Američtí Synergistic Research myslí jinak. Možná by se dalo říci, že se k technologiím staví tak trochu homeopatickým způsobem – jejich řešení se koncentrují do malých, nenápadných forem, které jdou v zásadě až proti běžným zkušenostem a poznatkům. A přesto, zdá se, fungují. Tato kalifornská firma se ovšem nevěnuje pouze aktivním a pasivním akustickým prvkům či antivibračním doplňkům, nabízí třeba i širokou škálu kabeláže – vládne jí nekompromisní a fyzicky obrovská řada SRX.

Značka říká, že do modelů SRX vtěsnala své třicetileté zkušenosti a že se zde neomezuje ani cenou, ani rozměry.

SRX – signálový kabel

Na pohled připomínají svou složitou a rozložitou konstrukcí signálové kabely SRX nějaké futuristické vedení, kus Terminátora nebo něco, co si zapomněla na zemi skupina techniků, opravujících vysokonapěťové dálkové vedení.

Za mohutnými stříbrnými firemními koncovkami jde ještě o tlustý, ale relativně běžný kroucený kabel, následuje tlumící / čistící váleček s firemními technologiemi a dále pak „explodovaná“ konstrukce, držící díky mnoha malým diskům z uhlíkového vlákna s technologií UEF vodiče v přesných tvarech a rozestupech od sebe. To udržuje kýženou nízkou kapacitu.

Do kouzelných válečků lze připojovat dle chuti malé „patrony“, modifikující zvukový charakter kabelu. Dodává se „zlatý“ a „stříbrný“ filtr, ten první prý pro teplejší zvuk, ten druhý pro soustředěnější a vzdušnější reprodukci. Je pravda, že mírnou změnu charakteru jsme po připojení válečků také vnímali. Výrobce pak říká, že nejde o řešení, které by bylo v interakci se signálem a jeho cestou.

Na každém kanálu najdete šest vodičů Silver Air String, které se v Synergistic Research vyrábí ručně. Jde o monokrystalické čisté stříbro s čistotou 99,9999%, jako dielektrikum se používá vzduch a je tu celkem 7 různých geometrií. Vždy jsou tu také dva vodiče v mixu stříbra a mědi v teflonu. Stínění je aktivní a používá se 4% stříbrná pájka WBT.

Zajímavým konstrukčním prvkem je to, že ve středu každého z vodičů je zemnící linka o průřezu 2,5 mm2, kterou za pomoci dodávaného adaptéru připojíte přímo k zemnícímu bodu se stejnosměrným proudem.

Poměrně dost snahy, zdá se, výrobce vložil do přípravy a optimalizace vodičů. Před tím, než se kabel dostane k zákazníkovi, probíhá jím široké spektrum frekvencí při vysokém napětí, které je vysoko nad tím používaným v audio komponentech. Konkrétně jde prý až o milion voltů.

SRX – reproduktorový kabel

Největším behemotem řady SRX jsou ale bezpochyby reproduktorové kabely. Nejen že poměrně dost váží, ale hlavně se vyrábí v obrovském průměru a přes svou ohebnost na úrovni jednotlivých vodičů jsou těžko zkrutné kvůli obřím antivibračním diskům, které udržují vodiče v předepsaných geometriích a odstupech.

Principiálně jsou i reproduktorové kabely vlastně shodné s těmi signálovými, jen jaksi větší.

Jinými slovy, vodiče běží paralelně, distanční kroužky jsou uhlíkové a všechno, čím teče signál, zase stříbrné. Geometrii nazývá výrobce dvojnásobnou Tricon čtvrté generace. Spojuje se tu čtveřice Air String z čistého stříbra ve vzduchovém dielektriku s čtyřmi dalšími stříbrnými vodiči ve stejném dielektriku, ovšem v podobě monofilamentních vláken. Vše běží v celkem deseti paralelních odlišných geometriích.

Také k reproduktorovému kabelu lze připojovat tajemné ladící válečky a jemně ovlivňovat výslednou zvukovou charakteristiku. Ladícími prvky jsou také maličké aplikované rezonátory HRT na dělících kruhových podporách.

Jinak se přístup ke konstrukci a finalizaci kabelu neliší od toho výše popsaného u modelu signálového – ruční výroba, milion voltů při kondicionování po mnoho hodin, to všechno má stát za změnami chování materiálu a jeho dotažení do optima. Stínění je mimo jiné také potaženo dvěma vrstvami grafenu.

SRX – napájecí kabel

Ačkoliv i napájecí kabely série SRX přináší zřetelnou reminiscenci na signálové a reproduktorové modely, přeci jen nejsou tak spletité, byť jde o notné hadice i tak. Natož verze XL, která bude záhy k dispozici a která je určena primárně pro výkonové komponenty díky ještě dalším přidaným komplexním geometriím.

Na dráhu je nezaměnitelný válec se vzorem uhlíkového vlákna (nebo je možná skutečně karbonový), oplet je tuhý a koncovky s rhodiovými kontakty masivní a hodnotné. I tady lze do onoho válečku zapojit ladící patrony.

Vodiče uvnitř velkého těla jsou stříbrné, mají čistotu 99,9999%, po celé délce pokryté páskou z čistého stříbra, která se má chovat jako optimální elektromagnetické stínění a prý i jako svého druhu filtrační řešení. Nejsou tu jen tři standardní vodiče, k těm základním jsou ještě dodány další, opět ze stříbra stejné čistoty, ale ve vzduchovém dielektriku. Celkový průřez činí 6,63 mm2.

Konkrétně je pak prý uvnitř 10 kabelů – čtyři pro velký průtok proudu, dva Air Strings, dva ploché, jeden zemnící měděný a jeden měděný v aktivním stínění. Dielektrikem je vždy vzduch v teflonové rouře.

Stínění kabelu je také aktivní, takže jej lze připojit k zemnícímu komponentu, připojením k napájecímu zdroji lze ještě dále prý vylepšit chování elektromagnetických „buněk“.

Kabely SRX jsme měli možnost osahat si v několika etapách v průběhu roku. Nejprve to byl samotný napájecí kabel ve studiu Voix, kde jsem ho zkoušeli na zesilovačích McIntosh MC12000 a D’Agostino Progression Integrated a poslouchali na Bowers & Wilkins 803 D4, přičemž se porovnával s kabelem PS Audio PerfectWave AC-12. V témž období pak ještě proběhla zkouška napájecího kabelu na předzesilovači Norma Audio SC-LN proti Nordost Valhalla 2 (a to na standardní sestavě s monobloky PA 160 MR a KEF Blade One Meta či Monitor Audio Platinum 100 5G při zapojení do GMG Power Harmonic Hammer 3000P, který dostal také vedení od SRX namísto Siltech Ruby Mountain II). Chvíli jsme měli možnost zkusit jej i v sestavě s Burmester 088 (kam byl zapojen) / 911 MK3 a Fyne Audio F704, opět proti Valhalla 2.

Tady se ve všech sestavách projevil kabel jako uhlazující prvek. Vše se výrazně, ale výrazně usadilo, zklidnilo a otevřelo takovým jemným, muzikálním způsobem. Bez ladících patron jako by vše bylo méně intenzivnější a bylo až zarážející, že tak malý prveček umí skutečně změnit (ne dramaticky, přesto slyšitelně) celkové ladění.

Nejvíc se tu v každém ze systémů změnil bas v Pepperově „Imagination“ („Meets the Rhythm Section“ | 2010 | nahráno 1957 | Concord | 0888072319929). Proběhlo uvolnění, nikoliv ale ve smyslu změkčení, spíše v nenucenosti a sebejistotě. Lepší textura, menší, přesnější objem, výrazné zlepšení čitelnosti jednotlivých odstínů, zároveň ale jako kdyby kontrabas poodstoupil do své pozice více vzadu. Nordost nabídl více „masa“, více energie, více intenzity, SRX ovšem zase tekutost a sametovou barevnost.

„It’s Too Late“ písničkářky Carole King („Tapestry“ | 1999 | nahráno 1971 | epic | 493180 2) jako kdyby zvolnila o něco tempo a s SRX jste se více ponořili do hudby jako takové. Vokál byl méně technický, křehčí a přesto snad i živoucnější, relaxovanější. Množství informací se oproti Valhalla 2 v zásadě nemění, ale jsou to detaily podané méně přímo, kulatěji, ač s výtečnou čitelností.

Jadrné a pronikavé výšky v „The Trans-Love Express“ energického Jean-Luc Pontyho („Enigmatic Ocean“ | 1989 | nahráno 1977 | Atlantic | 19110-2) po zapojení kabelů SRX výrazně méně „svítily“, také objemově jich bylo o něco méně, ovšem asi bychom řekli, že měly lepší podání textur, tak nějak dospělejším způsobem se tu štiplavé tóny rozvinou a snáze se jim prochází přes vaše uši.

Poklidnější charakter pak neznamenal, že by třeba karibské živelné bubínky v „Cubana Be“ Dizzy Gillespieho („A Night in Tunisia“ | 2006 | nahráno 1947 | remaster 2002 | RCA | 0828768486627) by nějak ztratily na energii. Naopak je méně slyšet neklamné stáří nahrávky, energie chce více ven – není to tak suchá razance a tuhost, jakou předává Valhalla 2, SRX hrají maličko svou cestou, ale dynamicky působí autenticky, byť zvuk nehraje s takovou vervou. Přesto (a nebo právě proto?) se snad i lépe poslouchá.

Organičnost je silnou stránkou SRX – „Déja Vu“ kvarteta Crosby, Stills, Nash a Young („Déja Vu“ | 1994 | nahráno 1970 | Atlantic | 7567-82649-2) byla s SRX tak nějak lépe uchopitelná. Nestalo se to, že by detailů bylo více, že by se vše nějak zřetelně otevřelo nebo zvýraznilo, dokonce se zdálo, že jednotlivostí je méně, ale přesto celek působil zřetelněji a srozumitelněji. Je to jako když si sednete lépe naladěni, víc v klidu a pohodě. Vhodným pojmenováním by mohlo být „více hezký zvuk“.

Ostrost, organizovat a přehlednost scény ve „Fast“ Stevea Reicha a Pata Methenyho („Electric Counterpoint“ | 1989 | Elektra | 559-79176-2) byla plně srovnatelná přes model Valhalla 2, tak jako přes SRX. Nordost jako by byl konkrétnější, pevněji ohraničený, zatímco Synergistic Research ukázal jaksi hlubší a snad i plastičtější prostor, tak nějak vzdušnější. Ve prospěch SRX pak hovoří vertikální osa, hudba byla v tomto směru roztaženější a větší.

Na „Give Your Best“ od Bee Gees („Odessa“ | 2009 | nahráno 1969 | Reprise | 8122-79886-6) bylo cítit, že SRX sází spíše na do jisté míry laděný zvukový projev. Oproti Nordostu, který hudbu vezme a napřaženýma rukama vám ji podá až pod nos Synergistic Research jako kdyby tu něco uklidnil a něco naopak popostrčil do popředí. Každopádně je to klidnější, snad řekněme zralejší prezentace, kde je více hudby a méně techniky, takže všechno skutečně krásně plyne.

Další velké setkání s kabely SRX proběhlo s jejich celým „klubkem“, tedy se signálovými, napájecími i reproduktorovými modely, protože právě udržení jednoho typu kabeláže napříč celým systémem má ještě dále synergicky pozvednout její efekt. Ostatně, není to neběžné i u jiných výrobců. Měli jsme možnost poslouchat na hlavní redakční sestavě – Métronome DSC > Norma SC-2 LN > Norma PA 160 MR > KEF Blade One Meta – s filtrem GMG Power Harmonic Hammer 3000P. Ke srovnání byl mix kabelů Nordost Valhalla 2 / Nordost Heimdall 2 / KrautWire Super Symetric Gold.

Kontrabas Esperanzy Spalding v její „Little Fly“ („Chamber Music Society“ | 2010 | HeadsUp | 31810-02) byl po zapojení celé řady SRX sladší a podstatě poddajnější, podání basů doslova zkrásnělo. Přitom každý tón měl pevnější a dynamičtější energii, zároveň i větší relaxovanost. Jako kdyby bylo v systému více rezervy a tím velký nástroj zazníval v realističtějších proporcích i nonšalantněji, samozřejměji podaný v nejhlubších polohách, které se vyvalovaly z reprosoustav příjemnějším, autentičtějším, realističtějším způsobem.

„All The Children“ Barbry Streisand („Guilty Pleasures“ | 2005 | Columbia | 8287672662 2), kde jí „křoví“ dělá Barry Gibb, je skvěle nahraná, ale přeci jen dosti „na rovinu“, bez zjemňování, komprimování a opatrnosti, takže často z nedotažených sestav vyzní až ostře a řízně. Kabeláž SRX jakékoliv riziko nepříjemnosti zcela zjemnila, jako by se ostrost vyfiltrovala, ale nedošlo přitom k zahlazení podstatných hudebních informací a detailů. Energie a rytmus skladby byl skvěle plynulý a přitom nemáte pocit, že by se na vás nekontrolovatelně něco hrnulo – kabely SRX přináší prostě lepší nadhled i pocit plasticity, navíc do všeho vkládají takový pohodový, muzikální klid a sebejistotu.

To vlastně platilo i pro „Albatross“ od Fleetwood Mac („The Pious Bird of Good Omen“ | 2004 | nahráno 1969 | BHOR | 0184719000367), kde výškám ubyla zvonivost a cinkavost, zato se třeba notně protáhl dozvuk jednotlivých tónů a tedy zlepšilo se rozlišení. Nebylo to patrné v nějakém wow efektu, spíše naopak, přednes SRX se nese v duchu až nenápadném, prostě to je a je to jak to má být. Možná tu není tak explicitní kovová hrana, když palička křachne do činelu, je tu řekněme méně koncertnosti, méně studiovosti, zato více organické pohody a muzikálnosti.

Ve Vivaldiho „Koncertu č. 2 v C dur, RV 188-1“ v podání I Solisti Italiani („12 Concerti, op. 7“ | 1993 | Denon | CO-75498) přibylo po kompletním propojení kabeláží Synergistic Research jak důrazu, tak pocitu dynamiky, jako by se hudba a reprodukce nadechly. Zvuku je víc, je naplněnější energií a přesto ale hlavně měkčí a poklidnější. Zmizí jakákoliv známka technické nucenosti, hudba se hodně nadechne a je zní se snadností. Suverénnost, kterou SRX do systému přináší, je zprvu snadno nedocenitelná, protože není ničím nápadná, asi jako není ničím nápadné živé představení – protože je přirozené a samozřejmé.

Sanbornova hudebně bohatá a zvukově dosti vrstevnatá a spletitá „Medley“ z alba „Another Hand“ (1991 | Elektra | 7559-61088-2) se také po zapojení SRX proměnila. Rozvinula, chce se říct. Není to tak, že bychom zaslechli něco zcela nového, objevili nějaké nové hloubky, ale zdálo se, že rázem je podání jednodušší, přehlednější a že intenzivní skrumáž dýchá volněji a snadněji, že ubylo urputnosti a naopak byla dodána poctivá porce fluidnosti navíc. Byl to prostě balet harmonického zvuku, krásně soudržný, organický a rozkvetlý.

Dolphyho „Gazzelloni“ ze slavné „Out to Lunch!“ (1999 | nahráno 1964 | Blue Note | 7243 4 98793 2 4) je nahrávka dosti stará a je to na jejích hranách a přímosti přeci jen trochu slyšet, také má takové starosvětské podání sterea s nástroji posazenými výrazně po stranách scény a jen tu tam zazní něco, co vše propojuje. SRX výrazně zmírní někdy až ne úplně příjemnou hranu a přitom nástroje zůstávají včetně své lokalizace a ohraničení zřetelné. Navíc se spolu s kabeláží Synergistic Research v sestavě objevil výraznější pocit hloubky, tedy zdůraznilo se předozadní rozvrstvení nahrávky.

Ne úplně mladá a ne na každém systému dobře poslouchatelná je i „Man of Our Times“ od Genesis („Duke“ | 2007 | nahráno 1980 | Atlantic | 0603497996438). Synergistic Research SRX v ní však objeví vlídnější tvář, takže se můžete soustředit výhradně na hudební stránku věci. Je to harmonie, není tu naopak agrese a ostrost. Je zde možná pocit lehkého sametu a vřelosti, ovšem protože hudba je učesaná, jasná a zřetelná, je to velmi příjemné a pohodové. Všechno zní tak snadno, tak plynule a tak jasně, nikde není žádný problém nebo něco, co by vám mohlo vadit, jen se to line, dospělé, skvělé a bohaté ve své hudební podstatě.

Kabeláž nejvyšší řady SRX od Synergistic Research je pěkně drahá, ale má zvláštní kouzlo, které rozsvítí a zkrásní jakoukoliv hudbu a pokud můžeme říct, i jakoukoliv elektroniku a reprosoustavy. Kam jsme kabely připojili, tam se vše zklidnilo, nadechlo a naplnilo muzikálností, byť v jakési uvolněně nenápadné podobě. Je snadné nedocenit na první dobrou, jak dobré kabely SRX jsou, protože se vlastně nijak nepředvádí. Jen prostě o něco více otevírají okno, jímž hledíte do svých nahrávek, dávají vám čistší a snazší cestu k zážitku a jednoznačně prohlubují prožitek z poslechu. Ceníte-li si organického projevu, pokud chcete mít možnost jemně doladit základní fluidnost přednesu pomocí překvapivě fungujícího systému patron a aktivního zemnění a pokud si chcete užít zvuk, který je zároveň poměrně specifický a přirozeně uvěřitelný, pak jsou Synergistic Research SRX skutečně působivé, ač pěkně drahé kabely.

Kč 318 590,- / 1 m (XLR)

Kč 245 000,- / 1,8 m (napájecí)

Kč 734 980,- / 2x 2,4 m (reproduktorový)

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ zjemnění, zpříjemnění reprodukce, zejména po zapojení celého „klubka“

+ možnost ovlivnění charakteru reprodukce pomocí „patron“ a zemnění

+ bytelné zpracování

+ přirozená, netechnická fluidnost

ZÁPORY

- cenovky jsou nestřídmé

- ergonomie má své limity díky celkové tuhosti a komplexnosti geometrie

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Roth Audio | www.rothaudio.eu 

fSdílet

Tweet