Německo je země hornám zaslíbená. Kdo ví, možná za to může tradice alpských rohů (byť typičtější pro nedaleké Švýcarsko), možná něco jiného, ale u našich západních sousedů najdete hned několik úspěšných a velmi známých značek, více či méně se motajících kolem hornového konceptu. Asi nejpopulárnější je Avantgarde Acoustic z desetitisícového městečka Lautertal – Reichenbach, schovaného v polích a lukách kousek pod Frankfurtem.
Záběr firmy sahá od relativně kompaktních a tradičně vypadajících hornů s aktivním subwooferem Uno Fino, až po masivní sérii Trio, která spolu s obřími basovými hornami potřebuje pro optimální umístění skoro skutečný koncertní sál, zato vás ale svým zvukem opravdu ohromí. Od té nejmenší až po tu největší reprosoustavu mají společné to, že dávají zvukovody pěkně na obdiv, nejen tvary, ale také výraznou barevností. Jsou jednoduše řečeno určeny těm, kteří chtějí ohromující zážitek vizuální i zvukový. Jenže co s mladší generací, které je povětšinou tenhle přístup poněkud cizí a jejich hudebním systémem je dost možná hlavně iPhone? Nebo co s těmi, kterým je cizí ladění kabelů, elektroniky, racků a dalších záležitostí, nerozlučně spjatých s high endem?
Jak se zdá, v Avantgarde Acoustic se zamysleli a vymysleli jak zvládnout onu zdánlivě nepřekonatelnou propast – jak nabídnout horny v atraktivní podobě „digitálním" lidem. Jejich nejnovější kreace ZERO 1 je totiž skutečně výjimečná. Je to nejen bezkonkurenčně nejsnazší a nejakceptovatelnější cesta k hornám, ale je to vlastně jedna z nejlehčích a nejkratších cest k high endovému zvuku obecně.
ZERO 1 jsou jednak esencí moderního designu a čistoty, jednak je ale v jejich nepřehnaně velkých křivkách skryto mnoho funkcí. Na fotkách se to možná nezdá, ale ZERO 1 mají v podstatě dosti kompaktní proporce, nepříliš odlišené od běžných mohutnějších sloupků – na výšku jen něco málo přes metr, hloubku jen necelých 32 cm a snad jen šířka 49 cm je nadstandardní. Celý tento monolit je usazen na kovovém stojanu tvaru U, který těch nepříliš dramatických 30 kg snadno unese i přes úzký profil.
Bílý (nebo černý) matný povrch je sice zdánlivě pravoúhlý, ale každá hrana je krásně zaoblena, což v součtu vizuální dojem ještě dále zjemňuje. Nejefektnější jsou ale zvukovody, zapuštěné do hloubi úzké ozvučnice. Působí trochu jako tekutý písek, propadající se kamsi dovnitř do nekončna. Nikde žádná hrana nebo přechod, vše je úchvatně čisté. Za snadno snímatelnou kruhovou mřížkou je skryt klasický dynamický basový reproduktor, ještě kousek pod ním logo výrobce a přijímač pokynů dálkového ovládání. Tohle je minimalismus v praxi.
Zadní strana je přeci jen trochu členitější, ale ne o moc – nejvýraznější je kryt středotónového reproduktoru, procházejícího poměrně daleko za základní rozměry ozvučnice. Pod ním, v úrovni vysokotónového měniče, je štěrbina bassreflexového výdechu. Ještě o kousek níž pak najdeme kryt, za nímž se skrývají všechny konektory – v podřízené reprosoustavě je to jenom napájení, v té hlavní kromě elektrické zásuvky ještě USB (verze 1.1), optiku, dvojice koaxiálních vstupů a také profesionální AES/EBU. Zájemci si za necelých 20 000,- mohou dokoupit ještě modul analogového vstupu s A/D převodníkem 24 / 88,2.
Tady už patrně začínáte tušit, jaká je koncepce Avantgarde Acoustic ZERO 1 – ano, jde o plně aktivní reprosoustavy, které bychom snad mohli označit dokonce i jako all-in-one systém. Třípásmový systém, osazený basovým reproduktorem o průměru membrány 30 cm, středotónovým reproduktorem o průměru membrány 12,5 cm s hornou dlouhou 19 cm a širokou 40 cm a tweeterem o průměru membrány 2,5 cm s hornou 7,7 x 13 cm (d x š), totiž integruje digitální procesor, D/A (a volitelně i A/D) převodník a také koncové zesilovače a regulaci hlasitosti. K tomuto koktejlu stačí přidat nějaký zdroj signálu a můžete hrát. Vstupy a ovládání je navíc přítomné jen v jednom kanálu, do toho druhého jdou data bezdrátově na frekvenci 2,4 GHz (rozlišení 16 bit / 44,1 kHz) a hlavní reprosoustava se schválně zpožďuje při zpracování dat o 2 mikrosekundy – to přesně odpovídá času, za který signál po přijetí zpracuje druhý kanál, a oba jsou tak zcela dokonale synchronní.
V tuhle chvíli je jasné, že ZERO 1 jsou skutečně dokonale jednoduché – stačí de facto dva napájecí kabely, jeden univerzální zdroj signálu s digitálním výstupem a jste připraveni. Jenže uživatelská jednoduchost nepřichází sama od sebe, skrývá se za ní vpravdě high endová technologie. Signál na vstupu je přejat šestikanálovým FPGA (programovatelná hradlová pole – jsou to obvody určené pro velmi komplexní číslicové propočty s maticovým propojením, zajišťujícím rychlé zpracování úloh) digitálním procesorem (každé pásmo tak je zpracováváno zcela zvlášť), pracujícím s hloubkou až 66 bitů. Signál je poté filtrován progresivními FIR filtry se strmostí až 100 dB / oktáva (v úrovni přechodu mezi pásmy má ale strmost jen 6 dB / oktáva), což zaručuje, že každý z měničů dostává skutečně jen ty frekvence, pro které je určen. V této chvíli putuje signál stále ještě v digitální doméně – právě zde přichází ke slovu tři D/A převodníky Burr Brown, pracující s hloubkou 24 bitů; každé pásmo je tedy opět převedeno zvlášť. Analogový signál pak jde přímo do koncových stupňů, každý reproduktor má svůj vlastní. Středy a výšky dostávají 50 Wattů, basový měnič maximalistických 400 Wattů. Úvodní digitální filtrace signálu nahrazuje klasickou pasivní výhybku, takže se nemusíte bát fázového posunu, signálová cesta je také jednodušší a kratší, než u klasicky koncipované dělené sestavy.
Výrobce se krom jednoduchosti signálové trasy chlubí také dokonalou synchronizací všech pásem a to s dokonalostí až na úrovni miliontinu sekundy, stejně jako fázovým posunem v úrovni zcela zanedbatelných 5°.
Avantgarde Acoustic ZERO 1 mají impozantní frekvenční rozsah – byť výrobce neudává toleranci, rozsah 30 – 20 000 Hz je na kompaktní ozvučnici výtečný. Basový měnič pracuje do úrovně 250 Hz, středotónový pak předává práci na hranici 2 000 Hz.
Za ne úplně malý příplatek 50 000,- si můžete nechat nahrát také zvláštní, propracovanější verzi software, díky které máte možnost ovlivnit linearitu amplitudy, zfázování nebo nastavit ekvalizaci pro svou poslechovou místnost a to díky rovné stovce přednastavených hodnot, z nichž každá upravuje křivku na 16 000 bodech – doladění pomocí ekvalizéru je tak úžasně jemné. Pokud ale nejste vyslovení hračičkové, není to potřeba – pokud budete sedět zhruba ve dvou až třímetrové vzdálenosti, ZERO 1 jednoduše hrají a vy nemusíte vůbec, ale vůbec nic řešit.
Tyto reprosoustavy jsme poslouchali v akusticky nijak zvláště upraveném prostoru pražského prodejce AVITSmart ( www.avitsmart.cz ). Partnerem byl univerzální přehrávač Cambridge Audio 751BD, připojený k systému koaxiálním kabelem.
Basový reproduktor působí již od pohledu impresivně, vzhledem k jeho umístění v poměrně ploché ozvučnici jsme byli zprvu trochu skeptičtí. ZERO 1 nás ale rázem přesvědčili, jak moc jsme se mýlili. Silný zesilovač a evidentně velmi dobře vyladěný software vykouzlí i v poměrně průměrné akustice kontrabas jako živý. Je sice maličko cítit, že kontrola není „přirozená", že za ní stojí elektroničtí pomocníci, ale ta skvělá definice a váha jednoho každého tónu Hadenova nástroje v Hobgoodově „First Song" („When the heart dances" | 2008 | Naim Jazz | naimcd112) vás prostě dostane. Kontrabas působí proporčně adekvátní a umí si krásně brouknout; nástroj byl také vykreslen pěkně plasticky, s pocitem skutečné hmotnosti.
Hornové konstrukce mají schopnost vnášet do hudby pocit skutečné živé jiskry, nejinak tomu bylo i v „Os iusti" v podání benediktýnských mnichů z kláštera Santo Domingo de Silos („Chant" | 1994 | MFSL | UDCD 725). Avantgarde Acoustic ZERO 1 vytvořili v podstatě okno do chrámu, v němž se skladba nahrávala; přednes byl pocitově velmi otevřený, uvolněný a občasný odraz hlasů v nahrávacím prostoru je předán přesně s tím autentickým říznutím, jaké je na nahrávce. Reprosoustavy zvládly velmi dobře rozložit zpěv na linky jednotlivých hlasů a propojit je ve velmi harmonickém celku. Reprodukce vám dává pocit, že se nacházíte ve skutečném velkém prostoru, díky množství odrazů a dozvuků, které k vám přichází a které ZERO 1 drží pevně pod kontrolou až do úplného rozplynutí.
Velice nás potěšila „Ysabel´s Table Dance" od Charlieho Minguse („Tijuana Moods" | 2000 | RCA Victor | 74321749992), zvláště to, jak ZER O1 dokázaly přenést do poslechového prostoru divoké kastaněty. Jednak nás velmi zaujala jejich čistota, ale také rychlost a až nečekaná přítomnost. Se zavřenýma očima prostě „byly tam". Výšky jsou ale obecně vynikající – velice hladké, energické a třeba cinkání tenoučkých kovových perkusí je skutečně velice pěkné a znělé. Jemňoučké zvuky jsou sice trochu ve stínu kastanět, ale i tak jsou jednoduše čitelné. Celkově je zvukové podání nepřehnaně důrazné, spíše uvolněné, lehké a organicky propojené.
Jen těžko říct, kde ZERO 1 berou svou rezervu, ale v Mussorgského „Velké bráně Kyjevské" v podání Minnesota Orchestre pod taktovkou Eiji Oueho („Crystal Cable Arabesque" | 2009 | Crystal Cable | CC200901) byla rozhodně cítit. Úder do velkého bubnu rozpohyboval masu vzduchu a vzbudil pocit „dýchajícího" přednesu, 400 Wattů za basovým měničem mu pak dodalo také masivní impakt, až neskutečný vůči velikosti ozvučnice. Dynamika velkého orchestru je v rámci cenové kategorie vynikající, byť cítíte, že úplně bezbřehá není – na druhou stranu v kontextu ceny není co vytýkat, neb horny a autoritativní basák dělají se zvukem orchestru zázraky. Přednes Avantgarde Acoustic ZERO 1 není nijak rozmáchlý, naopak zůstává i ve vypjatých chvílích dobře kontrolovaný.
Živoucnost přednesu je vlastně konstantou a jednou ze základních charakteristik ZERO 1. Ačkoliv nejsou tyto reprosoustavy přímo zvukovými patology, rozlišení skladby „Devil May Care" od Diany Krall („Live in Paris" | 2002 | Verve | 065 109-2) bylo velmi solidní. Reprodukce dává ale přednost podání kompaktního, homogenního celku, než že by vyzdvihovala jednotlivosti. Všechny nástroje jsou ale vykreslené adekvátně třídě reprosoustav, mají své místo a jsou suverénně čitelné. Ševel činelů pod metličkou dokonce dává velmi dobrou představu o pohybu bubeníkovy ruky. Dobré rozlišení zůstává i při poměrně nízkých poslechových úrovních.
Hornová koncepce středního a nejvyššího pásma má obyčejně za následek poměrně významnou směrovost; ZERO 1 díky velmi preciznímu sladění relativně kompenzuje i tento nedostatek hornů. Neznamená to, že by nebyly směrové, sweet spot je stále zřetelný, ale už nemusíte být tak precizní při jejich umisťování, ani při volbě poslechového místa. „It´s all right with me" z alba „Blues in the night" od Ann Hampton Callaway (2006 | Telarc | CD-83641) byla ale s mírně dovnitř natočenými a zhruba dva metry vzdálenými reprosoustavami zaostřená a s dobře rozloženou zvukovou scénou, v níž byly nástroje dobře lokalizované. Prostor byl i v průměrných podmínkách až nečekaně plastický, ZERO 1 se tedy zdají být neobvykle vstřícné, co se týká umisťování – a pokud by náhodou ne, vždy je možnost pohrát si s příplatkovým softwarem.
Avantgarde Acoustic ZERO 1 mají v každém okamžiku reprodukci pod kontrolou, aniž by jí ale spoutávaly. Oldfieldův „AMAROK" (1990 | Virgin | 07777694120) byl úžasně svižný a lehký; chvílemi se zdálo, že basu by mohlo být možná i o trochu víc, ale v adekvátních místech byl výborně definovaný a pumpující. Ani divoká hudba při vyšší hlasitosti nebyla únavná, nebo agresivní, byť ZERO 1 nijak nezatajují ostré a řízné okamžiky.
Vskutku parádní je pak přednes ZERO 1 po rytmické stránce. „I won´t back down" Toma Pettyho („Full Moon Fever" | 1989 | MFSL | UDCD 735) šlapala pěkně od podlahy, autorita a kontrola nesou své ovoce a vše je parádně plynulé. Je cítit, že zfázování pásem a časování signálu je skutečně zvládnuto s velikou precizností. Přes to všechno nemáte pocit, že by na vás hudba tlačila a vnucovala se vám do pozornosti – vyvážení uvolněnosti a naléhavosti je provedeno jednoduše výborně, ostatně jako vyvážení zvuku vůbec.
Je také znát, že Avantgarde Acoustic ZERO 1 jsou laděny pro poslech „normální" hudby, jsou tedy pro audiofila až nečekaně tolerantní. I zvukově neoslnivá „Nenávist" ze „Sado Disco" Cocotte Minute (2009 | 8594260710012) v podání ZERO 1 pěkně zapumpovala a rozjela se jako parní lokomotiva. To, jak ze zvukového chumlu reprosoustavy rozpracovávají jednotlivé nástroje a jejich linku, je skutečně imponující a dává to velmi dobrou naději na to, že i hudba z telefonu nebo třeba internetový stream budou hrát dobře – zpracování signálu uvnitř reprosoustav je evidentně sofistikované a dobře promyšlené. Ano – výborné nahrávky zní podstatně lépe, ale ani ty špatné nejsou neposlouchatelné, což notně usnadňuje soužití s nimi i pro „neaudiofily".
Spíše než puristický high end je ZERO 1 reprezentantem sílícího trendu, který bychom mohli nazvat jako high end lifestyle. Ale my to kvitujeme s povděkem – špičkový zvuk ve špičkovém balení totiž rozhodně dostane poslech na úrovni mezi mnoho nových lidí. Avantgarde Acoustic vyrobili luxusní sochu do moderního interiéru, která je sice rozměrná, ale ne dominující; hlavním kladem ZERO 1 je ovšem jednoduchost. Jednoduchost, s níž si zvolíte zdroj zvuku (připojte třeba AirPort Express a pouštějte si doma hudbu bezdrátově, nebo si připojte televizi a máte skvělý zvuk ke svým filmům apod.), jednoduchost, s níž tyto reprosoustavy umístíte i do akusticky průměrných prostor a jednoduchost, s níž si pustíte, cokoliv jen zrovna chcete – a ZERO 1 to zahrají. Spočítáte-li navíc pořizovací ceny zdrojů signálu, zesilovačů, kabeláže a reprosoustav v systému, který byste museli sestavit, aby mohl konkurovat ZERO 1, vychází stylové dítko Avantgarde Acoustic jako neobyčejně výhodná koupě. Za nás je takhle provedený a výjimečný koncept jednoduše zásah přímo do černého...
MĚŘENÍ
Měření frekvenční charakteristiky probíhalo v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy cca 50 metrů čtverečních. Prostor není akusticky speciálně upraven, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 – 200 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro v pěti cyklech v různou denní dobu, vybrána byla vždy střední křivka. Všechna měření probíhala na Cambridge Audio 752BD s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.
Byť prostor byl poněkud „syrový", stejně se ukázal velký potenciál ZERO 1. V toleranci +/- 6 dB má totiž v podstatě velmi lineární křivku frekvenční odezvy od cca 28 Hz daleko za hranici 20 000 Hz. Je tu vidět silnější odezva v basovém pásmu a i když je kvůli reakci prostoru cítit, že výšky mají více energie, průběh středů i výšek je velmi lineární. V akusticky ošetřené místnosti bychom si tipli, že od takových 40 Hz bude křivka v podstatě rovná, což je skvělé. Právě pro takovéto živější prostory je pak určena verze s ekvalizérem.
VHODNÁ MÍSTNOST
MALÁ [< 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ ✓] | VELKÁ (> 40m2) [ ✓]
Kč 279 990,- - standardní verze
Kč 329 990,- - verze PRO (s nastavitelným software)
Kč 19 990,- - dodatečný analogový vstup
--- --- --- --- ---
KLADY
+ luxusní design i provedení
+ za „plug & play" systém férová cena
+ skvělý prostor
+ velmi solidní dynamika a rozlišení
+ nepříliš „hornový" charakter
+ bezproblémová bezdrátová komunikace bez ruchů
+ možnost nechat si nahrát šikovný software pro přizpůsobení parametrů
ZÁPORY
- ač se to snaží potlačit, zůstávají relativně hornově směrové (ale v problematické akustice to nakonec zápor být nemusí)
- pro audiofilskou komunitu by mohla být škoda nepřítomnosti USB 2.0
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ:TYKON | www.tykon.cz
