Ne snad, že by kořeny firmy Aurum Cantus nesahaly poměrne hluboko do minulosti, tak nějak veřejně známá je ale teprve zhruba deset let; od chvíle, kdy se italská firmička na výrobu reproduktorů spojila s asijským výrobcem ozvučnic a vytvořila první kompletní reprosoustavy. Poznávací znamení? Páskový výškový měnič, který je dnes neoddělitelnou součástí jakéhokoliv modelu této firmy a konstrukce membrán středobasových dynamických reproduktorů z uhlíkových vláken, pro kterou platí tatáž neoddělitelnost od jména Aurum Cantus.
Model V2M je v současné době třetím nejlevnějším v celém, poměrně širokém katalogu těchto asiatů a jedná se o kompaktní dvoupásmovou bassreflexovou soustavu, sestavenou podle onoho výše uvedeného „poznávacího" klíče. První slova, co mě napadla, když pan Holcner z hifi studia MeLLiSA tyto stojanové bedničky vybalil a usadil na elegantní a značně masivní stojany, byla „důvěryhodnost", „elegance" a „hmmmmmmmm" (to poslední provázelo uznalé pokývnutí hlavy). Když jsem o něco později měl možnost prohlédnout si ozvučnice i stojany v poklidu a pěkně zblízka, jen jsem se v dobrém pocitu ujistil - stojany jsou nebývale pevné, stojí na masivních šroubovacích hrotech a jejich jediným problémem může být vysoce vyleštěný povrch, takže není úplně od věci použít na manipulaci měkké rukavice. Kabinety Aurum Cantus V2M jsou vyrobeny z MDF desek, boky se lehce prohýbají a tak trochu díky tvaru a hodně díky čtrnácti vrstvám skvostně vyleštěného laku připomínají loď, takový ten typ, co se nenápadně pohupuje v přístavu Monte Carla. Povrch skříní je pokryt opravdu velmi pěknou přírodní dýhou, působící na pohled i pohmat stejně hodnotně minimálně dvojnásob drahá konkurence, ale to je prostě konkurenční výhoda většiny asijských výrobců. Nevím čím to je, ale trochu mi V2M připomínají regálovky Sonus Faber, nesoucí ale alespoň dvojnásobnou cenovku.
O kvalitě zpracování dobře hovoří i pohled na kovový masivní nátrubek bassreflexu na zadní straně, přesně slícovaný se skříní a pod ním umístěný pár opravdu výjimečně masivních zlacených reproterminálů pro vidličky, banánky i holý vodič. Stejně tak černé, velice elegantní leštěné čelo je naprosto dokonale sesazeno se zbytkem skříně, stejně tak bezchybně, téměř bezešvě jsou vsazeny do čela oba reproduktory. Do mezery je problém vsunout vizitku, až tak dobře je vše provedeno.
Co se týká usazení v místnosti, překvapily mne Aurum Cantus V2M svým širokým plnohodnotným vyzařovacím úhlem. Mé dosavadní zkušenosti hovořily až na čestné výjimky o velmi výrazné směrovosti páskových výškových měničů, která sice není v praktickém životě, kdy sedíte na „tom svém" místě a posloucháte, úplně kritickým nedostatkem, přesto ji nelze problémem nenazvat. G2N (firemní označení tohoto tweeteru) ani přes své ne úplně skromné rozměry 6 x 1,5 cm (tloušťka folie je pouhá setina milimetru a o „pohon" se stará neodymiový magnet) není v horizontálním směru o nic více směrový, než dynamický středobas ze směsi netkaných uhlíkových vláken a Kevlaru s průměrem 13 cm. Navíc je velmi příjemné poslouchat (či vlastně spíše neslyšet) velmi dobré navázání obou reproduktorů na úrovni 2 500 Hz, tedy v relativně kritickém pásmu, které se ale konstruktérům Aurum Cantus povedlo nepoškodit. Filozofie „nešetření" (viz výše) je patrná i na za běžných podmínek neviditelených detailech typu součástek ve výhybyce (krom aplikace standardu „military grade", tedy nejnižší možné tolerance, je tu zastoupena třeba značka M-Cap) nebo třeba vnitřní kabeláže, zárukou jejíž kvality by mělo být jméno Supra, které na ní najdete.
Hovoříme-li o technických parametrech, nejdou nezmínit ty základní. Udávaná impedance 8 Ohm padá pouze k minimu 6,4, což je velmi korektní v dnešním světě značně neférového označování, kdy 8 Ohm většinou znamená při nejlepším aritmetický průměr maxima a minima. Přes udávanou slušnou citlivost 87dB udává Aurum Cantus minimální doporučený výkon zesilovače na úrovni 50 Wattů, ale ani 20 Wattů není výkon vysloveně nedostatečný, ba dokonce není za normálních okolností a hlasitostí problém s ním vystačit. Pro většinu uživatelů je také důležitý udávaný frekvenční rozsah - v této kolonce u V2M najdeme 50 Hz - 40 kHz, přičemž při nahlédnutí do měřících protokolů Stereophile zjistíme, že odezvu od těchto bedniček lze vnímat už kolem 40ti Hz, takže vlastně pokryje všechny průměrné nároky.
Poslouchalo se nakonec ve dvou prostorách, v jedné bez firemních stojanů. Hlavními testovacími partnery byl dělený zesilovač Vincent, elektronkový předek SA-T1 a koncový tranzistorovo - elektronkový hybrid SP-331MK, převodník Firestone Audio Fubar IV a přes USB připojený notebook IBM R50e, sekundovalo duo Marantz SA-KI-Pearl a PM-KI-Pearl, zčásti pak Lyngdorf TDAI 2200. Na nějakou chvilku se dokonce ve hře ocitl zesilovač s převodníkem Firestone Audio BigJoe III (a odtud vím, že Aurum Cantus V2M dokáží zahrát i za necelých 20 Wattů). Kabeláž byla v jednom prostoru plně Vincent, ve druhém zase plně Neyton, hlavně pak mé oblíbené Frankfurt LS.
Výběr z prvních šesti alb fenomenálního Bobbyho McFerrina nese název „The Blue Note Years" a uvozuje jej Ona, tedy ta nejznámější skladba, která McFerrina katapultovala mezi největší hvězdy. Však kdo by neznal „Don´t worry be happy", že? Jemný, do nejmenjších nuancí vykreslený byl Bobbyho hlas, přesně ohraničené a velmi živě, realistikcy podané doprovodné zvuky bušení do tváří, hrudi i dalších částí těla, na nějž se McFerrin rád doprovází. Žádné nepříjemné sykavky, příjemný pocit sytosti zvuku, doprovázený pocitem fyzické přítomnosti interpreta v mísnosti - jinými slovy, středy a nižší výšky jsou opravdovým talentem Aurum Cantus V2M a platí tu zcela jasně tolik zprofanovaná věta při popisu asijských výrobků - adekvátní evropská nebo americká bedna by na stejný výkon potřebovala plus mínus dvojnásobnou cenovku.
Abych si ještě víc ověřil kvality přednesu nejdůležitější části frekvenčního pásma, zasunul jsem do mechaniky či pustil přes počítač „Pie Jesu", část z Rutterova „Requiem", nacházející se na disku Crystal Cable Arabesque. V2M s klidem a jistotou rozvrství prostorovou scénu, oddělí hlas sólistky od zbytku sboru a slyšet lze díky skutečně detailnímu přednesu i jemnůstky ve chvění vzduchu unvitř katedrály, kde se nahrávalo. Jediné, co nahrávce chybí a vzhledem k typu reprosoustav to prostě ani chtít nemůžeme, je nejnižší oktáva, v níž ovšem celé skladbě dodává působivosti a mohutnosti chrámový pedál, takže tu prostě část toho uhrančivého kouzla poněkud schází. Pokud po něm toužíte, kupte si prostě subwoofer, není to nic, co by bylo chybou V2M.
Při poslechu Jarretova proslulého koncertu z Kolína jsem ocenil rychlost a detailnost obou reproduktorů, hlavně pak toho výškového. Můžeme sledovat vznik tónu s udivující přesností, jeho průběh i doznívání, je snadné odlišit Keithovo mumlání od ostatních ruchů na pozadí, ať už je to bouchání nohou do podlahy nebo reakce publika, celý zvuk je pevný, autoritativní a atraktivní - láká už od nižších hlasitostí pozornost posluchače a drží si svůj charakter až do dlouhodobě nesnesitelných poslechových úrovní.
Přirozenost, uvěřitelnost a přitom absence analytické strohosti, naopak hlavně zábavnost a radost z reprodukce, to jsou další silné atributy projevu V2M. Ať už jsou to drnkající a jiskřící struny na mono nahrávkách z prvních let kariéry Johnnyho Cashe, doprovázející jeho sytý a znělý hlas na „The Essential Johnny Cash", ať už je to jemná, křehká a šumícími činely nesená atmosféra „Where or When" Diany Krall z „Quiet Nights", kde je hlavní silou skvělého dojmu pocit vzdušnosti, lehkosti a živosti instrumentů či ať už je to rytmické dunění bubnů, bubínků a tamburín spolu s mrtvými jazyky zpívajícími ženskými i mužskými hlasy v tradičních severských lidových písních na „Mira" norských Jienat, kde puls hudby skutečně strhává, poslech těší a umístění jednotlivých interpretů i nástrojů je jasně čitelné ve vzdušné a pevně definované hudební scéně, vlastně přesně tak, jak si můžete prohlédnout na internetu v jejich videu z nahrávání.
Aurum Cantus V2M velmi příjemně, detailně a jemně přednáší i barvy strun houslí a vůbec smyčcových nástrojů, mikrodynamiku vzniku tónů v celém komorním orchestru, byť opět ony hutné basové základy a občasný záběr větších nástrojů v nižších částech spektra prostě schází. Opět to ale nepovažuji za nějaký problém Aurum Cantus, je to fyzikální omezení dané koncepcí reprosoustav.
Při poslechu Patricie Barber na jejím živém vystoupení zase pro změnu oceníte pevnou basovou linku, která se subjektivně zdá být dostatečně hluboká (hlavně za předpokladu, že reprosoustavy jsou blíže zadní zdi) a plná, rozhodně víc, než by napovídaly rozměry reprosoustav a rozhodně víc, než říká deklarovaných 50 Hz. Subjektivně bych řekl, že jde o „celý" kontrabas, bez pocitu nějakého úbytku dynamiky, plnosti nebo barevnosti.
Výčet všeho toho pozitivního doufám milého čtenáře přesvědčil, že Aurum Cantus V2M jsou něco velmi nadstandardního na svou kategorii. Ať už ve smyslu povrchového i vnitřního zpracování, bezešvosti navázání páskového a dynamického měniče, vyrovnanosti, živosti a realističnosti projevu nebo třeba tomu všemu dohromady, což můžeme shrnout pod pojem „zábavnost". Čistá, neúnavná a dlouhodobá schopnost bavit hudbou. Za něco málo přes 40 000,-? Brát... Všemi deseti.
Kč 32 990,- reprosoustavy AC V2M + Kč 7 990,- stojany AC V2M
--- --- --- --- ---
KLADY
+ výrobní provedení ve stylu „na ničem jsme nešetřili (nebo to alespoň není vidět a slyšet)"
+ zábavné, vřelé a přitom vyrovnané zvukové podání (podtržené frekvenční odezvou plochou jak děvče před pubertou)
+ autorita přednesu
+ nevím jak vám, ale mně se prostě líbí
ZÁPORY
- popravdě řečeno, za něco málo přes 40 000,- i se stojany mě nic moc nenapadá
--- --- --- --- ---
VIZITKA PRODEJCE
hifi studio MeLiSSA
http://www.hifionline.cz/ - Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
+420 777 04 13 13
