Švýcarskou Nagru asi není třeba představovat, přesto neuškodí drobné připomenutí, že právě tato značka patří mezi pionýry zvukových zařízení, čerpajících svou elektrickou energii nikoliv přímo ze zásuvky, ale z bateriových článků. Již před mnoha a mnoha lety se švýcarští inženýři rozhodli, že právě to pomáhá velkou měrou zvýšit kvalitu výsledného zvukového signálu, hlavně pak díky stabilnějšímu a takzvaně čistšímu proudu. Z takřečených „velkých“ high-endových značek se tomuto systému „pohonu“ na nejvyšší úrovni věnují systematicky právě jen Švýcaři.
Dostal jsem toto phono domů na týdenní hraní kvůli indispozici původního autora a pro porovnání se svým současným AQVOX 2Ci od téhož dovozce. Celkem levné phono na proudové bázi hraje přes celkovou jednoduchost, famózně, takže laťka byla nastavena dostatečně vysoko, zvlášť s přihlédnutím k mírně vyšší pořizovací ceně Nagry.
Nagra Bipolar Phono Stage doplňuje ve struktuře firemních výrobků většího a dražšího příbuzného VPS, s nímž sdílí mnohá obvodová řešení, ale na rozdíl od něj místo vakuových elektronek používá bipolární tranzistory. Celé obvodové řešení je uzavřeno ve velmi rozměrově skromné schránce z leštěného hliníku, podle které je velice jednoduché zařadit tento výrobek ke jménu Nagra. Technicistní, hranatý a nepohledný design, který tak miluje většina audiofilů, schéma obvodů načrtnuté na horním krytu, to vše prozrazuje typický firemní rukopis. Spodní strana je celá pokryta gumovým „podstavcem“ se stylově vyřezaným jménem výrobce, majícím za úkol udržet lehoučké a maličké BPS tam, kam ho položíte. Jakýkoliv silnější a tím pádem těžší drát ale veškerou dobrou vůli hned po připojení změní v hledání tohoto drobečka kdesi za rackem. Když to neřeknete dealerovi, mě osobně se to stalo hned 2x a to jsem si pozor dával a mou kabeláž by pravověrný český hifista určitě označil za tkaničky do bot. Ostatně velikost Nagry a s ní spojené problém nejlépe pochopíte z doprovodných obrázků, kde je zobrazena téměř ve velikosti 1:1.
Jediné, co budete při ovládání tohoto phono předzesilovače používat, je páčka na přední straně, mající vlastně jen dvě užitečné polohy On a Off. Třetí poloha Test pak jen ověřuje, zda je baterie usazena správnými póly na správné konektory. Čtyři zlacené cinche zabírají celou zadní stranu přístroje, vedle nich se tísní ještě napájecí konektor. Jak to, když phono pracuje výhradně na baterie, říkáte si? Je to jednoduché – aby přístroj „nevychladl“ a jeho obvody byly stále ve stavu nejvyšší připravenosti, je možné dokoupit externí napájecí zdroj, který zaměstnává obvody BPS falešným signálem v době, kdy nepřehráváte žádné LP. V okamžiku, kdy vstupními konektory začne proudit hudební signál, se externí napájení samočinně odpojí a celé zařízení naběhne na režim provozu z baterie.
Jak bylo právě řečeno, svou životní sílu čerpá Nagra BPS z baterie, konkrétně z 9V monočlánku, umístěného pod nenápadným krytem v přední části celého přístroje. Nagra tvrdí, že na naprosto běžnou baterii dokáže jejich malé phono odehrát i více než 100h, respektive dokáže zůstat více než 100 hodin v provozu, což se sice jeví jako poměrně hodně, ale když ojedete na týden na dovolenou a jaksi pozapomenete přístroj vypnout, baterie snadno doslouží. Sám jsem byl zvědavý i na to, zdali by bylo možné jakkoliv ovlivnit výměnou baterie i zvukovou kvalitu, ale po odzkoušení asi pěti různých druhů, od nejlevnějšího výrobku s nápisem „Makro“ až po poctivou „duracelku“ jsem žádný rozdíl neslyšel. Druhý den zkoušení jsem ale dostal na jednom americkém fóru tip na baterie Cyclone, které se sice prý mizerně shánějí, ale dokážou dát dokonale stabilní napětí a dostatečnou zásobu energie. Objednal jsem tedy po půldenním hledání „toho správného“ e-shopu celkem osm monočlánků, které se dají snadno spojit a vytvoří tak velmi slušný energetický blok. Nevím, zda to byla psychoakustika, když se mi zazdálo, že se svazkem baterií o rozměru standardní cihly je zvuk tím pravým, nebo v tom byl i kus pravdy, ale každopádně veškeré své poznatky jsem se rozhodl získávat v této kombinaci. Jednak se nezdálo, že by díky kapacitě baterií i při častém hraní mohla dojít energie dřív než příští Vánoce a jednak se půl kilogramovým svazkem dá titěrný přístroj dobře zatížit.
Nagra BPS zvládá již v základu obsloužit přenosky typu MM i MC, přičemž zisk pro MM přenosky je v originální konfiguraci 51dB a pro MC modely pak 62dB, což by mělo bez problémů stačit pro všechny současné, minulé i budoucí přenosky, snad kromě těch s úplně nejtiššími výstupy, kterých je ale jako šafránu. Výběr mezi oběma typy přenosek se děje pomocí přepínače uvnitř přístroje, takže je asi lépe nechat tuto činnost na prodejci, i když se nezdá, že by se jednalo o něco složitého. Další dva přepínače pak uživateli umožňují výběr mezi symetrickým nebo nesymetrickým operačním módem. Z továrny přichází phono nastavené na nesymetrickou variantu a v manuálu výrobce důsledně doporučuje toto neměnit, pokud opravdu dobře nevíte, co děláte. Sympatické je, že v balení najdete také sadu pěti modulů, kterými můžete změnit zátěž z továrně nastavených 47k ohm / 150 pF (pro MM přenosky). Vybrat pomocí přepínače můžete také kapacitní nebo odporovou zátěž podle typu své přenosky, pro odporovou zátěž je k dispozici volba 100, 200, 300, 500 nebo 1000 ohmů.
Když se vám tedy podaří phono předzesilovač nastavit ideálně ke svému systému, není nic snazšího, než roztočit vinylový kotouč a spustit raménko s přenoskou. Mýma rukama prošlo za posledních deset let nějakých deset phono přístrojů, počínaje levnými malými boxy Pro-Ject, přes phono Pass Labs, až po zapůjčené modely od Boulder, EAR, PS Audio či poslední zakoupené phono AQVOX. Nagru i AQVOX jsem měl možnost porovnat ve třech poměrně odlišných systémech, přičemž jeden z nich byl na úrovni entry-level, od A do Z složený z komponentů NAD (a reprosoustav Xavian) a další dva už by se pak daly považovat za rozumně drahý high-end. Já osobně poslouchám přes Linn Sondek LP12 z druhé (no, vlastně spíš čtvrté) ruky, zmiňované phono AQVOX 2Ci, monobloky Pass Labs XA60.5 a (také secondhandové) reprosoustavy Quad ESL 989 z klasické starší série elektrostatů.
Nejdůležitějším bodem pro mne je při poslechu vždy a pouze vzbuzovaná radost, až na dalších místech potom realističnost a čistota, ovšem ideální výsledek je samozřejmě koktejl s vrchovatou měrou všeho zmíněného. Nejen oproti některým elektronkovým předzesilovačům, které jsem měl možnost vyzkoušet, ale překvapivě i oproti dražšímu Passu či AQVOXU hraje mnohem pevněji, přesněji. Tento rozdíl byl u porovnání romantických elektronek s chladnými tranzistory celkem očekávaný, ale u ostatních přeci jen maličko překvapil. Zvláště u originálních masterů starších nahrávek občas vyvstává problém s až nepříjemnou zrnitostí, vynikne určitá ostrost a tvrdost kytar či zpěvu. Naopak u jemnějších nahrávek ale obzvláště pásmo výšek vystoupí a vyčistí se, okouzlí vás i dynamika basů a celkově se hudební prožitek zlepší. Znát to je na nahrávkách Patricie Barber, znát to je na Peteru Gabrielovi, ale skvěle znát je to i na orchestrálních nahrávkách – Mozart, Brahms nebo třeba Bach, nad vším jako kdyby někdo rozsvítil či podal posluchači naslouchátko. Občas se zdá, že u některých nahrávek typu Johnnyho Cashe s akustickou kytarou nebo třeba u klavírních či houslových koncertů, občas ale i u některých nahrávek rockových, BPS tak trochu obětuje některé malé detaily či plnost ve zvuku na oltář udržení své obdivuhodné dynamiky, rytmiky a přesnosti. Není to chyba, je to prostě charakter – Nagra Bipolar Phono Stage dopřává zvuku kouzlo lehkosti, křehkosti a života. Hudba vás neobalí a nezalije jako med, naopak nabudí a osvěží jako ledová tříšť.
V nejobyčejnějším z testovacích systémů – kompletu NAD – Nagra překročila balancování na hraně mezi rozzářenou, pevnou, otevřenou a čistou pohodou a až přílišnou ostrostí. U mého i druhého testovacího systému, ale svůj tanec na ostří vyhrála a udržela se v hranicích skvělého výkonu. Tyto experimenty ale ukázaly, že je důležité phono si důkladně vyzkoušet. Vyhrát si lze také s různými přenoskami, každá z nich přidá závaží na jinou stranu bezpečně, ale přeci jen poměrně dost značně balancujíc projevu. Sám za sebe mohu Nagru BPS doporučit těm, kteří cítí v projevu svého hi-fi systému snad až příliš jemnosti a analogovosti. BPS dokáže přidat trochu vzrušení a divokosti do této typicky klidné sféry. Lhostejno jaký druh hudby posloucháte, Nagra poslouží stejně dobře, lhostejnou jaký gramofon používáte, Nagra ho určitě nepokazí.
Kdesi jsem četl, že phono předzesilovač má stát zhruba 1/4 ceny samotného gramofonu, ale u Nagry to zase až tak neplatí. Skvělou službu odvede a tím pravým partnerem bude jakémukoliv gramofonu od nějakých 40ti nebo 50ti tisíc dál až do nekonečna. Což dle mého slouží jako to nejlepší doporučení, stejně jako bezchybná kvalita výroby i svolnost k experimentům v nastavení. Jinými slovy – je to jeden z nejzábavnějších komponentů, které si v oblasti analogu můžete pořídit, a který by každému správnému gramofonistovi měl přistát na předních příčkách seznamu „Poslechni si!“
Cena: Kč 59.990,-
