Dánská firma Audiovector možná nepatří mezi všeobecně známé hvězdy high endové scény, 36 let existence pod jediným majitelem už ovšem samo o sobě patří k nepopiratelným důkazům úspěchu. Připočtěte k tomu ještě dalších 8 let, kdy zakladatel Ole Klifoth pracoval jako prodejce hi-fi techniky a byl tak v kontaktu s množstvím produktů mnoha světových výrobců. I v případě Audiovector tak stál na začátku jeden z nejběžnějších příběhů high endu - osobní nespokojenost tvůrce s kvalitou reprodukce.
Zajímavý přístup Klifoth zvolil už při konstrukci svého prvního modelu Trapez, který neměl jediné dvě souběžné stěny. I když díky tomu vypadal trochu jako hroutící se věž od industriálního designéra, nápad zafungoval a zvuk byl velmi dobrý. V dnešním výrobním programu sice najdete reprosoustavy zřetelně konzervativněji koncipované, minimálně co se týká tvaru, ovšem zajímavé nápady Audiovector přináší pořád.
Jde hlavně o IUC, což není žádná technologická finesa (i když...), ale obchodní model Individual Upgrade Concept, dovolující vám zakoupit základní model série (a tedy utratit méně peněz) a časem jej posunout v několika stupních výš, až se z něj stane vlajková loď série. Třeba u dnes představovaného SR 6 tak základní verze Signature přijde na 306 000,- Kč, střední verze Avantgarde na 401 000,- Kč a top provedení na 605 000,-, rozptyl cenovek v zásadě dost podobně vypadající reprosoustavy je tak obrovský. Na druhou stranu, za posledních 36 let prý ze všech vyrobených kusů dodnes pracuje na 85% z nich, což rozhodně není špatná statistika. A aby to nebylo malé lákadlo, výrobce říká, že v průměru ušetříte 40% pořizovacích nákladů proti situaci, kdy byste své reprosoustavy prodali a koupili vyšší model.
Měli jsme možnost poslouchat nejvyšší variantu SR 6 Avantgarde Arreté, který se na papíře od svých menších sourozenců liší vlastně jen o 5 Hz níže položeným nástupem. Byla by ale chyba si myslet, že to je vše, co si za své peníze koupíte.
Audiovector SR 6 Avantgarde Arreté jsou pěkně vysoké a robustní sloupy. Základ tvoří nějaké tři desítky kilogramů vážící ozvučnice z MDF s pořádnou tloušťkou - tedy soudě alespoň podle způsobu, kterým odolává vibracím i při hlasitém poslechu. Není to vysloveně "mrtvá" skříň, ale blíží se tomu ideálu velmi zdárně.
SR6 Avantgarde Arreté vyrostly do výše 125 cm a zabírají do hloubky 36 cm (byť samotný korpus bez podstavce je o něco mělčí), na šířku mají však rozumných 24 cm, takže nepůsobí nijak zběsile mohutným dojmem. Naopak, jsou dokonce elegantní a luxusně provedené, ostatně jak se na více než půlmilionovou reprosoustavu sluší a patří. Viděli jsme krásné načervenalé dřevo, opatřené velice hlubokým lakem, za nějž by se nemuselo stydět ani kdejaké koncertní křídlo. Celé reprosoustavy stojí na podstavci z nenápadně působícího plastu (plast vedle nádherného dřeva působí jako zvláštní volba materiálu, ale výrobce patrně ví co dělá) s mírně atypickým tvarem - směrem dozadu se zvyšuje, kopíruje vypouklý, kulatý tvar ozvučnice a dělí se do tří "žeber", mezi kterými vydechuje basový měnič, umístěný v mírném sklonu, zvuk tak nejde přímo do podlahy, ale spíše dozadu. Možná je z popisu jasné také to, že i po 36 letech mají reprosoustavy SR 6 Avantgarde Arreté (protože i dle výrobce jsou duchovními nástupci prvních Trapez) stále stejný počet paralelních stěn... Tedy sbohem stojaté vlnění.
Na čelní stěně dvě třetiny plochy zabírá relativně tlustá deska a teprve do ní jsou přišroubovány samotné měniče. Audiovector se chlubí tím, že používá technologii No Energy Storage - to je v podstatě propočítaná velikost momentu, jakým jsou reproduktory přišroubovány k ozvučnici. Dle výrobce ideálně zvolené utažení brání vzniku parazitních kmitů, které by mohly zasahovat zejména do podání zvukové scény.
Všechny osazené měniče jsou navrženy od A do Z ve vývojových laboratořích Audiovector, vyrábí je pak podle těchto návrhů Scan-Speak. Firma sice využívá některé katalogové komponenty, ale membrány, koše, magnetický systém, ale třeba i charakteristická titanová cívka jsou jejich vlastními řešeními. Membrány měničů (kromě páskového tweeteru, pochopitelně) jsou vyrobeny z kombinace uhlíkových a skleněných vláken na rigidní základní formě z vláknitého materiálu. Zajímavostí je, že všechny výškové měniče si Audiovector nejen navrhuje, ale také vyrábí a to již od roku 1984.
Reprosoustavy mají nominální impedanci 8 Ohm a vysokou citlivost 92,5 dB, v tolerančním pásmu -6 dB pak zahrají v naprosto "plném" rozsahu 24 - 52 000 Hz. Dělící frekvence výhybky jsou posazeny do úrovní 80, 350 a 2 800 Hz.
Audiovector SR 6 Avantgarde Arreté jsme poslouchali hlavně s nejvyššími modely Primare - PRE60 a A60, ale také na Naim Nait XS. Zdrojem signálu byl buď Primare CD32, případně Naim CD5si nebo ASUS Xonar Essence One MUSES MKII. Krátce byla k dispozici též sestava Audionet PRE G2 / Audionet MAX. Používali jsme také Pro-Ject Elemental s Pro-Ject Phono Box. Propojeno bylo kabely Cardas Parsec a reprokabely Audiovector Zero Compression Avantgarde Arreté, alternativně pomocí kabelů TelluriumQ Silver a Black. Porovnávalo se s Harbeth Monitor 30 a Xavian Perla.
Reprosoustavy jsou relativně směrové (i když nijak tragicky), je třeba věnovat pozornost jejich umístnění v prostoru. Poblíž zdí jim to "nesluší", dejte jim alespoň metr na každou stranu a mírné natočení směrem k uším. Protože jsou reprosoustavy hodně vysoké, asi není nutné snažit se dostat uši na úroveň tweeterů, ale čím výš sedíte, tím je to lepší - respektive jinak vzniká tak trochu dojem, že sedíte pod vysokým pódiem. Nu a nezapomínejte, že aby se zvuk ideálně propojil, neseďte blíž než nějaké tři metry od nich. Jsou to jednoduše reprosoustavy pro velké prostory a volné místo se jim líbí.
Možná byste od tak rozměrných sloupků s tak velkými měniči očekávali bohatou záplavu basu, Audiovector SR 6 Avantgarde Arreté se však chovají spíše audiofilsky a decentně. Díky svým rozměrům už sloupky vykouzlily v Hobgoodově "Chickoree" ("When the heart dances" | 2008 | Naim | naimcd112) kontrabas s realistickými proporcemi, jdoucí až do spodních oktáv s plnou silou. Právě tam potřebují reprosoustavy autoritativní partnery a čím výše stoupáte po kvalitativním žebříčku, tím se bas víc zkonkrétňuje a dostává ještě větší impakt. Líbilo se nám, že s jakoukoliv elektronikou bylo ale nejnižší pásmo informativní, měnič reaguje rychle a velmi přesně, tóny jsou velmi dobře definované a kontrabas přirozeně pobrukoval, aniž by vznikal pocit, že vám reprosoustavy chtějí tlakem ofouknout kotníky. Basu je právě tolik, aby působil jako důrazný základ, ale neutloukl vás.
Střední pásmo působí maličko měkčím dojmem, ale zůstává přesto excelentně otevřené a čisté, hlas Diany Krall v "Devil May Care" z "Live in Paris" (2002 | Verve | 065 109-2) vystoupil s nádhernou plasticitou a přirozeností, naprosto srozumitelný a přesný. Přes onen náznak měkkosti zůstávají Audiovector spíše takové, až to svádí říct "neutrální". Přednes je velmi rychlý a konkrétní, reprosoustavy jsou detailní, ale takovým tím nenásilným způsobem, kdy detaily nepůsobí přeostřeně, ale naopak jako plně integrovaná, hladká součást celku. I to jen podtrhuje dojem přirozenosti a skutečnosti reprodukce. I klavír v této skladbě byl "celý", tedy dynamicky nekomprimovaný a živý od jednoho konce k druhému.
Páskový tweeter plní ty předpoklady, které byste mohli očekávat, tedy hraje výrazně, energicky a s velikou rychlostí, jdoucí ruku v ruce s detaily a zaostřením. Přidává k tomu ale jeden z nejkultivovanějších, nejklidnějších charakterů, které jsme kdy od pásků měli možnost slyšet. Řízně nahraný vibrafon v "How High the Moon" od Modern Jazz Quartet ("Pyramid" | 2012 | Rhino | 8122797197) je sice velmi znělý, až pronikavý, zato ale nenese jedinou stopu ostrosti a útočnosti, kov je lehký, živý, konkrétní a plný ostínů, můžete sledovat vznik jednotlivých tónů, jejich průběh i dlouhý dozvuk, kdy pásek udržuje i velmi jemný zvuk stále v oblasti rozlišitelnosti. I jemňoučké, delikátní cinkání činelů je skvělé - šum metličky je rozdělený na mnoho samostatných úderů, není to syčivý souzvuk. Detailů je skutečně hodně, tweeter je rychlý a exaktní.
Dynamická rezerva těchto reprosoustav leží ještě kousek za hranicí zdravého rozumu a trpělivosti sousedů, takže pokud neposloucháte opravdu velké orchestry při opravdu nadživotních hlasitostech, patrně se k problémům nedostanete. I Haydnova "7. symfonie Le Midi" v podání Orchestre de Chambre de Laussane v režii Jesúse Lopeze Cobose (1994 | Denon | CO-78922) byla zvládnutá čistě a živě, reprosoustavy umí dát zvuku hloubku, důraz a cítíte, že se snadno rozehrávají, že membrány lehce a jednoduše reagují na sebemenší podnět. Přesto si zaslouží pevnou a autoritativní elektroniku, aby prokázaly co v nich dřímá za dynamický potenciál (a že ho je dost); čím více jim dopřejete, tím více rozkvetou. Skvěle si reprosoustavy poradily s dynamikou na makro- i mikro úrovni, třeba housle tak působily tak plasticky, tak živě a tak aktivně, až byste si na ně skoro chtěli sáhnout.
Audiovector SR 6 Avantgarde Arreté patří k reprosoustavám s vysokým rozlišením, jak už bylo naznačeno. Haydnova "Symfonie v B moll" v podání newyorských filharmoniků s Leonardem Bernsteinem (2004 | SONY | 88697480452) v nás vzbudila pocit, že reprosoustavy se svou hmotou ustupují díky vysokému rozlišení a schopnosti zasadit detaily do kontextu z cesty, že jaksi již téměř nemáte pocit mechaničnosti. Maličko je sice cítit, že reprosoustavy hrají jemněji, nejsou úplně nekompromisní, spíše tolerantní, s lehkým náznakem "hladkosti". Reprosoustavy vám detaily "necpou", naopak se snaží udržet logické rozvrstvení nahrávky a vy v ní můžete jít jak chcete hluboko, můžete sledovat jednotlivé detaily, jakkoliv je přirozenější nechat znít celek, tak jako při živé produkci.
Už jsme zmiňovali malou tendenci ke směrovosti, to platí zejména ve vertikální ose, kde se vyplatí najít si správnou pozici; po vhodném ladění, natáčení a usazování se je nicméně podání prostoru velmi slušné, jak ukázala Stingova "I hung my head" ("Symphonicities" | 2010 | Deutsche Grammophon | 274 2537). Excelentní je separace nástrojů, s rozlišením rozhodně SR 6 Avantgarde Arreté problém nemají. Hudební scéna se odehrává mezi reprosoustavami, spíše mírně směrem k vám, hloubka přichází až při opravdu znatelném odsazení reprosoustav od stěn. Čitelnost scény je nicméně naprosto bezproblémová a v dění se dá snadno orientovat.
Líbilo se nám, jak Audiovector dokázaly nenásilně a přitom účinně zkultivovat i špinavý zvuk Waitsovy "God´s Away on Business" ("Blood Money" | 2002 | Anti | 6629-2). Opět se tu ale projevila nestrannost, kterou mají SR 6 Avantgarde Arreté v genech. Nepřidávají žádná kouzla, žádnou "krásu", nic co v nahrávce samotné už není. Proto se třeba zrovna u Waitse dočkáte dojmu zvukové plochosti, jako kdyby k dokonalosti chyběla nahrávce větší hloubka a plasticita. Tak to ale skutečně je, jen to na nižších systémech či systémech s vlastním charakterem není tak patrné, tudíž nelze reprosoustavám nic vyčítat.
Audiovector SR 6 Avantgarde Arreté jsou skvostné, excelentní reprosoustavy. Jsou krásné a skvěle zpracované, to v první řadě (snad až na ten záhadně zvolený plast u podstavce). Jsou to rozhodně ozdoby interiéru. Co je ale důležitější, to je jejich vyvážený, audiofilsky dospělý charakter reprodukce, jejich skutečně plnorozsahový přednes a jejich ohromná dynamická rezerva. Skvělé je jejich rozlišení, trochu se pak zapotíte při správném usazování do prostoru, ale to nevadí. To důležité je, že tyhle reprosoustavy jsou prostě skvělé, jsou to vynikající, excelentní high endové sloupy, schopné zahrát naprosto cokoliv v jakékoliv chvíli. Tyto Audiovector také "rostou", takže pokud chcete začít níže, není problém koupit základní variantu z polovinu zde uváděné ceny a postupně "dorůst" k tomuto top provedení. Třeba vždy při koupi novější a vyšší elektroniky - u té se mimochodem nevyplatí šetřit, SR 6 Avantgarde Arreté patří k těm, které hrají dobře s čímkoliv, ale čím lepší železo jim dopřejete, tím více a více rozkvétají. Dánům se povedlo vyrobit reprosoustavy vyvážené, skvěle hrající a patřící ve své kategorii na špičku.
VHODNÁ MÍSTNOST
MALÁ [< 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ ✓] | VELKÁ (> 40m2) [ ✓]
Kč 605 000,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ jsou skutečně nádherné
+ pocit úplné "plnorozsahovosti"
+ působí, že se snadno a živě rozehrávají
+ čistota a transparentnost
+ vyrovnanost
ZÁPORY
- vyžadují kvůli relativně směrovým tweeterům snahu při umisťování
- aby zněly basy i při velmi nízkých úrovních, budete potřebovat extra dobrou elektroniku
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: Voice | www.voice-audio.cz
