„Koktejl je nápoj vzniklý smícháním několika různých nápojových surovin", říká Wikipedie. Jenže tady se mýlí. Existuje totiž i koktejl, který vznikne smícháním několika funkcí do jediného audio přístroje a říká se mu všeobecně all-in-one. Kdo podobné přístroje dnes nevyrábí, jako kdyby ani nebyl – více funkcí pod jednou kapotou najdete vlastně u většiny větších výrobců. Jedním z nich, dokonce se na podobný typ specializující, je příznačně pojmenovaná společnost Cocktail Audio.
V jejich portfoliu ještě nedávno byly spíše dostupnější přístroje, s modelem X30 se firma pustila i do střední cenové kategorie. Nejnovější přírůstek X40 pak atakuje oblast, v níž se high fidelity stýká s high endem a zdá se být velmi ambiciózním hráčem.
Není to jen cenou, ale také tím, že oproti X30 v podstatě s poloviční cenovkou jde čistě jen o zdroj signálu, tedy o přístroj bez zesilovače. Není určen k nějakému zvláštnímu oslňování vizuální stránkou, působivá má být (a je) hlavně výbava.
Cocktail Audio X40 je v podstatě docela nenápadný komponent klasických rozměrů 43,5 x 32,5 x 9,85 cm (š x h x v). Téměř 1,5 cm tlustý čelní panel z hliníku sice hostí docela hodně prvků, přesto na něm designéři dokázali zanechat spoustu volného prostoru, takže působí vcelku jednoduše. Na dvou třetinách směrem zleva doprava naleznete jen slot štěrbinové mechaniky, od něhož nalevo je regulace hlasitosti – knoflík je velký, dobře zpracovaný a má rozumný chod, byť trochu pomalejší. Dává vám ovšem možnost řídit s pomocí X40 i aktivní reprosoustavy nebo koncový stupeň.
U levé hrany je krom regulace hlasitosti také spínací tlačítko, 6,3 mm jack pro připojení sluchátek (až 500 mW do zátěže 32 Ohm), USB konektor pro datové paměti a také 3,5 mm analogový jack signálového vstupu. Vpravo je pak opět velký knoflík, se kterým se pohybujete v ovládacím rozhraní, ale také částečně ovládáte reprodukci. Čtyři maličká tlačítka pod tímto knoflíkem řeší některé další základní funkce pro přehrávání a pohyb v nabídkách, byť vaším nejbližším spojencem se stane rozhodně dálkové ovládání. Je velká škoda, že u Cocktail Audio nemají také nějakou vlastní ovládací aplikaci – můžete využít v zásadě libovolnou UPnP, ale ta vám nedovolí plnohodnotné řízení přístroje (prý je ovšem ve vývoji a časem bude dostupná). V zásadě tak musíte spoléhat hlavně na velký barevný displej a rozumnou, přehlednou strukturu ovládání. Po chvíli sbírání zkušeností není problém využít během pár vteřin libovolnou funkci od přehrávání CD a souborů, přes streamování až po ukládání stop.
Zadní strana dává první náhled na šíři schopností Cocktail Audio X40. Dominantní jsou analogové audio výstupy, dostupné v podobě kvalitních symetrických XLR a nesymetrických RCA konektorů. Níže najdeme ještě dva páry analogových RCA vstupů – jeden patří klasickému linkovému vstupu, druhý vstupu do přenoskového předzesilovače, který má i zemnící kolik, ovšem lehce nepochopitelně vzdálený téměř přes celou polovinu šířky přístroje u napájecí zásuvky. Do přístroje lze dovést i digitální signál a to přes koaxiální i optický vstup. Škoda, že tu není i AES/EBU vstup – ne snad, že by byl často využívaný, ale jako digitální výstup tady přítomný je a doplňuje výstupní optiku a koax. U pravého horního rohu najdeme dvojici USB konektorů pro připojení externích datových pamětí, ale i volitelného USB Wi-Fi přípojného bodu (X40 standardně WIFi nemá (kabel je kabel, o tom není sporu...), což je škoda – příplatek je směšný, doslova pár stokorun), vedle gigabitový ethernet, HDMI konektor a konektor FM antény. HDMI slouží pouze k vyvedení ovládacího rozhraní na nějaký větší, komfortnější displej, DVD a obrazový materiál obecně si tu bohužel nepustíte.
Vpravo dole je univerzální šachta pro pevné disky – připojíte 3,5" HDD i 2,5" modely, lhostejno zda SSD či klasické. Limit na disk je 4 000 GB, což už ovšem stačí na docela slušnou hudební sbírku. Spolu s relativně jednoduchou vyměnitelností pak vlastně limit neexistuje...
To opravdu důležité se však nachází uvnitř – centrem dění je D/A převodník s čipem ESS ES9018K2M Sabre32 Reference (ten má teoreticky dynamiku až 127 dB, praktický odstup signálu a šumu pak výtečných 120 dB), podporující širokou škálu formátů a rozlišení, takže X40 zvládne přehrát v podstatě cokoliv, co budete chtít. Navíc je zde doplněn výkonným signálovým procesorem. Proč není v centru dění mechanika? Je to jednoduché – vše vás vede k tomu, abyste CD mechaniku použili hlavně na uložení skladeb a poté si přehrávali ty, případně využili digitálních souborů a rozhraní obecně. Nic vám nebrání použít X40 jako CD přehrávač, mechanika je však spíše průměrně rychlá a nepodporuje SACD.
Díky výše zmíněnému čipu si ale užijete jak PCM signál do rozlišení 32 / 384, ale nativně i standardy DXD (24 / 352,8), DSD64 (2,8 MHz) a DSD128 (5,6 MHz). Limit pro rozlišení WAV a FLAC souborů je pak 24 / 192. Software je napsán tak, že umožňuje ukládat nejen kotoučky z mechaniky, ale také signál analogového vstupu, můžete tak snadno zachytit třeba své kazety či vinyly a to v rozlišení 24 / 192.
Dále můžete využít služeb klasického analogového FM tuneru, stejně jako digitální internetové obdoby a streamovacích služeb – z nich si bohužel v ČR prozatím moc neužijete, protože stojí hlavně na Qobuz a Simfy, seznam ale díky aktualizacím bude pravděpodobně rychle růst.
Potěšující je možnost zastat v síti roli UPnP hudebního serveru, takže vše naripované lze předat dalším zařízením. Ripované disky mimochodem díky lokálně budované databázi opatří přístroj z internetových zdrojů také tagy a obrázkem obalu (ne vždy, ale v drtivé většině případů ano). Lehce nekomfortní je pak streamování ze sítě, byť z principu není nutné – nač by jeden server s úložištěm měl umět brát data ještě z jiného v síti?
Líbila se nám možnost využít televizi (či jiný displej) pomocí HDMI jako velké zobrazení uživatelského rozhraní. Existují sice i svižnější, ovšem jak už bylo řečeno, je dostatečně přehledné a smysluplné. Hračičkové ocení rozhodně i možnost ovládat přístroj pomocí webového rozhraní.
Vypočítávat všechny způsoby, kterými lze X40 využít, by asi vyžadovalo delší článek, shrňme to do konstatování, že Cocktail Audio nabízí skutečně univerzální set schopností. Poslouchali jsme s dvojicí Naim Nait XS / CD5si, s ASUS Xonar Essence One MUSES MKII, Pathos Converto a Pathos Aurium, ale také s NAD C510 / C275BEE. Poslouchalo se přes Harbeth Monitor 30, přes Jamo C109, Xavian Bonbonus nebo Wharfedale Diamond 220. To vše za pomoci kabelů KrautWire.
Schopnosti v oblasti basu pěkně prověřila energická „Evil Eye" od Franz Ferdinand, kde zdůrazněná basová linka klade nemalé nároky na kontrolu a přesnost. Cocktail Audio hraje slušně, citelně lépe ale z uloženého souboru (je jedno, zda lokálně či síťově). Jako kdyby v tu chvíli bylo vše o něco konkrétnější. Tak i tak ale nabízí bas hlavně velký, šťavnatý a pěkně houpavý, spíše než suchý a utažený. Celkově mírně měkčí podání se ideální doplňuje s neutrálními, případně i ostřeji hrajícími zesilovači, na vysloveně měkkých systémech může být výsledek až přehnaně rozvolněný, takže doporučujeme vynechat z výběru partnerů levnější elektronky a poohlédnout se klidně po prezentnějších tranzistorech.
Ač je přehrávání DSD souborů nativně zakódováno v DNA tohoto přístroje, setkali jsme se i se situací, kdy byl soubor přehrán dosti podivným způsobem – respektive se spoustou lupání, praskání a šumu. Těžko odhalit příčinu, šlo o standardní soubor z naší testovací sbírky a další skladba alba „The Window" od Davida Eliase, „Vision of Her", již zahrála naprosto bezproblémově. Právě na ní jsme si vyzkoušeli srovnání DSD64 versus FLAC 24 – 88,2, oba formáty totiž umělec zpracoval přímo k takovým porovnáním. U obou verzí dokázal X40 vystihnout pocit intimity a vřelosti, u DSD navíc okořeněný skutečně solidní porcí detailů. DSD jako kdyby mělo ještě trochu teplejší, jemnější charakter, FLAC (respektive PCM) je zase věcnější, s pocitově možná i znělejší a přítomnější kytarou. Hlas je pak dobrý, bez agresivity sykavek.
Nejvyšší pásmo je pak v podání Cocktail Audio velmi bohaté, činely v „Time Out" Davea Brubecka jsou znělé a jejich cinkání zřetelné. Samotný činel působí o něco málo tenčí a lehčí, zato je ovšem plný energie a také je dobře prokreslený – ani přes tuto výraznost ovšem X40 nemá přednes hrubý či agresivní.
Velký sbor a velký orchestr v „Salve Regina" z Pärtova díla „Adam´s Lament" nechávají vyniknout v kontextu třídy adekvátní dynamiku, poskytující orchestru již pocit poměrně přesvědčivé živosti. Dění na úrovni jednotlivých nástrojů je spíše naznačené, makrodynamika je ale dobrá, reprodukci navíc napříč pásmy provází slušná autorita a kontrola.
V Adamsově „Summer of 69" bylo znát, že Cocktail Audio X40 dává přednost muzikálnosti a souladu hudebního celku, že se snaží nabízet hudbu jako propojený proud, spíše než soubor jednotlivých detailů. Analytičnost jednoduše X40 není vlastní, informací nicméně objevíte dost, stačí chtít. Rozlišení je tady rozhodně slušné, plně odpovídající třídě přístroje.
S množstvím informací tak trochu souvisí i kresba nástrojů a jejich lokalizace v prostoru – hudební scény v „Silence" z alba „Nightfall" Charlieho Hadena a Johna Taylora byla velice přehledná a plastická, nástroje měly dobře vykreslené kontury.
I když dokázal X40 dostat klavír ve „Windmills & Turntables" z desky „One" Jeffa Nevea až nečekaně blízko, ač mu dokázal dát věrohodný témbr, přeci jen tu lehce scházela ta ideální váha a proporce. Ale to nevadí, kouzlo Cocktail Audio je hlavně v příjemné muzikálnosti – hudba velmi uvolněně plyne a dobře se poslouchá, nenutí vás řešit.
Cocktail Audio X40 je zajímavý produkt. Upřímně řečeno, ne úplně precizně doladěný, jak to umí třeba německé firmy, na druhou stranu patří ale do stále ještě rozumných cenových vod. Navíc je svou komplexností ideálním konceptem pro milovníky jednoduchosti – stačí připojit pouze aktivní reprosoustavy či koncový stupně a můžete hrát. Téměř dokonalý průřez digitálními vstupy všech forem a druhů pak musí uspokojit úplně každého, byť je trochu škoda, že výrobce nepřipravil svoji vlastní přehrávací aplikaci, díky níž byste mohli schopnosti přístroje vytěžit ještě efektivněji a pohodlněji. Na druhou stranu celkově je výbava téměř bezkonkurenční, funkčnost bezproblémová a kvalita odpovídající nárokům této cenové třídy, takže ve finále rádi přehlédnete i poměrně ordinérní vzhled. V jednom těle tak Cocktail Audio X40 prolíná nároky audiofilské i „běžně lidské" a dobrý zvuk provází dobrý komfort, jako univerzální brána do digitálního světa je tak model X40 rozhodně zajímavý, byť v zásadě v žádné ze svých funkcí není výjimečný.
EUR 1 499 (bez HDD) – od cca Kč 41 490,-
EUR 1 729 (4TB HDD) – cca Kč 47 500,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ parádní výbava
+ když se zorientujete, příjemné a přehledné ovládací rozhraní
+ slušně čistý, bohatý zvuk
+ hraje jako dobré přehrávače třicetitisícové třídy
+ celkový komfort
ZÁPORY
- za 50 000,- koupíte lépe hrající zdroj signálu (byť asi ne tak univerzální)
- nemá (prozatím) vlastní ovládací aplikaci, která by umožnila potenciál dokonale vytěžit
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: ArtAudio | www.artaudio.sk
