Noc. Mrakodrapy v centru pomalu požírá sníh a ukládá celý Frankfurt ke spánku. Už i živelný ruch a shon turecké společnosti dole na ulici usnul. Chci taky spát, ale nejde to. Přemýšlím, zda za to může to výborné středomořské jídlo v čele s na tři palce vysokým filetem nebo snad doslova stovky technických informací od Holgera. Jsou to jen dvě hodiny, co jsem se s ním rozloučil. Holger je majitelem a výkonným ředitelem na Frankfurtském předměstí sídlící společnosti German Physiks. Společnosti, která našla způsob, jak správně přednést hudbu.
Říká se, že v jednoduchosti tkví genialita. Je-li to skutečně tak, pak ona prazákladní myšlenka a koncepce reprosoustav German Physiks je vskutku jedinečná a geniální. Co totiž může být jednoduššího, než se rozhlédnout a podívat se, jak nás stvořila příroda, jak naše prostředí tvoří a formuje zvuk a .... a okopírovat to.
Tím se dostáváme k jednoduché premise, kterou dnes využívá jen velmi málo výrobců – 360ti stupňovému vyzařování zvuku, tedy přesně k tomu, jak vzniká zvuk v reálném světě. Proč vlastně chceme, aby na nás zvuk pálil z dvou bodů, když může prostě jen tak lehce hrát prostorem. DDD driver (viz profil German Physiks či ještě lépe web www.german-physiks.de ) je jedinečným produktem, o jehož teorii dokáže Holger Müller hovořit dva dny v kuse (pravdou je, že mi dopřál nějakých osm hodin spánku a snídani) se ale od ostatních omnipolárních koncepcí liší tím, že nejen nevyužívá klasický dynamický měnič s rozptylkou, ale také vyzařuje kompletní reprodukované pásmo. Sám výrobce tvrdí, že prostě dělá věci tak jinak, že ani nemá žádnou konkurenci. Jediné, co napadá mne je snad MBL, kteří ovšem na rozdíl German Physiks musí použít subwoofer, což jasně značí na rozdíl v kvalitě využívané technologie.
Měnič s technologií DDD má hlavní přednost – tak jak si to Holger dle své filozofie přeje – v nesmírném množství detailu, který klasický měnič ani měnič elektrostatický prostě není schopen z principu své funkce zahrát (nestíhá to...) - naproti tomu například titanová membrána DDD měniče váží pouhé 2 gramy a magnetický pohon využívá masivnější a silnější než konvenční dynamické reprosoustavy. Výsledkem je pak také to, že měnič se musí ve výhybce omezovat – jinak hraje až příliš široký rozsah, v němž je pak slyšet například i parazitní rušení v elektrických obvodech zesilovačů či zdrojů signálu. Nevím takhle z hlavy o jiném měniči, který by se musel uměle tak moc omezovat pro přílišné množství reprodukovaných informací...
O mnohém vypoví i zvukové preference tohoto talentovaného a evidentně velmi inteligentního pána – za skvělé považuje špičkové hornové JBL, staré hornové Klipsch nebo z moderních Avantgarde Acoustics či otevřené (a nedoceněné) Jamo R909. Co mají všechny tyto koncepce společné? To je jednoduché – volnost a vzdušnost reprodukce. Ovšem tam, kde v tomto dojmu všechny zmíněné s vypětím sil končí, tam se koncepce DDD reprosoustav German Physiks teprve rozehřívá.
Poměrně zajímavý je také způob výroby produktů GP – přímo „v domě“ se vyrábí vše kromě základu dynamickým měničů – ty se kupují, poté se odstraní membrána i magnetický systém a koš s pavoukem se použije jako základ pro reproduktor vlastní konstrukce. Jednoduché, německy efektivní.
O German Physiks toho vlastně moc říci nejde – kdo byl v roce 2011 v Mnichově na High Endu, slyšel jistě sám, kdo nebyl, může si přeci vždy snadno domluvit výlet přímo do továrny. Už proto, že German Physiks by měl slyšet každý, kdo má zájem o opravdovou hudbu a reprodukci skutečnosti.