Vibrace a jejich vliv na výsledný zvukový projev audio technicky, respektive často až mimořádně vášnivá diskuse kolem tohoto tématu, vyplouvá do popředí zájmu milovníků reprodukovaného zvuku tím víc, čím vyšší rozlišení mají dostupné komponenty. Proto dnes najdete v nabídce všelijakých firem nožičky šroubovací nebo jen podkládací, různé hroty, podložky kamenné, gumové nebo dřevěné, najdete racky se zaměřením na absorpci vibrací a vůbec všelijaké příslušenství s cenovkami od zanedbatelných stokorun po desítky, ba stovky tisíc korun pro ty nejdražší sestavy. Italská firma eSseCi Design z této záplavy nicméně vyčnívá trochu odlišným přístupem.

Ve své nabídce má totiž nikoliv nějaké nenápadné nožičky, ale poměrně robustní platformu, která je sama o sobě poměrně zajímavým designovým doplňkem a jednak na rozdíl od (minimálně nám známých) ostatních řešení sází na levitaci. Tedy ne na nějaký magický trik, ale na magnetické nadnášení a to pro komponenty s váhou kdekoliv mezi 3 a 50 kg.

První model plovoucí desky Relaxa 750 přišel na svět už v roce 1999 (jako S.A.P. audio) a toto řešení je dodnes patentované. Elegantně tvarovaná základna působí jako vyrobená z MDF nebo obdobného materiálu, jde ale o složitější kompozit (a proto mimo jiné vypadá jeho povrch jako poněkud hrubě opracovaný, jde ale o strukturu materiálu) s příměsí gumy a dalších elastických komponentů. Na spodní stranu lze přilepit dodávané filcové podložky a lze to doporučit – jinak má základna tendenci trochu klouzat.

V rozích základny najdete v prohlubních čtveřici magnetů, další čtveřice je uspořádaná v prostředku, adekvátní protikusy s opačnou polaritou najdete v tenčí verzi základny, na kterémžto kusu pak sedí zhruba centimetr tlusté temperované sklo s využitelnou ložnou plochou 56 x 46 cm.

Zajímavý je způsob, kterým vrchní plovoucí deska udržuje své místo v prostoru. Po stranách základny jsou dva kovové trny, procházející otvory v horní desce a to skrze viskoelastickou hmotu, která je jediným styčným bodem, kterým do horní desky mohou pronikat vibrace ze základny. Toto řešení zajištuje, že vám deska neodletí. Nerovnoměrné rozložení váhy posazeného komponentu můžete kompenzovat jednoduše – magnety v základně jsou vsazeny do lůžek a s těmi lze točit, tedy posouvat magnety výš nebo níž, dokud nenajdete ideálně vodorovnou polohu.

A to je vše – sklo, dvě plošiny, osm magnetů a dvě tyčky. Vše je slušně zpracované, provedené s italskou estetickou nápaditostí a nakonec, jak se říká, geniální řešení bývají jednoduchá.

Plovoucí podložku Relaxa 750 jsme zkoušeli na většině redakčních komponentů, kde to dovolil prostor, váha a rozměr. Zkoušeli jsme ale třeba i CD přehrávač Moon 650D, převodník Moon 680D nebo lampový sluchátkový zázrak Manley Absolute (na otřesy citlivé elektronky podložku rozhodně ocenily). Zkoušeli jsme podložku pod VPI Scout i pod Rega Planar 1, zkoušeli jsme ji pod Emotiva ERC-4 i pod Emotiva XSP-1 nebo Cambirdge CXC a Cambridge CXA80, zkoušeli jsme ji ale i pod Grandinote Shinai (byť to už nebylo příliš uklidňující – blížící se váhový limit i prostorový limit už působí skoro jako když deska neplave, byť tam reálně několik mm vzduchu zůstává).

Vliv Relaxa 750 je znát tím víc, čím vyšší poslechovou úroveň volíte nebo tím víc, čím méně optimální povrch pod komponentem zrovna je. Třeba basová složka „Twist in my sobriety“ od Tanity Tikaram („Ancient Heart“ | 2008 | Warner Music | 2564-69459-5) byla na podložce slyšitelně (byť nikoliv drasticky) konkrétnější, zejména při podložení Grandinote nebo Cambridge CXC. Slyšet rozdíl byl ale také u Moon 650D – položení na zemi (jakkoliv to není běžná pozice pro komponent, není ani úplně výjimečná) a na podložce přináší prostě rozdíl v čitelnosti. Na bytelném racku naopak rozdíl v praxi není, respektive až při hodně velké hlasitosti, při které si užijete třeba jednu dvě písničky.

Nejvýraznější rozdíl ale byl samozřejmě u gramofonů, dokonce i u Rega Planar 1 s Rega Elys 2 bylo cítit už při relativně běžných poslechových úrovních, že zvuk je klidnější a bas třeba v „Heavy Duty Judy“ (Pierrejean Gaucher | „Zappe Zappa“ | 1997 | Zappo Records | ZR001) byl čitelnější, vlastně docela výrazně. U rigidnějšího VPI Scout na též skladbě byl rozdíl menší, ale pořád slyšitelný.

Změna ale provázela i střední pásmo, třeba zpěv Franka Sinatry a jeho dcery Nancy v „Somethin‘ Stupid“ („My Way“ | 1997 | Reprise Records | 9362-46712-2) byl lépe diferencovaný, pokud se týkalo systémů s vyšším rozlišením (třeba set Moon + Grandinote) nebo sestavy, kde Manley Absolute pracoval jako předzesilovač – otřesy elektronkám prostě nesvědčí a při standardní či mírně vyšší hlasitosti byl vokál jednoduše čistší, pocitově konkrétnější, když Absolute „plaval“ ve vzduchu.

Opět i u obou gramofonů cítíte, že méně rezonancí z nábytku je pro ně rozhodně přínos – hlas v energické (a tím dosti v místnosti „rezonující“) „Muddy Waters“ od LP („Lost on you“ | 2017 | Vagrant | 538284881) byl prostě blíž, více vytažený. Rozdíl není dramatický jako u výměny komponentu, je to spíše „dotažení“ sestavy, ale klidnější zvuk prostě je cítit a lépe se poslouchá.

Pusťte si pěkně od podlahy vrstevnatou „Feeling yourself disintegrate“ od The Bad Plus („For All I Care“ | 2008 | Emarcy | 0602517821644) a i u komponentů s tranzistorovým provedením, které patří právem do high-endového světa, uslyšíte lepší oddělení jednotlivých nástrojových linek a jaksi celkově přehlednější zážitek, asi jako když posloucháte pozdě v noci a svět se ztiší, abyste si mohli hudbu vychutnat „více zblízka“. Není to propastný krok dopředu, ale je tam.

Na vinylu je pak rozdíl výraznější, zaznamenatelný už snadno při již běžné poslechové hlasitosti (a efekt byl vyšší tam, kde se s volume šlo více doprava) – „Modul 29_14“ Nik Bärtsch’s Mobile („Continuum“ | 2016 | ECM | 476 4790) byl ráznější, průbojnější, čitelnější. Není to tak, že by bylo detailů více, ale reprodukce se zdá být kontrastnější, skoro i hlasitější.

Ne v každém interiéru lze mít poctivý bytelný rack, ne každý chce investovat do nožiček a podložek všemožného typu a přitom chce komponentům poskytnout pracovní podmínky teoreticky blízké optimu. Právě tady nastupuje ke slovu zajímavý koncept eSseCi Design a jejich plovoucí desky Relaxa 750. Tu můžete dát i na skříňku nebo podlahu a jednak pod komponenty působí esteticky zajímavým dojmem, jednak mírně nerovné povrchy nevadí, protože si ji můžete v poměrně výrazném rozsahu „dorovnat“ do vodorovné polohy a jednak je pak jediným spojením s bez diskusí výrazně vibrující a poskakující podlahou dvojice tyček v elastickém obalu a tudy už mnoho nežádoucí energie ke komponentům nevnikne. Relaxa 750 není zázračné řešení, které by katapultovalo zvuk vaší sestavy přes celou sluneční soustavu, navíc je to řešení relativně nákladné. Ale je to estetická, technologicky zajímavá a zvukově (zejména u gramofonů, elektronek nebo tam, kde se hraje dosti nahlas) přínosná náhrada za klasické racky. Pokud se rádi odlišujete a máte systém s vyšším rozlišením, za zkoušku stojí.

Kč 27 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ estetické a funkční řešení pro gramofony a podobně citlivé komponenty

+ slyšitelný rozdíl zejména tam, kde hrajete rádi více nahlas

+ možnost snadného vyladění vodorovné polohy

+ náhrada za pevný rack, který ne vždy lze integrovat do interiéru

ZÁPORY

- cena není zanedbatelná

- máte-li dobře provedené komponenty na pevném racku, při běžných hlasitostech jsou změny nevelké

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: eSseCi DESIGN | www.essecidesign.it 

fSdílet

Tweet