Místo, odkud značka Vienna Acoustics pochází, není těžké uhodnout. Svou náklonnost ke kouzelné Vídni nicméně prokazuje ještě hlouběji - třeba pojmenováváním jednotlivých sérií svých reprosoustav a konkrétních modelů po velkých umělcích, kteří někdy přišli do vztahu s tímto městem. Výjimkou není ani nejnovější přírůstek do katalogu, nejvyšší sloupek základní série, pojmenovaný lehce komplikovaně Beethoven Concert Grand Reference, následovník staršího modelu, který se místo přídomku Reference pyšnil ve jménu řady názvem Symphony.

Štíhlý a vysoký sloupek nese všechny "rodinné" znaky vídeňského výrobce, kabinety z MDF profilů mají krásnou povrchovou úpravu s opravdu pěknými dýhami a laky, jsou noblesně štíhlé, poměrně hluboké a výrazně vysoké, k čemuž jim pomáhají i napříč spodní strany namontované kovové nosníky, zakončené mohutnými a až děsivě špičatými hroty. Zajímavě zvoleným konstrukčním prvkem je zkosení hran nejen u čelní desky (kde je to poměrně běžné), ale také u zadní, na což je třeba vizuálně trochu přivyknout.

Přivykat budete také vzhledu reproduktorů, kterou jsou vskutku atypické; je jich tu celkem pět, segment tří ve spodní části je určen basům, v horní části je pak středotónový a vysokotónový měnič. Ten jediný také působí vcelku běžným dojmem, čtveřice zbývajících je naopak mimořádně originální - obrácené závěsy, plochá membrána a obrácená kopulka ve středu jsou něco, co jinde neuvidíte. Však si také ve Vienna Acoustics měniče navrhují a vyrábí sami.

Pohled zezadu odhaluje velkou desku, na jejích vnitřní straně najdete uloženou frekvenční výhybku a na vnější zdobnou plaketu a jeden pár pěkně masivních reproduktorových terminálů. Nad i pod touto deskou se otevírají výdechy bassreflexových otvorů, o pečlivosti konstrukce napovídá i to, že každý má jiný průměr.

Měniče (tedy středotónové a basové), přestože vypadají jinak než u předchozí generace, stále sází na Spidercone technologii, byť pozměněnou právě pro tento nový model. Plochá membrána (u střeďáku o průměru šesti a u basáků o průměru sedmi palců) je vyztužena tenkými, ze středu vycházejícími paprsky (14 u střeďáku a dokonce 18 u basáků), fakticky jde vlastně o kompozit dvou membrán. Jde o vlastní materiálovou směs X4P, která je vyztužena a zároveň odlehčena pomocí skelných vláken. Reproduktory se dle výrobce chlubí tím, že okrajové i vnitřní části nabízí naprosto identickou impulsní odezvu, tedy jinými slovy membrána se "nekroutí". Vnitřní obrácená kopulka o průměru 5 cm je z tkaného textilu.

Tkaná látka je materiálem také pro klasickou kopulku vysokotónového reproduktoru, který pod mřížkou skrývá průměr 1,1 palce. Frekvenční výhybka kombinuje první řád se strmostí 6 dB na oktávu a Besselův filtr druhého řádu se strmostí 6 až 12 dB. Používané součástky mají nízké tolerance - 1% u kondenzátorů, 0,7% u cívek na vzduchovém jádře nebo 1% u neindukčních odporů.

Aby bylo jasno, Beethoven Concert Grand Reference jsou skutečně poměrně velké reprosoustavy - mají výšku 119,1 cm, šířku 20,5 cm a hloubku 38 cm, přičemž váží bezmála 38 kg.

Výrobce udává pracovní frekvenční rozsah 28 - 23 000 Hz bez udané tolerance, citlivost nadstandardních 90 dB nebo impedanci 4 ohmy.

Beethoven Concert Grand Reference jsme měli možnost poslouchat v prezentační místnosti dovozce, kde jim dělal společnost vybraný systém, v němž nescházel AVM Ovation MP 8.2, AVM Ovation PA 8.2 či Moon 870A. Propojeno bylo kabely AirTech Omega, napájeno přes IsoTek EVO3 Aquarius. Ke srovnání jsme měli k dispozici modely The Kiss a The Music z nejvyšší řady Klimt nebo German Physiks HRS-130.

Svižná a razantní basa v "Power" Marcuse Millera ("M2" | 2001 | Telarc | CD-83534) byla díky řadě malých měničů pěkně úderná, rychlá a přitom jí nescházela bohatost a váha. Každý úder do strun zazněl pěkně šťavnatě a barevně, s dotekem kultivující poddajné měkkosti, ale přesto hlavně napnutě a disciplinovaně. Basa byla pocitově hodně živá, snad až maličko dopředná, jaksi koncentrovaná, intenzivní. Jednotlivé noty jsou ale parádně oddělené a ani jistá dávka živelné, pumpující divokosti neohrožuje pevné kontury a již pravověřně high-endovou věrohodnost.

Onu mírnou expresivitu sdílí s basy také střední pásmo - třeba "Hush Little Baby" Bobbyho McFerrina ("Hush" | 1992 | SONY Masterworks | SK 48177) nabídla hlas posazený vlastně až kousek před reprosoustavami, posazený v otevřeném, vzdušném prostoru a výtečně soustředěný, s pocitem parádní konkrétnosti. Transparentnost modelu Beethoven Concert Grand Reference je velmi slušná, je ale poměrně blízko až trochu syrovější upřímnosti, přičemž ale není cítit nějaké agresi působící zkreslování - jde skutečně spíše o kombinaci velmi rychlého zvuku a celkově energického pojetí reprodukce.

Cinkot provařené linky činelu v "Take Five" Davea Brubecka ("Time Out" | 2009 | Columbia | 88697 39852 2) byl objemově velmi zřetelný, reprosoustavy se výšky nebojí prosadit, navíc nabízí v pásmu nejvyšších frekvencí velice pěknou kresbu. Kov má pěknou jadrnost, každý tón je jako vyrýsovaný, jasný, konkrétní a velmi znělý a přitom tak zvláštně doplněný pocitem, že to není násilné zdůrazňování, že jen jako kdyby reprosoustavy fungovaly jako celkový "zvýrazňovač" nebo "zintenzivňovač".

Šťavnatě energické ladění parádně podtrhuje i pocit dynamiky reprodukce - "Two Bass Hit" Dizzy Gilespieho ("Night in Tunisia" | 2006 | Bluebird | 82876 84866 2) měla drajv, výbušnost a reprosoustavy zněly krásně rychle, bez sešněrovanosti a jaksi nekomplikovaně, hudba z nich jen tryskala. Někdo by možná toužil po o kousek větším objemu zvuku, ale menší membrány fungují excelentně z pohledu rychlosti a právě dynamiky, kdy bez obtíží, bez nejistoty stupňují stále větší a věští příděly energie a působí velmi sebejistě, naprosto adekvátně této cenové kategorii.

Reprosoustavy se díky své svižnost a vlastně spíše mírně expresivnímu, otevřenému charakteru také dobře "čtou" - jejich prokreslení zpěněných vod rytmické "Tribal Dance" od Petere Green Splinter Group ("Destiny Road" | 2010 | Snapper Music | SBLUECD055) bylo nebojácné, zejména horní polovina frekvenčního pásma byla velmi zřetelně a intenzivně podaná, bohatá na energii, středy a vyšší bas ale zaznívaly s klidem až hladkostí a v basech byla mručivá, strukturovaná temnota. Díky tomu, že zvuk jako kdyby vystupoval z reprosoustav o krok dopředu, tak máte pocit snadné čitelnosti a i ve schopnosti artikulovat jemné detaily patří Beethoven Concert Grand Reference oprávněně do čtvrtmilionové kategorie.

Prostor hudební scény v "Allegro Moderato" ze "Symphony No. 9" Ralpha Vaughan Williamse (1994 | Everest | EVC 9001) se odehrával převáženě mezi reprosoustavami, spíše jen s náznakem hloubky, byť se sebejistou pravolevou lokalizací nástrojů i jejich velmi solidním oddělením, souvisejícím s celkovou konkrétností reprodukce. Ani ve vysokých nárocích této kategorie se přednes Vienna Acoustics neztratí, nicméně vzhledem k jejich extrovertnímu zvuku by možná posluchač očekávat ještě o kus širší a hlubší podání.

Pokud reprosoustavám něco vysloveně slušelo, tak lehce zdůrazněný kopák, uvozující "Please Read the Letter" Roberta Planta a Alison Krauss ("Raising Sand" | 2007 | Decca | 475 9382). Právě tady se krásně prosadila a osvědčila šťavnatá povaha Beethoven Concert Grand Reference, právě tady si užijete expresivní sykavky, které ale nesklouznou za hranu, užijete si nezkrotnou energii, provázející jinak vlastně klidné hudební plynutí, užijete si rychlý a krásně zřetelný zvuk, užijete si prostě celkový šmrnc a hudební nadšení.

Reprosoustavy Vienna Acoustics Beethoven Concert Grand Reference mají možná dlouhý a rozvláčný název, ale zato zvukově jdou pěkně "přímo na komoru". Jejich estetika sice navazuje na firemní tradici, nicméně u některých detailů, ať už jde o atypický vzhled měničů či na obou stranách zkosené svislé stěny se zdá, že účel trošku světil prostředky (nicméně samo zpracování plně odpovídá cenovce). Důležité je nicméně to, že použitá řešení zjevně fungují a reprosoustavy jsou mimořádně agilní, velmi ochotné a až živelně energické, aniž by nicméně ztratily schopnost kontrolovat, rozlišovat a svádět vás hudebními finesami. Faktem každopádně je, že reprosoustavy jsou to odlišné od většiny a tím atraktivní, pročež jejich "Grand Concert" stojí rozhodně za to zažít.

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE + WATERFALL

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 40 metrů čtverečních, standardním zatlumením (koberec, velká sedačka, několik akustických panelů), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Naměřená frekvenční odpověď je ovlivněná téměř čtvercovým půdorysem místnosti (propad na cca 52 Hz a patrně i podpořené vybuzení na 90 Hz), nicméně celkově je vidět přídech energie v nejvyšším pásmu, stejně jako mírné zdůraznění středů mezi 500 a 1 000 Hz. Pod 100 Hz také o energii není nouze, reálné první tóny u mety 25 Hz a v plné energii u 30 Hz jsou poměrně působivé. Krom zmíněných zdůrazněných míst je frekvenční křivka slušně rovná, odmyslíme-li vliv místnosti, tak v pásmu 30 - 20 000 Hz se vejde frekvenční odpověď do tolerance +/- 3 dB, což je v reálných podmínkách velmi dobrý výsledek.

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Sedlo mezi prvními peaky, lokalizované na cca 38 Hz, napovídá, že právě někam sem naladil výrobce bassreflexy. Kolem úrovně 100 Hz klesá impedance až ke 3 ohmům a reprosoustavy si jistě řeknou o velmi stabilní zesilovač, zejména chcete-li s nimi hrát hlasitěji. Zbytek průběhu impedance je pak ale velmi čistý, nenapovídající nic o jakékoliv přítomnosti rezonancí panelů, vnitřního stojatého vlnění nebo jiných potenciálně zkreslujících artefaktů. Ani elektrická fáze nevykazuje žádné komplikace.

Waterfall

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]

cca Kč 265 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ nenásilná soustředěnost reprodukce

+ zvuk s bohatým tělem

+ organicky příjemné podání detailů

+ celkově expresivní, intenzivní poslechový zážitek

ZÁPORY

- na vzhled je třeba si poněkud zvyknout

- střední pásmo by v této třídě mohlo být o něco málo delikátnější

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Mareka Audio | www.marekaaudio.cz 

fSdílet

Tweet