Svět analogového přehrávání hudby je vlastně principiálně jednoduchý – ať už jde o kmitající přenosku, snímání z pásku, nebo klidně o voskové válečky, všude si prakticky můžete na hudbu sáhnout. U digitálního přehrávání je to poněkud horší, byť třeba CD je stále tak nějak smyslově uchopitelný hudební nosič (ale co se s těmi 0 a 1 děje dál, to už zase tak snadno představitelné není). S nástupem streamingu se ale vnímání toho, která část sestavy je vlastně za co zodpovědná, u většiny posluchačů prakticky vytratilo – na jednu stranu do znamená rozkvět čistého voodoo, na stranu druhou ale i časté zanedbání racionálně vysvětlitelných vlivů.

Jedním z takových je – minimálně podle filozofie japonského výrobce Melco – i samotný způsob distribuce digitálních dat napříč domácí počítačovou sítí, tedy to, odkud a jak bity „tečou“. Že vliv na kvalitu zvuku (a to nejen v kontextu nějakých hyper rozlišujících ultra high-endových sestav, ale minimálně od úrovně „základního high-endu“ výš) má třeba i datové uložiště, z něhož jsou soubory načítány, na to stačí zkusit si v domácím prostředí kteroukoliv „digitální knihovnu“ Melco, která (patrně hlavně) díky nízkému šumu a vybraným součástkám prostě zní v přímém porovnání s běžným NAS serverem nebo USB diskem lépe.

Jenže ona digitální data se mezi streamerem a oním úložištěm (a samozřejmě ani z internetových služeb typu TIDAL, Qobuz, HighResAudio…) nepřenese nějakým "zázrakem" kvantové mechaniky, alespoň zatím ne. Jde o elektrické impulsy, šupající skrze metalickou (v lepším, leč prakticky nereálném, případě optickou a až na koncích na metalickou verzi převáděnou) cestu, tedy prostě skrze dráty, které se dotýkají obvodů, plošných spojů a vůbec mnoha součástek, které tak jako kdekoliv jinde mohou daný impuls (tedy to, zda nakonec přístroj „vidí“ hodnotu 1 nebo 0) zkreslit a tím ovlivnit podobu výsledné reprodukce.

V Melco se rozhodli nabídnout jako další krok ke zlepšení i síťový přepínač, tedy krabičku, která distribuuje datové pakety a bity mezi jednotlivými komponenty. Redakční switch je trochu lepší model značky Cisco (konkrétně SG250-08 s možností „upřednostnění“ portů pro streaming), který sám o sobě působil dobře a kupodivu mimořádně velký vliv na streamovaný poslech mělo jeho „přizemnění“ pomocí jednotky QKore.

Mateřská korporace značky Melco se již dlouhá léta věnuje výrobě a vývoji v IT segmentu a proto seznala, že běžně používané součástky z počítačového světa nejsou vhodné, neb neberou v potaz záležitosti jako je vlastní šum a hlavně to, že u běžné kancelářské práce prostě vystačí datové přenosy i s nějakou tou chybovostí, neb se pomocí kontrolních součtů data stihnout opravit. U audia, jak říkají, to ale neplatí.

Melco S100 je tak pokusem firmy dokázat, že by neměla být zanedbána žádná součást řetězce. Šasi komponentu vychází ze základní řady s „poloviční“ šířkou, bytelná hliníková skříň má lehce futuristické linky a strohost hliníku oživují tmavé bočnice. Před lomená stěna poskytuje jen stavovou LEDku a logo výrobce, vše ostatní se děje vzadu.

Tam najdete desítku datových konektorů, u každého z nich indikační diodu a samozřejmě vstup pro externí 12 V napájecí zdroj. Žádnou obyčejnou spínanou krabičku za pár korun, ale – byť zůstává u spínaného konceptu – pěkně provedený zdroj.

S100 nabízí dvě sady ethernetových konektorů. Čtyři porty mají standard 100 Mbit a výrobce je doporučuje pro spojení k hudebním knihovnám (prý mají nejlepší zvuk), další čtyři porty jsou v rychlejším standardu 1000 Mbit a výrobce je pak doporučuje k datově náročným spojením typu Roon Core a dalším. Pro majitele high endových přehrávačů jsou k dispozici také dva optické porty SPF (nabízí je například Lumin).

Protože za běžných IT switch s obdobnou konektivitou dáte mezi 5 a 10 tisíci korun, proč byste tedy vlastně měli sáhnout po S100?

Jednak má Melco vyrovnávací paketovou paměť o velikosti 1,5 MB, což je dost na to, aby ani při přenosu velikých hudebních souborů ve vysokém rozlišení nedocházelo k přerušení plynulosti toku (a mnozí tvrdí, že právě kontinuální tok je to zásadní, byť exaktní vysvětlení k dispozici není). Jednak je tu napájecí zdroj s velkou baterií filtračních kondenzátorů, což přispívá k tomu, že je v obvodech výrazně méně šumu, než u běžných IT switchů. A jednak je tu ocelový rám a stínící kovové pouzdro, které pomáhá minimalizovat indukci vzduchem šířeného záření. Nakonec Melco říká, že na rozdíl od IT přepínačů, optimalizovaných pro propustnost velkých objemů dat je S100 naopak optimalizován pro udržení maximální integrity datového proudu.

Switch Melco S100 jsme zkoušeli ve dvou redakčních sestavách – na OPPO UDP-205 / Norma Revo IPA-140 / Harbeth Monitor 30 s výše zmíněným switchem Cisco a na Teac NT-503 / Emotiva XSP-1 / Emotiva XPA-DR2 / KEF LS50 + GoldenEar SuperSub X, kde bylo Melco náhradou za úplně základní switch D-Link v ceně řádově stovek korun. V první sestavě byl LAN kabel Nordost Heimdall 2, v druhé jsme základní kabel „za pár korun“ vyměnili za dodávaný pěkný datový kabel Buffalo / Melco. Dobré je také říct, že NAS server s hudbou byl vždy zapojen přímo do toho kterého switche obyčejným kabelem CAT6e, stejně jako do switche vždy přímo vedl výstup z modemu pro zkoušení síťových služeb – v cestě tak bylo jen nezbytné minimum dalších komponentů.

Brumlání kontrabasu v „I Can’t Stop Loving You“ od Madeleine Peyroux („The Blue Room“ | 2012 | Universal | 0602537242689) bylo při zapojení S100 o něco pevnější, o něco razantnější, stejně jako vokál byl o něco klidnější. Změnu lze dobře přirovnat k rozdílu mezi poslechem během dne a hluboko v noci, kdy napájecí rozvody „usnou“ a proud je méně zarušený, čímž i zvuk sestavy je prostě lepší. Jako kdyby Melco switch fungoval tak trochu jako filtr.

Podobně i výrazný hlas Renée Fleming v Debussyho „Mandoline“ („Night Songs“ | 2001 | Decca | 467 697-2) byl – hnán přes přepínač Melco – o něco jasnější, jakoby konkrétnější, s o něco zřetelnější artikulací. Není to rozdíl tříd, ale zas a znovu nelze nepřirovnat S100 k filtračnímu komponentu, který uklidní signálové pozadí a nechá tak lépe vyniknout hudbu samotnou.

Neméně slyšitelný je vliv také na vysokých frekvencích, třeba u činelů v „Midnight Voyage“ Michaela Breckera („Tales from the Hudson“ | 1996 | Impulse | 051 191-2). Činel je soustředěnější, každý úder bohatší na informace a delší, lehčí, navíc „více kovový“. Opět je dobré říct, že S100 netlačí zvuk dopředu, nezdůrazňuje, ale „odhrnuje“ takový to nenápadné, téměř nevnímané „cosi“ v pozadí reprodukce, takže zvuk působí náhled o něco hlasitěji, o něco srozumitelněji.

Rozdíl pak není drastický, ale stačí dvě tři skladby a i na ne úplně astronomicky drahých sestavách prostě vnímáte, že hudba je „rozpletenější“ a třeba prostor mezi nástroji v komplikované „Feeling Yourself Disintegrate“ od The Bad Plus („For All I Care“ | 2008 | Emarcy | 0602517821644) prostě JE větší, JE tam více vzduchu a navzdory jakýmkoliv očekáváním se to lépe poslouchá. Hudba je totiž snáze přístupná, je to jako lepší kontrola a opět se přirovnání nejsnáze činí k tomu, když do sestavy zapojíte lepší napájecí filtr a zvuk se zkonkrétní. Není to změna charakteristiky, ale je to intenzivnější a samozřejmější reprodukce.

Na podání stereo báze v „Over the rainbow“ od The Modern Jazz Quartet („Fontessa“ | 1956 | Atlantic Masters | 81227 3687-2) měl přepínač Melco spíše menší, než větší vliv – pocitově se scéna trochu nadýchla a zvětšila, ale jde spíše o vjem pevnějších, konkrétnějších kontur nástrojů, než o nějakou mimořádně „rozkvetlou“ scénu.

Co ale jednoznačně uslyšíte, to je změna celkového dojmu. Třeba u „Champs Elysées“ od Zaz („Paris“ | 2014 | Warner Music | 0825646149216) šlo o celkově kompaktnější, vzletnější, jaksi živější reprodukci, s impulsy s pocitově výraznější dynamikou, ale také třeba jasněji slyšitelnými limity skladby. Slovo „jasnější“ dobře vystihuje ten rozdíl, jako kdyby byla hudba více nahlas, ale aniž byste museli reálně na hlasitosti přidávat.

Je tedy tak abstraktně představitelná věc, jako vliv datového přepínače v audio sestavě skutečně něco, čím se stojí za to zabývat? Inu, po zkušenostech s Melco S100 ano – protože není těžké při jednoduchém přepnutí z A na B říct, že s S100 je zvuk lepší, výraznější. Může za to nutně to, že Melco lépe pracuje s datovými pakety? Těžko říci, možná vlastně ani ne – ale dost možná prostě „jen" nabízí o několik kategorií poctivější napájecí zdroj, který přes metalická rozhraní nepropouští do vaší citlivé audio sestavy (tolik) zkreslení / šumu? Nabízí se i to, že vliv Melco S100 nebyl svou intenzitou i stylem příiš daleko od toho, kdy standardní switch uzemníte přes jednotku Nordost QKore. Melco S100 má jedinou (a částečně vlastně dost subjektivní) slabinu a tou je vysoko nastavená cena, která jej pasuje do společnosti high-endových sestav, jinak je to ale třešnička na dortu všude tam, kde streaming ať už z osobního NAS serveru nebo služeb typu TIDAL má na poslechu výraznější podíl. Podobně jako u lepšího napájení se totiž na ten přínos docela snadno zvyká…

Kč 54 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ rozdíl oproti standardnímu switchi je slyšitelný (jakkoliv ne zásadní) už na střední sestavě

+ bytelná konstrukce

+ dostatek přípojných míst

+ možnost připojení optického rozhraní

ZÁPORY

- cenou se pasuje do hodně high-endových sestav

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Audiostudio | www.superhifi.cz 

fSdílet

Tweet