Dělat entrée značka Klipsch by bylo dozajista nošení dříví do lesa – renomé více než osmdesátiletého výrobce mluví samo za sebe. Přestože dnes má nabídka firmy podobu širokého a všestranného portfolia, staví hlavně na moderních nárocích posluchačů. Nedílnou součástí katalogu jsou ovšem i velmi ortodoxně pojaté reprosoustavy, navazující na tradici původních hornových reprosoustav Paula W. Klipsche. Jedním z těchto modelů je také Forte III, třetí generace sloupků uvedených prvně roku 1985.

Forte III jsou na první pohled dělané pro ty, kteří nemusí šetřit místem a kterým nápadnost není cizí. Tvarově jsou ozvučnice naprosto jednoduché – jsou čistě pravoúhlé, vysoké (91,4 cm), široké (41,9 cm), ale zato poměrně mělké (33 cm). Stojí na základové desce a ponecháte-li přichycenou černou mřížku, ozdobenou jen jménem modelu, jsou vlastně navzdory své velikosti poměrně přijatelné a snadno splývající s prostorem. To se hodí, protože nebudete muset 33 kg hmotnosti znovu posouvat.

Základní konstrukce je z MDF profilů tloušťky 1,9 cm, na povrchu jsou dýhy tradičních odstínů (americký ořech, třešeň, black ash nebo dub). Čelní deska je vyvedená v hrubém černém povrchu trochu industriálního stylu. To podporují i jednoduše přiznané šrouby a obdélníky hornů pro výšky a středy – vizuální tón zlatého věku hi-fi podporuje i osazený veliký basový reproduktor. Zpracování není vůbec špatné, Forte III jsou koneckonců vyráběny přímo v USA.

Otočíte-li nicméně reprosoustavy zezadu, objevíte reproduktor ještě mnohem větší, zasahující skutečně od stěny ke stěně. U horní hrany je nálepka s nezbytnými informacemi, u základny zase dvě sady reproduktorových terminálů.

Použité měniče na rozdíl od vnějšího vzhledu používají současné technologie a materiály, pochází pak přímo z výrobních kapacit Klipsch. O výšky se stará 2,5 cm kopulka z titanu. Kompresní reproduktor pracuje v hornu K-79T. Střední pásmo má stejný princip, kopulka je opět titanová, jen větší – 4,45 cm. Horn K-703-M je výraznější a má v rozích další prvky, které ještě dále usměrňují energii a snižují zkreslení.

Basový reproduktor K-281 má poctivých 30,5 cm, kónická membrána je ze směsi různých vláken. Velká centrální prachovka naznačuje použití poměrně velké cívky. Použitý závěs je dvojitý a nízký pro snížení zkreslení. Reproduktor na zadní straně má průměr 38,1 cm a pasivní membrána je vyrobená z papíru a usazená na velké vlnce závěsu.

Forte III mají deklarovanou frekvenční odezvu 38 – 20 000 Hz (+/- 3 dB), jmenovitou impedanci 8 ohm a naprosto mimořádnou udávanou charakteristickou citlivost 99 dB / 2,83 V / m. Třípásmová konstrukce má výhybkou nastavené přechodové frekvence na úrovních 650 a 5 200 Hz.

Klipsch Forte III jsme poslouchali jak v menší místnosti na sestavě Cambridge CXC / Teac NT-503 / Grandinote Shinai (na kabelech Nordost Red Dawn), tak primárně ve velké místnosti s Métronome DSC1, Norma Revo IPA-140 a GMG Power Harmonic Hammer 3000P, komplet na kabelech Nordost Heimdall 2. V prvním systému jsme srovnávali s Fischer&Fischer SN-70, v druhém s Xavian Quarta. Jakkoliv i v malé místnosti na vzdálenost nějakých 2 metrů Forte III vlastně docela fungovaly, trpěly extrémní směrovostí a pocitovým nedostatkem basu, zatímco od zhruba třímetrové poslechové vzdálenosti jako kdyby se všechno začalo korektně propojovat.

Na varhanních partech Bachovy „Toccata BWV 565“ („Audiophile Test“ | 2008 | ABC Records | HD-150) se jasně ukazuje, jak odlišné bývalo hi-fi před 30 – 40 lety, kdy koncept Forte III vznikl. Velké měniče s vysokou citlivostí totiž nemají ten fyzický, hutný, dramaticky hluboký bas – jdou do hloubek ochotně, možná ne tak nízko, jak byste s ohledem na velikost čekali, ale zato rychle, energicky a mimořádně snadno. Není to zvuk masivní a robustní, ale živý, vibrující, plný barev a krásně čitelný. Ucho navyklé tomu, že těžké měniče s velkými cívkami dnes i v malých regálovkách umí leckdy zahrát 30 – 40 Hz, bude chvíli přivykat limitu spodních frekvencí (nicméně přisaďte Forte III ke zdi a získáte kus nejnižších oktáv zpět), ale ona ochota k snadné a samozřejmé artikulaci má rozhodně něco do sebe.

Svěžest, rychlost a překvapivá intenzita středního pásma umí být okouzlující – stačí jen troška výkonu a Forte III se rozezpívají velmi ochotně. Zpěv Izumi Masuda v „May you have happiness“ („Golden Lips“ | 2009 | ABC Records | HD-121) zněl krásně otevřeně, byl expresivní a jasný, bez zřetelného pocitu přítomného „hornového“ efektu. Čistota byla velmi dobrá, reagující velmi zřetelně na změnu zesilovače, jehož charakter vcelku výrazně exponuje. Je třeba ale u středů dbát na dostatečnou poslechovou vzdálenost, jinak mají tendenci znít až ostře a lehce vytrženě z kontextu. Ve správné instalaci jsou ale bezprostřední, intenzivně koncertní a krásně zřetelné. Detailnost je solidní, lehkost, s níž měniče reagují, dovoluje vyniknout i drobným nuancím.

Svou zřetelnost a živost neopouští Forte III ani na nejvyšších oktávách – činel v „So what“ Milese Davise („Live 8“ | 2015 | ABC Records | HD-207) byl průbojný, konkrétní a výtečně detailní, opět až pocitově exponovaný a vytažený kupředu, aniž by to ale znamenalo agresivitu nebo ostrost, není-li takový charakter vlastní vašemu zesilovači nebo nahrávce. Je pravda, že díky své intenzitě mají výšky dost poměrového objemu, jsou ale nesmírně živé – krom lehce tenčího přednesu jim mnoho nechybí, ta rychlost, říznost a údernost činelu, ten odpich jednotlivých tónů, to je velmi živoucí a autentické.

Působivá je také dynamika – vezměte si třeba bicí v „Jazz Variants“ od The O-Zone Percussion Group („Stereo Test Record“ | 2014 | ABC Records), které mají okamžitou údernost, švihnutí paličky není žádné zapružení, ale rána „na komoru“, zvuk má prostě všechny plusy vysoké citlivosti. Má ale také její mínusy, chybí musktulaturnost, chybí větší pocit mohutnosti nástrojů a schopnost fyzicky důsledně „kopnout“. Živost, výbušost a bezprostřednost jsou ale excelentní, dynamika je výtečně zřetelná i při nízkých poslechových hlasitostech, což je opět ovoce vysoké citlivosti.

Forte III ale umí být i velmi informativní, jejich transparentnost je velmi dobrá a výrazně více vynikne charakter elektroniky a nahrávky, než zvuk jich samotných – to je dobrá zpráva zejména pro ty, kteří nehoví hornové „nosovosti“. „Jacob’s Deam“ od Alison Krauss („Hear the Difference“ | 2012 | ABC Records | HD-148a) byla velmi intenzivní, s prezentací dopřednou a velmi soustředěnou, díky čemuž excelentní a velmi energický mastering hodně vynikl. Máte hudbu jako na dlani – byť pokud nahrávku velmi dobře znáte, zjistíte, že třeba prezentace těch nejjemnějších dozvuků, ambientních nuancí nebo textur akustické kytary je dobrá, ale nejde až k té nejspodnější vrstvě, spíš sází na ten celistvý efekt velikosti a živosti.

Hudební scéna ve „Wasser Musik“ Georga Friedricha Händela („Live 8“ | 2015 | ABC Records | HD-207) byla velmi soustředěná a vlastně velmi pěkně plasticky podaná, byť v poslechové vzdálenosti, kterou dovoluje redakční poslechová místnost, bylo podání extrémně citlivé doslova na každý centimetr natočení. Forte III přináší koncertní zážitek, ale pro jednoho jediného posluchače – možná až s třeba pěti metry vzdálenosti může efekt směrovosti o něco polevit. V běžném prostoru si ale dejte velký pozor na to, abyste je natočili ideálně přímou osou na své uši. Tam, kde se totiž vyzařování sejde, tam je hudební scéna košatá a plastická, propojená a skutečně krásně vzdušná a prostorná.

V Cohenově „In my secret life“ („Absolutely Bass Voice“ | 2016 | ABC Records | HD-177) možná trochu chyběla hutnost nejhlubším polohám rytmické sekce, ale o to působivější byla údernost baskytarové linky – jako kdybyste vzali napjatou gumu a nechali ji pružit. Akcent reprodukce byl cítit na vokální pásmo, ať už hlavního protagonisty nebo doprovodných zpěvaček. Hudba má taktilní kvality, je blízká, intenzivní a napjatá, přitom se ale velmi dobře poslouchá, dává pocit té správné high-endové samozřejmosti.

Klipsch Forte III vás doslova transportují do minulosti – nejen v tom smyslu jako každé dobré hi-fi, které vás vezme zpět do momentu nahrávání, ale také v tom, že vám ukáže, jak se na hi-fi nahlíželo přes bezmála 40 lety, tedy v době, k níž se dodnes ledaskterý hifista nadšeně vrací ve vzpomínkách. Forte III jsou úžasně citlivé a jejich největší silou je ta rychlost, ta snadnost a ta dynamičnost, která z toho plyne. Chybí jim zato ale takové ty „moderní“ atributy, na které jsme si zvykli díky moderním technologiím a materiálům – nejdou bůhvíjak hluboko do basových oktáv a nemají takovou hutnost a robustnost. Stejně tak si řeknou o velkou péči při umisťování a natáčení, kdy se vyplatí hledat po centimetrech a bezmála jednotlivých stupních. Pokud ale hledáte zvuk s koncertní ambicí bez umělého protlačování či rizika ukřičenosti, pak jsou Forte III sice docela svébytnou a originální, ale rozhodně ve správných podmínkách zábavnou cestou k zážitku „jako naživo“.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (basové pasti a absorpčně-difúzní panely Sonitus Acoustics, koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony a těžké závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Na frekvenční odezvě je vidět nástup reprodukce na úrovni 50 Hz, což se může zdát s ohledem na velikost reprosoustav i jednotlivých měničů překvapivě vysoko. Robustnost nicméně zvuku propůjčí zdůraznění na úrovni 110 Hz. V důležitém rozsahu mezi 400 a 4 000 Hz je odezva výtečně vyrovnaná, vysoké tóny pak mají v energii navrch. Nestejnoměrnost frekvenční odezvy je způsobená několika zvukovody. Celkově je vidět, že natočení ozvučnic bude mít zřetelný vliv na celkovou odezvu. Podíváte-li se ale na frekvenční odezvu na cca 3 metry vzdáleném poslechovém místě, je vidět, že se výrazně zlepší a vyrovná.

Frekvenční odezva – basová část (červená) a středo-výšková část (černá)

Frekvenční odezva – s mřížkou (červená) a bez mřížky (černá)

Navzdory tomu, že krycí mřížka je velmi hustá a pevná, má jen minimální akustický vliv a může tak naprosto bez problémů při poslechu trvale zůstat nasazená.

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a pasivní membrána v blízkém poli

Frekvenční odezva na poslechovém místě - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Soudě podle prvního sedla mezi extrémně vysokými peaky na impedanční křivce je ladění ozvučnice kolem 45 Hz. Impedanční minimum je v oblasti mezi 100 a 200 Hz, jsou to ale stále přijatelné 4 ohmy. Na cca 150 Hz, na 380 Hz a na 450 Hz jsou vidět různorodé rezonance. Křivka je poměrně proměnlivá a členitá, je tak třeba dbát na výběr odpovídajícího zesilovače, který zůstává stabilní a bezproblémový i na úrovni 4 ohm a umí dodat dosatek proudu. Navzdory vysoké citlivosti tak možná elektronkové speciály s minimálním výkonem nebudou to pravé ořechové.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2 [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ]| VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

Kč 110 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ extrémní citlivost a schopnost hrát extrémně snadno

+ velmi lehký, rychlý zvuk

+ expresivnost detailu

+ povedený retro styl

ZÁPORY

- směrovost (minimálně v běžných poslechových vzdálenostech)

- bas je navzdory velikosti objemově spíše „akorát“

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: CPT Praha | www.cptpraha.cz 

fSdílet

Tweet