Skotové z poměrně mladé značky Fyne Audio navazují ve své tvůrčí a výrobní činnosti na dlouhé dekády, v nichž ve světovém hi-fi bylo mimořádně silným hráčem jiné skotské jméno – Tannoy. Ostatně není divu, však srdcem týmu Fyne Audio je právě tým konstruktérů a obchodní právě odtamtud. V nejnovějších přírůstcích nabídky, řadě Vintage Classic, se soustředí na oblíbenou poklonu konceptům populárním před takovými 50 lety.

Za návrhem této nové retro série stojí Dr. Paul Mills, který vsadil na dobovou estetiku v kombinaci se současnými materiály membrán, magnetů a cívek, stejně jako na moderní součástky pro frekvenční výhybky. Všechny modely Vintage Classic pak vznikají za pomoci zručných řemeslníků přímo ve Spojeném království.

Reprosoustavy Vintage Classic jsou dostupnější ze dvou řad, odkazujících k designům ranných 70. let, základem nabídky je tu sloupeček (nebo možná spíše skříňka) Vintage Classic VIII. Estetika je vpravdě nezaměnitelná, dominují tu pravé úhly, černá čelní deska, zlaté detaily nebo třeba hrubě tkaná látka snímatelné mřížky a naopak napevno uchycených krytů bassreflexových průduchů po všech stranách soklu.

Dominantou při čelním pohledu je bezpochyby typický koncentrický měnič se sraženou dolní a horní hranou koše a výrazným prořezáváním na závěsu membrány s názvem FyneFlute, podle kterého výrobky Fyne Audio snadno rozeznáte (i když pochybujeme, že byste si je už od letmého pohledu spletli s čímkoliv jiným). Ve spodní části čela najdete dva poměrně velké potenciometry, u nichž doprovodné grafy vysvětlují technickou funkci. Ten s nápisem „Energy“ v podstatě zdůrazňuje či tlumí vysokofrekvenční energii (1 800 – 26 000 Hz), zatímco „Presence“ zasahuje spíše do pásma s potenciálně ostrými zvuky (2 500 – 5 000 Hz). Dozadu výrobce umístil pouze dva páry horizontálně organizovaných reproterminálů, mezi než se vešla ještě zemnící svorka pro mírné uklidnění reprodukce.

Ozvučnice jsou vyrobeny z poměrně tlustých HDF panelů a uvnitř zpevněny vzpěrami, povrch je okrášlen pravou ořechovou dýhou. Přestože s výškou 87,3 cm, šířkou 38 cm a hloubkou 30 cm nepatří mezi obrovské, váží celkem zřetelných 29,1 kg.

Zvolený měnič je plný DNA značky Fyne Audio. Začíná to koncentrickým uspořádáním obou reproduktorů – středobas má 20 cm a kónickou membránu z různorodých vláken, výšková kopulka je z hořčíku a má průměr 2,5 cm, přičemž je uložena v kompresní komoře s dlouhým nátrubkem. Oba reproduktory používají feritový magnetický systém.

Frekvenční výhybka dělí dvoupásmový systém na hranici 1 800 Hz, používá kombinaci filtrů druhého a prvního řádu. Vintage Classic VIII jsou bassreflexové, ovšem trochu netypicky – reflex prochází systémem dvou komor pro celkové zklidnění a jeho energii do stran rozlévá trn BassTrax Tractrix.

Fyne Audio udávají poměrně velký frekvenční rozsah 30 – 34 000 Hz (-6 dB, v místnosti), nadstandardní citlivost 91 dB / 2,83 V / m a jmenovitou impedanci 8 ohm.

Vintage Classic VIII jsme poslouchali v neupravené, ale na druhou stranu členité a velké místnosti kde se hrálo na AVID Sigsum, Musical Fidelity M6scd a Musical Fidelity M6x DAC, alternativně přes Accuphase DP-750 a Musical Fidelity MX-Stream, propojeno bylo kompletně přes Nordost Tyr 2, napájeno bylo přes IsoTek V5 Titan. K porovnání byly třeba KEF R11 Meta nebo Fyne Audio Vintage Twelve.

V Mingusově interpretaci „A Foggy Day“ bratří Gershwinů („Pithecanthropus Erectus“ | 2002 | nahráno 1956 | Atlantic | 0081227361624) neohromily Vintage Classic VIII hloubkou basů, nicméně už bylo nějaký základ cítit – v tomto by jim patrně výrazně pomohlo postavení blízko zdi, namísto volného prostoru (kterýžto ovšem zase akcentuje prostorovost). Nicméně v opravdu velké místnosti se úplně neztratily, což je docela dobrá zpráva. Basy jsou relativně svižné, tam kam dosáhnou, je také cítit slušná míra hutnosti, takže v menších a středních prostorách bude bas dostatečně sytý. Nečekejte tu tuhost a napětí, basy jsou spíše mroukající a vláčné, byť příjemné a slušně kontrolované.

Zato ve středním rozsahu jsou Vintage Classic VIII excelentní – intenzivní, expresivní, zároveň ale i čisté a jasné, navíc tu lze jejich projev mírně (skutečně jen pocitově velmi mírně) upravit tak, aby byl klidnější nebo ještě výraznější. Ačkoliv Verdiho opera „Rigoletto“ v podání orchestru a sboru milánské La Scaly pod taktovkou Rafaela Kubelíka (nahráno 1964 | Deutsche Grammophon | 437 704-2) zněla intenzivně, s až koncertní otevřeností a energií, nese zvuk i slušné množství informací – nadstandardní, srovnáme-li to s běžnou analytičností podobně koncipovaných reprosoustav, nicméně takové R11 Meta jdou třeba do hloubky výrazně víc. Fyne Audio to vynahrazují výbušností a bezprostředností, přičemž přehlednost je prostě v dobrém standardu.

Intenzita reprodukce nepovoluje ani v nejvyšším pásmu, řízné struny a činely v Rogersově „Buried Treasure“ („Eyes That See In The Dark“ | 1983 | Sanctuary Records | CMRCD608) měly zdravou míru agrese, byly znělé a hlavně až překvapivě čisťoučké, bez zabarvení. Začnete-li nicméně hrát nahlas, promění se Vintage Classic VIII v dračice a bude hodně záležet na vašem řetězci a nahrávce, zdali to nebude „až moc“. Díky objemu a síle máte pocit dobrého „výhledu“ na detaily, jakkoliv ani tady nejdou reprosoustavy až úplně na dřeň k těm nejjemnějším audiofilským dozvukům a jemnůstkám.

Na druhou stranu, díky svému svižnému, místy až dravému stylu umí Fyne Audio dobře vystihnout dynamické přechody a rázné pasáže v dílech jako je Stravinského balet „Pták Ohnivák“ (diriguje Sir Simon Rattle | hraje City of Birmingham Symphony Orchestra | 2009 | nahráno 1987 | EMI | 50999 2 42754 2 2). Také objem zvuku je slušný, větší, než byste čekali od poměrně kompaktních ozvučnic. Nejdůležitější je však dojem rychlé bezprostřednosti, s níž Vintage Classic VIII reagují na proměny hudby a skutečnost, že schopnost „dýchnout“ mají už od velmi nízkých hlasitostí v souladu se svou vysokou reálnou citlivostí. Působivé bylo i to, že otočení hlasitosti daleko doprava zvuk nerozbilo, měniče stále dokážou zvuk kontrolovat, intenzita, která se při poslechu na vysokých úrovních vynoří, je rozhodně imponující a hudba má drajv, aniž by působila ukřičeně – je to přesně na té optimální hraně.

Bachova „Aria, BWV 988“ z cyklu „Goldbergových variací“ v podání cembala Keitha Jarretta („Goldberg Variations“ | 1989 | ECM | 839 622-2) ukázala, že přehlednost a čistota reprodukce jsou dobré, že zvuk nenese nějaké stopy zabarvení nebo zkreslení, kterými kdysi lecjaký koncentrický měnič trpěl. Přes výraznou jasnost je množství detailů spíše adekvátní, není to analytická reprodukce. Jednotlivé struny tak jsou sice dobře oddělené, vnímáte jejich texturu, ale dozní přeci jen rychleji. Taková ta ambientní složka, ty nejzazší vrstvy nahrávky jsou omezené.

V čem tyto Fyne Audio předvádí epesní výkon, to je podání prostoru. „Sonáta pro violoncello a klavír v d moll“ Clauda Debussyho (Héléne Grimaud & Sol Gabetta | „Duo“ | 2012 | Deutsche Grammophon | 479 0090) byla roztažená v pravolevém směru až za hranice ozvučnic a to ne úplně málo, reprosoustavy jako kdyby z místnosti zmizely a zanechaly jen plastický, široký a hluboký obraz hudebního záznamu se spoustou vzduchu, prostorou a také pocitem, že nástroje jsou výrazně větší, než by napovídaly proporce ozvučnic a membrán. Také lokalizace zvuků byla výborná, z tohoto pohledu je to velmi živá a věrohodná reprodukce.

Mohutný tep bubnu v „I See Red“ od Clannad („Greatest Hits“ | 2000 | nahráno 1983 | BMG | 07863 67878 2) byl slušně artikulovaný i hutný, zdá se, že právě takové údery se trefily do ladící frekvence systému a zvuk tak byl překvapivě silný. Pořád to ale není bas, kterým byste roztřásli skla v oknech. O to lépe vyznívají hlasy a cinkavé a zvonivé zvuky na nejvyšších frekvencích. Je to dobrá kombinace čitelnosti a živosti, zvuk není únavný a má dobrý drajv. Je to specifický zvuk, nicméně má šmrnc.

Retro reprosoustavy s koncentrickými reproduktory jsou svébytnou částí nabídky hi-fi techniky a patrně nikdo na světě na ně nesází tak výrazně, jako skotští Fyne Audio, kteří přejali hrdý prapor po Tannoy. Vintage Classic VIII jsou zhmotněním těch nejklasičtějších retro prvků stran designu, ale nabízí přitom spíše moderní zvuk. Z relativně menších ozvučnic vykouzlí velký zvuk se spoustou vzduchu a prostoru, umí zahrát intenzivně, rychle a živě, dodat hudbě drajv a energii a přitom lépe než valná část podobných modelů zprostředkovat pocit dobré čistoty bez citelného zabarvení. Přesto je to svébytný zvukový projev, akcentující zejména expresivitu středů a znělost výšek, jakkoliv bas bude v menší a střední místnosti také dostatečně silný. Fyne Audio Vintage Classic VIII jsou prostě své (estetikou, ale třeba i až koncertním zvukovým pojetím, akcentujícím nespoutanost a vnitřní energii hudby) a oslovuje-li vás taková odlišnost, pak z podobně koncipovaných se právě tyhle vyznačují atraktivním poměrem ceny a výkonu.

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose koncentirckého měniče a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 70 metrů čtverečních, malým zatlumením a běžnou, neupravenou akustikou hotelového sálu.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)

Ačkoliv se zdá být frekvenční odpověď poněkud „rozházená“, hodně do ní promlouvala akustika prostoru. Důležitý je hlavní trend s mírným zdvihem basů a poté vcelku plynule a velmi jemně spadající energií. Vkusná je také basová odezva, začínající mezi 50 a 60 Hz (ve volném prostoru a daleko od stěn, v domácím prostředí v typické pozici tedy basu bude výrazně více). Obecně nemají koncentrické měniče vlastnost vytvořit dokonale rovnou čáru, ale je pravda, že zvlnění je poměrně výrazné.

Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)

Pozitivní je relativně malá směrovost, ať už pravolevá, nebo ta vertikální.

Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli

Zajímavostí jistě je i to, že integrovaný bassreflex se projevuje velmi, velmi mírně a dominantní energii obstarává sám koncentrický měnič.

Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)

Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) – celý pár

Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)

Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (oranžová) harmonickou

Waterfall

Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru

Step response @ 1 m v ose tweeteru

Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)

Podobně jako je dosti nestejnoměrná hlavní křivka frekvenční odpovědi, tak i impedance je neočkávaná a její průběh poměrně dosti náročný. Na jednu stranu je velmi dobré, že se drží v pásmu od 6 ohm výše, tudíž ani elektronkové zesilovače nebudou mít problém, na straně druhé je tu poměrně dost rezonancí (nespojité body na křivce), stejně jako extrémně vysoký peak v oblasti obvodů pro tweeter, kde je i mimořádně výrazný výkyv elektrické fáze. Je pravda, že je to v oblasti s malým množstvím energie, ale přesto to není ideální. Důležitým poznatkem je také to, že podle měření jsou Vintage Classic VIII také spíše uzavřeným systémem (chybí typické první dva peaky bassreflexového řešení). Každopádně jde o konstrukci velmi netypickou a ladění zesilovače bude důležité.

CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V

Kabinet navzdory svým „krabicovitým“ tvarům odolává energii vibrací velmi dobře, je vidět primárně šumové dno akcelerometru, narušené jen malými rezonancemi, které navíc velmi rychle doznívají.

Frekvenční odezva – funkce voliče Energy

Volič „Energy“ zjevně pracuje v pásmu od 6 kHz výše, v případě zájmu o ubrání skutečně jen nepatrně a sotva znatelně zmenšuje energii výšek, přidat umí o kousek víc, ale +3 dB v této části frekvenčního spektra také nebudou úplně znatelné.

Frekvenční odezva – funkce voliče Presence

Větší vliv bude mít tento volič, který naopak umí jen trošičku přidat, ale zato více ubrat (i zde platí vůči červené křivce, představující neutrální nastavení na prostředek rozsahu). Mezi cca 2 a cca 5 kHz se nachází pásmo „agresivity“, takže chcete-li své nahrávky trochu uklidnit, tímto voličem je to rozhodně možné.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ +/- ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

Kč 135 980,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ živý, jasný a energický zvuk

+ originální design – pokud se vám líbí

+ výrazná prostorovost, zasahující až za hranice ozvučnic

+ rychlost a dynamika

+ rozumná hloubka basu

ZÁPORY

- reprodukce není úplně analytická

- zvukový projev nesedne úplně k jakékoliv hudbě ani veškeré elektronice

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Perfect Sound Group | www.perfectsoundgroup.cz 

fSdílet

Tweet