Jméno massachusettské značky Bricasti má patrně výraznější zvuk mezi těmi, kteří se pracovně pohybují po nahrávacích a masteringových studiích, než mezi posluchači jejich výsledných produktů – minimálně v Evropě. Jenže jak už to občas bývá, firma je rozkročená mezi oba světa, tedy ten „profi“ i ten „domácí“. Navíc její portfolio právě pro ten druhý jmenovaný čítá nějakých šestnáct výrobků, rozčleněných do dvou řad.

Jedním z víceméně základních modelů je M1, dual-mono D/A převodník, dostupný též ve verzi SE (neboli Special Edition) – ta oproti verzi Classic přidává zejména robustní nožky od Stillpoints a lepší součástkovou základnu v napájecím zdroji.

Zvnějšku je cítit, že Bricasti Design jsou z Ameriky a ještě k tomu mají blízko k profi scéně – ne že by M1 SE byl ošklivý produkt, ale je tu z každé linky a každého detailu cítit industriální přímočarost a snaha spíše poskytnout dobré materiály a dlouhotrvající bytelnost, než potěchu oka. Inu, zámořské vnímání je prostě nastavené jinak…

Praktické je, že M1 SE je skutečně nízký a všeobecně poměrně kompaktní komponent. Má standardní šíři 43 cm, hloubku 30,5 cm a na výšku dorostl na 6,35 cm, byť takové dva centimetry navíc přidají nožičky Stillpoints.

Šasi je pěkně zpracované, trochu technicistně tvarované a bohatě větrané. Poctivost konstrukce dokládá fakt, že každý kus je vyfrézován na CNC z hliníkových bloků. Provozní informace zkratkovitou, ale ještě jakž takž srozumitelnou formou předestírá displej s bodovými znaky v červené barvě. Ovládání má na starosti šest oválných tlačítek a jeden velký hliníkový otočný ovladač – těžko říct proč, ale ze všech těchto detailů přímo čiší Amerika. Možná jsme se už s některými potkali u jiných značek… Na míru si ale rozhodně Bricasti vyrábí dálkové ovládání – malé a jednoduché, nicméně plně dostačující pro přepnutí vstupu, filtru nebo zobrazení stavových informací (včetně monitoringu vnitřní teploty, kupříkladu).

Na zadním panelu jsou klasické konektory – ve vyčnívajících blocích po obou stranách najdete analogové výstupní konektory (je tu XLR i RCA), v prohlubni mezi nimi vše ostatní. Standardní sada vstupů zahrnuje USB, optiku, koax, AES/EBU a BNC rozhraní, jako příplatková možnost je k dispozici ethernetový streamovací modul s podporou DLNA i UPnP a Roon. Pod napájecí zásuvkou s vestavěným filtrem je malý 3,5 mm jack napěťového spouštění pomocí jiných komponentů.

Zásadní sdělení je, že vnitřní konstrukce je kompletně dual mono s rozdělením na šest deset plošných spojů. Jsou tu celkem tři malé toroidní transformátory pro pečlivé oddělení (první pro vstupní část a pak jeden pro každý výstupní kanál) a lineární provedení napájecího zdroje.

Na každém kanálu se v monofonním zapojení používá stereo čip Analog Devices AD1955, spřáhnutý s časováním signálu přímo vedle čipu technologií Direct Digital Synthesis, která má snižovat jitter na minimální hodnoty. Všechny digitální vstupy jsou izolované transformátorem, parametry signálu (včetně synchronizace časování nebo možnosti převrácení fáze) a provozní ovládání obstarává DSP Sharc od Analog Devices. Převodník podporuje u PCM až 24 bit / 384 kHz a DSD 256, veškerý signál je před zpracováním osminásobně převzorkován.

Analogové výstupní moduly na keramických deskách jsou zrcadlově obrácené a podtrhují plně symetrický návrh komponentu. Najdete tu operační zesilovače s vysokou rychlostí přeběhu a tranzistorové buffery. Na každém kanálu jsou dva, jeden pro symetrický a jeden pro nesymetrický výstup. Atraktivní je možnost plynulého přizpůsobení výstupní úrovně XLR od +8 (neboli 2 V RMS) do +23 dBm, takže lze zaručit optimální propojení s prakticky jakýmkoliv předzesilovačem. To se hodí i v případě, že využijete vestavěnou digitální regulaci hlasitosti.

Samostatný odstavec si zaslouží enormní množství dostupných digitálních filtrů – je tu celkem 9 oversamplingových filtrů s lineární fází a 6 dalších s minimální fází. Bricasti v manuálu nabízí opravdu velkou tabulku s technickými parametry, většina filtrů je pak k dispozici jak v „linear phase“, tak „minimum phase“ podobě a můžete si tak ukrátit nekonečné zimní večery pozorováním změn. A ano, změny jsou docela dobře slyšitelné. Pro testování jsme nakonec skončili u filtru číslo 8.

Výrobce udává u M1 SE frekvenční rozsah 10 – 20 000 Hz (0 / -0,2 dB), dynamický rozsah přes 120 dB a hodnotu THD+N na 1 kHz 0,0006%. Údaje platí jak na nesymetrickém, tak symetrickém výstupu.

Bricasti M1 SE jsme poslouchali proti vcelku logickému soupeři, Métronome DSC1 a to na sestavě Norma Revo SC-2 LN / Norma Revo PA 160 MR, kdy se napájelo přes GMG Power Harmonic Hammer 3000P a streamovalo primárně z Roon. Propojeno bylo mixem kabelů Nordost Valhalla 2, Nordost Heimdall 2, KrautWire Super Symetric Gold a VYDA Laboratories ORION. Detaily sestavy jsou dostupné v pravém sloupci -->.

Jako první jsme zkoušeli jen krátce funkci digitálního předzesilovače – není to špatný bonus, ale analogový samostatný přístroj je prostě lepší, dává větší pocit bohatosti a živosti, než digitální regulace. Zůstali jsme tedy po dobu testování s M1 SE v roli streameru / DACu.

Bricasti jakožto zdroj dokázal velmi hezky přenést brumlavost basy v Mingusově trochu zvláštní skladbě „A Foggy Day“ („Pithecantropus Erectus“ | 2002 | nahráno 1956 | Atlantic | 0081227361624). Tóny zněly tak příjemně broukavě, kulaté, vlastně i pěkně hutné a dobře reflektující váhu těla nástroje, zvuk ale přesto nebyl těžký. Spíše tak nějak celkově napjatý, připravený brnknout vší silou, pevný a trochu „americky našlápnutý“, měl takovou chtivou vnitřní energii. Je to ale zajímavé, tóny jsou snad i díky tomu výtečně oddělené, vedené a vykroužené pevnou, sebevědomou, rychlou a konkrétní rukou.

Také hlasy zpěváků ve Verdiho „Rigoletto“ se sborem Coro del Teatro alla Scala a tělesem Orchestro Du Theatre De La Scalla pod vedením Rafaela Kubelíka (nahráno 1964 | Deutsche Grammophon | 437 704-2) zněly pevně, pronikavě a jasně, také jako kdyby v nich dřímala stlačená energie, která se už už chce prodrat ven. Je to také lehce přímočarý zvuk, byť ne úplně analytický v technickém slova smyslu. Přednes byl bez zřetelné agrese nebo tvrdosti, velmi živý a energický, i tady každý z vokálů zněl načrtnutý pevnou rukou a s výtečnou čistotou, byť možná tu a tam maličko brilantnějšího, lesklejšího stylu – ovšem nijak nepříjemně. Ve své přímočarosti se pak M1 SE vlastně pouští docela hluboko, informací je již hodně – ostatně jak se tak zhruba dá čekat od tak drahého zařízení. Nejsou však vytažené nějak záměrně do popředí.

Jistý dotek štědřejší energie na vysokotónovém konci spektra a s tím spojenou pronikavější charakteristiku (jakkoliv velmi, velmi daleko od nějaké útočnosti nebo ukřičenosti) jsme zaznamenali i na Rogersově „Buried Treasure“ („Eyes That See In The Dark“ | 1983 | Sanctuary Records | CMRCD608). Díky jasnějšímu stylu bylo informací znát i tady hodně, činel zněl kupříkladu velmi tvrdě, konkrétně a s krásně naznačenou kovovou texturou. Převodník rozhodně nepostrádá autoritu ani zřetelnost.

Mohlo by se zdát, že takový ten americky odvážnější zvuk bude propisovat svou charakteristiku až příliš výrazně, ale není tomu tak – jakkoliv nelze popřít, že třeba s dramatickou dynamikou a výbušností Stravinského „L’oiseau de feu“ („Pták Ohnivák“ | Sir Simon Rattle / City of Birmingham Symphony Orchestra | 2009 | nahráno 1987 | EMI | 50999 2 42754 2 2) byl zvuk rozhodně v synergii. Burácení bubnů a dechů je vskutku působivé a M1 SE se svou dynamičností a razancí může směle rovnat s dražší ligou, s takovou tou už „opravdu velkou“. Výraznou devizou je v každé chvíli neustále patrná konkrétnost a pevnost, které napomáhají dojmu bezprostřednosti a spořádanosti hudební reprodukce.

Na Jarretově lehce atypickém záznamu „Aria, BWV 988“ z cyklu „Goldbergových variací“ | 1989 | ECM | 839 622-2) bylo cítit, jak se snaží M1 SE o maximální soustředěnost, o zvuk tuhý a plný síly a razance, aniž by ale ztratil nadhled a šlo jen o přímočarou energii. Je tu i dostatečná dávka rafinovanosti, takže přístroj umí vypíchnout už skutečně velmi jemné nuance krásně jasně znějícího cembala, aniž by sklouzával k ostrosti.

Nejsilnější zbraní amerického převodníku je nicméně zcela odlišný, velmi signifikantní a rozhodně působivý způsob, jakým vykresluje prostor – je to znát třeba už v tak jednoduché skladbě, jako je Debussyho „Sonáta pro violoncello a piano v D moll“ v podání Hélene Grimaud a Sol Gabetta („Duo“ | 2012 | Deutsche Grammophon | 479 0090). Zvuk byl totiž nesmírně „protažený“, respektive scéna měla high-endově vlastně obvyklou šířku, ale neskutečný pocit zaostřené, jasné hloubky. Jen málokdy se pak přístrojům podaří takhle holografické ohraničení nástrojů a takhle až hmatatelné, realistické vsazení zvuků do trojdimenzionálního prostoru. Lokalizace a velikost nástrojů jsou prostě luxusní a M1 SE tady sahá rozhodně ještě nad úroveň své cenovky.

V „I See Red“ od Clannad („Greatest Hits“ | 2000 | nahráno 1983 | BMG | 07863 67878 2) je obrovsky zdůrazněný rytmický kopák a vůbec nejde až tak o realistický záznam, jako o zábavnou skladbu. Bricasti tento rytmický prvek značně zkrotí, čímž ubude subjektivně na jeho objemu a přestože zachovává svou „ducavost“, tak je plácnutí krásně soustředěné a silné, fyzicky vás kopne v hrudníku. Přidejte k tomu dosti jadrně přímočaré a kovem zvonící struny nástrojů a jasné zpěvy a máte obsahem popovou limonádu, ale formou až nečekaně poctivý zvukový zážitek, který je jinak, ale ne méně zábavný, než přes redakční Métronome. Zábavnost tu pramení z části jistě i z možnosti zaslechnout krásně oddělená ta všemožná cingrlátka nebo třeba tiché cinkání trianglu, které umí z vrstevnaté muzikální hmoty vykrojit jen skutečně výjimečně dobré zdroje signálu.

Musíme rozhodně přiznat, že Bricasti M1 SE nás překvapil tím, jaký je, i když možná ani neměl – je totiž autenticky a poctivě americký až do nejposlednějšího šroubku. Jeho design je ryze praktický, tím se vcelku hodně liší od evropské produkce, jakkoliv kvalita materiálů a jejich zpracování odpovídá ceně – naopak, M1 SE je vyroben tak trochu jako neprůstřelný tank. Příjemně překvapí racionálně nastavená cena – vysoká, ale s výsledky, které v některých ohledech konkurují ještě výrazně dražším zařízením naprosto odpovídající. A nakonec překvapí to, jak konkrétně a jasně umí M1 SE zahrát, jak rozsvítí vaše nahrávky a jak jim dokáže dát zejména podmanivě plastickou prostorovost, ve které se můžete bezmála koupat. Shrnuto a podtrženo, M1 SE z amerického Massachusetts stojí za pozornost a měl by zbystřit každý, kdo hledá ve vodách vysokého high-endu racionální přístup a (snad to není úplný oxymorón) realistický poměr ceny a výkonu.

EUR 12 990,- - D/A převodník

EUR 1 000,- - síťová karta

cca Kč 321 000,- - D/A převodník

cca Kč 24 990,- - síťová karta

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ neskutečně plastické podání prostoru

+ poctivá celková konstrukce

+ dálkové ovládání a praktické možnosti nastavování / ladění

+ pevný zvukový projev

+ široká podpora formátů

+ zábavné ladění

ZÁPORY

- estetické pojetí nekonvenuje tak úplně s evropskými hodnotami

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: TM Sound | www.melodyshop.sk 

fSdílet

Tweet