Co víme o písmenu Q? Je to 17. písmeno latinské abecedy, svůj původ odvozuje od řeckého Koppa (později Kappa). Může označovat aminokyselinu glutamin, je fyzikálním znakem pro teplo či elektrický náboj, označuje v karetních hrách královnu, v Bondovkách hlavu tajné služby, v jednotkách SI zase jedno sto kilogramů. A v neposlední řadě je také často používanou anglickou zkratkou pro slov „Question“ neboli „Otázka“. Pro jistou část světové populace ale rozhodně není otázkou to, co označuje v katalogu jednoho z nejznámějších britských (dnes již spíše tradicí než výrobou) producentů hi-fi techniky. Jedná se o pojmenování jedné z novějších modelových řad se skutečně výjimečně dobrým poměrem ceny a výkonu. Přidáme-li za „Q“ ještě číslovku 300, dostaneme největší regálový model této série.
Ačkoliv bylo řečeno, že se jedná o největší stojanový model reprobeden se znáčkem KEF, jejich rozměry zůstávají skutečně „policové“ – striktně hranatá skříňka má skromných 35 x 21 x 30 cm. I přes tyto kompaktní rozměry a skutečně hodně příznivou cenu o kvalitě výroby svědčí mimo jiné i hmotnost téměř osmi kilogramů – ozvučnice je na dotek i poklep příjemně rigidní.
Ve všech třech dostupných barevných provedeních vypadá nová řada Q velmi hodnotně, byť se samozřejmě jedná „jen“ o konstrukci z MDF desek pokrytých poměrně obyčejnou dýhou. Dojem z výrobní kvality je ale i tak na úrovni, která by před pár lety stála minimálně jednou tolik. Snad jen čelní stěna z tvrdého plastu odpovídá cenovce, vše je za necelých šestnáct tisícovek víc než uspokojivé. Čelo také hostí pásek z hliníku, rozbíjející jednotvárnost plochy – nad ním trůní velký a vzhledu dominující Uni-Q reproduktor, téměř ke spodní hraně přiléhá masivní bassreflexový nátrubek z plastiku.
Zadní strana je pak vyvedena ve stejně jednoduchém duchu – masivní závěs k umístění na zeď sice tak trošku nepatří do kategorie „čistokrevného“ hi-fi, ale opět jde o jasný příznak, že se jedná primárně o cenově dostupné a komerčně zaměřené reprosoustavy pro každého. Vzadu už poté najdeme jen plastovou destičku, na níž se ukrývá čtveřice reproterminálů, spadající svou kvalitou do mírného nadprůměru. Šikovný je ale určitě systém jejich spojování a rozpojování, chceme-li využít bi-wiring či bi-amping. Prostý otáčecí knoflík oba páry rozdělí uvnitř reprosoustavy, vyhneme se tak víceméně dokonale jakýmkoliv možným problémům, nedokonalým spojením a podobným záležitostem.
Dvoupásmový stojanový monitor Q300 používá k vytváření zvuku snadno rozpoznatelný koncentrický měnič Uni-Q. Na širokém, vroubkovaném gumovém závěsu spočívá středobasový reproduktor s hliníkovou membránou o průměru 16,5 cm, v jeho středu je pak opět hliníková kalota tweeteru, tentokrát s průměrem 2,5 cm. Na ní je ještě nasazena „mandarinková“ rozptylka, sloužící ke zlepšení disperze zvuku a vytvoření spojitějšího a širšího prostoru, mimo jiné také k eliminaci sweet spotu.
Dělící kmitočet výhybky je nastaven na úroveň 2 500 Hz, přičemž od této hodnoty až dolů k velmi slušným 42 Hz se o reprodukci stará větší z měničů, od hranice dvou a půl tisíc až do 40 000 Hz pak pracuje tweeter. Díky slušné citlivosti 87dB (která v reálu subjektivně působí dokonce ještě vyšší) stačí k provozu zesilovač s výkonem doslova pár Wattů, ačkoliv výrobce doporučuje 15W. Nominální impedance je 8 Ohm.
Poslechové testy KEF Q300 proběhly na několika různých zesilovačích – mezi nimi hlavně NAD C370 a Xindak XA6800, krátce pak ještě Denon PMA-710AE. Zdroji signálu bylo vše možné od Blu-ray přehrávče Pioneer BDP-LX71, Naim CD5i, po několik dní také Denon DCD-710AE či streamer Denon DNP-720AE. Kabeláž nesla různé značky – hlavními pak byly Eagle Cable, Monster Cable, ProAc a QUAD. O kvalitu elektrického proudu se staraly dva filtry Xindak.
V první řadě je nutno říci, že KEF Q300 nejsou zrovna nenáročné, co se týká zesilovacích prvků. Trocha laborování se zesilovačem se ale rozhodně vyplatí. Ideální zvuk Q300 dosáhnou v kombinaci s jemnějším, pokud možno nezabarveným zesilovačem – ačkoliv zvuk KEF s lampami je příjemný, otevřený, stabilní a silný tranzistorový stroj je tím pravým partnerem. Ze zkoušených zesilovačů si zdaleka nejlépe KEFy rozuměly s NAD C370, zdaleka nejméně pak s Xindak XA-6800. Na tyto nároky jsou ty třístovky podstatně odlišné od svých soukmenovců s čísly 100 a 900, které téměř zázračně hrály vlastně s čímkoliv.
Na to, že jsou třístovky vlastně jen docela malé reprosoustavy, zvládají subjektivně sáhnout až překvapivě hluboko. Při reprodukci kontrabasu v live nahrávce „Parallel Realities“ čtveřice DeJohnette / Metheny / Hancock / Holland sice schází pocit skutečně velké vibrující masy zvuku kolem nástroje, ale ten má leckdy problém navodit i litrově podstatně objemnější reprosoustava. Jinak je reprodukce příkladná – bas je rychlý, pevný a výborně konturovaný a čitelný. Není toho druhu, který posluchače zalije a měkce obepne, na to jsou tu Q900, ale není ani sterilně suchý a tvrdý – prostě ideální kompromis, zvláště na tak nenápadné malé skříňky.
Jasné omezení litrového objemu pocítíme při poslechu početnějších symfonických celků, jako je třeba Minnesotský symfonický orchestr a jejich podání Mussorgského „Velké brány Kyjevské“. V nejvypjatějších momentech, kdy zní velké bubny a do nich ještě celá smyčcová sekce, je cítit lehká ztráta kontroly a čitelnosti spodní poloviny pásma, stejně jako nedostatečný záběr vykreslení nejhlubších tónů bubnů – působí lehce „uříznutým“ dojmem. Na druhou stranu samotné smyčce a perkuse vedle nich jsou nebývale detailní, přehledné a prostorově nádherně vykreslené. Nelze ale vyčítat malým monitorům, že neumí přenést basovou sekci v plné šíři. A už vůbec to nelze vyčítat malým monitorům této cenové kategorie. Je spíš skoro neuvěřitelné, že Q300 umí zahrát plnohodnotně takový rozsah frekvencí.
KEF Q300 zvládají reprodukovat celé frekvenční pásmo jen s minimálními výkyvy na obou koncích spektra. Zvláště na basech je cítit jen minimální změna oproti ideálu – není jich ani málo, ani moc. Výšky jsou pak jako jediné oproti zbytku spektra maličko výraznější, ale nikoliv tak, aby bylo možno o nich v tomto směru napsat něco špatného.
Ba naopak – je radost poslouchat nenásilné a přesto čistě a jasně podané perkuse a činely na desce „Mira“ laponského uskupení Jienat. Veškeré cinkání a chřestění je až nečekaně uvěřitelné a nesmírně detailní – a to jak pocitem z textury tónů, ze skutečně kovového cinkání, tak z lokalizace jednotlivých nástrojů v prostoru. Obecně je ale právě ve výškách skryt možný problém, nevybereme-li ke Q300 vhodný zesilovač. Právě pak se objeví tu ta tam tón řezavý a ostrý, příliš agresivní. Díky mandarinkové rozptylce na tweeteru ale ani v těchto chvílích nedochází ke ztrátě dojmu prostorovosti a lokalizace nástrojů ve velmi širokém pravolevém pásmu.
Nejkouzelnější na schopnostech tohoto malého monitoru je ale bezpochyby podání středních frekvencí – Laurie Anderson na desce „Anthology“ zní přitažlivě, emotivně a podmanivě, její hlas se formuje před posluchačem tak skutečně, jak je jen možné v ceně do nějakých 30ti tisíc. Stejně tak křehké vokály PJ Harvey na její „White Chalk“ se zařezávají pod kůži až z toho vstávají chlupy na rukou. Podání hlasů je prostě nádherné. Mužské vokály by snad zasloužily trochu energie navíc, zvláště pak u nadupanějších elektrifikovaných žánrů, kde se mají tendenci občas trochu ztrácet v hudební smršti. Budeme-li ale poslouchat třeba smíšený sbor a cappella na nahrávce Palestrinových mší z katalogu Deccy, nestačíme patrně zírat. V kategorii 16ti tisíc totiž jen těžko pohledat tak otevřené a uvěřitelné podání takového množství hlasů. Leckteré třicetitisícové reprosoustavy takhle jasné střední pásmo nemají…
Co je ještě třeba zmínit, to je schopnost KEF Q300 udržet jen těžko definovatelnou entitu rytmu – dalo by se to snad nazvat kouzlo osobnosti či muzikalita, ale pravou podstatou Q300 je schopnost přimět posluchače zábavným přednesem k tomu, aby si podupával do rytmu a usmíval se. Lhostejno, zda jde o poslech referenčního záznamu každoročního jazzového klání pianistů pod patronátem Nagry, zda posloucháme album „Teď a tedy“ Davida Kollera či zda se v přehrávači točí Slipknot s jejich „All hope is gone“ či Ann-Sophie Mutter a její Stradivárky, spřádající tóny Vivaldiho „Jara“. Ten strhující pocit rytmiky je tu pořád…
Jestliže KEF Q100 byly označeny jako maličké a kouzelné monitory, stojící za každou korunu své prodejní ceny, těžko hledat lepší příměr pro Q300. Protože právě tento malý monitor nabízí za cenu na hranici šestnácti tisícovek zábavný zážitek, kterému jen máloco do dvaceti tisícovek může konkurovat. Vynecháme-li nutnost dát si pozor na výběr zesilovače, je otevřenost, energie a detailnost KEF Q300 jasnou ukázkou, kam až vývoj reprosoustav dokázal pokročit. Jejich návyková pohodovost, nekonfliktnost a plnost spolu s talentem zahrát napříč žánry, kdy jediným skutečným limitem je litrový objem a od něj odvozená fyzikální omezení, vyváží občasnou nedokonalost v barvě tónů nebo jeho textuře. Protože KEF Q300 mají to, co je patrně nejlepším doporučením pro kvalitní hi-fi – schopnost nechat posluchače tak samozřejmě poslouchat hudbu, že téměř zapomene na zvuk. A to je hodno doporučení!
Kč 15 800,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ jen o maličko vyšší cena než u malých Q100 a slyšitelně plnější zvuk
+ šikovný systém spojování a rozpojování reproterminálů
+ na danou třídu masivní a energický bas
+ prostor, prostor a prostor
+ slušná citlivost a nenáročnost k zesilovači (po stránce výkonu)
ZÁPORY
- nutnost vybrat stabilní a čistě znějící zesilovač s minimálním zabarvením
--- --- --- --- ---
VIZITKA PRODEJCE
Perfect Picture
www.perfectpicture.cz – Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
+420 272 658 390
