Japonský Teac patří mezi zasloužilé a zkušené výrobce, navíc patří pod křídla koncernu spolu s high-endovým Esoteric nebo „profi“ brandem Tascam. Velká část výrobních kapacit je pak také věnována nahrávacím rozhraním – ne jen tak ledajakým, ale ultra přesným zařízením pro medicínské nebo vývojové účely, kde přesnost a spolehlivost jsou vším. To není úplně špatný základ pro produkci zařízení pro přesnou reprodukci zvuku. Přestože pak Teac věnuje snahu hlavně dostupným komponentům, poslední roky „ochutnává“ čím dál více i střední a vyšší třídu.

Tam patří také nový phono předzesilovač PE-505, který patří do nejvyšší firemní řady, to znamená, že má typickou vnější podobu „poloviční“ šířky. Šasi samotné je parádně zpracované, bytelné a robustní. Čelní panel je plný prvků v retrostylu, po stranách ho uvozuje dvojice maličkých madel, což je spíše pocta „profi“ historii, nežli skutečně praktická pomoc při manipulaci.

Zaujme i propracovanost detailů – protože je phono opravdu citlivý komponent, dostalo se PE-505 sady antivibračních nožiček s lepší konstrukcí, než mají běžné výrobky pětistovkové řady. Ale vůbec je tento přístroj mechanicky působivý a vlastně krásný, nakonec váží při svých skladných rozměrech bezmála 6 kg.

Podívejte se třeba na tu spínací páčku po levé straně, její mechanické docvaknutí je prostě fyzicky příjemné. Podobně i volba zisku mezi nízkým a vysokým (nebo chcete-li vhodným spíše pro MM a spíše pro MC) probíhá dvoupolohovým přepínačem, byť o něco menším. První z otočných voličů přizpůsobuje parametry zesílení – v sedmi polohách pro MC přenosky, ve čtyřech pro MM, jedna poloha pak zajišťuje demagnetizaci. Tu zajistí pro kovové jádro v přenosce i v transformátoru – stačí zhruba půl minuty přehrávat libovolnou desku s ovladačem na této pozici.

Malým tlačítkem hned vedle ovládáte podsvícení a chování „měřáku“, který je přesně uprostřed panelu a působí krásně. Rozložení ovladačů je prakticky dokonale symetrické, proto hned vedle displeje najdete další tlačítko, které změří parametry připojení, konkrétně impedanci (což je úžasně praktický nástroj pro přizpůsobení parametrů). Následujícím otočným voličem si můžete zvolit jednu ze tří korekčních křivek – univerzální standard RIAA, nebo ekvalizaci pro výlisky od Columbia nebo Decca (tedy pro desky vydané před vznikem RIAA v roce 1955).

Další maličká páčka s popiskem XLR / RCA naznačuje, že lze připojit paralelně dvě přenosky / dva gramofony, každý jedním způsobem. XLR vstup je i v této ceně relativní raritka, to je velký plusový bod pro Teac. No a po pravé straně předního panelu je dvojice tlačítek pro praktické „drobnosti“ – jednak si můžete aktivovat monofonní provoz pro starší mono záznamy, jednak lze zapnout subsonický filtr se strmostí 24 dB / oktáva pod 17 Hz.

Krásné zpracování je vidět i na zadní straně. Levá polovina patří vstupům – je tu jeden pár cinchů a jeden pár XLR, mezi nimi je sdílený zemnící kolík. Důležité je, že stejná sada konektorů je dostupná také na výstupech, tam ale na rozdíl od vstupů není možná volba, takže signál putuje paralelně. Na rozdíl od mnohých phono předzesilovačů napájí PE-505 klasická „velká“ přívodní zásuvka.

Vnitřní konstrukce je poctivá – jsou tu dva toroidní transformátory (jeden napájecí a jeden fungující jako step-up transformátor), dobře dimenzovaný napájecí zdroj a pečlivě a čistě navržená deska plošných spojů s mimořádným množstvím součástek. Uvnitř je také vidět čip, který kontroluje jednotlivé funkce a dokonce mu lze aktualizovat firmware přes USB port na zadním panelu. Obvody jsou plně symetrické (takže nesymetrické vstupy jsou převedené) a poctivě oddělené pro levý a pravý kanál – konstrukce výjimečně poctivá i s ohledem na cenovku.

Ekvalizační okruhy pracují se zpětnou vazbou a Teac je vyvinul zcela od začátku a prý se dokáží držet RIAA křivky s téměř perfektní přesností na +/- 0,05 dB. Imponující jsou ale i další technické parametry – odstup signálu a šumu je 106 dB (RCA / MM), respektive stále dobrých 86 dB (XLR / MC).

PE-505 jsme poslouchali v hlavní sestavě a to s gramofonem VPI Scout, raménkem Jelco SA-250 a přenoskou HANA ML. Porovnávali jsem s Grandinote Celio na Norma Revo SC-2 LN / Revo PA 160 MR a Xavian Quarta Evoluzione při použití kabelů Nordos Heimdall 2 a filtru GMG Power Harmonic Hammer 3000P.

Po správném nastavení parametrů dosedl na gramofon krásně nahraný vinyl „Last Dance“ (2014 | ECM | ECM 2399) od Keitha Jarreta a Charlie Hadena – ve skladbě „My Old Flame“ bylo cítit, že Teac hraje bez efektů (zprvu se možná zdá, že i trochu bez zaujetí, ale do toho klidu se lze dobře vposlouchat), byť možná s lehounce vyčnívajícím hlubokotónovým pásmem. Zrovna pro obdobné žánry to ale vůbec není nepříjemné, kontrabas má pěkné tělo a hezký tón, v němž je korektní mix autentické vřelosti a „dřevitosti“ s onou lehoulince nadsazenou velikostí a váhou basu. Je to nicméně už bas přirozeně kulatý, dobře definovaný a bezproblémově artikulovaný.

Střední rozsah pak zní velmi civilně – opět to zprvu může působit lehce „nezaujatě“, ale brzy si srovnáte, že to prostě čistý a nepřibarvený zvuk. Hlas LP v její „Muddy Waters“ („Lost on You“ | 2017 | Vagrant | 538284881) neměl takovou tu „analogovou“ sytost, zato měl v sobě klidnou, lehce rozvážnější samozřejmost. Čistota je velmi dobrá, detail není exponovaný, ale plynoucí bez popohánění, je to zvuk ale snadno čitelný, odpovídající vyšší hi-fi lize. Ukazuje také velkou měrou na nahrávku samotnou, u níž by možná mohl přidat trochu „umělé“ sytosti a znělosti, ale to by už znamenalo ústup od věrnosti signálu, na kterou Teac zjevně vsadil.

Také „tikání“ činelů v Eickově „Joni“ („Skala“ | 2011 | ECM | ECM 2187) působí poněkud usedleji, je to takový klidný přednes, ovšem v naprosto uměřeném objemu, s adekvátním zastoupením energie a dokonce i s dobrým rozlišením, takže vnímáte plochu činelu, jeho texturu, doznění každého tónu bez pocitu useknutí a vůbec všechno dává dobrý smysl, jakkoliv je to zabaleno do takového hladšího balení.

Je pravda, že průbojnější asi mohl být také zvuk velkého bubnu v „Lion in Winter od Bee Gees („Trafalgar“ | 1971 | MFSL | MFSL 1-263). Mohutný nástroj má sice tělo, má jasně patrné napětí blány, má citelný důraz a přesto to není takový ten zvuk, který by poskočil až ve vašem hrudníku, nemá takovou tu důraznost, která proniká podlahou až skrze vaše chodidla. Bůhví, čím ten efekt je způsoben, protože „formálně“ je Teac už opravdu výtečný – má kontrolu, má pevnost, nabízí čitelnost a přesnost v opravdu solidní míře, všechno je jak má být, jen trocha intenzity navíc chybí.

Velmi dobře ale funguje nevtíravost a střídmost zvukového podání u nahrávek, jako je „Modul 60“ z desky „Awase“ uskupení Nik Bärtsch’s Ronin (2018 | ECM | ECM 2603) – doceníte velmi důstojnou transparentnost, absenci zdůraznění, respektive jen nevelké upřednostnění hlubokých tónů, které ale zvuk dobře formují a přitom nepřekáží celkové čitelnosti. Je to zvuk neintenzivní, přesto podaný jako na dlani. Jednotlivé zvuky jsou dobře oddělené a přestože zůstávají až lehce nenápadně integrované do hudebního celku, jsou dobře identifikovatelné i jako jednotlivosti v dospělém stylu.

Že má Teac dobře navrženou konstrukci a signál udržuje co nejčistší to jde, to prokázal na Caveově „There is a Kingdom“ („Boatman’s Call“ | 2011 | Mute | LPSEEDS10), kde prostor scény byl pěkně široký, pevný a přehledný téměř na úrovni Grandinote. Je slyšet, že přístroj má kontrolu, hraje čistě, přesně – lokalizace nástrojů je výtečná, je to plastické, konkrétní a přitom netechnicky fluidní.

Je ovšem pravda, že tam, kde trocha pompy hudbě sluší – třeba u „Child in Time“ od Deep Purple („In Rock“ | 2016 | Harvest | 0825646035083), tam PE-505 může působit trochu sušeji, trochu mírněji, než by rocková hudba zasloužila. Je to stále pěkně čistý a pěkně přehledný zvuk, ale chybí mu trocha dravosti a rozmáchlosti, aby byl okamžitě strhující. Přitom je složité hledat konkrétní výtku, naopak je tu dobrý bas, dobře kontrolovaný a ohraničený, je tu dobře srozumitelné vokální pásmo a nechybí ani jasné kytary nebo cinkání činelu. Ovšem je to zvuk linoucí se s lehkostí a nenápadností, zvuk, který vás úplně nezahltí.

Teac má u svých „polovičních“ komponentů již vybudovanou pěknou tradici a jsou to zařízení – minimálně v nejvyšší řadě – ne úplně levná (ovšem ani nesmyslně drahá), zato poctivě postavená. Nejnovější phono PE-505 není výjimkou – doslova oslní bohatou výbavou a jen těžko díky tomu bude v této sféře vyššího hi-fi hledat nějakou konkurenci. I poctivá vnitřní konstrukce pak zaručuje zvuk čistý, přesný, dobře čitelný, prostě po všech stránkách správný a opravdu dobrý, byť prostý efektů (nepočítejme s lehkým akcentem basu, který prostě není od věci), prostý zaměření na „vinylovou krásu“. Může se tak zdát sušším nebo příliš civilním, ale určitě tomu ladění dokážete přivyknout a jeho schopnosti vykvetou ponejvíc u klasické hudby, jazzu, vokálů a všude tam, kde je třeba střídmé autentičnosti. Je to skvělé phono, byť ne pro každé uši. Pokud ale hledáte cestu spíše „do reality“ než do „vinylových snů“, Teac PE-505 dláždí velmi komfortní cestu právě tím směrem.

Kč 42 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ spektakulární univerzálnost

+ symetrická konektivita pomáhá udržet šum prakticky neslyšitelný

+ možnost volby formy ekvalizace

+ bytelné provedení

+ zábavné zvukové ladění

ZÁPORY

- v některých momentech chybí špetka jiskry

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: CPT Praha | www.cptpraha.cz 

fSdílet

Tweet