Americký výrobce YG Acoustics patří mezi mladé značky (vlastně jde o firmu čerstvě „plnoletou“, byla založena v roce 2002), o to více ale ambicí ale má, jak už to tak u mládí bývá. Společnost nesoucí jméno zakladatele Yoava Geva je krom svých mimořádných cenovek známá také tím, že je ochotná v konstrukci sáhnout až po absurdně náročných a nákladných procesech, aby dosáhla svého. V katalogu najdete celkem pět sérií (chce se říct modelů, ale protože každý model má několik konfigurací, jde prakticky o produktovou řadu), od poměrně kompaktních sloupků Carmel až po gargantuovské čtyřvěžové řešení Sonja XV.

Zhruba uprostřed leží modelová řada Hailey, v níž je aktuálně k dispozici model Hailey 2 ve třech variacích – protože jde o reprosoustavy modulární, můžete mít pouze horní modul, neboli v praxi velkou regálovku a to buď optimalizovanou do role multikanálového efektového monitoru (Hailey 2R) nebo do podoby nekompromisní regálovky (Hailey 2.1). A pokud to myslíte vážně, sáhnete po podlahové variaci Hailey 2.2, která k regálovce přidává ještě velký basový modul.

I tak jsou ale Hailey 2.2 prostorově dimenzované ještě akceptovatelně pro běžné obývací pokoje – mají výšku 122 cm, šířku 33 cm v „nejbaňatějším“ místě u podlahy a hloubku 54 cm tamtéž. Jejich vizuální dopad ale zřetelně zjemňuje směrem vzhůru výrazně zužující se pojetí ozvučnic, které nepostrádá jistou moderní eleganci.

Ozvučnice jsou kompletně vyrobeny z leteckého hliníku a to na přesných CNC frézách (začínají svůj život jako masivní hliníkové bloky), jsou koncipovány jako uzavřené, v té spodní najdete dole vysoké hroty pro minimalizaci interakce s podlahou. Všechny měniče míří směrem dopředu, woofer je u podlahy, čímž získává na citlivosti i objemu, středy a výšky jsou u sebe v horní části. Vzadu pak najdete jen v místě spoje obou modulů dvě sady velmi bytelných reproterminálů.

Pro ozvučnice se dále používá firemní technologie FocusedElimination (záměrné odstranění). Jde v podstatě o systém tlumení vnitřního prostoru, který nepoužívá tradiční řešení v podobě vlny, bitumenu nebo jiných materiálů. Výrobce o technologii moc nemluví, ale má jít zhruba o aplikaci antirezonančních prvků na přesně vybraná místa v ozvučnici, což zabrání mimo jiné vzniku stojatého vlnění nebo ztrátám energie v rezonancích kabinetu, takže měniče budou moci plně využívat svou energii. YG Acoustics dokonce tvrdí, že basové měniče mají díky jejich řešení uvnitř skříně vyšší impedanční peak, než ve volném vzduchu (v běžné ozvučnici se peak snižuje a indikuje ztrátu).

Nejvyšší frekvence má na starosti firemní kopulka BilletDome, zapuštěná do výrazného zvukovodu, který je vyfrézovaný přímo do ozvučnice. Tkaný látkový vrchlík má běžný průměr (výrobe konkrétní číslo nespecifikuje), vlnkovou obrubu a pokud se podíváte zblízka, uvidíte velmi jemné linky. Jde o kovovou nosnou konstrukci, ultra lehký (30 mg) a pevný „rám“, který drží kopulku při jejích pohybech optimálně napnutou. Výrobce tvrdí, že toto patentované řešení má lepší pevnost než kopulky z exotických materiálů. Ve výškáči najdeme také technologii motoru ForgeCore – jde o CNC stroji opracované neodymové magnety, které tím získají specifickou geometrii a tím má celý systém dosáhnout nižšího zkreslení, než s tradičními systémy.

Když jsme na počátku textu mluvili o až absurdně náročných technologiích, středotónový a basový měnič jsou výsledkem právě takových mimořádně zdlouhavých a nákladných procesů. Jednak si můžete všimnout, že tvar koše kopíruje to mírné vyklenutí čelní stěny, aby nebyl prostor pro nežádoucí difrakce. Kónus membrány je pak na CNC strojích vysoustružený opět z jediného masivního hliníkového bloku (odpad tvoří 99% původní hmoty a znovu se roztaví a používá), díky čemuž jsou integrální součástí i zpevňující žebra na zadní straně. Membrána má tloušťku 0,2 mm. Měniče s technologií BilletCore mají oba stejný koncept, jen rozdílnou velikost – střeďák má mít průměr cca 18,4 cm a basák 26 cm. Černě eloxované hliníkové membrány se pohybují na velkých gumových vlnkách závěsů a uprostřed mají špičku nevelkého fázového nástavce.

Poslední konstrukční finesou, kterou ve YG Acoustics rádi vynášejí na světlo, je komplexní pojetí frekvenční výhybky. Tu prý navrhují ve vlastním na míru navrženém programu, optimalizujícím zároveň frekvenční i fázové chování soustavy. Proto také technologie nese jméno DualCoherent, neb se snaží dosáhnout koherence jak z pohledu času, tak z pohledu frekvence. Výhybka má extrémní nízko položený první přechodový bod (na 65 Hz) a poměrně nízko posazený i ten druhý (na 1 750 Hz). Díky této technologii udává YG Acoustics u Hailey 2.2 sebevědomé hodnoty – frekvenční vyrovnanost +/- 1 dB v akustickém pásmu a rozptyl fáze jen +/- 5 stupňů v pásmech kolem přechodových frekvencí. To je mimořádně působivé. Každý set reproduktorů má pak být ještě dále ručně párován.

Součástí frekvenční výhybky jsou ještě dále cívky ToroAir (pro středo-výškovou část) – mají toroidní podobu se vzduchovým jádrem a tím mají efektivně zabraňovat indukci rušení od nízkých frekvencí, čímž by měl signál na výškách být detailnější a čistší. Podobou péči dostaly i cívky použité v basové sekci – těm výrobce říká ViseCoil (vise = svěřák). Jsou umístěné v jakémsi ochranném rámu, který je skutečně svírá a tím mají dosahovat výrazně nižších tolerancí, nižších ztrát a vyšší linearity než je běžné.

YG Acoustics u Hailey 2.2 neudává technické parametry tradiční formou, mluví nicméně o „využitelném rozsahu od 20 do 40 000 Hz“, definuje citlivost 87 dB / 2,83 V / m v podmínkách poloprostoru a u jmenovité impedance udává hodnotu 4 ohm a přiznaným minimem 3 ohmy.

Hailey 2.2 jsme poslouchali v bratislavském showroomu dovozce a to na několika poctivě dimenzovaných sestavách. Primárním zdrojem signálu byl Roon, napojený přes USB kabel Siltech Gold Universal do Pilium Elektra. Odtud pak zesiloval systém Pilium Alexander / Pilium Hercules, napájený přes Torus Power AVR2 16. Celý systém byl postaven na racku, nožičkách a vůbec příslušenství od Artesania Audio. Propojeno bylo vždy kompletní kabeláží Siltech s modely Emperor, Empress nebo Ruby Mountain II. Porovnávalo se s YG Acoustics Sonja 2.3 (nebo krátce i Harbeth Super HL5 Plus XD), jako alternativní elektroniku jsme použili třeba Jadis i50 nebo Ayre KX-5 Twenty / VX-5 Twenty.

Přestože po různých zkušebních posleších a ustavování reprosoutsav bylo jasné, že hluboké tóny mají díky akustice prostoru jistý limit v objemu a důraznosti, bylo cítit, že Hailey 2.2 patří do „drahé ligy“ – basa v „Hiccups“ Harry Sacksioniho („STS Test Demo CD Vol. 1“ | 2014 | STS Digital | STS-6111134) zněla už nelimitovaně (těžko se hledá lepší slovo), byť nijak dramaticky, pompézně nebo vysloveně mocně. Bas se pustí tak hluboko, jak hluboko je v nahrávce zachycený, prakticky nemá problém ani se záměrně zdůrazněnými „suterénními“ oktávami a přesto zůstává v každém okamžiku naprosto nenásilně, nemechanicky propracovaný. Je to mimořádně nepřehnaný, netlačený a klidný bas, který nemá mnoho obdob. Každý tón je skvěle artikulovaný a je znát, že basové reproduktory reagují mimořádně ochotně i na maličké impulsy a že jejich chod je snad skutečně tak přesný, jak náročné výrobní technologie slibují. Důležité a zásadní je ale to, jak naprosto přesně a naprosto neokázale (což zprvu může až zaskočit tím, jak subjektivně nedominantní bas vlastně je) reprosoustavy vyzáří cokoliv, co za nimi pošlete. Limitem množství informací a barevných odstínů je v basech už jen nahrávka (případně charakter elektroniky).

Skutečně brilantní transparentnost a otevřenost v sobě skrývají (tedy spíše odkrývají…) i střední tóny. Zpěv Karen Matheson v „Ailein Duinn“ („L’Héritage Des Celtes“ | 2011 | Columbia | COL 481530-2) byl dechberoucím způsobem zobrazený téměř na dosah ruky. Vnímáte tu absolutní přesnost, tu technickou praktickou dokonalost, díky níž je celý přednes naopak zcela netechnický, prostý jakéhokoliv náznaku nervozity nebo tlačení se kupředu. Je to velmi uklidněný, dokonce možná jemně působící zvuk, plastický, ukázněný, krásně čitelný, zcela nezabarvený – celková akustická nenápadnost je vlastně až protikladem vizuální působivosti kovového bloku reprosoustav. Rozlišení pak bylo tak dobré, jak dobrý byl zdroj signálu, Hailey 2.2 mají skvělou, čistou odezvu a hlavně kouzlo téměř jednopásmové.

Dojem zvuku vycházejícího zcela přirozeně ze vzduchu a nikoliv z hmoty ozvučnic je vlastní i nejvyššímu pásmu, cinkání činelů v „La Rosita“ Colemana Hawkinse a Bena Webstera („Encounters“ | 2013 | Verve | 31452147-2) bylo super svižné a naprosto kultivovaně artikulované, jasné, ale neřezající. Chce se říct zaostřené, nikoliv však ostré. Jsou to krásně informativní výšky, jdoucí opět až do nejniternějších vrstev nahrávky, jsou to výšky nezabarvené a samozřejmé. I lehoulinké šepotání a ševelení na úvodu skladby, spíše přiblížení paličky k ploše činelu, než skutečné údery, slýchané spíše v kategorii ultimativních sluchátek než u velkých stereo systémů (s čestnými výjimkami, které nicméně vypočítáte na prstech jedné ruky), jsou tu zřetelné. Je to vlastně geniálně výrazné a zároveň nenásilné odprezentování vysokých kmitočtů.

Zvuku Hailey 2.2 je vlastní těžko popsatelná charakteristika, kterou by snad šlo shrnout do věty, že „umí uhnout hudbě“. Jako kdyby mechanické pohyby měničů skutečně byly tak rychlé, tak přesné a tak precizně řízené, že může hrát cokoliv a jakkoliv a hudba je z řetězce vyproštěná, vzniká všude kolem. Stejně tak můžete reprosoustavám „naložit“ – jejich dynamický potenciál je působivý a velké bubny v úvodu „Rí Na Cruinne“ od Clannad („Extended Dynamic Experience 5“ | 2017 | STS Digital | STS-6111158) zněly naprosto uvolněně, s obrovským nadhledem a zároveň s takovým zvláštním pocitem naprostého klidu, který je vcelku ojedinělý. Nemáte z Hailey 2.2 takový ten pocit nutkavé obrovskosti oněch bubnů, není to takový ten fyzický impakt, který vám rozvibruje žaludek, ale není to nabušený zvuk, ale až sametově klidný, uhlazený zážitek, je to krásně ohraničený buben, kontrolovaný a přesto vypuštěný „na volno“, zcela bez pocitu jakékoliv nucené snaživosti. Už je to velice dospělý, téměř maximalistický přednes, bourající pocit „reprodukovanosti“.

Spíše jemnější, velmi klidné pojetí nabízí reprosoustavy z pohledu rozlišení – jako kdybyste nehodnotili technický aspekt, je to tak přirozené a tak transparentní (minimálně v kombinaci s elektronikou Pilium), že se mysl přirozeně upíná jen k hudbě samé. V živém záznamu „Fortysomething“ („Incredible Music & Recordings“ | 2012 | STS Digital | STS-6111130) byly ambientní klubové ruchy (skleničky, šepot, vrzání podlahy apod.) velmi přítomné, je to skvostně analytický přednes, který netají nic – ani echo místnosti, ani ty jemné zvuky, ale tím víc ani jednotlivé nástrojové linky, špičkově rozvrstvené a zaříznuté. Zejména na středech a výškách byly Hailey 2.2 naprosto excelentní, fantasticky transparentní a limitované v praxi jen předřazeným řetězcem. Nutno říct, že s takhle přesným, čistým a výjimečně přirozeným zvukem chcete jen špičkovou elektroniku, protože cokoliv, doslova cokoliv je tu slyšet.

Výtečné je pak podání prostoru, něco jako sweet spot nebo nutnost sedět nehnutě tu prakticky neexistuje – „Dream about you“ („STS Test Demo CD Vol. 1“ | 2014 | STS Digital | STS-6111134) měla už atributy holografie, s nástroji jasně zasazenými do scény nejen po pravolevé a předozadní ose, ale také vertikálně, kdy vokál zřetelně vychází z místa nad kytarou. Navíc máte pocit krásné plastičnosti, která je tak přirozená, že vás ani nenapadne, že by to mělo být jinak, už je to tak dobré, že v tom nic nehledáte a zvuk „funguje“. Lokalizace je tedy výtečná, stejně tak ale i proporce nástrojů, všechno je tak přesné a tak čistě podané, že to působí až civilně a „normálně“.

Když začala hrát na různých elektronických sestavách „Breaking Silence“ od Janis Ian („Breaking Silence“ | 1993 | Columbia | 519 614-4), projevoval se právě ten který systém, reprosoustavy jako kdyby tam prostě nebyly. Subjektivně nepřidávají, netvarují nebo ho nebrzdí ani neakcentují. Jsou jen svědky toho, co skrze ně prochází. Je to znak výtečné přesnosti a čistoty. Slyšíte tak třeba i limity nahrávky, ten ne úplně přirozený bas nebo jistou vrstvu halící vokál, ale není to technicistně nekompromisní, ani to není „hezky“ učesané. Hailey 2.2 prostě „jen“ hrají.

Američtí YG Acoustics patří do světové extraligy výrobců reprosoustav a jak se zdá, vědí, čeho chtějí dosáhnout. Za cenu opravdu extrémních řešení dotáhli svůj koncept do velmi zajímavě fungující reality – mohou se tak poměřovat s adekvátními modely od Wilson Audio, Vivid Audio, Estelon nebo Rockport Technologies a přesto zůstávají zcela osobité a to jak vizuálním pojetím, tak hlavně pojetím zvukovým, které zanechává možná nejmenší vlastní stopu ze všech výše zmíněných. Zároveň ale reprosoustavy reagují velmi citlivě na připojenou elektroniku a potřebují podporu mimořádně poctivě dimenzovaného zesilovače, potřebují špičkový zdroj signálu a potřebují jednoduše řečeno bezchybný řetězec nejvyšší třídy, protože ho prostě uslyšíte se vším všudy. Model Hailey 2.2 byl příjemným překvapením a přestože hrál v basové části spektra díky akustice lehce pod své možnosti, kombinace s elektronikou Pilium mu seděla výtečně a šlo o zvuk (téměř) „bez zvuku“ – plnorozsahový, nezkreslený, skvěle rozlišující, bez reálného dynamického limitu a přesto tak strašně nenápadný a klidný, že si na jeho přirozenost musíte zvyknout. Každopádně pokud pro vás takové „bezcharakterní“ ladění představuje cestu, zkuste si Hailey 2.2 zažít, je to zcela jistě špička mezi dostupnými reprosoustavami.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem v poslechovém prostoru s podlahovou plochou cca 20 m2 s otevřením jedné stěny do další zhruba stejně velké místnosti. Přestože reprosoustavy byly zasunuty relativně do rohu místnosti, módy prostoru ubíraly bas pod úrovní 200 Hz. Jediným zatlumením byly závěsy, velký koberec a veliká plocha sedačky. Kupodivu nicméně místnost působila až na jistou „basovou lehkost“ bezproblémovým způsobem.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Na frekvenční odezvě je patrná snaha o dosažení maximální linearity frekvenční odezvy a nebýt akustických vlastností místnosti, patřily by Hailey 2.2 k nejvyrovnanějším reprosoustavám, které jsme kdy měřili. Že je vliv místnosti zřetelný, to potvrzuje rozdílnost v energii frekvencí pod cca 500 Hz, kde by pod úhlem neměl být žádný rozdíl, neboť se zvuk šíří v těchto frekvencích všesměrově a mírný odklon od osy na něj nemá vliv. Tady nicméně vidíme všeobecný trend lehce zdůrazněných vyšších basů a nižších středů, naopak mimořádně pěkně lineární pásmo 1 – 10 kHz, kde je ucho velmi citlivé a nakonec lehkou elevaci výšek. Krom všeobecného útlumu energie jsou pak křivky v přímé ose a pod úhlem velmi podobné, což svědčí o minimální směrovosti. První energii pak Hailey 2.2 nabízí na úrovni 30 Hz, jsou tedy v praxi plnorozsahové. Odmyslíme-li artefakty akustiky prostoru, budou Hailey 2.2 pracovat od 30 Hz do 20 000 Hz v běžné toleranci +/- 3 dB. Je obecně vidět, že jsou vyladěné velmi pečlivě.

Frekvenční odezva na poslechovém místě - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Waterfall

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Průběh impedanční křivky je velmi neobvyklý a také je naprosto zřejmé, že výrobce neřeší případnou velmi nízkou zátěž pro zesilovače – v této kategorii se koneckonců dá očekávat high-endová elektronika, která to zvládne. Chybí tu typický peak, který by naznačoval ladící kmitočet ozvučnice, basová sekce je zjevně výrazně kompenzovaná. Kolem 40 Hz jsou vidět stopy rezonancí. Impedance klesá v celkem velké části frekvenčního spektra k hodnotě 3 ohm, nemá ale žádné prudké změny nebo nadměrně zatěžující výkyvy. Ani elektrická fáze vlastně nevybočuje z optimálních mantinelů, stejně jako nechystá žádná příliš zatěžující překvapení. Celkově jsou Hailey 2.2 vcelku spořádané, byť zesilovač musí bezproblémově umět dodat výkon do 3 ohm.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

Kč 1 590 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ absolutní transparentnost

+ vynikající rozlišení

+ špičkové zpracování

+ prvoligová homogennost a prostorovost

+ umí nechat hudbu (na správném řetězci) volně proudit

+ plnorozsahové a přitom „skladné“ do běžných prostorů

ZÁPORY

- na celkovou neefektnost a klidnost si patrně musíte zvyknout

- nehrají jen tak s něčím

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Dream Audio | www.dreamaudio.sk 

fSdílet

Tweet