Kanadská značka Moon proslula zejména svými D/A převodníky / streamery, jejichž řešení patří k nejlepším na trhu. Moon nicméně patří mezi nemnoho výrobců, kteří stále ještě nabízí kompletní sestavy, tedy nejen CD přehrávače a DACy, ale také různorodé zesilovače. Na úplném začátku nabídky leží 240i, kompaktní integrovaný zesilovač s digitální konektivitou.

240i pochází z výrobního programu Moon a tím je řečeno vše, co potřebujete vědět o čelním panelu – tři segmenty, velké logo přímo uprostřed nad malým, ale dobře čitelným displejem, robustní ovladač hlasitosti po pravé straně a řádka tlačítek vlevo i vpravo od displeje, kterými zvládnete jak klasické provozní úkony, tak třeba nastavení zesilovače – na to, že jde o základní model (jakkoliv je s ohledem na cenu slovo základní relevantním pojmem), je tu možností přehršel, chod přístroje si tak do velké míry dokážete přizpůsobit svým podmínkám.

Štědře žebrované boky a velký podíl otvorů v horním krytu naznačují snahu o co nejefektivnější chlazení zařízení. Zadní panel je pak doslova zaplněn konektivitou. V horní řadě se vešly dva páry reproduktorových terminálů standardní kvality a provedení, na zbytek pak široká a praktická kombinace vstupů a výstupů.

Analogový svět zastupují dva cinchové vstupy linkové podoby a jeden pro gramofony s MM přenoskami, analogový je i pre-out s regulovanou úrovní (pro bi-amping nebo třeba subwoofer). Digitální svět vám pomůže objevit dvojice koaxiální a dvojice optických vstupů, doplněných o USB port pro spojení s počítačem.

Nebyl by to Moon, kdyby neposkytoval také širokou a praktickou ovládací konektivitu. Můžete se spolehnout třeba na klasický RS232 port, případně 3,5 mm jack pro připojení externího čidla dálkového ovládání. Další dva porty ve stejné podobě patří vstupu a výstupu SimLink, které umí chytře předávat pokyny mezi jednotlivými přístroji – třeba tak, že pokud pustíte CD přehrávač, spustí se vám i zesilovač a rovnou se přepne na správný vstup apod.

O použitých technických řešeních se Moon nijak zásadně nerozepisuje – jde o klasickou koncepci polovodičového zesilovače s dobře dimenzovaným toroidním transformátorem a dvěma páry výkonových prvků, díky nimž 240i nabízí dostačujících 50 Wattů do 8 ohm na kanál.

Regulace hlasitosti probíhá přes firemní řešení M-eVOL2 s odporovým polem R2R (což je v dané cenové relaci poměrně výjimečně náročné řešení), její strmost je poměrně velká – respektive v kombinaci se ziskem zesilovače i pro redakční ne úplně vysoce citlivé reprosoustavy stačil rozsah první čtvrtiny dráhy potenciometru pro všechny běžné poslechové úrovně, ještě před polovinou byl poslech už velmi hlasitý.

240i pracuje v rozsahu 10 – 80 000 Hz (-3 dB), nabízí odstup signálu a šumu 100 dB při plném výkonu a hodnota celkového harmonického zkreslení je lepší než 0,02% a to jak při 1 Wattu, tak při plném výkonu. Osazený, ale blíže nespecifikovaný D/A převodník nabízí zpracování signálu o rozlišení 24 bit / 192 kHz u PCM a až DSD256 (samozřejmě jde o teoretická maxima u USB rozhraní).

Moon 240i je dostatečně kompaktní, aby zapadl do běžného prostoru – má šířku 42,9 cm, šířku 36,6 cm a výšku 8,9 cm, váha bytelně stavěného stroje dosahuje 11 kg.

Zesilovač jsme poslouchali místo hlavního redakčního systému Norma Revo SC-2 LN / Revo PA 160 MR a to ve společnosti jádra Roon (a USB kabelu), Métronome DSC1 a Xavian Quarta Evoluzione, napájelo se přes Nordost Heimdall 2, Nordost Valhalla 2 a GMG Power Harmonic Hammer 3000P. O dalších součástech poslechové sestavy se můžete dozvědět v pravém sloupci -->.

Broukající kontrabas v „Cantata Con Mina“ od Miny De André („La Canzone Marinella“ | 1997 | Ricordi | 7432153879-2) držel Moon pod důstojnou kontrolou, i když v objemu menším a v podobě trochu sušší, než je u značky a jejích „velkých“ modelů zvykem. I přesto je to ale dobře disciplinovaná reprodukce s již patrnými odstíny jednotlivých brnknutí. Je také cítit nestresovaný nadhled, pokud už něco 240i přejímá od svých větších souputníků.

Zpěv Madeleine Peyroux v „Blue Alert“ („Half the Perfect World“ | 2006 | Rounder | 0602517032798) byl také trochu sušší a civilnější ve srovnání s typickou signaturou komponentů Moon – nabídl za to, ale pocit dobré soustředěnosti a konkrétnosti. Přesto je reprodukce spíše uklidněná, netlačí na pilu a nesnaží se o dravou pronikavost. Dalo by se říct, že reprodukce je srovnaná a vlastně poměrně neutrální, zesilovač nemá výraznější vlastní stopu, je také poměrně transparentní, takže se celkem jasně projevuje styl připojeného zdroje signálu (Roon byl čistý a briskní, zatímco Métronome vřelejší a podstatně bohatší).

Uhlazené a vyrovnané jsou také výšky, rázné činely v „Deceptively Yours“ Norah Jones a Petera Malicka („New York City“ | 2003 | Koch | 0099923867821) nijak nevyskakují z celkové reprodukce, zesilovač nad nimi ale drží dobrou kontrolu a až audiofilským klidem ukazuje jejich různorodost. Nesnaží se být působivý formou nějaké velké energie nebo objemu, čistota, čitelnost a konkrétnost jsou nicméně dobré.

Ravelovo „Boléro“ v podání Seiji Ozawy a Boston Symphony Orchestra (1974 | Deutsche Grammophon | 415 845-2) bylo v podání 240i krásně, nonšalantně vedené, zesilovač udržoval dobrou kontrolu a pevnou formu, stejně jako už dokázal dobře ukázat dynamické kontrasty a gradující energii – přesto je zvuk jako celek subjektivně trochu opatrný, přeci jen to není ta vášeň a chuť hrát, kterou umí vykouzlit vyšší modely Moon, byť by se styl tohoto modelu dal asi označit jako „purističtější“ a „audiofilský“, protože je velmi učesaný a organizovaný.

Také rozlišení zesilovače vůbec není špatné, jedno zda sáhnete po analogové nebo digitální části – Dvořákova „Serenade for wind and strings in D minor, B. 77 (op. 44)“ ve verzi Nevilla Marrinera a Academy of St. Martin in the Fields (1981 | Philips | 400 020-2) zněla s velmi důstojnou čistotou, snad právě i díky tomu, že zvuk je vyrovnaný, neutrální a poklidně „srovnaný“. Nikam netlačí, zní ale s lehkostí a má už i solidní nadhled, takže nemáte ani v komplexnějších momentech pocit nějakého stresu – těch nejjemnějších informací, dozvuků a nuancí je na poslech slušné množství, ale jsou prezentované tak nějak nenápadně, jaksi „uklizené“ a musíte se trochu zasoustředit, abyste se zanořili až k nejhlubším vrstvám.

Nástroje v „My Old Flame“ od Boba Jamese a Davida Sanborna („Quartette Humaine“ | 2013 | OKeh | 88765484712) byly také díky poklidné prezentaci dobře ohraničené a oddělené. Nejsou kdovíjak veliké, scéna je uměřená, byť vlastně nikde není žádný problém – nic nechybí, nic nepřebývá, všechno do sebe dobře zapadá. Nejde o trojrozměrný hologram, ale o dobrou, dospělou stereofonnii prémiového hi-fi.

Rockovou „Many A Little“ od September („Many A Little“ | 1995 | Tripple | TRIPPCD1004) zvládl Moon udržet v dobrém zátahu, i když stále v takové poklidnější, nevtíravé formě. Je pravda, že vyšší firemní modely umí víc zatáhnout odspodu a dodat hudbě větší grády, 240i ale zase umí udržet dobrou pevnost a ukázněnost. Hudba je dobře rozvržená, snadno čitelná a vesměs po všech stránkách korektní, jen prostě méně šťavnatá, než jakou čekáte od komponentu s hrdým jménem Moon.

Integrovaný zesilovač s dobrým D/A převodníkem a bohatou konektivitou Moon 240i je základní vstupenkou do světa kanadské značky a v mnohém ctí její rukopis – je vyrobený tak, že dost možná vydrží „napořád“, nabízí digitální i analogové rozhraní v dostatečném počtu a variacích, aby to stačilo dnes i do (dost pravděpodobně) poměrně vzdáleného budoucna. Zvuk je pak vyrovnaný, klidný, drží pevně a přitom nenásilně pohromadě a ve své uhlazené civilizovanosti je vlastně velmi audiofilský. To znamená, že 240i je velmi dobrý, dospělý a civilizovaný a ve své „audiofilskosti“ nechává vyniknout hudbu bez jakýchkoliv přídavků (nebo uhlazování, když jsme u toho) tak, jak by to podle definice hi-fi mělo být.

Kč 77 990,-

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - VNITŘNOSTI

--- --- --- --- ---

KLADY

+ všestrannost

+ široké možnosti nastavení

+ bytelná výrobní kvalita

ZÁPORY

- je škoda, že tu není streaming (byť od toho je model ACE)

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Mareka Audio | www.marekaaudio.cz 

fSdílet

Tweet