Začalo to Léta Páně 1962, kdy zástupce tehdy strmě stoupající firmy Motown Records uslyšel na klavír hrát malého, od narození slepého černého chlapce jménem Stevland Hardaway Judkins. Jeho fenomenální hra ho zaujala natolik, že vůbec nebral v potaz věk mladého génia a nabídl mu první "plnoprávnou" profesionální smlouvu. To byl začátek výjímečné kariéry, která znamenala prodej 70ti milionů alb (s více jak 30ti miliony prodaných singlů), navíc ověnčených famózními 25ti cenami Grammy (či 35ti singly v TOP TEN - podle toho co je pro vás "víc") - vskutku vyvážená kombinace kvality a komerční úspešnosti. Co víc si lze přát...
Pro první představení v místních krajích poněkud nedoceněného hudebního génia Stevie WONDERa jsem zvolila velmi povedený "rybičkový" (počet rybiček na přední a zadní straně obalu odpovídá počtu skladeb) dvouCDčkový výběr, který plně pokrývá hudebně nejlepší období (jen v letech 1975-76 posbíral S.W. 9 cen Grammy) tvorby tohoto zpěváka, producenta a multiinstrumentalisty (to VŠE, u většiny skladeb, SOUČASNĚ). Original Musicaquarium 1 je výběrem toho nej- od alba "Music of my Mind" (1972), po "Hotter than July" z podzimu 1980, tedy z let kdy byl Stevie na absolutním vrcholu sil i popularity a každé další vydané LP "automaticky" znamenalo umístění v albovém TOP TEN a zrovna tak rezervaci sedadla při předávání cen Grammy.
Velká škoda, že pulsující energii hudby S.W. nelze přenést do slov a vět, takové doporučení by bylo "tisícinásobně" lepší, než "nudné" konstatování o tom jak se všechny skladby na výběru umístily minimálně v TOP 40 či že album je násobně zlaté a v době vydání důsledně provětralo horní příčky jak britské, tak domácí hitparády. Jde totiž o opravdu precizně udělaný a značně "našlapaný" výběr nejen hitů (navíc s lákadlem 4 bonusových skladeb, přidaných vždy jako poslední na každé straně LP - album původně vyšlo r. 1982), ale i dobře zachycený "esprit" hudby vrcholného období špickového hudebníka a skladatele rhythm and blues(ové) hudby (do jisté míry NEmajícího konkurenci). Přesto se mu ne zcela daří odhalit celou škálu schopností, kterou Stevie v onom desetiletí předvedl. To ale není až takové překvapení, pokud znáte jeho řadové desky, které jsou (většinou, v onom desetiletí však snad i VŠECHNY) mnohem víc, než pouhopouhouu náhodnou sbírkou písní.
Konkrétně dvě dvojalba z druhé půlky 70tých let, konkrétně "Songs of the Key of Life" (Grammy - album roku, kritikou celkově nejlépe hodnocené STEVIEho album vůbec) a následující "Journey Throught The Secret Life of Plants" z roku ´79 (které by se zase, asi skoro určitě, dostalo do MÉHO albového TOP TEN) jsou zřetelnou ukázkou, proč nelze hudbu S.W. "svázat" do nějakého "Best of" či "Greatest Hits". Zmíněná (dvoj)LP/CD (d)oceníte o to více, když si uvědomíte dobu/roky jejich vzniku. Šlo o období, kdy na půl roku měli první místo v ALBUM CHARTS bloknuté 3 bratři v bílých oblečcích, za asistence tančícího Johna Travolty falzety pějící o tom, že "sobotu co sobotu na ně leze horečka", nicméně pak se asi nějak "dali dohromady" (Saturday Night Fever - Night Fever a Stayin Alive - to jen kdyby někdo náhodou nevěděl).
Komplexnost těchto STEVIEho 2alb (i když to mnohé možná překvapí, S.W. si totiž trochu "pokazil" renomé svými komerčnějšími opusy v 8. dekádě 20. století - viz dále) je na úrovni nejlepších opusů z pera ROGERa WATERSe - a asi se shodneme, že výběr "hitů" od Pink Floyd (Echoes se docela povedly) sice neurazí, nicméně řadové album je řadové album, že? A se S.W. je to stejné, výběr (jak Echoes, tak Original Musicaquarium 1) je jednoznačně POCHVALYHODNÝ, ale hudba které jsou výběrem je tak (moc) dobrá, že ke koupi/poslechu je lepší/vhodnější doporučit rovnou celá alba.
O "energetickém náboji" hudby S.W. jsem se již zmínila, ne o jejím "vedlejším efektu", jímž je "přímý útok" na jednotlivé části vašeho těla. I nejzatvrzelejší ULTRAzapšklé škarohlídy totiž s vysokou pravděpodobností, díky neutuchajícím návalům energie z ní pramenící a VŠEstrhujícímu rytmu přiměje (no, spíše "donutí") k pokyvování hlavou, podupávání nohou a dále stoupajícím projevům (naprosté) "pohlcenosti" hudbou - neobávejte se (a "odvažte se"), tento syndrom byl pozorován u naprosté VĚTŠINY posluchačů a lze ho považovat za "normální".
Čiročiré esenci hudby zakomponované ve skladbách Stevie WONDERa prostě NELZE uniknout (popravdě k "přikyvování do rytmu" většinou postačí prvních pár taktů hned úvodní "Supertition" z alba Talking Book, jinak to ex-jedničky amerického žebříčku).
Je těžké nedoporučovat tak povedený výběr, ale "řadovky" z oněch let jsou prostě lepší. Tady je asi vhodná chvíle zmínit ještě komplexnější "bestofku" (4CD Box) s názvem "At The Close of a Century", obsahující to nejlepší z dílny S.W. až po rok (svého vydání) 1999. Pro ty, kteří dávají přednost řadovým albům (a to s výjimkou Britney a Robbieho atd. smysl mívá) a přesto by výběr ve své sbírce uvítali, je doporučeníhodný ještě jeden (též 2diskový) "takévýběr", a to výborný záznam živých vystoupení v Ósace a Tel Avivu - "Natural Wonder" z roku 1995.
HITové pokračování s názvem Original Musicaquarium č. 2 se na trhu ještě neobjevilo (ale na rozdíl od ROGER WATERSova Flickering Flame 2 šanci vidím) a i když 80tá a 90tá léta Stevie neměl (až) tak hudebně nabitá - byť je začal VELMi superHITově, s PAULem McCARTNEYm v duetu "Ebony and Ivory" (kdo byl tehdy naživu a nezná ho, nechť se přihlásí, dostane bonbon). Kdo nikdy neslyšel ani následující "I Just Called to Say I Love You" z filmu "The Woman in Red", obdrží rovnou celý pytlík (nemyslím že by redakci hrozilo "zruinování") - je jasné, že výběr Original Musicaquarium 2 by "mdlý" rozhodně nebyl, nicméně přes všechnu "hitovost" kvalit jedničky dosáhnout šanci nemá (stejně doufám, že Stevie ho v plánu má).
I když v nedostatku materiálu by problém evidentně nebyl, tak "tak nějak ebonyivorové" bylo skoro celé následující Stevieho "patnáctiletí" (i proto DOPORUČUJi - když už někdo chce/preferuje "greatest hits" - tak právě TENTO výběr: Original Musicaquarium 1). Je to trochu škoda, neb S.W. má určitě "na víc" - navíc v očích mnoha lidí mu bohužel zůstala právě TATO "nálepka", a předchozí PERLY jeho tvorby, vytyčující hranice kvalitní a přitom docela masově poslouchatelné hudby, zůstávají neprávem opomenuty. Pomineme-li pár hitovek a srovnáme-li jeho tvorbu s tím co tou dobou produkovali ostatní, nebylo to vlastně až tak špatné, nicméně VÝRAZNÁ NÁPRAVA reputace (a opětovný respekt kritiků) přišel s prozatím posledním, před 5ti lety vydaným řadovým albem "A Time to Love" (s graficky vtipně zpracovaným názvem na obalu). Je opět více než dobré a dává připomenout to, čím je S.W. tak výjimečný. Hudebně se zde vrací k tomu co umí nejlépe, tedy skládat a hrát harmonicky plnokrevnou dynamickou procítěnou živou rytmickou skvěle šlapající muziku, neboli soul.
V případě Stevie WONDERa doslovný překlad slova opravdu platí. Je to hudba duše (pro duši), takže nebojte se/neváhejte - a SOUL(něte) si se Steviem. Opravdu to stojí za to...
