Polská značka Unitra se soustřeďuje nejen na „revival“ starých časů, ale retro pláštík používá spíše jako lákadlo a inspiraci. Portfolio gramofonů, zesilovačů a reprosoustav (plus CD přehrávače) doplňují také dva reproduktorové kabely.

Unitra KG40

Vyšší a dražší z obou modelů má teple zlatavou pletenou vnější vrstvu, dlouhé černé koncovky a na konci vždy jednoduché duté banánky, s nimiž se však dobře pracuje. Sám kabel je také praktický a pružný, snadno ohebný a to i navzdory ne úplně malému průměru.

Jeho název odkazuje k průřezu vnitřních vodičů, který činí 4 mm2. Materiálem je bezkyslíkatá měď a výrobce se nijak nesnaží upoutat nějakými exotickými materiály či konstrukčními postupy. Zmiňuje se o geometrii dvou paralelních kroucených vodičů a dále také o tom, že v místě rozdělení na konci je odolný hliníkový prvek, aby nedošlo k poškození kabelu i při náročnější manipulaci. Posledním detailem je deklarovaný odpor 0,0049 ohm na metr.

Unitra KG25

Nižší a levnější z obou dostupných kabelů svým názvem taktéž označuje průřez, tedy 2,5 mm2. Jinak je vlastně úplně identický, byť tenčí. A také na konci chybí onen zpevňující hliníkový prvek. Zbytek je však skutečně úplně stejný – měděné vodiče, duté pozlacené banánky, oplet od polské firmy Polmatex-Majed z Lodže, realizovaný na šestnáctivřetenových strojích, prostě vše. Dokonce i odpor kabelu je úplně stejný.

Oba kabely jsem prohazovali v sestavě instalované v showroomu dovozce v Brně: vedle vyššího gramofonu GSH-801 Edmund a menšího GSH-630 Fryderyk, kde jim společnost dělal fakticky kompletní katalog Unitra – zesilovač WSH-805 a CD přehrávač s digitálními vstupy CSH-801. Zvuk se linul z firemních ZGZ-801, ZGB-401 i ELAC Vela FS 408. Krom značkové elektroniky se hrálo též přes EverSolo DMP-A6 Master Edition, Rotel RA-6000 nebo gramofon ELAC Miracord 80. Napájel IsoTek V5 Aquarius. Porovnávat jsme mohli s kabelem Cardas Clear.

Oproti (podstatně dražšímu) Cardas zněl bas z nástroje Charlie Hadena ve „Spiritual“ („Beyond the Missouri Sky“ | 1997 | Verve | 537 130-2) přes KG40 jaksi smetanověji, táhlejší, hutnější a plnější, poněkud méně důrazně, ale vlastně v rámci ceny důstojně a se slušným objemem. Nižší model nabízí totéž, jen v tak nějak menším měřítku, působí kulatější a třeba u ELAC se zdálo, že na nízkých frekvencích ubylo docela dost. U obou reprosoustav Unitra byl rozdíl poměrně menší, byť i tam vyšší provedení vykazuje trochu víc šťávy, zatímco KG25 jaksi decentnější a krotší charakter.

Taktéž u středů je rozdíl poznat. Vyšší KG40 podal hlasy Buddyho a Julie Millerových v „Niccolo“ („In The Throes“ | 2023) šťavnatěji a silněji, zatímco nižší sourozenec uhlazeněji, ale zase asi i neutrálněji. Jako kdyby tu docházelo k mírně rozdílné ekvalizaci výsledku a tím možnosti ladit si systém Unitra maličko ke svému vkusu. KG40 se do reprodukce „více zapře“ a podtrhne, vyplní charakter, zatímco KG25 středy uklidní.

Cinkavé výšky v „Nefertiti“ (Lionel Loueke | „Mwaliko“ | 2010 | Blue Note | 509996 88508 2 1) byly klidné tam i tam. Ani jeden z kabelů se nezdál akcentovat analytičnost a pronikání k detailům, ba naopak jsou to uklidňující elementy. KG25 nabízí hlavně hladší, ne zastřený, přesto i v objemu decentnější projev, zatímco s KG40 se maličko prodloužil dozvuk a kov získat trošičku odvahy a energie. Ani tak to však není průbojný, ale hlavně uhlazený styl.

Je fajn, že i při své ceně umí KG25 naznačit robustní sílu dynamické „Nierika“ od Dead Can Dance („Spiritchaser“ | 1996 | 4AD | 0652637271324). Zdá se to být sice stále trošičku krotší zvukové podání, nicméně má svou plnost a dynamika vyznívá měkčeji. S KG40 je zvuku citelně „více“, je masivnější, odvážnější a jakoby tu panoval větší nadhled. Energie prostě proudí o něco snáze a mohutněji.

Jak už jsme řekli, ani ten, ani onen kabel Unitra nezdůrazňuje fokus nebo není laděný tak, aby popoháněl touhu po detailech a nuancích. „Captain Seňor Mouse“ (Chick Corea / Return to Forever | „Hymn of the Seventh Galaxy“ | 1991 | nahráno 1973 | Polydor | 825 336-2) měla při zapojení KG25 asi lepší organizaci, než kdyby šlo o naprosto obyčejnou „dvoulinku“, přesto je to spíše takový celistvý zvuk, plně ovšem adekvátní dané ceně. Ani KG40 nerozkrývá detail za detailem, nicméně otevřenější přednes nabízí pocit, že „je toho víc“.

„The May Queen“ Roberta Planta („Carry Fire“ | 2017 | nonesuch | 75597934939) se zdá být přes KG25 relativně pružná a příjemně houpavá, možná uvolněnější v konturách a tak celkově poklidnější, zato s KG40 získáte nepopiratelně masivnější a už „hezky hi-fi“ poslech s lepší kontrolou. Prostě se zdá, že energie a hudba tečou snáze.

Reproduktorové kabely Unitra – lhostejno zda levnější KG25 nebo dražší KG40 – jsou hezky vyrobené, jednoduché základní modely. Pokud vám není líto šesti tisícovek navíc, získáte od KG40 víc basu, hudby i energie a uvolněnější, samozřejmější projev. Co je spojuje, to je takový uvolněný, spíše měkčí a kulatější styl. A také to, že s elektronikou a bednami Unitra se zdají být na svém místě mnohem víc, než v kombinaci s čímkoliv jiným, jak jsme tak zkoušeli. Pokud se vám však chce zapojit do sestavy „něco lepšího“, ale přitom nevyčerpat nijak zásadně svůj rozpočet, jsou kabely Unitra naprosto adekvátní základní řešení.

Kč 6 000,- / 2,5 m – KG25

Kč 12 000,- / 2,5 m – KG40

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ nepřehnaná cena

+ snadná manipulace

+ slyšitelný rozdíl mezi KG25 a KG40

+ v porovnání třeba s přítomným kabelem Cardas cítíte „Unitra synergii“

ZÁPORY

- možná jsou ve svém výrazu přeci jen trošičku těžší

--- --- --- --- --- 

DOVOZCE: BaSys CS | www.basys.cz 

PRODÁVÁ: BaSys Studio | www.basys.studio 

fSdílet

Tweet