Německá společnost Heco patří mezi tradiční výrobce audio techniky. Toto jméno najdete v oborových kronikách počínaje rokem 1949, má tak za sebou více než šest dekád vývoje a sbírání zkušeností. Hodně zajímavý je hlavně záběr firemního katalogu, ve kterém najdete reprosoustavy všech kategorií, kromě těch étericky vysokých – ať už máte na pořízení nových reprosoustav čtyři tisícovky nebo téměř třicetkrát tolik, bez problémů si vyberete. Heco umí vyrobit – soudě dle množství ohlasů – reprosoustavy s vysokou hodnotou v celém zmíněném rozsahu.
Aktuální firemní katalog čítá desítky modelů, mnohdy s poměrně malými rozdíly, nám se nicméně do ruky dostalo několik zástupců levnějších kategorií, mezi nimi i střední kousek ze střední řady Music Style. Právě ta je v podání německého výrobce prý tím nejaktuálnějším pohledem na moderní materiály, technologie i styl (jak říkají firemní materiály).
Music Style 500 jsou už poměrně rozměrné sloupky s relativně výrazným vzhledem. Za svých šestnáct tisícovek dostanete opravdu masivní kus hmoty, který si nekompromisně uzme post vizuální dominanty prostory, obzvláště v bílém provedení, které jsme měli k dispozici my. Hluboký lak vypadá hodnotně na pohled i na dotek, snad jen jasanové bočnice pokryté bílou barvou a opracované do mírně vypouklého tvaru působí na čistých liniích mírně nesourodě. Trochu tak může působit i vyčnívající „brada" masivní základny s rozměry 22,5 x 35,3 cm (š x h) – reprosoustavy jsou tak sice vcelku úzké, ale poměrně hluboké. Hlavní dominantou je ale určitě výška 100,5 cm. Na svou robustnost jsou i přes robustní stavbu a běžně používanou konstrukci z MDF desek Music Style 500 vcelku lehké – nějakých 15 kg na kus.
Za tenkou a křehkou průzvučnou krycí mřížkou, která vás vrátí po úvodním nadšení z fyzického provedení do reality cenové kategorie, se nachází trojice měničů v uspořádání D´Appolito, pracující v dvou a půl pásmovém uspořádání. Samotné reproduktory působí německy precizně a střízlivě vkusně, čelní stěnu zušlechťuje dále jen decentní logo výrobce.
Zadní stěna vypadá opravdu skvěle, maximální čistotu ve spodní třetině oživují dva masivní bassreflexové otvory s bytelnými nátrubky (Heco se chlubí i detailem, že nejsou lepené, ale poctivě šroubované) a deska s vyčnívajícími bi-wiringovými / bi-ampingovými terminály. Ty jsou přeci jen poměrně malé, ačkoliv do nich bez výraznějších problémů nandáte libovolné kabely.
Měniče osazené v Heco Music Style 500 má na svědomí sám výrobce. Hedvábná kopulka tweeteru má průměr 25 mm, nabízí v pohonu chlazení ferrofluidem a feritový magnet pro maximální výkon a dlouhodobou zatížitelnost. Ačkoliv oba ostatní měniče vypadají stejně, jeden je určen čistě pro reprodukci nízkých tónů, druhý si do práce přibírá i střední pásmo. Oba mají průměr 16,25 cm a membrány vyrobené z papírové směsi s dlouhými vlákny. I bez popisu si pak všimnete skutečně masivních gumových závěsů pro velký zdvih – ostatně Heco patřilo mezi první výrobce, kteří s podobným systémem zavěšení přišli.
Na danou cenovou třídu nabízí pětistovka až nezvykle dobré psané technické parametry. Nejdůležitější bude patrně frekvenční rozsah, ten díky relativně rozměrným měničům a velkému vnitřnímu objemu sahá od 27 až do 40 000 Hz; výrobce však neudává přesně toleranční pásmo, soudě ale i dle našich měření půjde o stále slušných +/- 6 dB. Impedance je stanovena na „německých" 4 – 8 Ohm, citlivost pak na velmi potěšující úroveň 91 dB – i přes své rozměry tak budou Music Style 500 hračkou pro jakýkoliv zesilovač a budou umět zahrát pěkně nahlas. Z technické dokumentace se ještě dozvíte, že přechod mezi jednotlivými pásmy leží na hranicích 350 a 3 200 Hz.
Velké sloupky jsme měli možnost zkoušet na různorodé elektronice, jmenujme například integrované zesilovače NAD C370, TEAC A-H01, Rotel RCX-1500 a Denon PMA-2020AE, D/A převodníky ASUS Xonar Essence One MUSES a KingRex UD384, přehrávače Pioneer BDP-LX71 a Harman/Kardon BDT30. Pro srovnání jsme kromě firemních Heco Victa Prime 302 a Victa Prime 502 měli i Xavian Bonbonus a Harbeth Monitor 30. Signálová kabeláž nesla značky Eagle Cable, Monster Cable, QUAD a KrautWire, reproduktorový kabel dodal ProAc. Kvalitu napájecí zajišťoval Xindak XF-2000B.
Od fyzicky velkých reprosoustav tak nějak čekáte velký zvuk automaticky, i když to v praxi zase taková samozřejmost není. Music Style 500 však hrají přesně tak, jak se na první pohled zdá. Když spustí Leonard Cohen svou „By the rivers dark" („Cabasse La Collection" | 2011 | SONY | 88691918262), úplně cítíte pulsující baskytaru, její tóny se valí jako mohutná řeka, zvuk je ale plný a barevně sytý napříč celým pásmem. Ani tak ale nemáte pocit, že by zvuku bylo moc, nebo že by vás nekontrolovatelně zaléval – přeci jen totiž mají Heco německý původ a pro ten typické umírněnější podání s maličko prezentnějšími výškami. Díky tomu jsou ale dostatečně silným protipólem mohutnému basu.
Ze stejného alba jsme si pustili ještě „Bye Bye" od francouzského rappera Ménélika. Rap už sám o sobě je postaven na mocném beatu, v podání velkých Music Style 500 už je to téměř na hraně. Ne snad, že by Heco nezvládly spodní tóny kontrolovat, problém je jen a pouze v jejich objemu. Při vyšších hlasitostech sice vnímáte téměř koncertní tlak (patrně stejně intenzivně jako sousedé ob jeden či dva byty všemi směry, mírně temnější vyvážení ale vyžaduje využití korekčních mechanismů, nebo akustické úpravy. Nebo opravdové nadšení pro bas.
Přes nízkou cenovku nabízí Heco rozhodně nadprůměrně povedenou rekonstrukci prostorových informací z nahrávky. Velikost zvukové scény je limitována těly ozvučnic, hloubka také nepatří k největším, ale je rozhodně dostatečná. Jak ukazuje Stingova skladba „Englishman in New York" („Die perfekte Räumlichkeit" | 2010 | Stereoplay), i v takovém prostoru lze vykouzlit dostatek místa mezi jednotlivými nástroji a pěkně je pozicovat. Nesmíte samozřejmě čekat holografické zobrazení, tak jak to umí high-endové reprosoustavy, na druhou stranu (patrně i díky aktivnějším výškám) umí Music Style 500 udržet ve zvuku na danou třídu nadprůměrnou organizaci.
Přestože z čistě fyzikálních důvodů je zvuk velký a plný, přestože díky ladění mu neschází sytost, stejně máte stále dojem, že není těžký či pomalý, ale naopak že svěže odtéká. Duo Favori a jejich „Malaguena" („Die perfekte Räumlichkeit" | 2010 | Stereoplay) předvádí podmanivé struny dvou navzájem se doplňujících akustických kytar, byť jsou barevně trochu skoupější. Zato dynamika je pocitově naprosto fantastická. Dokonce je výsledný zvuk tak dynamický, že vás umí chytit s takovou silou, že zapomenete sledovat chybky a nedokonalosti.
Dynamické schopnosti pomáhají velmi přesvědčivému výsledku i při reprodukci perkusí v „Besame Mucho" od Waltera Pushinga a Laury Shamrock. Drtivý důraz, velmi uvěřitelně podané dřevěné paličky, pocit zhmotnění instrumentů, to jsou vlastnosti ne úplně běžné v dané cenové kategorii. Nástrojově poměrně jednoduchá skladba vám ukáže, že lze zkombinovat německy přísnou kontrolu zvuku s masivním objemem a důrazem.
Dobře podané jsou i střední tóny, byť oproti výškám a basům jsou nejméně akční a nejméně efektní. Vlastně jsou velmi, velmi decentní. Mužský vokál ve skladbě „Seaside Randezvous" Dennise Kolena („Closer to music vol. 3" | 2009 | Stockfish Records | SFR 357.4009.2) je střízlivě realistický, v porovnání s objemem basu a aktivitou výšek velmi civilní, přirozený. Výsledkem podobného ladění je velmi dobrá srozumitelnost a dostatek detailů, byť v excitovanějších chvilkách má drobnou tendenci balancovat na hraně tvrdosti.
Nejlépe ale celkové vyladění charakteru demonstruje stará dobrá nahrávka uskupení Flim & The BB´s „Vintage BB´s" (DMP | 1991 | CD-486). Přes mírně odlišnou a zdánlivě nesourodou charakteristiku jednotlivých pásem je zvuk velmi soudržným, nedělitelným celkem, který dává svůj smysl. Bohatý, měkký bas udává rytmus a dodává nahrávce skrz kontrabas důraz a klid, saxofony a činely ve zbylých dvou pásmech zní věcně a precizně, aby svým jasem vyvážili objem spodních tónů. Na danou třídu se jim daří také velmi slušně držet uvěřitelného barevného podání jednotlivých instrumentů (zvláště dobře se to pozná na kovovém nádechu saxofonů, které jsou opravdu saxofony).
Heco Music Style 500 jsou hodně zajímavé sloupky, které v jednom konceptu spojují zdánlivě protichůdné složky, ve výsledném mixu však nerušící, ba naopak skvěle se doplňující. Nebýt přeci jen nakynutějšího objemu nejnižších frekvencí, dalo by se říci, že jde o typickou německy precizní, maličko snad až neosobní reprosoustavu s velmi civilním podáním středů a říznými výškami. Germánský charakter ale zcela narušuje právě bohatý, měkký a poklidně plynoucí bas, oživující a zpříjemňující onu mírnou strohost. Co je třeba vyzdvihnout, to jsou dynamické schopnosti a umění rekonstruovat prostorové informace z nahrávky – milovníci velkého „plynoucího" zvuku si tu prostě přijdou na své. Jakkoliv Music Style 500 nemíří na čistě audiofilské publikum, ale spíše na „běžného milovníka hudby"™, v dané cenové třídě patří rozhodně na přední příčky ve věrnosti. Ocenění je určitě hodné i fyzické zpracování, byť snad někomu mohou připadat dřevěné bočnice na jinak krásně nalakované ozvučnice trochu zvláštní, nelze ani jednomu povrchu upřít řemeslnou preciznost. Když strávíte alespoň pár hodin poslechem a prostě jen s pouhou fyzickou blízkostí těchto sloupků, uznáte, že šestnáct tisíc je za takové reprosoustavy velmi, ale opravdu velmi sympatická cena.
MĚŘENÍ
Měření frekvenční charakteristiky probíhalo v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy 50 metrů čtverečních. Prostor není akusticky speciálně upraven, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 – 200 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru – konkrétně mírným zdvihem na basech. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech v různou denní dobu, vybrána byla vždy střední křivka. Všechna měření probíhala na NAD C370 a Pioneer BDP-LX71 s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.
Křivka frekvenční charakteristiky vůbec není špatná, vezmeme-li v potaz velmi příznivou cenu reprosoustav. V pásmu od nějakých 150ti Hz je linka v pohodě uzavřená v toleranci +/- 3 dB, snad jen nejnižší basové pásmo je přeci jen poněkud akcentované. O kvalitním odladění výhybky svědčí nepřítomnost hrbů a propadů v místech přechodů.
Impedanční křivka je stejně čistá jako ta frekvenční. Jen naprosto minimálně se propadá pod úroveň 4 Ohmů, stejně jako jen naprosto minimálně vybočuje nad 8 Ohm (pásmo pod 100 Hz ovlivňuje kmitající operační zesilovač v měřícím řetězci). Díky tomuto průběhu budou pětistovky skutečně maximálně pohodovým partnerem pro libovolný zesilovač.
Kč 15 990,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ nesmírně výhodný poměr cena / výkon
+ skutečně velmi slušné zpracování
+ mocný, razantní basový základ
+ dobře prokreslený zvuk
+ neúnavný, příjemný zvuk
ZÁPORY
- přeci jen poněkud nabasovanější ladění
- extrémně křehké krycí mřížky
--- --- --- --- ---
VIZITKA PRODEJCE
Horizon Trading Prague
www.heco-audio.cz – Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
+420 222 715 959
