Odin, severský král bohů a otec veškerenstva – to je odvážné jméno, pro produktorovou řadu, ale severoameričtí Nordost se ho nebojí a to již v druhé generaci. Jakožto ODIN 2 je známo to nejlepší a také suverénně nejdražší (tedy, vlastně je tu ještě ODIN GOLD, totéž, ale s příměsí zlata, což cenu katapultuje do už úplně abstraktních výšin), co z tamních vývojových a výrobních kapacit proudí do světa. Měli jsme chvilku na to, abychom si pohráli s „demo setem“, tedy kompletní sadou kabeláže pro propojení právě jedné sestavy v tomto nejvyšším Nordost standardu.

ODIN 2 – reprokabel

Reproduktorové kabely mají typický firemní styl – jsou ploché, oproti ostatním ale nebývale široké, zakončené masivními dřevěnými bloky, z nichž vychází dvě větve pro každé pól reprosoustav. Koncovky můžete volit buď v podobě velkých vidliček HOLO:PLUG nebo dutých banánků Z-plug. Bílá podoba kabelů s jedním černým proužkem je až relativně decentní v porovnání s jinými výrobky Nordost.

Firma vlastně neudává mnoho informací – základem je nicméně 26 vodičů z postříbřené bezkyslíkaté čisté mědi v teflonové izolaci, spoutané do mechanicky laděné konstrukce (to v praxi znamená, že vodiče mají mezi sebou dutý prostor, držící je po celé délce v uniformních odstupech). Izolaci kabelů pomáhá technologie Dual Mono-Filament, kdy je každý z vodičů individuálně obkroucen dvojicí teflonových drátků, tvořících dielektrikum. Odolnosti proti radiofrekvenčnímu rušení zajišťuje proprietární technologie TSC – to je zkratka Total Signal Control.

Nordost mluví o kapacitě 8 pF / stopa a indukčnosti 0,125 uH / stopa.

ODIN 2 – bi-wire jumper

Podle stejných principů, jen v menším měřítku, jsou konstruovány i propojky mezi terminály. Vodičů je tu přesně polovina – tedy 13. Jinak ovšem zůstává vše stejné.

Parametry jsou identické jako u reprokabelu.

ODIN 2 – signálový kabel

Analogové propojovací kabely – ať už XLR nebo RCA – též ctí základní filozofii zmíněnou výše. Vodičů je deset, mají průřez 0,57 mm2 a opět jsou v teflonu a stíněné pomocí Dual Mono-Filament technologie. Výrobce je také kroutí ve specifické geometrii a osazuje je svými vlastními konektory HOLO:PLUG s pouze nezbytným minimem hmoty.

Kapacita 18,5 pF / stopa a indukčnost 0,05 uH.

ODIN 2 – napájecí kabel

A nakonec je tu napájecí kabel, na první pohled tlustší verze signálových vodičů, ovšem s trochu „utaženějším“ zkrutem. Drátky uvnitř mají průřez 2,5 mm2 a je jich tu celkem sedm. Opět stříbřená měď, opět Dual Mono-Filament. To stále zajišťuje téměř dokonalé vzduchové dielektrikum. Na rozdíl od ostatních kabelů je tu ale navíc ještě vrstva stínění ze stříbřené folie. A opět na koncích najdete lehké HOLO:PLUG konektory, navržené a vyrobené na míru.

Za zmínku stojí stoprocentní stínění (to mají všechny ODIN 2) a odpor 1,33 ohm na tisíc stop.

Kompletní „vzorové“ klubko kabeláže jsme byli poslouchat v kopřivnickém Amarock Studiu a to ve společnosti přehrávače Kalista DreamPlay XC, předzesilovače Vitus Audio SL-103 a koncového stupně Vitus Audio SS-103. Poslouchalo se přes Rockport Technologies Avior II a to proti kompletní sadě Nordost Valhalla 2 s jedním ODIN 2 na prvním přívodním kabelu. Systém byl podpořen streamovacím řešením od SOtM, racky a podložkami Solid Tech a všemožnými doplňky od QRT. Pro zdrojové komponenty a doplňky byla v napájecí cestě ještě „pračka“ Accuphase PS-1230.

První výměnou byl napájecí ODIN 2 do filtru Accuphase, zvuk se v té chvíli zvětšil a už tím se stal podstatně otevřenějším. Druhý power kabel putoval do externího zdroje přehrávače Kalista, což přineslo citelné prohloubení basů a hlavně jakýsi pocit poposednutí si blíž k „první řadě“, přiblížení celé reprodukce. Výměna signálových kabelů stejnou stále stejné testovací skladbě dodala na solidnosti – na hmotě, tichosti pozadí, na detailech i na měřítku. A konečně náhrada reprokabelů dokončila transformaci, cosi „zaklaplo“ a perfektní reprodukce se překlopila k tomu pocitu, že všechna technika před vámi je jen kupa kovu, plastu a dřevitých materiálů, ale že hudba vyvěrá odněkud odjinud. Synergie toho, když signál protéká kompletem kabeláže stejného typu a úrovně je nezpochybnitelná.

Je velice zvláštní poslouchat docela štědrý basový základ v „Black Wolf Blues“ (Margo Price | „Strays II“ | 2023) přes Nordost ODIN 2, protože po dlouhých osobních zkušenostech s kabely této firmy máte pocit, že tohle Nordost vůbec není. Rozhodně to bylo něco úplně, ale úplně jiného, než jsme čekali. Každopádně nejen že sestava měla v tomto zapojení monumentální proporce, váhu a důraz, ale hlavně fenomenálně zvládnutou energii – je to nepřebujelé, skvěle vyrovnané, v ničem nezdůrazněné a přesto fyzické tak, jako to znát z živých koncertů. Nižší řada se zdá v porovnání snaživá a lehce akcentovaná, ODIN 2 ale ne. Nabízí famózně „odvázanou“, „nezašpuntovanou“ hru nástrojů, zcela nemechanický zvuk a pocit excelentní volnosti. Pevnost a konkrétnost jsou vyššího řádu než u Valhalla 2, jako když se muzika ještě podstatně víc nadechne.

Poctivě neutrální charakter ODIN 2 vám též ukáže zcela upřímně, co systémem prochází – garážový mix „Soak Up The Sun“ Soccer Mommy („Karaoke Night“ | 2023) sestava s těmito kabely ani nezatajuje, ani neexcituje. Prostě tu je, víte o něm, je to naprosto upřímné, přesto z nějakého důvodu mnohem stravitelnější, než s Valhalla 2. Hudba má vzdor svým technickým limitům drajv, hlas je zřetelný a průbojný, plný energie. A i na této naprosto obyčejné nahrávce se zdá, jako kdyby z cesty hudby odplula nějaká další vrstva – ne jen nuance, ale skutečně vrstva, bránící do té doby průniku k podstatě hudby. Je to jednoduše radost z poslechu bez zábran.

„Ready Set Go“ Grace Potter („Mother Road“ | 2023 | GEP Adventures) jak ji známe má docela řízné nejvyšší pásmo, byla-li však sestava zapojená kompletně na ODIN 2, ztratily výšky jakoukoliv přítomnou jízlivost. Zůstaly tvrdost a říz činelů, ale v takové té přirozené, realistické míře. Nechybí potřebná dravost, síla a intenzita, též spousty a spousty detailů. Ty už tu nicméně byly i s Valhalla 2 a přesto s ODIN 2 máte pocit, že je toho všeho o dost víc, je to tak jiné, tak nahé a otevřené, nezkreslené a usazené, že komponenty i reprosoustavy zkrátka úplně mizí. Všechno se odehrává všude kolem vás, je to změna skoro tak silná, jako kdybyste zcela přepracovali a dotáhli akustické řešení prostoru, najednou se prostě do zážitku neplete nic dalšího, než sama nahrávka.

Na první dobrou se může zdát Raphaëlova francouzsky saturovaná „La jetée“ („Haute fidelité“ | 2021 | SONY | 886448619079) dynamicky výraznější přes kabely Valhalla 2, ale stačí jeden dva poslechy, abyste si uvědomili, že to je efekt, který se po zapojení ODIN 2 úplně ztrácí a proto je třeba si chvilku „překaliborovat uši“. Dojdete pak k závěru, že je vlastně zvuk mnohem méně nápadný – kontrast mezi tiššími a výbušnými pasážemi je o dost lepší, samozřejmější, dynamická špička má razanci katapultu a pružnost lana na bungee jumping. Na jednu stranu je cítit, že ODIN 2 podpoří autoritu a schopnost kontroly celého řetězce, na stranu druhou ale zase jako kdyby se systém dokázal mnohem víc rozmáchnout – právě a jen ovšem v té správné chvíli, bez akcentů, pravdivě a robustně. Přichází bezprostřední dodávka energie bez jakéhokoliv zdůraznění nebo ekvalizace, k níž – jak si snadno uvědomíte – zjevně dost často dochází.

Podobnou zkušenost jsme udělali při zkoumání detailů v „I Asked“ jazzové skupinky MABGATE („MABGATE“ | 2023). Je to moderní, pečlivě vycizelovaná nahrávka a spolu s ODIN 2 zní s bezmála fotorealistickou přítomností. Ale zase – Valhalla 2 jako kdyby vytáhla detaily víc do popředí, zdůraznila je, kdežto ODIN 2 je rozprostře přirozeně, dál od sebe, přehledněji a na citelně širší, vyšší i hlubší ploše. I proto se nezdají být v prvním okamžiku tak prezentní, přesto jsou suverénnější, dospělejší, je toho o kousek víc v každém směru. Jeden každý nástroj je plastický a soustředěný, skoro fyzicky hmatatelný a úctyhodně živý. Ačkoliv s nižší řadou kabelů byla sestava skvělá, až mikroanalytická, s ODIN 2 je to výrazně jiné, naprosto uvolněné, s obrovským nadhledem a mnohem, mnohem organičtější. Působí to skoro tak, že se minimalizují ty vlastnosti, které z reprodukce dělají reprodukci a zůstává jen ta živoucí esence.

Hudební scéna „Čierna šelma“ (Katarína Máliková | „Postalgia“ | 2019 | Slnko Records | SR 0119) ukázala na patrně největší změnu mezi Valhalla 2 a ODIN 2 – doslova největší, protože proporce narostou a jsou obrovské. Monumentální, působivé, jako když strháte všechna pouta a odbrzdíte všechny zábrany. Panuje zde pocit obrovské svobody, lepší slovo se k tomu těžko hledá. Hudba přetéká v pravolevé ose za ozvučnice, z nichž se staly jen sošné ozdoby interiéru, muzika v nich vůbec není vázaná. Naopak je tu otevřené okno, výkus skutečnosti, v němž se odehrává hudební dění s perfektně lokalizovanými zvuky a famózním, naprosto přirozeně působícím přehledem. Nic není vynecháno, zvuky přesto mají správnou prioritu, jsou zde i maličké nuance, schované v pozadí a nezdůrazněné, ale snadno dostupné.

Nejen, že skrze ODIN 2 protéká signál subjektivně řečeno nepoznamenaně, ale zároveň jako kdyby nikde po cestě neztratil ani špetku své naléhavosti a hloubky. Dravý klavír a trochu, přiznejme si, drásavý hlas Reverendky Kristin Michael Hyter nabádající k zamyšlení o spáse v živelné „All of my Friends are Going to Hell“ („SAVED!“ | 2023 | Perpetual Flame Ministries) zní sytě, dynamicky a super konkrétně, je tu jednoznačně „víc muziky“ a její podstaty, forma se zdá být vlastně nepodstatná, protože je dotažená, vyrovnaná, všechno v ní „zaklapne“ a vy ji tak zcela můžete pustit ze zřetele a vnímat jen a pouze hudbu jako takovou. Intenzivnější, jasnější, bližší, pronikavější…

Můžete namítnout, že cenovky kabelů Nordost ODIN 2 jsou naprosto bizarní a šílené, dost pravděpodobně se s vámi nikdo hádat nebude. Jsou… Ovšem těch několik lidí, kteří na ně mají, za své peníze dostane kabel, který „skoro není“ či jak to lépe vyjádřit. ODIN 2 totiž na rozdíl od všech ostatních Nordost nemají ten výbojný a jadrný charakter, který popostrkuje hudbu směrem k posluchači, ale naopak umí svázat, urovnat a vyčistit styl všech propojených komponentů audio sestavy tak, že ta v praxi zmizí jako úspěšně dokončený řádek v Tetrisu. Víte, že všechno dopadlo na správné místo a je hotovo. Žádné zdůrazňování, žádné zásahy do vyváženosti, žádná modifikace – už na začátku špičkový poslechový řetězec, na kterém jsme poslouchali, kabely ODIN 2 ještě posunuly a otevřely famózním způsobem, bylo to krásné, živé, neomezené, přesto naprosto věrné a realistické, v dobrém i zlém. I tak ale zůstalo „něco“, díky čemu se jakákoliv nahrávka poslouchala nadmíru zábavně a ani po mnoha hodinách nás to nepřestalo bavit a zkoušeli jsme další a další a další kotoučky, další stream… Ano, cenová relace těchto kabelů je mimo rámec jakéhokoliv chápání, přesto musíme říct, že jsou úplně jiné, než jsme čekali a to znamená upřímně, že i o dost lepší. Očekáváte-li „trochu lepší Valhalla 2“, budete šokování naprostou „normálností“ a úžasnou návykovostí toho, jak se ODIN 2 chovají.

Kč 1 199 990,- - reprokabel 2x 2m

Kč 425 990,- - bi-wire propojky 4x 0,685m

Kč 699 990,- - signálový kabel 2x 1m (XLR i RCA)

Kč 699 990,- - napájecí kabel 2,25m

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ prostě excelentní kabeláž

+ bombastická otevřenost

+ vnáší uhlazenou, famózní vyrovnanost

+ zdůrazní živost a přítomnost energie v hudbě

+ v přímém porovnání působí ostatní kabely efektně a snaživě

+ zjevná synergie, když jsou v systému všechny kabely stejné ligy

ZÁPORY

- bizarně vysoká cena

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Perfect Sound Group | www.perfectsoundgroup.cz 

PRODÁVÁ: Amarock Studio | www.amarockstudio.cz 

fSdílet

Tweet