiskry. To u Cornwall IV ne, tam právě tyhle „původně platné“ standardy najdete v míře vrchovaté, ale ani z jiných technických pohledů se nemusí Klipsch v moderní konkurenci stydět, byť si jdou vlastní cestou. Pokud ale máte rádi „live“ dojem, pokud chcete živost, rychlost, barevnost a až „nesnesitelnou lehkost bytí“, tak jsou Klipsch rozhodně zajímavou variantou. Potřebují svůj prostor (fakticky hodně prostoru) a nesedí jim tak úplně tvrdé / ostré nahrávky a patrně ani elektronika, ovšem když jim všechno sedne, je to příval hudebních zážitků par excellence. I kdybyste na tak velké reprosoustavy nebyly připraveni, rozhodně stojí za to si je zažít jako protipól většiny současné a vlastně tak trochu jako cestu, která vede mnohem více směrem hudbě, než k technické dokonalosti.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (basové pasti a absorpčně-difúzní panely Sonitus Acoustics, koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony a těžké závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Na frekvenční odpovědi je relativně vidět vliv hornových zvukovodů (metrová měřící vzdálenost k nim není úplně milosrdná), exces na 500-600 Hz kupříkladu nebude tak hrozný apod. Nebýt peaku na 100 Hz, odpoveď by se ale skutečně vešla do slibované tolerance +/- 4 dB. První nástup sice možná skutečně je poblíž 34 Hz, zejména pokud budou Cornwall IV u zdi. Je vidět lehoučký nadbytek energie v basech, ale to je spíše dobře. Na svůj druh a styl Cornwall IV v měřených parametrech odpovídá dobrému standardu.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Dle všeho je ideální držet uši na úrovni tweeteru a neposouvat se ani moc dolů, ani nahoru.

Frekvenční odezva – basová část (červená) a středo-výšková část (černá)

Frekvenční odezva – s mřížkou (červená) a bez mřížky (černá)

Přestože mřížka je hustě tkaná a výrazná, nemá žádný dramatický vliv na výslednou reprodukci a vlastně tak může zůstat nasazená.

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Je zvláštní, že i v blízkém poli je vidět rezonance na 500 Hz, byť zdaleka není tak výrazná jako z metrové vzdálenosti. Je také vidět, že to není – tak jak je časté – produkt bassreflexů, ale skutečně problém basového reproduktoru. Ale nebýt toho, všechno vypadá až překvapivě dobře.

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Jak je vidět, z větší vzdálenosti se frekvenční odpověď značně „učeše“, je tu ještě více basové energie a celkově slušná vyrovnanost.

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Celkově se zkreslení drží ve velmi přiměřených mezích, ovšem s výjimkou frekvencí pod 100 Hz, kde relativně rychle stoupá až k ne úplně ideálním hodnotám.

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Zde je vidět, že ono zvýšené zkreslení je čistě otázkou druhé harmonické, takže by to „nemělo být tak hrozné“ – 2. harmonická není tak úplně poslechově nepříjemné zkreslení.

Waterfall

Na grafu je vidět mírná rezonance vysokotónového reproduktoru, ale jinak je vše až překvapivě čisté.

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Sedlo na začátku křivky naznačuje ladění reflexů lehce nad 30 Hz, velké množství zákmitů na křivce zase fakt, že vnitřek nebude nijak moc tlumený. Průběh se drží nad úrovní 5 ohm, celkově je možná lehce divočejší, ale v kontextu zesilovačů pro takovouto cenovou třídu by to neměl být nijak výrazný problém. Snad jen kolem přechodové frekvence mezi středy a výškami je vidět poněkud výrazný výkmit elektrické fáze i impedance, což rozhodně nemusí být po chuti každé elektronice – naštěstí je to už ve frekvencích, kde není mnoho energie. Obecně byste ale elektroniku podcenit neměli – rezerva a stabilita jsou tu důležité.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

Kč 185 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ živost a lehkost přednesu

+ koncertní drajv

+ poměrně výrazně přejímá charakter připojené elektroniky

+ pocitově velmi dobře „srovnaný“ zvuk

ZÁPORY

- možná méně hutný bas, než byste čekali

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: CPT Praha | www.cptpraha.cz 

fSdílet

Tweet