Když Bill Low poprvé použil jméno AudioQuest v roce 1980, bylo to jen logické vyústění „garážové" tvorby, které se věnoval již za studií od roku 1972. Tak jako velká část firem, která si získala svůj věhlas před poslední dekádou 20. století, i AudioQuest vznikl prostě a jednoduše z vášně a radosti jednoho člověka. I když se výroba a výzkum kabelů nestaly osobním posláním Billa Lowa ihned (vlastně se na kabely vrhl jako na doplněk, protože hlavně pro spolužáky stavěl zesilovače), uchvátily ho ihned poté, co zjistil, že vliv na jejich zvuk má i tak nenápadná věc, jakou je zakroucení vodičů.
Po 34 letech, co je značka AudioQuest na světě, se mnohé v oboru změnilo. Zvláště v posledních letech už nepanuje názor, že stačí „prostě nějaký kabel s velkým průřezem", stejně tak už pominula i vlna kabelové hysterie, kdy náhlé zpopularizování reálného vlivu kabelů vedlo k boomu nových výrobků, exotických geometrií a nutně také magického šarlatánství. Zajímavé je sledovat hlavně to, které tradiční firmy přežily tuto kabelovou revoluci (hlavně tedy obchodní revoluci) – kromě jiných patří k nejstabilnějším a nejpoklidněji kupředu jdoucím právě kalifornský AudioQuest.
Výrobní katalog čítá aktuálně desítky modelů různých typů, od klasických analogových kabelů, přes digitální až po video a USB kabely. Dnes představovaný model Castle Rock je reprezentantem série Flat Rock, druhé nejvyšší a nahrazuje dlouho vyráběný a enormně populární Gibraltar. Jak je u AudioQuest zvykem, kabel na pohled vypadá skutečně pěkně... I na dotek je zpracování velmi solidní, prostě máte pocit, že si tu někdo dal záležet na dobrém dojmu. Pokud byste si snad říkali, že kryt kolem místa, kde se kabel rozděluje na větve, je pouze z plastu, tak ten jednak působí hodnotně, jednak v AudioQuest tvrdí, že minimální množství použitého kovu méně narušuje magnetické pole kolem kabelu a tedy i průběh signálu.
Reproduktorový kabel Castle Rock přichází v bi-wiringové konfiguraci, tedy konec určený reprosoustavám se „rozpadá" na sekci basovou a výškovou s trochu odlišnou konstrukcí. Můžete si vybrat, zda konektory budou vybaveny lopatkami či banánky, či jejich libovolnou kombinací, má-li to pro vás smysl. Konektory pochází z nejvyšší firemní série Wel (dle iniciál zakladatele Williama E. Lowa) a je to na nich vidět. Základním materiálem je měď s vysokou čistotou, na níž je velice tenká stříbrná vrstvička. Konektory jsou robustní, ale nikoliv gigantické, takže se dobře vejdou i do reproterminálů s menšími roztečemi.
To důležité se ale skrývá uvnitř kabelu, který díky svému atypicky zploštělému profilu nemálo připomíná některého z prérijních hadů. Základem jsou pochopitelně vodiče – jde o solid-core vodiče z mědi, kterou AudioQuest blíže nespecifikuje, ale nezývá jí „Perfect-Surface Copper+" a jeden kanál nabízí celkový průřez 12 AWG / 3,31 mm2. Hlavním rysem, ostatně jak už název napovídá, je minimální nečistota povrchu a tedy menší ztráty. Zajímavá je také volba izolace – jde o poměrně obvyklý polyetylen, ale obohacený o uhlíková vlákna. Tento materiál prý téměř dokonale pohltí nežádoucí radiové frekvence a do zesilovače tak dorazí zcela „černý" signál. To se týká záporných vodičů; u kladných je použit opět polyetylen, tentokrát ale pěnový a obohacený ne o uhlík, ale o dusík. To je kombinace velmi blízká teoreticky ideálnímu dielektriku.
Firma AudioQuest je navíc známá svým řešením DBS (Dielectric-Bias System). To je ona malá krabička, připojená ke kabelu. Zařízení DBS vlastně permanentně posílá do dielektrika významené elektrostatické pole, které polarizuje molekuly. To opět pomáhá odstranit ruch a šum ze signálu, takže ten je opět „černější", tedy jinými slovy dynamičtější.
V průřezu kabelu uvidíte poměrně výrazné kroucení, čtyři vodiče Castle Rock díky tomu nabízí lepší dynamický kontrast, než u vodičů vedených paralelně. Vodiče navíc mají rozdílné průřezy – jejich kombinace má zabránit vzniku specifického zkreslení, odvozeného z průřezu jednoho konkrétního vodiče. Samozřejmě i nyní vzniká charakteristické zkreslení, každý průměr ale generuje „své" zkreslení a jedno každé je tak pouze čtvrtinové oproti kabelu se stejnými průřezy vodičů.
Bi-wiringová konfigurace je řešena tak, aby se na straně u reprosoustav kabel choval jako pravý bi-wiringový drát. Řešením je magnetická nezávislost jednotlivých vodičů. Výrobce hovoří o tom, že dva vodiče mají „lehký, ale detailní zvuk" a jsou určeny pro výšky, dva pak mají „energický, byť ne tak prokreslený" zvuk a dodají tak drajv basovým frekvencím. Zdá se, že Castle Rock k tomuto rozdělení postačí pouze průměr vodiče (materiál je totiž stejný, stejně jako kroucení).
Kabel AudioQuest Castle Rock jsme poslouchali společně se signálovým AudioQuest Columbia RCA na elektronice Naim Nait XS / Naim CD5si, ASUS Xonar Essence One MUSES, Pro-Ject Elemental / Pro-Ject Phono Box a také na Perreaux Eloquence 250i a Marantz NA-11S1. Poslouchali jsme přes Harbeth Monitor 30 a Xavian Bonbonus, Kabely k porovnání dodaly značky Eagle Cable (Condor Blue), ProAc (Response Black Signature), QUAD (QA-900), Naim (NAC-A5), KrautWire (Guru S) a TelluriumQ (Black DIN).
AudioQuest Castle Rock už rozhodně nepatří mezi levné kabely, asi tak nepřekvapí, že fungoval dobře ve všech našich sestavách. Obzvláště dobře hodnotíme dynamiku a důraz, který do reprodukce tento kabel vnáší. Pravdou je, že ve Verdiho „Requiem No. 2: Dies Irae" z výběrového disku Bowers&Wilkins a Londýnského symfonického orchestru cítíte hlavně celkový tah na branku a dynamiku celku, zatímco vnitřní dynamika jednotlivých nástrojů není tak výrazně rozpoznatelná, zato je ale zvuk velmi konkrétní a důrazný. Castle Rock je velmi důsledný a rozhodně nebudete u velkého orchestru postrádat drama a energii.
Dojem velikosti a sytosti provází obecně ale jakoukoliv hudbu, nejen orchestry. Třeba Hobgoodova „First Song", kde hraje ve společnosti Charlieho Hadena a Kurta Elinga, je plná barev, sytých a výrazných. Kabel možná lehoučce inklinuje k výraznějšímu přednesu, na druhou stranu tak výborně vyniká atmosféra nahrávky, skoro cítíte to klubové pološero, intimitu a blízkost kultivovaného piana a kontrabasu. Z každého tónu čiší jemnost a něha, nástroje mají pocitově nejen větší objem, ale také měřítko.
AudioQuest Castle Rock nepatří k hyper-detailním, vnímáte mnohem snáze hudební celek, než jeho jednotlivé součásti, přesto nebudete o informace nikterak ochuzeni. Musíte se jen uvolnit a trochu je hledat, soustředit se na ně a ony vyplují na povrch. Třeba nástroj Janose Starkera v Bachově „Suitě pro sólové cello #1, BWV 1007" je tak slušně podaný, budete se ale muset trochu snažit, abyste v plynoucím, bohatém zvuku objevili droboučké rezonance či hloubku prokreslení strun. Subtilní interakce a odrazy prostoru se trochu ztrácí pod základní hudební linkou, ale jsou tam. Cello působí měkčeji, lehoučce vřeleji, to ale rozhodně není neobvyklé u velkých měděných kabelů a není to natolik výrazné, aby to čemukoliv vadilo.
Veliký zvuk je znatelný obzvláště ve spodním pásmu – „No Sanctuary" z alba „Roadhouses & Automobiles" Chrise Jonese má výrazné basové oktávy na jakémkoliv systému, AudioQuest Castle Rock jim ale umí dodat skutečně působivý důraz a sílu. Dobře také balancuje mezi lehce uvolněným, zato ale bohatým přednese a přísnou, ale zato méně objemnou kontrolou. Basa tak působí dostatečně konkrétně a má dobrou definici, nechrlí ale onu soustředěnou energii jako pneumatické kladivo, jde spíše o velký příval uvolněnější síly. I přes svou výraznost ale bas zůstává velmi dobře integrovanou součástí hudebního celku.
Na opačném konci frekvenčního spektra najdeme výrazně subtilnější přednes, respektive znatelně méně výrazný v porovnání s basy. Ale i tak je třeba vibrafon v „Ralph´s New Blues" z desky „Concorde" od Modern Jazz Quartet vcelku znělý a rozhodně zřetelný, jakmile na něj zaměříte pozornost, zjistíte i to, že jeho tóny se drží ve vzduchu poměrně dlouho a jistě. Kovový nástroj umí hezky zacinkat, ale rozhodně je to velmi kultivované a poklidné – samy o sobě jsou výšky vlastně vzorně „normální", pouze v kombinaci s výrazným základem je jich méně. Jde ale o dobrou prevenci „bum-cink" charakteru. V nejvyšších tónech se také skrývá dostatek informací.
Střední pásmo se co do objemu blíží spíše basům, tedy je výrazné, ale určitě ho nejde nazvat nijak přebujelým. Hlas Diany Krall v „East of the Sun, West of the Moon" je krásně vykreslený, díky dostatku detailů je snadné na něj zaměřit pozornost a pak jej nezastíní ani jinak výrazný kontrabas. Střední pásmo je také pěkně otevřené, ale nečekejte éterickou lehkost a vzdušnost – AudioQuest inklinuje spíše k velmi spojitému, hutnějšímu přednesu. Zvuk není těžký a pomalý, jednoduše je ho dost a umí vás pěkně obejmout.
Jak už bylo řečeno, Castle Rock nepatří k těm kabelům, které by zvuk „zaostřily" na jednotlivosti, ale pěkně uvolněně prezentuje celek. To je znát i u podání prostoru – třeba u Stingova „Englishman in New York" z výběru „Die perfekte Räumlichkeit". Uvolněnost a velikost je vlastní nejen nástrojům, ale i samotné zvukové scéně – v porovnání s ostatními kabely se totiž rozrostla jak poměrně dost do hloubky, tak se také „vylévá" doleva i doprava za těla reprosoustav. Lokalizace nástrojů je dobrá a vše působí přirozeně, v kontextu cenové třídy je to pak ok. Možná právě zde je chvíle, kdy byste ocenili o trochu prezentnější, chladnější a přesnější přístup, na druhou stranu s krystalickou čistotou by (tak jako u mnoha podobně laděných kabelů) odešla i část muzikálního kouzla.
Kabel AudioQuest Castle Rock rozhodně není levný kousek. Je velmi slušně zpracovaný, vypadá elegantně a přes veškerou jeho robustnost s ním není problém manipulovat, což u drátů takového průřezu nebývá nutně samozřejmostí. Určitě se nebudete cítit zklamaní svou investicí, protože svým zjevem nadělá Castle Rock dostatečnou parádu. Zvukově pak není tento AudioQuest striktně transparentní a zaměřený na „vyškrábnutí" těch nejposlednějších detailů. Ale to není výtka či nedostatek, protože otevřenost, čistota a informace se v podání Castle Rock nijak neztrácí. Zvuku ale v prvé řadě dominuje velikost a energie, pocit síly a hutnosti. V našich sestavách by snad mohlo být v přednesu ještě o něco větší množství výšek, aby hudbu pocitově odlehčily, ale pokud máte o ždibec světleji hrající reprosoustavy či elektroniku, bude přednes rázem vyrovnaný. Navíc se zdálo, že pokud využijete kombinace AudioQuest – AudioQuest, vše je jaksi ještě příjemnější a ještě lépe poslouchá. Každopádně tedy pokud máte rádi sytý, ne prvoplánově ultra-detailní přednes (takových komponentů v poslední době přibývá), AudioQuest rozhodně není nezajímavý. Pokud máte spoustu peněz (ale ještě ne neomezeně) na reproduktorové kabely, Castle Rock svým tvůrcům ostudu rozhodně nedělá. Ba naopak vás dost pravděpodobně svým snadno posouchatelným, naprosto bezkonfliktním a bohatým zvukem potěší.
Kč 41 999,- - 2x 2,5 m
Kč 33 599,- - 2x 1,5 m
Kč 75 599,- - 2x 6 m
--- --- --- --- ---
KLADY
+ prvotřídní podání basových frekvencí
+ celkově pěkné zpracování
+ příjemné náznaky synergie v kombinaci s AQ Columbia
+ bohatý zvuk
ZÁPORY
- výšek v našich systémech mohlo být o trochu víc
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: AQ | www.aq.cz
