Společnost Vienna Acoustics pochází - jak už těm rychlejším zřejmě došlo - z Vídně. Ač dnes vytváří výhradně luxusnější reprosoustavy, začínala v roce 1989 v zásadě velmi klasickými a nijak překvapivými kreacemi, začátkem 90. let pak dokonce zkusila i tvorbu elektronkového zesilovače. Zhruba od poloviny "devadesátek" pak pod značkou Vienna Acoustics vznikají výhradně krásné, sošné reprosoustavy.

Tvůrci stojící za Vienna Acoustics sází na propojení s Vídní - městem hudby, pracují s odkazy na klasické skladatele a velká jména obecně a říkají, že je pro ně nejdůležitější zprostředkovat intenzivní pocit z reprodukce. Téměř stejnou váhu pak kladou na kvalitu zpracování (což jim lze při pohledu na jejich výtvory celkem i věřit) - ozvučnice jsou úzké, aby se minimalizovaly první a rohové odrazy, výroba je ruční (což ostatně v této cenové kategorii nelze nepředpokládat tak trochu automaticky) a vůbec se dbá na eleganci schránky, ale s technicky smysluplným obsahem uvnitř.

Série Klimt patří na vrchol současného produkčního katalogu, model The Music je tedy pak současným TOP modelem. Jde o 82 kg dřeva, kovu a vizuálního luxusu, to se The Music musí nechat. Kabinet stojí v lehoučkém záklonu na dvou kovových profilech, skrz něž se do podlahy zarývají mohutné šroubovací nožky. I přes vlastně ne zase tak dramatické rozměry působí každý čtvereční centimetr konstrukce, každá součást robustně, budí pocit skvostného zpracování.

The Music vyrostly do 129,5 cm, do šířky (dle firemní filozofie úzkých ozvučnic) zabírají pouze 27,3 cm, zato do hloubky jdou nepřehlédnutelných 63 cm. Zhruba čtyři spodní pětiny ozvučnice jsou pevné, poslední pětina nahoře je ale nasazená na otočném kloubu a jde vlastně o samostatnou komoru, vyhrazenou typickému firemnímu koaxiálnímu středotónovému-a-výškovému měniči.

Čelní deska od tloušťce mezi 3 a 4 cm je tedy mírně zakloněná a černá, bočnice mají nádhernou přírodní dýhu (horní blok je celý ještě usazený mezi dvě stěny kvůli pohyblivosti, takže dýha je vidět víceméně jen nahoře), celá skříň je pak ošetřena sedmi vrstvami klavírního laku a ke zpracování nelze říct jediné křivé slovo. The Music jsou nádherným, luxusním kusem nábytku v tom nejlepším evropském slova smyslu.

Na zadní straně najdete bassreflexové otvory v dolní části ozvučnice (nahoře jeden, dole dva), horní komoru pak jde seřizovat nejen v horizontální, ale i vertikální ose, oboje v poměrně hodně velkém rozsahu. Můžete si tak být jisti, že ať už reprosoustavy postavíte (téměř) jak chcete, budete je moci celkem snadno doladit k ideálu.

Když jsme u doladění, to je možné i na výhybce - v dolní části zadní stěny je jediný pár reproterminálů (u Vienna Acoustics nevěří na použití vícero zesilovačů, zdá se) a nad nimi jednak identifikační údaje a jednak trojice maličkých páček, v zásadě jemňoučký třípásmový ekvalizér.

Vienna Acoustics The Music využívá (shora dolů) koaxiální reproduktor Music Center, piezo super-výškový reproduktor a trojici basových měničů. Horní komora je zcela uzavřená, kontakt se spodní částí je pouze ve třech bodech a tedy z basových měničů přechází nahoru jen minimální množství vibrací.

Typickým znakem koaxiálních reproduktorů Vienna Acoustics jsou jejich "pavoučí" výztuhy za tenoučkou bílou a plochou membránou. Membrána středotónové části o průměru sedm palců je tak tenounká, že je skrz ni vidět, díky čemuž je úžasně lehká a chybějící pevnost dohání právě poměrně výraznými žebry. Membrána je pak směsí polymerů a skelných vláken. V jejím akustickém centru sedí jednopalcová ručně vyráběná měkká kopulka. Soustředné řešení pokrývá sedm oktáv z jediného akustického bodu. Měnič vyrábí na zakázku německý Eton.

Pod touto sekcí je de facto už jen subwoofer, vyztužený uvnitř svého objemu žebry a navíc s vnitřní komorou tvarovanou jinak, než by vnějšek napovídal (kvůli zamezení vzniku stojatého vlnění), byť se u jeho horní hrany nachází super-tweeter, piezo měnič s průměrem půl palce. Je od Scan Speak a pracuje od 20 000 do 100 000 Hz. A pod ním jsou konečně tři basové měniče, opět s "pavoučími" žebry, vyztužujícími lehounkou a tenounkou membránu o průměru devět palců. Materiálem je XPP - termoplast s podílem polypropylenu, který je právě tím správným "tajným kořením" šéfkuchaře (šéfdesignéra tedy spíše).

Výhybka sestává z ručně vybíraných kondenzátorů, odporů s tolerancí pod 1% a dalších komponentů, které se nevybírají podle měření, ale podle poslechu. Filtr má strmost mezi 6 a 12 dB, má mít minimální fázové posuny a v The Music i možnost lehkých úprav.

Vienna Acoustics The Music skrze svá tři pásma nabízí frekvenční rozsah 22 - 100 000 Hz (bez udané tolerance), velmi nadprůměrnou citlivost 91 dB (opět bez udaných podmínek) a impedanci 4 Ohm.

The Music jsme poslouchali v prezentační místnosti dovozce v Horoměřicích na hranici Prahy, kde jim společnost dělala sestava komponentů AVM (Audio Video Manufaktur) - zdrojem byl všeuměl AVM Ovation MP6.2, regulaci hlasitosti a první zesílení měl na starosti předzesilovač AVM Ovation PA8 a nezbytné nemalé porce energie dodával koncový stereo zesilovač AVM Ovation SA8.2.

Od velkých reprosoustav můžete zejména v této cenové třídě jistě očekávat i mohutný bas - The Music vás rozhodně nezklamou. Kontrabas ve "Spiritual" Charlieho Hadena a Pata Methenyho ("Beyond the Missouri Sky" | 1997 | Verve | 537 130-2) byl neuvěřitelně obrovský a také obrovsky relaxovaný. A ta barevnost, ta plnost, ten vřelý a robustní tón, který se rozlije jako tsunami celým poslechovým prostorem. The Music jsou jedny z těch reprosoustav, které umí předat celou váhu nástroje a nejspíš ještě něco přidat. Tóny se nikam nehrnou, vše má klidné, hutné tempo, jsou tu i zřetelné kontury a naprosto samozřejmé odlišení jednotlivých poloh, ven se dere i rezonance korpusu kontrabasu. Bas The Music je tak vláčný, tak jemný, tak bohatý, tak teplý a vstřícný, tak pěkný a jasný, že je jednoduše krásný.

Tenhle charakter se propisuje jednou každou vyzářenou frekvencí, jedním každým tónem, který měniče The Music opustí. Střední pásmo v Rózsově "Eat the sun, part I" z "Under My Spell" (2009 | Pavián Records | PM0042-2) bylo neskutečně plné a syté, zvuk opět obrovský a nadýchaný, hlasy heboučké a přitom velice přirozené. Všechno bylo doslova prosycené barvami a hudebností, znělostí. Nejde ale o žádný lacině efektní, zapatlaný zvuk, naopak - je to rychlé, je to konkrétní, je to intenzivní, razantní a opulentně nádherné. Ano, je fakt, že v hlase je cítit hřejivější nádech, stejně jako orchestr je snad až nadživotně vykreslený, ale to nevadí - tohle je pravý opak studiové suchosti, to jsou živoucí hudební orgie.

Kulaťoučké, velice znělé a klidné výšky excelentně doplňují středy a basy. Vibrafon v "Ralph´s New Blues" od The Modern Jazz Quartet ("Concorde" | 2008 | Prestige | 0888072306530) měl neagresivní, přesto velmi výrazný, znělý a jasný zvuk nebývalé intenzity. Můžete ale hrát jak nahlas jen chcete, žádné útočnosti či hrubosti se nedočkáte. Díky přívalu pozitivní znělé energie si ani nijak zásadně nevšimnete, že tweeter má vlastně dost dobré rozlišení, ševel činelů tu třeba už jasně odhaluje i plachtící a pak dopadající paličku, stejně jako jasně vnímáte, jak se tón po úderu rozlévá kovovou rezonující plochou. Je tu spousta a spousta detailů, jakkoliv existují jiné reprosoustavy, které je podají autoritativněji a jistěji, zde jsou prostě "jen" stavebním prvkem celku a až se vám nechce je lovit.

Dynamický potenciál Vienna Acoustic The Music je už tak dospělý, že ani velkolepá Mussorgského "Velká brána kyjevská" ze sampleru "Crystal Cable Arabesque" (2009 | Crystal Cable | CC200901) je nerozhodila. A bylo úplně jedno, jestli šlo o tichou hlasitost, nebo řádně nadrealistický tlak. Nástroje mají lehce nafouknuté proporce, zvuk plný pěkně odspodu je úžasně razantní, energický a přitom nešlo o nekontrolovaný příval, ale o uvolněně, přesto suverénně zvládnutý zvuk. Dokonce i nahlas zahrané špičky, jako třeba úder do velkého bubnu, byly naprosto v klidu a s nadhledem odprezentované - intenzivnější, sytější a hutnější tón s takhle gargantuovskými proporcemi byste mohli získat leda tím, že byste před sebe podstavili nějaké opravdu obří high-endové sloupy se sedmimístnými cenovkami nebo jednoduše gargantuovský buben, do kterého byste udeřili.

Mohlo by se zdát, že celkově pohodové, uvolněné, nikam nespěchající ladění s velkým, robustním a vřele vstřícným, vláčným zvukem nebude ideálním nástrojem na pitvání detailů v "Puer natus est nobis", fantastického záznamu čistě vokální skladby v podání Benediktýnů z kláštera Santo Domingo de Silos ("Chant" | 1994 | MFSL | UDCD 725); ale opak se zdá pravdou, rozlišení je naprosto přirozené a dospělé, přednes velmi komplexní a výjimečně dobře uspořádaný, všechno je výtečně rozebrané a přitom zasazené do propojeného, velmi homogenního celku. Před vámi se tak v poslechovém prostoru zhmotňuje skutečně iluze jakéhosi prostoru a v něm stojících zpěváků - díky všem těm drobným zvukům, odrazům od stěn, drobným vrznutím při pohybech, tu a tam zašustění plášťů nebo papírů, tam a zase zde slyšitelným nádechům a výdechům působí přednes uvěřitelně. Jasně vnímáte, že jde o reprodukci, protože z reprodukce sálá vstřícná vřelost a hebkost, jinak je to ale výjimečně prokreslené a informativní, byť excelentně netechnické - právě tak, jak byste si jen mohli přát od hudebního nástroje za téměř 3/4 milionu.

A prostor? I v neideální pozici blízko zdi a relativně poblíž sebe nebyl s vykreslením scény v "Toujours" od Sabiny ("Collected_01" | 2015 | Naim Audio | naimcd215) - nejen, že v pravolevém směru zasahovala scéna i kousek "ven" za reprosoustavy, byla ale i přehledná a nebyl žádný problém s rozpoznáním jednotlivých nástrojových linek. Je to jeden kompaktní, propojený a uvolněný celek, vzdušný a velmi nenucený. Přitom je tu cítit i hloubka, jakkoliv předozadní lokalizace by zajisté potřebovala výrazně víc prostoru na dýchání kolem reprosoustav.

Co je tou naprosto a úplně nejsilnější stránkou The Music, to je jejich úchvatná muzikálnost, naprostá absence jakékoliv techničnosti a mechaničnosti - zvuk sice není nejrychlejší, ale dokáže v sobě probudit i dostatečný drajv a údernost, aby vynikla i rocková hudba typu "The bravery of being out of range" od Rogera Waterse ("Amused to Death" | 1992 | Columbia | 468761 2). I přes celkovou uvolněnost hudba úžasně barevně a intenzivně plyne, má tempo a spoustu, spoustu energie a důrazu, nemusíte se bát hrát ani na opravdu vysokých hlasitostech, hudba má tělo a šmrnc, byť ne tu skálopevnou údernost, kterou někteří k rockovému zážitku preferují.

Sloupy Vienna Acoustics The Music jsou trochu jiné - svým vizuálním pojetím, z něhož čiší elegance, svým technickým pojetím, které umožňuje praktické "zaostření" zvuku do poslechového místa, svým zvukovým pojetím, kombinujícím velmi dospělý a komplexní přednes hodný precizního nástroje této cenové třídy s bohatým, šmrncovním a vstřícně vřelým podáním, díky kterému se stává univerzálním prostředkem pro extrakci radosti z poslechu v podstatě jakékoliv hudby ve v podstatě jakékoliv kvalitě a hlasitosti. The Music nejsou levné, stejně jako je jejich zvuk o něco uvolněnější, barevnější a měkčí, než by odpovídalo filozofii naprosté realističnosti. Je ale také tak uvolněný, tak barevný a tak v pohodě, že se do něj můžete kdykoliv naprosto bez námahy zanořit a jen se nechat omývat zvukovými vlnami právě tak, jak máte chuť. The Music jsou skutečně excelentním a emotivním nástrojem pro interpretaci krásy muziky...

MĚŘENÍ - FREKVENČNÍ ODEZVA + IMPEDANCE

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m ve výšce mezi tweeterem a středotónovým měničem, v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy cca 35 metrů čtverečních. Prostor je jen minimálně zatlumen kobercem a nábytkem, ovšem bez rozsáhlých akustických úprav, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 – 200 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech, vybrána byla střední křivka. Všechna měření probíhala na zmíněné poslechové sestavě s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.

Naměřené hodnoty jsou z velké části ovlivněné akustickými vlastnostmi prostoru, tedy zejména jeho velkou živostí a mimo jiné i menší než ideální vzdáleností k zadní stěně. Chybějící i přebývající energie ale víceméně koresponduje s poslechovým zážitkem - více basu, který jde skutečně "až dolů", čisté řečové pásmo, rámované uvolněnějšími výškami.

Impedanční křivka The Music je pak také poměrně nestandardní - jakkoliv u fáze se nad hranicí 1 kHz projevuje nedostatečnost měřícího systému a jeho neschopnost "projít" složitější výhybkou, impedanční křivka poměrně výrazně vrcholí až na hranici 50 Ohm na úrovni 2 kHz. Ale důležité je i to, že jinak jde o důsledně osmiohmovou reprosoustavu, která ani náznakem nepadá do kritických úrovní.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [< 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ ✓] | VELKÁ (> 40m2) [ ✓]

Kč 681 306,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ luxusní vzhled a provedení

+ univerzální zvuk

+ muzikální a bohaté

+ barevný zvuk

+ velmi slušná dynamika

ZÁPORY

- není to vzor studiové preciznosti (ale zato muzikálnosti)

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Mareka Audio | www.marekaaudio.cz 

fSdílet

Tweet