Anglická firma Blue Horizon z městečka Winchester poblíž jižního pobřeží je trochu nenápadná, ale možná by pomohlo zmínit, že za ní stojí Keith Martin, člověk, který vybudoval výrobce špičkových napájecích řešení IsoTek. Tak trochu „pro radost“ založil právě i tuto značku, orientující se na široké spektrum příslušenství včetně racků, gramofonových doplňků nebo třeba „zahořovače“ kabelů. Nejnovější položkou v katalogu jsou podložky pod hroty reprosoustav s názvem Spike Shoe Extreme.

Na pohled vlastně nejde o nic převratného. Kovové pouzdro je nevelké a má tvar komolého kuželu. Spodní strana je oblepena kroužkem z korku, v horní je otvor, jímž uzříte trojici kuliček, zasazenou do tlumící základny. Toť vše. Jakmile si ovšem začnete rozebírat jednotlivé prvky, uvidíte, že někdo věnoval vývoji čas a nápady.

Každý ze čtyř kousků v sadě má v nejširším místě průměr 5,5 cm a výšku 2 cm, takže se snadno vejde pod jakékoliv běžné reprosoustavy a úplně dramaticky nepozvedne poslechovou osu.

Šasi je vyrobeno z nerezové oceli. Tlumení energie směrem do podlahy zajišťuje speciální směs stlačeného korku s příměsí gumy, mající prý mít optimální poměr pružnosti a tuhosti. To je důležité, protože výrobce garantuje zatížitelnost až 100 kg na jeden kus – podložky by tím pádem měly být vhodné pro úplně libovolné reprosoustavy s výjimkou několika nejextrémnějších (ovšem tam už bychom se starali spíše o nosnost podlahy, než Spike Shoe Extreme).

Kontaktní část sestává ze tří tvrzených ložiskových kuliček pro vysokou odolnost, energii kolem nich absorbuje materiál RDC – Resonance Deadening Compound. Jde o směs rozmanitých materiálů s velmi různorodou charakteristickou elasticity a s chaotickou strukturou, kde se energie na přechodech různých složek účinně ztrácí; podle specifikace od basů až po výšky.

Nic dalšího Blue Horizon neprozrazuje, neposkytuje žádná konkrétní měření nebo parametry, nicméně celkové vysvětlení funkčního principu je smysluplné.

Spike Shoe Extreme jsme testovali na několika reprosoustavách, v několika sestavách a prostorech. Primární zkoušení, z něhož vyplývají níže popsané zkušenosti, proběhlo v showroomu dovozce, kde se hrálo na Fyne Audio Vintage Classic VIII v kombinaci s AVID Sigsum a Accuphase DP-450, přičemž propojeno bylo kabeláží Nordost Tyr 2. Tamtéž jsme chvilku zkoušeli i KEF R11 Meta. V jiné poslechové místnosti jsme zase zkoumali vliv na Fyne Audio F704, Burmester 088 / 089 / 991 MK3 a kompletním propojení Nordost Valhalla 2. Chvíli jsme také vliv mohli posuzovat opět na Fyne Audio Vintage Classic VIII, Fyne Audio Vintage Twelve a KEF R11 Meta, ale tentokrát na systému AVID Sigsum, Accuphase DP-750 a Musical Fidelity M6x DAC s kabeláží Nordost Tyr 2.

Nutno říci, že poslechové zkušenosti se celkem dost měnily u každých jedněch reprosoustav. Pokud bychom v tom měli najít nějaký vzorec, pak ten, že čím „živější“ kabinet, tím větší vliv – třeba u R11 Meta byl v podstatě docela malý, naopak u retro modelů z dílen Fyne Audio o hodně výraznější.

Když zazněly basové tóny v „Imagination“ saxofonisty Arta Peppera a jeho (respektive od Milese Davise na den nahrávání půjčené) kapely („Meets the Rhythm Section“ | 2010 | nahráno 1957 | Concord | 0888072319929), míra vyčištění a zdůraznění informací a kontroly byla překvapující. Aniž by se změnil základní pocit z poslechu, bas byl zřetelnější a podstatně barevnější, konkrétnější. Basa také vystoupila do popředí co do fyzičnosti, hrála pevněji a obecně to bylo jako kdybyste připojili lepší zdroj signálu. V hlubokých frekvencích je rozdíl vskutku velký.

Také v „It’s Too Late“ od Carole King („Tapestry“ | 1999 | nahráno 1971 | epic | 493180 2) to byl právě hlubokotónový fundament, jemuž usazení na podložky prospělo poslechově nejvýrazněji. Každý jeden tón lépe vytane a tím i celá skladba suverénněji tepe a je vlastně i čitelnější. Při soustředění čistě na vokál se zdálo, že je možná o špetku pevnější, i když tady byla proměna spíše z kategorie „doladění“.

V „The Trans-Love Express“ jazzového houslisty Jean-Luc Pontyho („Enigmatic Ocean“ | 1989 | nahráno 1977 | Atlantic | 19110-2) jsme také měli pocit celkově usazenější a suverénnější reprodukce, zase však hlavně díky spodní polovině frekvenčního rozsahu. V samotných výškách tolik úpravy neproběhlo, museli jsme se soustředit a zkoumat, nebyl to onen samozřejmý wow efekt, jaký se dostavuje úplně dole. Přesto i tady se zdál zvuk o maličko utaženější, tím čitelnější a zřetelnější.

Ráznými bubínky v karibských rytmech vyznačující se „Cubana Be“ Dizzy Gillespieho („A Night in Tunisia“ | 2006 | nahráno 1947 | remaster 2002 | RCA | 0828768486627) zněla po usazení reprosoustav na Spike Shoe Extreme razantněji. Zejména dopad ruky Luciano „Chano“ Pozo Gonzalese na blánu bong měl jednoznačně větší razanci a pronikavost, přednes byl soustředěnější a rozdíl v dynamice a suverenitě byl opět až nečekaný. Minimálně v tom ohledu, že čtyři kovové placičky by přeci takový efekt mít neměly. Ale zjevně mají…

Vliv podložek byl znatelný ale také ve středním pásmu. Lehký šepot a povídání v úvodu „Déja Vu“ ze stejnojmenného alba Davida Crosbyho, Stephena Stillse, Grahama Nashe a Neila Younga (1994 | nahráno 1970 | Atlantic | 7567-82649-2) zní díky Spike Shoe Extreme prostě o krok rozvrstveněji, čitelněji a máte pocit, že se reprodukce otevře. Zvuk nemění svou základní charakteristiku, prostě a jednoduše je pouze zřetelnější a jasnější.

S lepším ukotvením basu a pocitem větší přesnosti přichází také samozřejmější prezentace prostoru. Alespoň jsme měli ten pocit v minimalistické „Fast“ Steve Reicha a Pata Methenyho („Electric Counterpoint“ | 1989 | Elektra | 559-79176-2). Nebylo to snad tak, že by se prostor roztáhl do šířky či hloubky, jaksi se v něm však dalo pohodlněji vyznat, orientace byla samozřejmější.

Na dobrých nahrávkách, jako je třeba „Give Your Best“ od Bee Gees („Odessa“ | 2009 | nahráno 1969 | Reprise | 8122-79886-6) jsme zaznamenali nejsnáze rozpoznatelné rozdíly. Konkrétně zde o hodně zajímavější baskytaru – sušší, údernější, pevnější, se zřetelněji prezentovanými barvami i texturou. Tím se podtrhla rytmika skladby, ale kupříkladu o kousek vystoupilo i střední pásmo – to vše díky přesnějšímu a čistšímu basu.

Podložky… Jde o to nejposlednější, co by člověk většinou pro svůj hi-fi systém řešil, protože si tak nějak intuitivně říkáme, že doplňky podobného typu nemohou vlastně dělat moc. Často je to i díky zkušenosti s mnoha různými levnými řešeními, která skutečně mnoho nedělají. Jenže jak se zdá, zrovna Spike Shoe Extreme od Blue Horizon patří mezi ty produkty, kde si někdo dal práci s tím, aby zdánlivě obyčejnou podnožku (prominete-li ten název) posunul do sféry skutečně užitečných doplňků. Je fascinující, jak pouhé zasunutí hrotů mezi tři kuličky v pružném lůžku může ovlivnit zejména basovou složku, která však zpětně ovlivňuje celou reprodukci – čitelnost, rytmiku, prostě (skoro) všechno. Spike Shoe Extreme určitě nejsou levné, na druhou stranu jsou pečlivě zpracované a máte-li reprosoustavy za nějaké vyšší desítky tisíc korun a víc, nepůsobí taková investice nepřiměřeně – a ani zdaleka to nejsou nejdražší nožičky / podložky na světě, pročež určitě stojí minimálně za vyzkoušení.

MĚŘENÍ

Měření vibrací probíhalo za pomoci připojeného akcelerometru a to v polovině výšky boční stěny ozvučnice zmíněných reprosoustav. Měřili jsme rozdíl mezi polohou reprosoustav na dodávaných hrotech / nožičkách a pak na Spike Shoe Extreme. V dalším kole jsme změřili efekt na vliv frekvenční odezvy reprosoustav v ose výškového reproduktoru – v případě, že byly ozvučnice na Spike Shoe Extreme, postavili jsme na ně pro dosažení stejné výšky i stativ s mikrofonem.

Měření #1: je vidět, že přestože samotná frekvenční odezva je v reálu identická, celkové harmonické zkreslení se proměnilo. Oranžová křivka je „na zemi“, zelená „na podložkách“. Zejména kolem 50 Hz je citelný pokles zkreslení, i když vliv se projevuje až k oblasti 1 kHz.

Měření #2: blízký pohled na výše použitou křivku frekvenční odpovědi. Zlatá křivka je bez nožiček, červená s nožičkami. Rozdíly jsou tedy patrné i zde, byť miniaturní.

Měření #3: měření frekvenční odpovědi Fyne Audio Vintage 12 ve zcela jiném prostoru (velká hotelová místnosti), také zde je vidět, že vliv na tuto křivku je jen minimální.

Měření #4: profil vibrací na boční stěně kabinetu Vintage 12 – červená bez nožiček, zelená s nožičkami. Je vidět poměrně výrazný útlum energie v oblasti pod 200 Hz, byť i naopak několik zvýšení mezi 300 a 1 000 Hz.

Měření #5: na Fyne Audio Vintage Classic VIII v poslechové místnosti Perfect Sound Group byl zvukový i měřený přínos zdaleka nejvýraznější, možná i kvůli specifické konstrukci kabinetů. Přestože je opět patrné, že frekvenční odpověď je v zásadě stejná tak i tak, celkové harmonické zkreslení bez podložek (modrá) je o hodně vyšší, nežli s podložkami (fialová) a to právě v pásmu, kde je pocitově největší zvukový přínos.

Měření #6: další příklad profilu vibrací, tentokrát opět na Fyne Audio. Útlum energie na boční stěně Vintage Classic VIII je víc než patrný.

Kč 11 990,- / 4 ks

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ bytelné zpracování

+ prakticky neomezená zatížitelnost

+ střední cenová úroveň (tedy přijatelná)

+ vyčistí a zpřesní se zejména basové pásmo

+ vliv není jen subjektivní, ale i měřitelný

ZÁPORY

- nic

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Perfect Sound Group | www.perfectsoundgroup.cz 

fSdílet

Tweet