Přenosky značky Sumiko, založené roku 1972 v Japonsku Davidem Fletcherem, možná nenajdete na každém druhém gramofonu, jako produkci jiných velkovýrobců, ale přesto si na trhu svou nenápadnou a přesto oceňovanou pozici drží již od roku 1982. Je fascinující, že při zachování realistických cenových úrovní se přenosky Sumiko skládají dodnes v továrně v Japonsku s velkým podílem ruční práce. To platí i pro střední model nižší řady Oyster jménem Wellfleet.

Wellfleet sdílí základ těla s velkou částí přenosek své řady, jde o černé, jednoduše tvarované, vlastně nenápadné, ale bezproblémově vyrobené šasi, které je možné připevnit přes standardní dvoubodové uchycení. Jednotnost designu mimo jiné znamená, že výměnný hrot (další z výhod konceptu této firmy) je možné namontovat jako upgrade na nižší přenosky Rainier, Olympia i Moonstone.

Přenoska ukrývá svou jemnou mechaniku pod modrým krytem. Ten je součástí promyšlené konstrukce, mající za úkol absorbovat nažádoucí rezonance, které by se mohly promítnout do delikátního pohybu přenosky a zkreslit tak snímaný signál.

Sumiko Wellfleet váží vcelku nízkých 6,5 gramu, hrot je koncipovaný jako nahý eliptický, přímo napojený na hliníkovou chvějku. Pevně umístěné cívky (jde o MM přenosku) jsou navinuty měděným drátem.

Vnitřní impedance přenosky činí 1 130 ohm, doporučená zátěž standardních 47 000 ohm. Zátěžová kapacita by se měla pohybovat mezi 100 – 200 pF. Na výstupu má Wellfleet 3 mV, přičemž má snímat mezi 12 a 33 000 Hz. Separace kanálů je při 1 kHz lepší než 30 dB, symetrie kanálů má při témž kmitočtu toleranci 0,5 dB. Vertikální snímací úhel je 26 stupňů, přičemž doporučená přítlačná síla činí 2 gramy.

Wellfleet jsme namontovali na redakční gramofon a porovnávali s HANA ML a HANA EH (svou kvalitou se Sumiko řadí celkově o kousek nad EH). Poslouchalo se přes phono Grandinote Celio, zesilovač Norma SC-2 LN / Norma PA 160 MR a Fischer & Fischer SN-70. O použité kabeláži a dalších doplňcích si můžete přečíst v pravém sloupci -->.

Poctivý basový základ ze „Spor“ od původně studované historičky a divadelní vědkyně Kari Bremnes, která se na hudbu dala až po svých třicátinách, („Burmester Selection Vol. 1“ | 2017 | nahráno 1991 | Inakustik | INAK 78041 2LP) ukázal na základní hudební charakteristiku této přenosky – je vřelá, příjemná, inklinuje spíše k tučné bohatosti, nežli audiofilské utaženosti. Artikulace tónů byla dobrá, leč rozhodně měkčí, houpavá až plavná. Neznamená to jednolitost hlubokých tónů, pouze to, že bas plyne laskavě a připomíná sametové kočičí mroukání, je laskavý až něžný. Nejnižších kmitočtů je také objemově a poměrově dost.

Lyrický Belafontův baryton v proslulé „Day-O“ („Calypso“ | 2017 | nahráno 1956 | WaxTimeRecords | 772215) zněl plnokrevně, byl klidný, ale přesto silný. Rozlišení je adekvátní, ovšem bez důrazu na prezentaci jednotlivostí. Přenoska nabízí mnohem spíše jemnost, klidnost a jakousi hladkou vřelost, řadící ji do zvukového hájemství takového toho „klasického vinylu“. Tohle je zvuk, který od gramofonu jaksi podvědomě očekáváte. Přednes je bohatý a laskavý.

Nezaměnitelná linka činelu v Desmondově „Take Five“ od Dave Brubeck Quartet („Time Out“ | 2012 | nahráno 1959 | Vinyl Lovers | 6785403) měla líbeznou cinkavost, ne úplně pronikavou, ale dostatečně čistou a znělou, aby příjemným způsobem doplňovala sytost celkového projevu. Ani tady se neklade důraz na artikulaci jednotlivostí, jako spíše na harmonické propojení celku. Zvuk se line, proplouvá, v dobrém objemu a s nekonfliktní, nenucenou a velmi „gramofonovou“ čitelností.

Dynamická razance „The Peppery Man“ bývalé členky skupiny 10 000 Maniacs Natalie Merchant („ELAC 95 Years“ | 2021 | nahráno 2009 | Inakustik | INAK 78131 2LP) byla v podání Wellfleet snad nepatrně umírněnější. Nečekejte dramatickou údernost, mnohem spíše jde o pohodový, zábavný způsobe prezentace, houpavý, plnotučný a vlastně docela velký, zaplňující zvuk, který nepostrádá váhu a šarm. Celkové vyvážení je mírně temnější a hutnější, což příjemně zdůrazňuje houpavý rytmus.

Jemná, křehká „Pie Jesu“ ze slavné zádušní mše za mrtvé Johna Ruttera, napsané roku 1985 pro smíšený sbor a orchestr včetně sól pro soprán, hoboj a violoncello na texty starozákonní Knihy žalmů, („ELAC 95 Years“ | 2021 | nahráno 1986 | Inakustik | INAK 78131 2LP) je plná vzduchu a jemných záznějů, jak se hlasy a decentní varhanní linka mísí v živé akustice kostelní lodě. Wellfleet udržuje jakýsi nenucený pořádek, nevytahuje žádnou jednotlivost do popředí, hudba je organicky propojená a přitom už je tu dobrá přehlednost decentní hi-fi třídy. Sumiko nenabízí navoněný, načechraný nebo nějak zdůrazněný projev, nesnaží se o líbivost, ale o uvolněnou, klidnou pohodovost, která se dobře poslouchá.

Podobnými slovy by se dalo navázat na podání prostoru v Davisově „So What“ („Kind of Blue“ | 2009 | nahráno 1959 | Jazz Wax Records | JWR 4534). Vnímání stereofonie na pravolevé ose působí korektně, scéna je spojitá a zdá se být jaksi plná. Nejde o nějakou nadměrnou velikost, není tu žádná ohromující hloubka a lokalizace nástrojů se nezdá být holografická, přesto čitelnost plně odpovídá nárokům třídy „lepších přenosek“. Kouzlo Sumiko je v tom, jak všechno činí nenuceně a organicky.

Výtečnou posloužil mírně specifický, ale naprosto nekonfliktní a vlastně upřímně muzikální přednes Wellfleet Stingově „The Hounds of Winter“ („Mercury Falling“ | 1996 | A&M | 0731454048613). Sama hudba je vřelá, ale tento konkrétní výlisek nezní úplně stoprocentně. Sumiko obsah dokáže přesto „prodat“, hraje zábavně a jaksi plynule, s náznakem tekutosti. Neschází objem, přehlednost a všechno je naladěno tak, že nijak zvlášť nevnímáte jednotlivosti či technickou stránku věci, ale zejména hudební podstatu, širokou barevnou paletu, vstřícnost, vřelost a milou atmosféru.

Přenoska Sumiko Wellfleet je určitě pozoruhodná – patří do prémiové kategorie a nabízí zábavný zvuk, ovšem nejde jen o to. Je součástí rodiny přenosek s vzájemně vyměnitelnými hroty, takže vás až k Wellfleet může dovést cesta postupného upgradování a navíc v budoucnu nebudete muset platit za celou přenosku – bude stačit vyměnit jen ohraný hrot. Druhá věc je, že Wellfleet hraje prostě hezky – hezky v tom slova smyslu, který tak nějak podvědomě přiřazujeme ke gramofonovému světu. Spousta barev, spousta objemu, pohodová houpavost a vřelost. To vše vám umožňuje užít si libovolnou nahrávku, bezkonfliktně jí proplouvat a jakkoliv nejde o neutrální nebo analytický projev, rozhodně má v sobě muzikální potenciál za férovou cenu.

Kč 13 990,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ férová cena

+ příjemná měkká muzikálnost

+ možnost výměny hrotu za rozumné peníze

+ nenáročné na přesnost nastavení

ZÁPORY

- není to primárně dokonale neutrální zvukový projev

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: E.P. Audio | www.epaudio.cz 

fSdílet

Tweet