Cenová třída do 10 000,- Kč za pár je oblast, v níž touží uspět téměř každý velký výrobce reprosoustav. Hlavně proto, že s výrazně se rozevírajícími cenovými nůžkami konkurence rapidně vzrůstá. Pro nás, konzumenty, to je nicméně rozhodně přínos, protože i do těch nejnižších tříd postupně míří lepší materiály a vůbec nově nabyté znalosti konstruktérů.
Wharfedale patří do skupiny IAG, která zastřešuje i Quad, Mission, Audiolab, Luxman, Castle, Ekco nebo Leak. V množství aktuálně produkovaných řad reprosoustav byste se klidně mohli ztratit, nejpopulárnější je bezpochyby série Diamond. Respektive tři série Diamond, reprezentující skutečně dostupná řešení. Nejnovějším přírůstkem je tu Diamond 200, nejlevnější, ale zároveň paradoxně nejmodernější konstrukce, kterou za dané peníze Wharfedale nabízí.
Základní regálový model (ten s pořadovým číslem 210 působí trochu jako chudší příbuzný pro roli efektových reprosoustav, nebo ozvučení společenských prostor, proto si ho dovolíme tak trochu ignorovat) nese označení Diamond 220 a sbírá jedno ocenění za druhým. Jde vlastně o derivát staršího Diamond 122, ovšem za nižší cenu a působící celkově jednodušeji.
Ani zcela nejelementárnější tvar skříně, tedy čistě pravoúhlý, neubral Diamond 220 charakteristický designový rukopis značky. Jde zejména o měniče rámované tlustými proužky hliníku, stejně jako o provedení reproduktorů samotných.
Model Diamond 220 jako kdyby získal západnější vizuální ladění, jednodušší tvary jsou rozhodně ku prospěchu věci. Lehkou mezerou oddělená čelní deska v černém laku je poměrně tenká, spolu se zbytkem ozvučnice navíc oddělená od základové desky tenkými nožkami. Tím vzniká tenký štěrbinový bassreflex po celém obvodu ozvučnice, samotný výdech bassreflexu je malý a umístěný uprostřed spodní desky.
Zepředu a ze stran působí Diamond 220 hodnotně, vinylový povrch již docela věrně imituje skutečné dřevo, zezadu pak adekvátně své cenové kategorii. Reproduktorové terminály jsou zdvojené, vertikálně uspořádané a rozevřené téměř v pravém úhlu.
Ač svým celkem i detaily Diamond 220 evokují model 122, jsou znatelně menší. Téměř pět a půl kilogramu vážící reprosoustavy měří 31,5 x 17,4 x 22,7 cm (v x š x h), jsou tak ideální i do malých prostor, kde je klidně můžete postavit i docela blízko zdi.
Reprosoustavy jsou koncipovány jako dvoupásmové, osazené pak jsou vysokotónovým měničem s měkkou látkovou kopulkou o průměru 2,5 cm, doplněnou středobasovým reproduktorem s membránou o průměru 13 cm. Za materiál byl zvolen tkaný kevlar, který v téhle cenové třídě nepatří mezi obvyklé. Oba měniče si firma vyrábí sama.
Wharfedale Diamond 220 pracují ve frekvenčním rozsahu 56 – 20 000 Hz s tolerancí +/- 3 dB. Přechodová frekvence výhybky je nastavena na úroveň 2 200 Hz, charakteristická citlivost na 86 dB (1W / 1m) a nominální impedance na 8 Ohm.
Wharfedale Diamond 220 jsme poslouchali na Naim Nait XS / Naim CD5si, kde občas alternoval Coctail Audio X40, zkoušeli jsme ale také dělený NAD C 510 / C 275BEE. Poslouchalo se přes Xavian Bonbonus, Jamo C 109 či Harbeth Monitor 30. Kompletní prokabelování včetně napájení zajistila značka KrautWire, alternovaly Eagle Cable, Monster Cable, TelluriumQ, Vincent či QUAD. Dominantním zdrojem signálu byl USB port digitálního předzesilovače NAD.
Na to, že jsou Diamond 220 docela malé, zvládly elektrickou baskytaru docela solidně. „Countdown to extinction" ze stejnojmenné desky Megadeath zazněla s rozumnou definicí spodního pásma, baskytara tam skutečně je a má energii, rozhodně by jí ale slušelo jít ještě o pár Hz níže. Kontrole a důrazu rozhodně pomáhá velký výkon, čím více jim „nandáte", tím lépe zahrají. Zvuk působí na danou cenu příjemně organizovaně, kompaktně a vůbec – na malé reprosoustavy za nemnoho peněz je to fajn.
Dvě stě dvacítky nehrají vysloveně transparentně a průzračně, vše je spíše integrované a měkce kultivované. Podobný charakter slušel například „Come Away with Me", titulní skladbě desky Norah Jones. Přednes je vysloveně hezký, tóny mají své místo a hlas je plný, hluboký a velice jemný. Přednes je uvolněný, takže se snad úplně nehodí spojení těchto reprosoustav s opravdu měkkou elektronikou, nemusíte se na druhou stranu bát ani trochu tvrdšího charakteru připojených přístrojů. Zaujalo nás, že na danou cenovou třídu umí vykreslit Diamond 220 slušné množství detailů.
Činely v „Don´t look back in anger" od Oasis z desky „(What´s the story) Morning Glory" zazněly jistě a čistě, ovšem lehce v pozadí, s menší energií, než má střední a basové pásmo. Aby si vybojovaly své plnohodnotné místo na slunci, musíte otočit volume přeci jen alespoň na střední úroveň. Ale zase ne výš, tam se pomalu začíná vytrácet onen jemný klid, který je na Diamond 220 příjemný.
Suverénní podání mikrodynamiky byste asi od Diamond 220 ani nečekali, na to se musíte prokousat do vyšších cenových tříd bez ohledu na značku. Makrodynamika ve „Pharaoh´s Dance" z Davisovy „Bitches Brew" je však s ohledem na velikost a cenu naprosto bez připomínek. Nástroje nepůsobí „zaškrceně", reprodukce působí již docela nenuceně a živě, opět je ale trochu podmínkou mít dostatečně dimenzovanou elektroniku, ideálně s velkým zvukem.
Spíše než na monitorové rozlišení a pídění se po mini-detailech se Wharfedale Diamond 220 hodí spíše pro pohodový poslech, ovšem na informace reprodukce také chudá není. Přirozeně ale v prvé řadě vnímáte zvuk jako celek, výjimečně dobrý je ovšem na cenu do 10 000,- timing a celková plynulost. Jakmile se zaposloucháte do „Crazy Little Thing Called Love" od Queen, osloví vás až nečekaně dobré oddělení nástrojových linek.
Vůbec organizace a přehled rozhodně ujdou – Sealova „Kiss from a Rose" ukázala také slušné prostorové podání. Jakmile trochu zvýšíte hlasitost, jako kdyby se zvuk s lehkostí vylil z ozvučnic, už máte téměř pocit, že hudby vystupuje z ozvučnic. Efekt je patrný tedy jen při poslechu v trojúhelníku o straně nepřesahující tak dva, dva a půl metru, ideálně ještě v místnosti do 20 m2. Tak to prostě těmto malým reprosoustavám sedí. Nejsou ani nijak dramaticky náročné na samotné umístění, snad je potřeba je jen vtočit směrem dovnitř k uším, jinak má prostor tendenci se trhat.
Zvukové podání Wharfedale Diamond 220 je velmi hladké a příjemné, „House of the Rising Sun" od The Animals byla hezká. Je cítit, že Wharfedale nehrají na 110% přesně podle originálu, spíše muzikálně a lehce po svém, ale zato opravdu příjemně. I stará nahrávka je nekonfliktní a příjemná. Prostě víte, že Diamond 220 jsou velmi tolerantní a snad i trochu barevnější a laskavější, zato se poslouchají naprosto jednoduše.
Regálové reprosoustavy z dostupných sérií od Wharfedale měly vždy své kouzlo, nové Diamond 220 ho mají také a dokonce za méně peněz. Jejich jednodušší, čistší tvary a hezká vinylová folie působí nebývale hodnotně, jejich zvuk pak sice k plnému otevření potřebuje energickou elektroniku a ani tichou, ani hlasitou poslechovou úroveň, pak je ale můžete poslouchat dlouhé hodiny, aniž byste pocítili únavu. Hrají přeci jenom po svém, ovšem za dané peníze, s takovým provedením a takovou kultivovaností si ani není nač stěžovat.
MĚŘENÍ
Měření frekvenční charakteristiky probíhalo v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy 50 metrů čtverečních. Prostor není akusticky speciálně upraven, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 – 200 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru – konkrétně mírným zdvihem na basech. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech v různou denní dobu, vybrána byla vždy střední křivka. Všechna měření probíhala na NAD C370 a Pioneer BDP-LX71 s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.
Na malé reprosoustavy z té v podstatě nejnižší cenové kategorie mají Diamond 220 slušnou frekvenční odezvu. Nástup je skutečně na deklarované úrovni 56 Hz, ovšem spíše v toleranci +/- 6 dB, než slibované +/- 3 dB. Plně se do toho reprosoustavy opřou někde na hranici 70 Hz. Tweeter má méně energie, než středobasový měnič, ale zato lineárnější charakteristiku,pokračující suverénně až za 20 kHz, což pro textilní kopulky není úplně typické.
Impedanční křivka padá v oblasti basů někam k hranici 4 Ohm, ne však níž. Wharfedale jsou dle celkového průběhu relativně kultivované čtyřohmové reprosoustavy, což nic nemění na tom, že by bylo vhodné dát si trochu pozor při vybírání elektroniky.
VHODNÁ MÍSTNOST
MALÁ [< 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ × ] | VELKÁ (> 40m2) [ × ]
Kč 7 190,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ levnější, ale o nic horší, než Diamond 122
+ poměrně lehký, nenásilný zvuk, přesto umí menší prostory dobře vyplnit
+ kompaktní
+ můžete je mít i docela dost blízko zadní zdi
+ i při relativně tichých hlasitostech jsou fajn (byť střední hlasitost je ideální)
ZÁPORY
- basu je tak akorát, navíc to platí pro prostory do max. 20 m2
- za dané peníze nic, co by bylo vysloveně problematické
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: RP Audio | www.rpaudio.cz
