Řada Signo Avantgarde od německých Quadral je krokem „mimo" v kontextu filozofie velkého, dramatického a efektního zvuku, který Quadral provází už od vzniku v roce 1972. Vlastně je to obrovské překvapení, protože zvuk této série by se dal popsat slovy jako „klidný", „vyrovnaný", „decentní", „audiofilský" a vůbec podobnými výrazy, které v kontextu hannoverské produkce nezaznívají zrovna nejčastěji (ač na samotném tomto faktu rozhodně není nic špatného). Quadral jednoduše se Signo Avantgarde zkouší dosud nepoznané a nutno říci, že to stojí za pozornost ne nepodobně tomu, kdy Steven Seagal vezme do ruky kytaru a začne hrát skvostné blues. Je to jednoduše neočekávané, ale o to lákavější.
My jsme měli letos možnost celkem pohromadě mít velkou část produkce firmy Quadral, mezi jinými i velmi dobrý vrcholný model řady s pořadovým číslem 80. Sedmdesátka je vlastně téměř identická, nebýt jednoho chybějícího basového měniče, asi byste oba modely jen stěží rozlišili. Pravda, vedle sebe je bude dělit nějakých 5 cm (70 dosahují výšky 95,6 cm), šířka 20,3 cm je menší jen o milimetry a hloubka 31,5 také nepůsobí oproti 34,5 cm vyššího modelu nijak dramaticky menší. Je až s podivem, že i přes tak malé rozdíly v rozměrech je rozdíl váhový celých 5 kg (70: 16,71 kg versus 80: 21,64 kg).
V porovnání čísílek jde mezi modely 70 a 80 tedy jen o malichernosti, křivky jsou ale naprosto identické a typicky firemní. Snad jen mírné zaklonění odlišuje Signo Avantgarde od ostatních. Je tu ale charakteristický, mezerou oddělený podstavec, je tu vykousnutí u horní hrany čelní stěny, v kteréžto prohlubni se skrývá logo výrobce, jsou tu technicistní, přiznané rámečky reproduktorů a velkými šrouby. Také je tu na zadní straně obrovský plastikový nátrubek bassreflexu, ze kterého by patrně šly odpalovat mezikontinentální rakety a také tu jsou masivní reproduktorové terminály na kovové plaketě, to vše doplněné přehledným štítkem s psanými parametry.
Oproti vlajkovému modelu postrádá 70 jeden z měničů – zmizel basový reproduktor, zbyl tedy jen jeden, přesto koncepce zůstává třípásmová. Průměr membrány basového měniče zůstal také na 17 cm. Do této šíře narostl i středotónový měnič, což je nárůst o 3,5 cm. Obě nižší pásma sází na firemní charakteristický materiál Titanium-PP (což je polypropylenová membrána, pokovená vrstvičkou titanu). I tweeter zůstal nezměněný, Quadral používá svůj RiCom, což je vlastně variace na oblíbený kruhový zářič s dvojitou vlnkou membrány. Materiálem je tu hedvábí.
Ani technické parametry obou sloupků se příliš neliší – ten menší má o 1 dB nižší citlivost, která dosahuje i tak slušné hodnoty 88 dB (1W / 1m). Nominální impedance je stanovena intervalem 4 – 8 Ohm a pracovní frekvenční rozsah 30 – 50 000 Hz (bez udání tolerance). Vyšší model umí srazit ještě 1 Hz dolů. Zvukovou charakteristiku jistě více ovlivní to, že přechodová frekvence mezi basy a středy leží o 50 Hz níže, na hranici 300 Hz, stejně jako přechod od středů k výškám leží o 200 Hz níž, tedy na úrovni 2 600 Hz.
Co je u obou modelů na jedničku, to je fyzické zpracování ozvučnice – lak je velmi pěkný a poměrně hluboký a působí hodnotně. Je také zajímavé, že cenový rozdíl činí poměrně významných 11 000,- Kč.
Quadral Signo Avantgarde 70 jsme poslouchali na sestavách, jimž vévodil set Naim Nait XS a Naim CD5si, propojené kabeláží TelluriumQ Black. K dispozici jsme měli ještě NAD C370, Pioneer BDP-LX71, Pro-Ject Elemental s Pro-Ject Phono Box a také ASUS Xonar Essence One MUSES. Pro srovnání nám hrály Harbeth Monitor 30, Xavian Bonbonus a od Quadral modely Platinum M40, Ascent 80 LE a Chromium Style 102, všemu sekundovaly reprosoustavy Bowers&Wilkins 683 S2. Z další kabeláže jsme použili Eagle Cable, Monster Cable, KrautWire, ProAc, QUAD či Vincent.
Typický charakter Quadral je v podání série Signo Avantgarde poněkud jiný, lehce zjemnělý a zklidněný, i když nadále zůstává sytý a energický, pocitově ale výrazně kultivovanější, než zbytek produkce. Offenbachovo dílo „Orphée aux enfers" v podání Patricie Petibon („Les Fantaisies" | 2002 | Virgin | 7243 5 62294 2 6) prokázalo nebývalou vyrovnanost reprodukce modelu 70, tedy žádný výraznější bas, jak je u Quadral více či méně zvykem. Zvuk není také „quadralovsky" rozmáchlý, spíše klidnější, propojený a poklidně komplexní. Obdivuhodně dobře je na danou cenovou třídu zvládnutý i velký orchestr, hlavně co se týká přehlednosti zvuku, kde z poklidného ladění vystupují i ambientní zvuky, odrazy a drobné informace.
Přeci jen se ale Quadral některého ze svých typických rysů ve zvuku nevzdal – třeba pocitu až koncertního zážitku a bezprostřednosti. Countryová „Waiting" od The Paperboys („Closer to the music vol. 3" | 2009 | Stockfish Records | SRF 357.4009.2) tak připomínala vysloveně živý zážitek, ostatně i díky tomu, že je nahrávaná „live", tedy ne nástroj po nástroji. Přednes Signo Avantgarde 70 není vysloveně transparentní (na to je přeci jen trochu jemnější, políbený trošičkou sametu), ale rozhodně je čistý a uvolněný, takže snadno proniknete do hudby. Ač cítíte, že Quadral tu má citelný tah na branku, probíhá to méně „svalnatě", velmi spořádaně a bez onoho pocitu tlaku, který u německé značky občas zažíváme (a který je často příjemný). Oproti vyššímu modelu 80 jsou tyhle sloupky o něco maličko kompaktnější, rozdíl by doopravdy znatelný ale byl nejspíše jen ve větších místnostech.
Ještě něco Signo Avantgarde 70 získaly z rodinných genů – pěknou práci s basem, byť pocitově je uvolněnější a přeci jen méně objemný. Tedy alespoň na poměry svých katalogových kolegů – jinak bychom jej nazvali naprosto adekvátním. Dobrá definice pomáhá také prezentaci baskytary v „Love over gold" ze stejnojmenného slavného alba Dire Straits (1996 | Vertigo | 800 088-2). Nástroj má pěkný impuls, ale 70ky si tu pro plnohodnotné vyznění vyžádají až nečekaně silný a energický zesilovač – budete potřebovat autoritativní zesilovač, abyste z nich dostali maximum. Pak ale předvedou skutečně hodně příjemný přednes, bohatý, jistý a poklidný, ale také přímý – Quadral Signo Avantgarde 70 na rozdíl od ostatních Quadral kupodivu chyby neodpouští a neutopí je ve velkém zvuku. Pokud je ale nahrávka slušná, vynikne díky velmi slušné organizaci a preciznímu timingu.
Čajkovského „4. symfonie v F moll, op. 36" pod taktovkou Georga Soltiho, řídícího Chicago Symphony Orchestra (2012 | Decca | 478 460) prověřila dynamický potenciál sloupků. Žestě v úvodu mají skutečně hodně velkou naléhavost a expresivitu, orchestr jako celek pak působí velmi živě a dynamicky – ač zůstávají Signo Avantgarde 70 v dostupných cenových relacích, díky masivní stavbě, velkým reproduktorům a nemalému vnitřnímu objemu zvládá i dynamické špičky s příjemnou jistotou a nadhledem. Signo Avantgarde 70 jsou také velmi spořádané v ohledu barevnosti nástrojů – drží se blízko skutečnosti a nepřehání. Působivá je pak hloubka prokreslení a pocit skutečné tělesnosti nástrojů; velikost a důraz mají 70ky v krvi.
Jak už bylo řečeno, když dopřejete Signo Avantgarde 70 dostatečně autoritativního partnera, umí hrát přesně a jistě, byť nikoliv monitorově přesně. Jsou ale horkými kandidáty na nejakurátnější a nejpřesnější reprosoustavy z celé širé produkce značky Quadral. Razanci a výbornou schopnost definovat exaktně tón prokázaly bubínky v „Sahara Walk" od PLUS z výběru „Audio Digital Masters III". Tady se také opětovně potvrdil slušný cit pro timing – a přeci jen tu také cítíte, že Signo Avantgarde 70 rády drama; rozhodně raději než studiovou suchost.
Jen obtížně se možná leckomu představuje, že některé Quadral lze označit až za příliš klidné. Ale je to tak – třeba úvodní šílené hodinářství v „Time" od Pink Floyd („Dark side of the moon" | MFSL | UDCD 517) je skutečně explozivní, zřetelně kovové, ale přitom nikoliv tak průbojné a intenzivní, jak by se hodilo. Na druhou stranu oceníte v tomto klidnějším podání fantastickou fluidnost a zřetelně konturovaný, ač měkčí bas.
Sloupky Quadral Signo Avantgarde 70 jsou poměrně blízké svým řadovým kolegům, stejně jako jsou poměrně vzdálené (až na pár charakteristických bodů) zvuku, který ovládá většinu modelů značky Quadral. Jsou tak příjemně klidné, kompaktní a přitom dostatečně otevřené a přehledné. Dost možná by se jejich přednes dal nazvat „velkolepostí pro starší a pokročilé". Krásné zpracování je samozřejmostí, za danou cenu pak rozhodně potěší celková charakteristika. Pokud ale od Signo Avantgarde 70 chcete skutečně vše, co umí, budete jim muset dodat mocného vůdce – tedy opravdu řádný zesilovač. Pak dostanete příjemný, klidný, otevřený a bohatý zvuk, který na vás netlačí. Snad jen vyznavači znělých a výrazných výšek budou trochu zklamáni, protože Signo Avantgarde 70 sází spíše na frekvenční vyrovnanost. Pro nás má ale charakter „Quadral-neQuadral" rozhodně nemalou přitažlivost, právě proto, že spojuje několik nečekaných přístupů...
VHODNÁ MÍSTNOST
MALÁ [< 20m2] [ +/- ] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ ✓] | VELKÁ (> 40m2) [ +/- ]
Kč 32 990,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ pěkná stavba
+ levnější a v podstatě podobně dobré jako vyšší model
+ klidný, ale přitom energický a živý zvuk
ZÁPORY
- větší citlivost na umístění a prostor
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: Audio Trade | www.quadral.cz
