Za maďarskou značkou HEXMAT stojí budapešťský podnikatel Zsolt Fajt, který o sobě říká, že má „technické zázemí“, že pracuje jako zvukový technik a že odmalička je fanouškem gramofonů a analogového poslechu. Právě tahle zábava ho v průběhu let dovedla během procesu vylepšování řetězce k vývoji vlastního řešení tak zdánlivě jednoduché věci, jako je podložka pod vinylové desky. A tak vznikl projekt HEXMAT, který už svým názvem dává najevo, čím se liší na první pohled – tvarem hexagonu.

HEXMAT Eclipse

Model Eclipse je vyšším z dvou dostupných modelů a vznikl jako první, řekněme jako ideál toho, co si Fajt představoval. Podložka sama je velmi rigidní, má hrubý povrch a kolem středu je vymalován symbol představující zatmění v souladu s názvem. Centrální otvor má tři „zoubky“, které pevně obemknou středový trn na vašem talíři (i když budete patrně muset poměrně přitlačit).

Skrze plochu proniká v pravidelných rozestupech 15 maličkých ultra tvrdých kuliček (pocházejících z oblasti těžkého průmyslu). Tyto kuličky tvoří styčnou plochu s talířem i vinylovou deskou a jejich celková plocha činí méně než 2 mm2. Jsou vlepeny do Eclipse ručně a drží jen na třech bodech, podobně jako podložka kolem středové osy.

Ostatně, celá podložka vzniká ručně, vyrábí ji přímo Fajt. Do požadovaného tvaru Z.F. řeže základní hmotu pomocí laserového paprsku. Materiál je na zakázku dělaný polymer, vzniknuvší prý po vyzkoušení zhruba stovky prototypů z různých materiálů včetně dřeva nebo kovů. Tloušťka samotného těla je 2 mm, kuličky mají průměr 3 mm, čím definují výšku celého řešení. Z toho důvodu může být na některých gramofonech nutno upravit VTA, respektive prostě seřídit raménko a přenosku – k tomu pomůže jako dárek přikládaná a krásně zpracovaná sada nářadí. Polymer mimo jiné pomáhá potlačit i nežádoucí statický náboj.

Síla, s níž Eclipse drží na náboji talíře a celková tuhost materiálu mají napomoci snadno přenést veškerý točivý moment talíře, primární cíl konstrukce je odstranění nežádoucích rezonancí.

HEXMAT Molekula

Přestože díky pevnosti můžete na Eclipse s klidem položit i těžká středová závaží (v redakci máme 700 gramový klamp, který plochu nijak neprohnul), Fajtova filozofie hovoří naopak pro minimalizaci váhy veškerých komponentů. Proto nabízí přítlačný prvek jménem Molekula, který do velké míry kopíruje konstrukci Eclipse.

Má také v základu hexagonální půdorys, také drží na středovém trnu díky pacičkám, které vytváří nepatrně menší otvor, než je standardní průměr a tak je nutno Molekulu přitlačit, zato pak velmi pevně drží. A rovněž jsou zde kuličky, byť podstatně větší a měkčí než u Eclipse – po obvodu jich najdete šest. Mají průměr 7 mm a jsou lakované.

Základním materiálem je stejný polymer jako u Eclipse (jen v bílé barvě). Díky váze pouhých 17 gramů nezatěžuje nijak kriticky na rozdíl o masivních středových závaží motor, řemínek a ložisko gramofonu.

HEXMAT Eclipse i Molekula jsme zkoušeli na VPI Scout s raménkem Jelco SA-250 a s přenoskou HANA ML, kdy otáčky motoru přesně řídil systém VPI ADS. Gramofon stojí na antivibrační desce IsoAcoustics DELOS 1815W1. Protože originální podložka na talíř od VPI je poměrně dost tlustá, v praxi nebylo nutné hýbat s nastavením ramene. Poslouchalo se přes KEF Blade One Meta, Norma Revo SC-2 LN / Norma Revo PA 160 MR a GMG Power Harmonic Hammer 3000P. Propojeno bylo mixem kabelů Nordost Valhalla 2, Heimdall 2, KrautWire Super Symetric Gold a VYDA Laboratories ORION. Ke srovnání byla použita původní gumová podložka prakticky identické tloušťky a také zmíněné těžké kovové středové závaží.

Šťavnatá rytmická linka ve „Spor“ od Kari Bremnes („Burmester Selection Vol. 1“ | 2017 | Inakustik | INAK 78041 2LP) získala po výměně podložky o něco větší razanci a také se zdálo, že lze rozeznat o něco více odstínů, je to skoro jako lehce změnit váhu přítlaku. Jako kdyby tu ubyla špetka váhy, což bývá průvodní jev zpřesnění reprodukce. Není to rozdíl typu den a noc, nicméně k rozmázlejšímu původnímu přednesu se nám už také rozhodně vracet nechtělo. Výměna těžkého závaží za odlehčený model Molekula přinesla subjektivní vjem uvolnění basu, až jako by byl pomalejší, zato ještě o dýchnutí konkrétnější – rozdíl tady ale je natolik malý, že může být způsoben prostě jen změnou chování gramofonu, jemuž ubyla na talíři citelná váha.

Charakteristický hlas Harryho Belafonta v jeho nejslavnější „Day-O“ („Calypso“ | 2017 | WaxTimeRecords | 772215) zněl na Eclipse jasněji, rozhodně konkrétněji. Snad to bylo trochu způsobeno i citelným omezením statického náboje a praskání, snad proklamovaným omezením vibrací, ale právě na vokálním pásmu změna byla prostě citelná. Ani tady to není revoluční skok do jiné sféry, ale jako kdyby více vynikl charakter gramofonu a jeho možnosti. Přítlačné řešení Molekula udělalo znovu rozdíl, na který bychom asi nechtěli přísahat, přesto se zdálo, že zpěvnost hlasu vynikne o maličké dýchnutí snáze.

Cinkání činelů v ikonické lince z „Take Five“ The Dave Brubeck Quartet („Time Out“ | 2012 | Vinyl Lovers | 6785403) bylo také s podložkou HEXMAT subjektivně zřetelnější – snad tím, že se prohloubilo ticho mezi jednotlivými zvuky, takže ty působily kontrastněji a jasněji, snad i absencí statiky, kdo ví. Rozhodně ale máte lepší pocit z poslechu, jaksi o dýchnutí relaxovanější a nabízející o krůček samozřejmější oddělení. Přítlačný prvek pak už je spíše třešnička na dortu, rozdíl na daném řetězci byl z kategorie „pro pocit“, je to také lehoučké další zdůraznění základního přínosu.

Razantní „The Peppery Man“ od Natalie Merchant („ELAC 95 Years“ | 2021 | Inakustik | INAK 78131 2LP) působila jistěji, dost možná hlavně kvůli jistějšímu pocitu v basu a takové větší výbušnosti zvuku, jako kdyby reprodukce byla odhodlanější asi podobným způsobem, kterým se promění při mírném zvýšení hlasitosti. Právě třeba na momentech, v nichž se do toho zpěvačka i doprovodní zpěváci opřou, bylo všechno pocitově jistější, nepatrný rozdíl (jakýsi drobný přídech pocitu, že reprodukce si pevněji „postavila nohama na zem“) tu zajistila i Molekula – s těžkým standardním závažím byl zvuk trochu těžší a právě na této skladbě byl středový prvek prostě poznat.

Rutterovo přenádherné „Pie Jesu“ z „Requiem“ („ELAC 95 Years“ | 2021 | Inakustik | INAK 78131 2LP) je vlastně jednoduché, ale plné droboučkých informací kdesi v pozadí, ať už jsou to lehké odrazy v prostoru, dozvuky nebo třeba různorodé hlasy, které od sebe ve sboru odliší až dobrý systém. Eclipse ten náš pošťouchnul k ještě o kousíček lepší transparentnosti, takže o kapánek lépe vynikl pocit vzdušnosti, takový ten ambient, vzduch a rezonance velké kostelní prostory. Změna vám nevezme dech, ale tak nějak relaxovanější přednes se trochu lépe poslouchá a o tom nakonec každý ten malý upgrade je.

Prostor Davisovy „So What“ („Kind of Blue“ | 2009 | Jazz Wax Records | JWR 4534) se upřímně řečeno nijak zásadně neproměnil, byl to rozdíl, který by sám o sobě asi výměnu nijak neopodstatnil. To snad výměna středového prvku z těžkého kovového závaží na Molekulu měla větší vliv tím, že desku jednoduše méně prohnula a rameno mohlo pracovat přesněji. Ale obecně v tomto směru rozdíl byl opět ve sféře nerozeznatelné od očekávání, která si při výměnách nutně všichni předem implantujeme a „slyšíme“ je, i kdyby tam ve skutečnosti změna nebyla.

Naproti tomu třeba na poměrně „prskajícím“ pressu Stingovy „The Hounds of Winter“ z desky „Mercury Falling“ (1996 | A&M | 0731454048613) byl rozdíl v poslouchatelnosti celkem zřetelný – reprodukce v tomto směru totiž docela ztichla, praskání bylo citelně méně a více tak vynikl záznam jako takový, příjemněji se poslouchal, takové ty křehké detaily byly prostě srozumitelnější, stejně jako centrální hlas.

HEXMAT Eclipse a HEXMAT Molekula jsou zajímavým, rozhodně originálně řešeným doplňkem pro milovníky gramofonů. Jistě nemá úplně smysl pořizovat je (přestože cena není nijak drastická a odráží bez problémů čas s ruční výrobou) k základním gramofonům, ramenům a přenoskám, zhruba tak úroveň toho, co používáme v redakci začíná dávat smysl. Máte-li však gramofon s výtečným rozlišením, pevnou reprodukcí a celkovou spořádaností, odlehčení, ztišení a tím vším zlepšení čitelnosti začíná být rozhodně atraktivní. Může vliv řešení od HEXMAT být způsoben potlačením vibrací? Snížením nežádoucí statiky? Zajištěním toho, že deska při otáčení netrpí na „mikroprokluzy“? Čert (a patrně Zsolt Fajt) ví. Faktem ale je, že pro high-endový gramofon to rozhodně stojí minimálně za vyzkoušení, neb o krůček lepší čitelnost, zřetelnost i energičnost získáte za cenu, kterou v této sféře prakticky žádný jiný upgrade nestojí a tím pádem je duo Eclipse / Molekula skutečně zajímavé. Nakonec i my jsme po návratu k těžkému závaží a gumové podložce usoudili, že ten kousek zábavnosti, který se s tímto návratem vytratil, chceme zpátky a HEXMAT zůstal součástí redakčního analogového řetězce.

EUR 280 – Eclipse
cca Kč 6 600,- - Eclipse

EUR 135 – Molekula
cca Kč 3 200,- - Molekula

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ prémiová, ale přesto nijak iracionální cena

+ krásné zabalení a péče o detail

+ bezproblémová instalace a kompatibilita

+ ne dramatický, leč slyšitelný rozdíl ve všeobecné lehkosti projevu

+ citelně méně statického náboje a praskání

+ zajímavý experiment pro majitele gramofonů od střední třídy dál

ZÁPORY

- sundávání „závaží“ Molekula vyžaduje trochu snahy a praxe

--- --- --- --- ---

VÝROBCE: HEXMAT | www.hexmat.net 

fSdílet

Tweet