Mobile Fidelity netřeba představovat, povolanější partičku lidí byste v oboru produkce zvukově výjimečných nosičů (dnes už nejen vinylů) jen stěží hledali. Nedávno se pak značka MoFi objevila také u gramofonů, přenosek a v neposlední řadě též na přenoskových předzesilovačích a netřeba zdůrazňovat, že vše je projektováno jako jeden sladěný řetězec. Nabídka phono předků pak zahrnuje dva modely, z nichž ten dražší se liší hlavně přítomností sluchátkového výstupu.

I proto jsme měli tu čest s levnějším z obou modelů, nazvaným jednoduše StudioPhono. Přístroj samotný má velmi účelný design s křivkami a barvami (či snad spíše absencí barev), které evokují profi přístroje z doby 30 - 40 let nazad.

Krabička je malá, lehoučká a nenápadná, její nenápadné tělo oživuje dvojice čtvercových tlačítek a teplou žlutí žhnoucí stavová dioda, trochu elegance přidává lesklá zadní třetina s firemním logem. Všechno důležité se odehrává na zadní stěně bytelného přístroje.

Právě tam najdete tříkolíkový vstup externího napájecího zdroje, jehož oddělení pomáhá jednak udržet u StudioPhono velmi kompaktní rozměry, ale hlavně "zářící" napájení není nikde poblíž velmi citlivých signálových obvodů.

Krom napájení je pak konektivita přímá jako žebřík - jeden pár cinchů vstupních, jeden pár výstupních, mezi nimi klasický zemnící kolík.

Již zmíněná tlačítka v přední části přístroje aktivují subsonický filtr (to vpravo), případně přepínají standardní stereofonní režim na mono, což by prý mělo pomoci při přehrávání starých monofonních vinylů, nebo i moderních reedic (jako je třeba "The Beatles in Mono" a podobné).

Obvodové řešení pomáhal dolaďovat Tim De Paravicini, geniální (polo)šílenec, který mimo jiné stojí za systémem Mobile Fidelity Gain2 Ultra Analog, kterým se produkují mastery pro vinyly MoFi.

Ačkoliv StudioPhono v základu můžete prostě zapojit a hrát, máte-li některý ze strojů MoFi Electronics, pokud byste zatoužili po jiné přenosce, lze za pomoci přepínačů na spodní straně snadno nastavit širokou kombinaci parametrů.

Konkrétně můžete využít čtyři stupně zisku (40 - 46 - 60 - 66 dB), což umožní připojení drtivé většiny MM a MC přenosek a zvolit můžete i zátěž - 47 kOhm pro MM a 75 / 100 / 500 / 1 000 / 10 000 / 47 000 ohm pro MC přenosky. Vstupní kapacita je 100 pF. Výrobce se pak pyšní celkovým harmonickým zkreslením 0,12% u MC přenosek a 0,01% u MM přenosek. Žádné další parametry ale naopak MoFi Electronics neudává.

MoFi StudioPhono jsme poslouchali primárně s firemním gramofonem UltraDeck s přenoskou MasterTracker, ale také s redakčním VPI Scout s raménkem Jelco SA-250 a přenoskou Hana EH. Porovnávali jsme s Grandinote Celio, Cambridge Duo nebo Pro-Ject Phono Box. Poslouchalo se přes Norma Revo IPA-140 s Harbeth Monitor 30, Cambridge CXA80 a Fischer&Fischer SN-70 či Naim Nait XS / Naim FlatCap XS / Naim NAP 250. O použité kabeláži, filtrech a dalším příslušenství víc v pravém sloupci -->.

Na svou cenovku nabízí StudioPhono vlastně až neuvěřitelně pevnou a konkrétní artikulaci basové linky v titulní skladbě Eickovy desky "Skala" (2011 | ECM | 276 3107). Tak jako čistě a konkrétně hraje gramofon samotný, tak to dále jen podtrhuje právě StudioPhono a oba tvoří dohromady výjimečně funkční soustavu. Basové tóny mají velmi solidní hloubku i robustnost, pěkné kontury a celkovou jistotu, kterou jsme doposud ve světě čtyřmístných cenovek neslyšeli. Hluboké tóny mají už takovou tu příjemnou plnost a vřelost, je to syté, byť možná o kousek klidnější. Na danou cenu je to ale strhující úroveň.

Taktéž hlas Cassandry Wilson v "Run the voodoo down" ("Traveling Miles" | 1999 | Blue Note | 7243 8 54123 1 8) byl vlastně velmi informativní, čistý a jasný. Potěšilo nás zejména to, jak civilně a přirozeně StudioPhono hraje, je to parádně konkrétní přednes, pěkně transparentní a phono rozkrývá i jemné detaily. Všechno je uvolněné, nepřepjaté, vlastně až neuvěřitelně "normální" na phono kategorie "za pár tisíc". Nejsou tu stopy žádného přibarvení, žádného zdůraznění a žádné umělé "hezkosti". Tohle je čisté, přirozené a na danou cenu velmi realisticky hrající phono.

Úplně stejně - tedy že prostě jen s minimem vlastního podílu zesílí signál přenosky - se pak chová StudioPhono i na nejvyšších kmitočtech. Cinkot perkusí v Harrisonově "Got my mind set on you" ("Cloud Nine" | 1987 | Dark Horse Records | 9 W1 25643) má často tendenci trochu zapadnout do pozadí, nebo naopak být až trochu moc vtíravý. Předzesilovač MoFi Electronics pak hraje "normálně" - zvuk činelů není nacinkaný a uměle jásavý, phono vám ani nezdůrazní jejich tak trochu plechový charakter, prostě vám v klidu načrtne nahrávku včetně jejích zvukových nectností, ale přesto netahají za uši - tak nějak má vypadat přesná reprodukce.

V úderech velkého bubnu v úvodu "Lion in Winter" od Bee Gees ("Trafalgar" | 1971 | MFSL | MFSL 1-263) bylo jasně cítit, jak si malá krabička vede sebejistě a hudba měla jasnou kontrolu i dynamiku. Velký buben byl prostě velký, mocný, pevný a úderný a ačkoliv oproti opravdu high-endovým strojům je to jaksi celé trošku víc v klidu, ta svižnost a razance, kterou umí StudioPhono udržet pocitově jistě pod kontrolou, to je něco, co rozhodně za normálních okolností za 10 000,- nekoupíte.

Velmi čistý, nezabarvený (až se chce říct neutrální) zvuk StudioPhono pak nabízí také přístup k jemnějším detailům, než byste čekali. V Caveově "People Ain´t No Good" ("Live from KCRW" | 2013 | Kobalt | BS006V) to bylo jasně znát - čisté, nešumící pozadí, až neanalogová čistota a třeba i jemné zašustění dechu na mikrofonu je slyšet tak dobře a konkrétně, že se tomu nechce za dané peníze ani věřit.

Pokud je pak nahrávka dobrá (jako třeba verze Zappovy "Heavy Duty Judy" od Pierrejeana Gauchera ("Zappe Zappa" | 1997 | Zappo Records | ZR001)), pak si užijete i pevně a konkrétně zaostřené podání prostoru hudební scény. StudioPhono nemá tendenci nějak nadýchávat, zvětšovat či prostě něco přidávat. Scéna byla tak nějak až prozaicky čistě a přehledně podaná, se zřetelnou a konkrétní lokalizací nástrojů a pocitem jasně definované šířky a hloubky. StudioPhono přináší takovou míru "normálnosti", která by podle všech zkušeností neměla být tak úplně dostupná za podobné peníze.

Nejlepší na tom všem je, že StudioPhono funguje i na obyčejných nahrávkách typu popového hitu "You Win Again" od Bee Gees ("E.S.P." | 1987 | Warner Bros | 925-541-1). Jistě, ukáže vám jisté limity takové nahrávky, ale ne vulgárně. Naopak díky technicky zvládnuté reprodukci s výtečnou organizací funguje rytmika nahrávky, není to nijak zbytečně vypjatá nebo naopak uměle hřejivě zakulacená reprodukce, dostanete jednoduše naservírováno to, co přenoska zachytí.

MoFi Electronics udělali se svou řadou gramofonů, ramének, přenosek a doprovodné elektroniky velkou díru do světa ještě zaplatitelných řešení. Krom toho, že design je opravdu účelný a to až tak, že se mu možná design říkat nedá, nemá StudioPhono žádnou slabinu. Kompaktní rozměry, snadné ovládání a nekomplikovanost jednoho vstupu a jednoho výstupu znamenají příjemné soužití, pokud nejste fanatik co ke každé desce přehazuje přenosku, pak ani nastavování provozních parametrů není komplikované. Co je ale nejparádnější, to je přímočará čistota, přesnost, dynamická živost a díky tichému pozadí vlastně i pěkná detailnost, s níž StudioPhono funguje. A to tak, že to svět čtyřmístných cenovek patrně doposud neviděl (respektive neslyšel). Tohle je phono, které úžasně doplňuje geniální poměr cena / výkon u gramofonů MoFi Electronics, ale zároveň funguje za dané peníze téměř zázračně i samo o sobě...

Kč 7 790,-

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - VNITŘNOSTI

--- --- --- --- ---

KLADY

+ patrně nejlepší phono v dostupné kategorii

+ možnosti doladit parametry

+ zvukově vlastně naprosto čisté, přirozené, "rovné",...

ZÁPORY

- není to právě pohledný přístroj

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: Tykon | www.tykon.cz 

fSdílet

Tweet