Estonský Estelon nabízí skutečně luxusní reprosoustavy už nějakých 14 let a za tu dobu se ustálil jak na nezaměnitelném tvarovém i materiálovém rukopisu. A pak, relativně nedávno, se Alfred Vassilkov a jeho tým rozhodli, že udělají něco jiného, menšího, dostupnějšího a tak vznikl sloupeček AURA, evokující křivkami své vyšší sourozence, ale přeci jen působící dost jinak.

Štíhlounké ozvučnice mají organické, byť místy ostřejší tvary než klasické Estelon, i tady se však dbalo na to, aby nebyly uvnitř ani vně nežádoucí paralelní povrchy. Pro firmu atypické je usazení kabinetů na lehce vykousnutou desku základny, skrze velký otvor v ní vydává svou energii dolů orientovaný basový reproduktor. Je tu jistě i kvůli stabilitě, protože AURA jsou jinak skutečně vysoké a úzké.

Zepředu je vidět jen D’Appolito konfigurace tří reproduktorů (středy – výšky – středy), po většinu času budou asi stejně zakryté magnetickou mřížkou. Vzadu jsou pak terminály (konkrétně jde o mírně uživatelsky náročnější rozhraní od firmy Cardas) ukryté v nice „pod sukní“ ozvučnice. Je prostě znát, že se výrobce za každou cenu chtěl vyhnout rovným plochám a technicistním prvkům.

Konstrukce uzavřených ozvučnic není z drceného mramoru v pryskyřici, ale z kompozitu, který se za tepla formuje do požadovaného tvaru a barva použitého materiálu definuje i výsledný vzhled, reálně tu vlastně není povrchová úprava a i díky tomu nabízí AURA plnou UV odolnost a barevnou stálost. Tento proces – nakonec ne nepodobně odlévání z původního firemního materiálu – umožňuje vytvořit komplexnější geometrii stěn a zároveň třeba i vnitřní pracovní komory. Koneckonců i zdánlivě lehce opticky nesourodá základová deska má prý promyšlený tvar, který slouží jako mechanický filtr dolní propusti s vyšší účinností, než jakou nabízí běžná elektrická výhybka. Vliv má mít kolem 80 Hz, takže cokoliv by basák hrál nad tento limit, je prostě odfiltrováno.

O výšky se v modelu AURA stará 2,6 cm široká látková kopulka Scan-Speak Illuminator se symetrickým pohonným systémem a je zasazena do vertikálně orientovaného zvukovodu. Tweeter je obklopen dvojicí středotónových 13 cm kónusů značky Satori, které využívají membrány z egyptského papyru. Rychlý výkmit a dost energie zajišťují měkká vlnka v závěsu v kombinaci s neodymovým motorem. Výrobce se chlubí, že signál sem vedou stříbrné kabely (všude je mimochodem prokabelováno značkou Kubala-Sosna). Dole v základně pracuje 25 cm woofer Faital, jehož kónus je částečně vyroben ze stlačeného papíru.

Estelon udává frekvenční odezvu 35 – 25 000 Hz, impedanci 4 ohmy s minimem na 2 ohmech na 58 Hz a citlivost 90 dB / 2,83 V.

34 kg reprosoustavy dorostly do výšky 136,6 cm, mají šířku 38,4 cm a hloubku 36,7 cm, ačkoliv půdorys definuje ona základová deska.

AURA jsme poslouchali v pražském studiu AV Center a to primárně na sestavě Meitner MA3 / Electrocompaniet AW 800 M (ve stereofonním zapojení), alternativně na T+A PA 2500 R. Ke srovnání jsme měli Monitor Audio Platinum 200 3G nebo Bowers & Wilkins 804 D4. Proud filtrovala zařízení od Shunyata Research (Denali a Typhoon T2), propojeno bylo kabely AudioQuest Robin Hood Zero a směsicí vyšších modelů Shunyata Research.

Kontrabasu Thomase Morgana v „Beyond Darkness“ (Lloyd / Frisell / Morgan | „Trios: Chapel“ | 2023 | Blue Note | 0602445266494) dodávaly AURA takový bohatší, mírně subjektivně zdůrazněný a měkce šťavnatý tón, podtrhující „dřevitost“ jeho zvuku, brnkání mělo decentní balanc mezi definicí a pružností, ohromnost a zaplňující charakter vyšších firemních modelů je tu nicméně pocitově méně výrazný. Pevnost je však solidní (však jsou to také drahé sloupky, kde se to právem očekává). Nečekejte úplně subjektivně vnímanou ohromnost, nicméně příjemné pobrumlávání to určitě je. Tak trochu si pak AURA táhnou svůj styl s tím i oním zesilovačem. Ani zvuk T+A, rozhodně tvrdší než kombinace Meitner / Electrocompaniet, nepřiměje basák AURA zhrubnout – spodek je prostě stále příjemný.

Lehký vokál Petry Haden v duetu s kytarou Billa Frisella v „I Don’t Want to Grow Up“ („Petra Haden & Bill Frisell“ | 2014 | Rykodisc | HNCD1472) zněl čistě, ač s dotekem uhlazenosti, možná až jemnosti. Rozhodně lze říct, že střední pásmo je velice vzdušné a „prostorné“, reprosoustavy umí hudbu otevřít a dát jí celkem zajímavě velké proporce. Zvuk AURA je esencí neagrese, takže ač tu prosakují náznaky limitů nahrávky, nejsou exponované a rušivé. Přednes je takový „komfortní“ a v zásadě spíše tolerantní.

Také na výškách – klidně takových říznějších, jaké najdete na horním konci frekvenčního spektra „Virginia Moon“ Norah Jones a Foo Fighters („…featuring Norah Jones“ | 2010 | Blue Note | 50999 9196002 3) – je znát, že AURA nejsou žádná „pronikavá pila“. Přesto je kov jasný, jak by u drahých reprosoustav měl být. Nejde o ultra analytické podání, ovšem klid je dobře vyvážený v poměru k pocitu živosti a detailnosti, jednoduše je to již solidně informativní a členité, ale zároveň můžete prostě poslouchat. Ve spojení s T+A bylo více energie a drajvu, na rozdíl od nižších kmitočtových pásem tak na výškách možná AURA sluší i živější elektronika.

Plnokrevný elektronický beat z „Basic Instinct“ od The Acid („Liminal“ | 2014 | Mute | 0724596960820) docela tepal s poměrně robustní tekutostí, rozsah reprosoustav je opravdu solidní a basák odvádí rytmickou práci klidněji, ale s pravidelností tlukotu srdce. Není to suché nebo extra zaříznuté, přesto mají tóny svou formu a objemu, síly a váhy je tak akorát, aby bas navázal na zbytek frekvencí. Mocná, až sopečná energie „velkých Estelon“ to tak úplně není, nicméně ze štíhlého sloupečku rozhodně nějaká ta dynamika leze.

Moc pěkně vyprodukovaná nahrávka „Copernicus In Tartu“ Gabor Juhasz Trio („Planets“ | 2022 | My Reel Club) byla uvolněně přehledná, v souladu s vysokou cenovou relací. Tóny jsou nicméně spíše tak nějak kulaté, bez pronikavé a intenzivní zřetelnosti, spíše plynou a jemně, elegantně vklouznou do ucha. Je to příjemný projev, s nímž lze dle zkušenosti poslouchat velmi dlouho, bez nutnosti nějak extrémně pečlivě volit sestavu nebo přehrávaný hudební materiál. A ona uhlazenost neznamená sametový příkrov, který by vysloveně maskoval, je to prostě spíše tolerantní talent a muzikálnější ladění.

Prostor je pak vysloveně výtečný – koncept štíhlých a organicky tvarovaných ozvučnic a další technická řešení prodají Dvořákovu „Serenádu pro dechy a smyčce v d moll, op. 44“ v nahrávce Academy of St. Martin in The Fields pod taktovkou Nevilla Marrinera („Serenades op. 22 & 44“ | 1983 | nahráno 1981 | Philips | 400 020-2) v moc pěkně vzdušném obrazu, se snadným rozvrstvením nástrojových sekcí a pocitem, že reprosoustavy nadstandardně snadno (i na svou třídu) zmizí z prostoru, takže tu zůstane jen stereofonní scéna. Proporce jsou také nadprůměrné a proto je obraz spíše vyplňující a obklopující, než že by šlo o před vás zafixovaný hologram. Každopádně se také nezdálo, že by bylo nutno nějak pečlivě volit pozici nebo nasměrování – i to je celkově k dobru, můžete si prostě sednout a poslouchat co libo a jak libo.

V klasické „The Parting Glass“, interpretované komorně jazzovým stylem Australem Vincem Jonesem („Moving Through Taboos“ | 2004 | Universal | 0602498245903) jako kdyby AURA postavily doprostřed všeho dění, snad až jakoby s lehkým akcentem, právě centrální vokál, zpěv zněl barevně a „lidsky“ v tom těžko technicky definovatelném slova smyslu. Zase a znovu se potvrdilo hlavně to, že jsou Estelon AURA jaksi univerzálně příjemné a nekonfliktní.

Estelon AURA jsou trochu jiné Estelon, odkazující k firemní DNA a přesto jdoucí lehce jinudy – snad více do lifestyle světa, snad prostě chtějí zaujmout mladší publikum, kdo ví. Jsou to fakticky mírně zjednodušené klasické sloupky této estonské firmy a v tom je jejich síla, ale i nevýhoda z toho pohledu, že „plnotučné“ YB Mk II s rozhodně luxusnějším designem i provedením (a určitě i typičtějším zvukem) koupíte – v kontextu této relace – za ne nesmyslný příplatek. Výhodou modelu AURA je pak skutečně výtečné podání prostoru nahrávek a všeobecná tolerantnost, kdy se zdá, že hrají příjemně s prakticky jakoukoliv elektronikou a s drtivou většinou nahrávek, což „normální lidé“, kteří nepotřebují zkoumat nejzazší limity svých záznamů, ale chtějí si užít poslech na úrovni, rozhodně ocení.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 100 metrů čtverečních, spíš menším zatlumením (kazetový strop, sada panelů Sonitus Acoustics,…), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Vesměs vyrovnaná frekvenční odpověď je mírně zdůrazněná v oblasti 60 a 70 Hz, lehký basový přídech je nicméně v souladu s daným konceptem. Sloupeček ve volném prostoru začíná hrát kolem 50 Hz, předepsaných 35 Hz by patrně platilo v blízkosti zdi a v menší místnosti.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) – celý pár

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Impedance v basové oblasti leží skutečně velmi nízko, ale Estelon to férově přiznává. Průběh není nijak nadměrně náročný, i když celkově určitě nepatří AURA mezi úplně lehce řiditelné reprosoustavy – zesilovač by měl být skutečně z vyšší třídy a dobře dimenzovaný, stabilní.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

Porovnání výstupu z akcelerometru a klidového stavu ozvučnice

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ +/- ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ +/- ]

Kč 437 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ jsou velmi štíhlé

+ moc hezké podání prostoru

+ celkově takový plynulý a muzikální projev bez ostrých hran

+ z relativně menších proporcí docela rázný bas

ZÁPORY

- za (v kontextu této třídy) smysluplný příplatek máte „plnokrevné Estelon“ YB Mk II

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Tykon | www.tykon.cz 

PRODÁVÁ: AV Center | www.avcenter.cz 

fSdílet

Tweet