Americký Klipsch nepotřebuje rozsáhlé úvodníky, na světě je od roku 1946 a za tu dobu si vysloužil přízeň milionů posluchačů. Dodnes hrdě odkazuje u řady modelů na své kořeny v mnoha zajímavých retro modelech. Oslovuje ale i řekněme většinovou populaci díky čistě střiženým, v zásadě dostupným modelům řad Reference a Reference Premiere. Větší z dostupných regálovek RP-600M jsou k dispozici v aktuální verzi s II na konci.

Vizuálně jsou to naprosto typické Klipsch – je tu matný černý čelní panel, do které je zasazená velká nezaměnitelná horna s výškáčem a pod ní středobas, prostor si tu dělí prakticky půl na půl. Na tuto vcelku tlustou přední stěnu navazuje klasická a nepřekvapivá pravoúhlá ozvučnice s vinylovým povrchem, který celkem slušně imituje ořech nebo tmavý eben.

Dozadu se vtěsnal netypický obdélníkový výdech bassreflexu ve vertikální orientaci, navíc má výstupní část geometrii Tractrix, což urychluje proudění vzduchu a snižuje nežádoucí rezonance a turbulence (ostatně tvarovaný je i vnitřní náběh). Kousek níže najdete destičku se dvěma páry reproterminálů, ty výrobce vzájemně spojil pěkně vypadajícím kouskem drátu, což umožňuje bezproblémové bi-ampingové zapojení.

Kabinety jsou vyrobené z běžných MDF desek, zajímavostí je korková deska, nalepená na spodní části a velmi dobře tlumící nežádoucí přenos energie do nábytku a je oproti tradičním gumovým podložkám mnohem méně nápadná.

Vnitřní komora je zpevněná jednou vertikální příčkou, o ní se opírá bassreflex. Na spodní desce vzadu poblíž terminálů leží jednoduchá frekvenční výhybka na desce plošných spojů, kdy je filtr naladěn na úroveň 1 500 Hz.

Výškový reproduktor je klasicky zapuštěný dost hluboko v hornovém zvukovodu, vyrobeném v této generaci z měkkého a dobře tlumícího silikonového kompozitu. Samotná kopulka má průměr 2,5 cm, nad sebou má malý fázový nástavec pro linearizaci odezvy a využívá poměrně velký feritový magnet, rozhýbávající titanovou membránu. Pracovní komora je odvětrávaná, což by mělo snížit vnitřní tlak a také množství zkreslujících rezonancí.

Středobas o průměru 6,5 palce byl navržen pro RP-600M II úplně od začátku, byť sází na miskovitý tvar membrány Cerametallic, jak je u Klipsch zvykem. Koš membrány s inverzní středovou prachovkou je zakrytý kroužkem, ten je obehnaný linkou měděné barvy, podtrhující osvědčený designový rukopis značky. I tady je magnetický systém z běžných feritů, ovšem se zkratovacími měděnými kroužky.

RP-600M II pracují dle dostupných parametrů v rozsahu 44 – 25 000 Hz (+/- 3 dB), mají udávanou nebývalou citlivost 94,5 dB / 2,83 V / m (ale s poznámkou „v běžné místnosti“, takže reálná citlivost bude zřetelně nižší) a jmenovitou impedanci „kompatibilní s 8 ohmy“.

Zbývá dodat informaci o fyzických proporcích ozvučnic – mají výšku 40 cm, šířku 20,2 cm a hloubku 33 cm, jeden kus váží 8,2 kg.

Klipsch RP-600M II jsme poslouchali v běžné redakční sestavě, kde se hrálo na Métronome DSC1, Norma Revo SC-2 LN / Norma Revo PA 160 MR a kabely Nordost Heimdall 2 / Nordost Valhalla 2 s tím, že se srovnávalo s Xavian Quarta Evoluzione. Streamovalo se přes Roon.

Hluboká brumlavá basa v Mingusově „A Foggy Day“ („Pithecanthropus Erectus“ | 2002 | nahráno 1956 | Atlantic | 0081227361624) byla samozřejmě do hloubky limitovaná rozměry reprosoustav, ale nějaká ta basová energie z RP-600M II vylézá, to zase ne že ne. Subjektivně se nám zdálo, že reprosoustavy jsou záměrně lehce „podladěné“, mírný akcent na spodní frekvence pomáhá pocitově zvětšit objem fundamentu. Bas přesto není těžký, reprosoustavy patří ve své kategorii mezi ty agilnější.

Nástroje a hlasy Coro e Orchestra del Teatro alla Scala, ale i sólistů v čele s Dietrichem Fischer-Dieskau a Renatou Scotto, to vše pod taktovkou Rafaela Kubelíka ve Verdiho opeře „Rigoletto“ (nahráno 1964 | Deutsche Grammophon | 437 704-2) zněly relativně intenzivně, Klipsch jsou svižné a energické, umí být i pronikavé. Zvuk je „citlivý“, má říz a rychlost, ale zůstává bez problémů snesitelný, netahá za uši. Přesto nejsou Klipsch zaměřené na nějaké vypichování detailů, je to spíše o živosti a výbušnosti.

Realisticky řízně zaznamenané vysoké tóny v Rogersově „Buried Treasure“ („Eyes That See In The Dark“ | 1983 | Sanctuary Records | CMRCD608) jsou náročným testem pro každý výškáč, protože snadnou sklouznou k agresivnějšímu zvuku tam, kde vše není perfektní. RP-600M II mají přímočarý a expresivní styl, výšek je objemově poměrně dost, i když se vysloveně netlačí kupředu. Zvuk je tu velmi živý a jasný, takže opatrně s volbou elektroniky a možná i detailů jako jsou kabely, cokoliv ostřejšího může Klipsch posunout přes hranu, ale stejně snadno může jejich zvuk probudit třeba A/V receivery, které u základních modelů často trpí právě nedostatkem výšek.

Živý a důrazný projev RP-600M II slušel Stravinského „Ptákovi Ohnivákovi“ v nahrávce se sirem Simonem Rattlem a City of Birmingham Symphony Orchestra (2009 | nahráno 1987 | EMI | 50999 2 42754 2 2). V kontextu třídy bylo skvělé, jak intenzivně se kompaktní regálovky rozehrávaly, jak až překvapivě dobře ustály a předaly mocná zahřmění orchestru, aniž by se i při vyšší hlasitosti pocitově přesaturovaly (tedy trochu ano, ale to je vzhledem k velikosti a kategorii nevyhnutelné). Autoritu a dynamiku mají samozřejmě proporční ke své velikosti, ale ochota rozehrát se je sympatická.

Tvrdé, jasné a znělé struny cembala v Jarretově interpretaci Bachovy „Aria, BWV 988“ z cyklu „Goldbergovských variací“ (1989 | ECM | 839 622-2) byly při vyšší hlasitosti docela expresivní, ne ovšem jedovaté. Živost a svižnost reprosoustav docela dobře ukazuje detaily a dozvuky, jejich míra je přiměřená cenové relaci. Není to audiofilský projev, sází spíše na energii a intenzitu.

Podání prostoru je dosti závislé na tom, jestli RP-600M II pečlivě ustavíte v prostoru. Jednak jsou trochu směrové, takže potřebují správně natočit podle toho, kde budete sedět, jednak ale potřebují stát překvapivě daleko od sebe – kupříkladu v běžné pozici, kde začínáme v redakční místnosti poslechové testy, byl střed mezi reprosoustavami přehlcený a hůře čitelný. Stačilo ale přidat kousek prostoru doleva i doprava (takže celkový rozestup byl zhruba 2,5 metru) a scéna v Debussyho „Sonátě pro violoncello a klavír v d moll“ (Hélène Grimaud / Sol Gabetta | „Duo“ | 2012 | Deutsche Grammophon | 479 0090) se pročistila. Stereobáze je pak ve správném usazení dobrá, soustředěná a pevná, lokalizace docela konkrétní a v dané třídě velmi dobrá.

Mírně efektnější projev RP-600M II výtečně seděl k „I See Red“ od Clannad („Greatest Hits“ | 2000 | nahráno 1983 | BMG | 07863 67878 2), záznamu s masivním basem a jiskřícími výškami. Mohutný buben zní razantně a až nečekaně mohutně, aniž by se reprosoustavy dusily. Struny mají skutečně řádný říz, ale protože se Klipsch rozehrávají živě a lehce, ne však přes hranu. Není to puristicky neutrální projev, nicméně rozhodně je zábavný – zejména když si zahrajete alespoň trochu hlasitěji, tak se RP-600M II do reprodukce položí opravdu s chutí.

Klipsch vždy byl výrobcem, který nabízel zvuk živý a výrazný, menší regálovky nejnovější generace RP-600M II nejsou v tomto ohledu výjimkou. Mají svůj charakter s intenzivnějšími výškami a razantním basem, dobře tak doplní zejména základní elektroniku, která právě takové atributy často kvůli svým limitům postrádá. Navíc jsou reálně citlivé a ochotně se rozehrávají, což je další důvod, proč se budou hodit i k těm nejdostupnějším receiverům a zesilovačům, i když je třeba dát si s ohledem na charakter trochu pozor při párování. Stejně tak kvůli jisté směrovosti musíte správně zvolit pozici v místnosti, dbejte zejména na vhodný rozestup. Ve správné kombinaci pak umí Klipsch RP-600M II nabídnout živý, razantní, intenzivní a zábavně energický projev, ideální zejména pro moderní zvukový obsah od filmů, přes hry až po rockovou (a příbuznou) hudbu. Máte-li rádi drajv, malé Klipsch nadělají za rozumné peníze slušnou parádu.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (basové pasti a absorpčně-difúzní panely Sonitus Acoustics, koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony a těžké závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Naměřená frekvenční odpověď se v průměru drží rovné linky, jsou tu nepatrně zdůrazněné výšky v oblasti 10 – 15 kHz, pod 100 Hz pak energie celkem rychle ubývá, dokud ji částečně nevyplní peak bassreflexu na 50 Hz. Slibovaných 44 Hz nicméně v toleranci +/- 3 dB možná Klipsch skutečně dosáhnou. Pod úhlem RP-600M II celkem rychle ztrácí vysokotónovou energii, takže nebude od věci řádně si pohrát se správným natočením ozvučnic. S ohledem na následující měření je ale vidět, že RP-600M II jsou v kontextu ceny výtečně vyladěné.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Křivka impedance leží v drtivé většině průběhu nad hranicí 5 ohm, pod 4 ohmy neklesne nikde. Ladící kmitočet, reprezentovaný prvním sedlem mezi dvěma vysokými peaky, je na cca 50 Hz. Průběh není linearizovaný, takže je vidět, že tweeter je výrazněji tlumený, aby se srovnala citlivost obou měničů. Na cca 350 Hz je vidět malý zákmit, představující nějakou přítomnou rezonanci. Elektrická fáze vybočuje poměrně výrazně mimo optimální rozsah a to nedaleko místa, kde je úroveň impedance vysoká. RP-600M II tak navzdory své ceně a deklarované citlivosti nejsou úplně nejlehčí na kontrolu, nicméně vrásky byste si neměli dělat – běžné základní modely seriózních výrobců elektroniky si s nimi při normální hlasitosti poradí.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ × ] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 19 290,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ korek vespod je překvapivě praktický a dobře tlumí

+ slušná celková čistota

+ zdají se být citlivé, rychle a živě kopírují signál…

+ …a s tím souvisí pocit dobré dynamiky

+ hezká živost a intenzita

ZÁPORY

- jsou poněkud směrové, chtějí tedy správně nasměrovat

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: CPT Praha | www.cptpraha.cz 

fSdílet

Tweet