Ačkoliv se produkty tohoto britského výrobce objevují na scéně už pěkných pár let, v porovnání s takzvaně „tradičními" jmény typu Quad nebo KEF se stále jedná o nováčka. Vlastně možná i díky tomu se mé „živé" setkání s přístroji této značky uskutečnilo až na letošní výstavě High End Praha, kde systém z vyšší řady MX řídil vlajkové lodi KEF Reference a já jsem musel přiznat, že i takhle levný systém (v porovnání s velkými KEFy) dokáže - pravda, posuzováno ve výstavních podmínkách - dodat hudbě ten high-endový punc a dost možná i stát se mnohým opravdu dlouhodobým „definitivním" řešením. I proto jsem uvítal možnost vyzkoušet základní řadu s cenovkami do 20ti tisíc.
Myryad se chlubí firemním heslem „make use of intelligence", tedy něco v duchu „s využitím inteligence". Už když jsem do auta nakládal malé, rozumně a snadno otevíratelné krabice, vzpomněl jsem si na tuto větu - nekomplikovanost soužití, zapříčiněná tím, že skutečně někdo použil hlavu a chtěl chvíle strávené s hudbou podpořit lehkostí soužití. Ne snad, že by přístroje Myryad řady Z byly v něčem opravdu výjimečné, ale možná, jen možná je i nepřítomnost praktických problémů a chyb svým způsobem výjimečná.
Všechny přístroje Myryad jsou známé také dobrým výrobním provedením, které počíná u kartáčovaného hliníku na čelním panelu i na čele mechaniky, přesně slícovanými díly včetně malých, ale relativně dobře použitelných tlačítek pro základní ovládání přístroje, ale i samotným šuplíkem mechaniky, který je sice obyčejně a nepřekvapivě vzhledem k ceně z plastu, ale působí i na dotek pevněji než u mnoha obdobných strojů. Přední straně velmi nízkého přístoje dominuje logo výrobce, poměrně agresivní modrá LED dioda a o hodně méně agresivní displej s modrnými číslicemi a písmeny, který poskytuje tak akorát informací a docela dobře se čte. Zadní strana pak má poměrně obvyklou sestavu výstupů, tedy jeden pár analogových cinchů a jeden koaxiální digitální výstup. Chybí výstup optický, ovšem možnosti jeho reálného využití jsou stejně poměrně omezené (alespoň pro mě mimo oblast domácího kina). Nakonec jsou tu ještě dva konektory - vstup a výstup ovládacího systému Myryad My-Link. Pokud spojíte přístroje jakýmkoliv RCA kabelem a dejme tomu vložíte a spustíte disk v CD přehrávači, tento automaticky zapne zesilovač a přepne vstup na ten správný, aby reprodukce mohla začít. Příjemné a jednoduché. Dobrý dojem z přístroje podporuje i dálkové ovládání, které je sice OEM výrobkem Philips, ale můžete jednou „dálkou" spoutat jak cd přehrávač, tak zesilovač a tuner, což je další příklad příjemného „make use of intelligence".
Uvnitř pětikilogramového těla na masivních nožkách pak najdeme dva digitálně-analogové delta-sigma převodníky z dílen Cirrus Logic, schopné zvládnout až 24bitů a 192kHz (ne snad, že by bylo jak tuto schopnost u čistého CD přehrávače bez digitální vstupů využít). Vnitřní konstrukce je rozdělena do sedmi sekcí, z nichž každá má vlastní regulované napájení, v signálové cestě jsou pak operační zesilovače s rychlými FETy.
Protože Myryad i ve svém katalogu nedoporučuje jednotlivé přístroje, ale jejich kompletní řešení, i já jsem testoval tento CD přehrávač hlavně ve společnosti integrovaného zesilovače Myryad Z142 a tuneru Myryad Z132. Spojení se zesilovačem obstarával kabel KrautWire Cameo X, spojení s reprosoustavami pak KrautWire Awakening. Zvuk se linul nejen z Harbeth Monitor 30, ale také KR Audio SP-2, Bowers&Wilkins 685 a Pure Acoustics Noble F. Nikde jsem nenalezl žádný problém s praktickou stránkou věci. Jako alternativu jsem měl k dispozici ještě Arcam FMJ CD37 a Yamahu CD-S700.
Z prvních dojmů se na první místo zcela určitě tlačí život, energičnost celkového projevu tohoto zdroje signálu, zvláště v kombinaci s firemním zesilovačem. „Flip the switch" z „Bridges to Babylon" rockových dědečků Rolling Stones je nevyčerpatelnou zásobou energie a dobrého soundu, Myryad jen podtrhuje timing a strhující plynutí nahrávky. Detailů je tak akorát, Myryad spíš dává vyniknout formě celku, je velmi muzikální a nepřitlačuje nijak na pilu v žádné části spektra. Snad jen kontury nejnižších tónů nejsou perfektní, ale v rámci své kategorie jsou za „chvalitebné".
Stejná živost a zřetelné tlačení nahrávky kupředu se objevuje i v klasické hudbě, třeba na Beethovenových klavírních sonátách č. 8, 14, 21 a 23, nahraných rukama Wilhelma Kempffa pro Deutsche Grammophon není tak úplně slyšet pozadí plné ruchů, které vytane až na lepších strojích, jako spíš neurčitý šum, ale na druhou stranu naléhavost zvuku, dobré tonální vyvážení klavíru a jeho strun, navíc výborné umístění jasně ohraničeného a živě velkého piana uprostřed uvěřitelné hudební scény mezi reprosoustavami.
Údernost je silnou stránkou Myryadů, díky čemuž věřím, že se zalíbí mnohému posluchači. Nemá sice tu jemnost některých Marantzů, k níž musíte pomalu pronikat, ale která se vám nakonec zadře pod kůži, má ale na první poslech chytlavý zvuk se schopností prodat barvy nástrojů - akordeon na pozadí hlasu Patti Smith v předělávce Youngovy „Helpless" na „Twelve" to dokazuje, stejně jako hlavní kytara, jejíž jasně definované struny sice necítíte vibrovat v dozvuku na těle nástroje, ale zaříznout se agilně, ale ne agresivně do prostoru celou svou silou.
Stejně tak na tomto albu najdeme lehce „nacinkanou" „Gimme Shelter", tentokrát předělávku původní písně od Rolling Stones. Nástroje jsou dobře umístěné v prostoru, jasně ohraničené jeden od druhého a excelentní tah na branku snadno posluchače donutí podupávat nohou nebo pokyvovat hlavou a i když činel nemá přesně tu správnou velikost a o barvách a odstínech jednotlivých cinknutích si musíme informace zčásti spíš domýšlet než lovit sluchem, celkově se Myryad svou otevřenou agilitou blíží až k o půl třídy či možná i třídu výš postavenému Roksan Kandy K2 a jasně ukazuje, že stačí relativně málo připlatit a oproti takové Yamaze, jakkoliv ta sama ve své cenové kategorii není špatná, máte výrazně zábavnější stroj.
Bluegrass Bely Flecka mám rád, zvláště jeho „bestofkový" průřez dvacetiletou kariérou, který je sestaven s nebývalým taktem a citem a staví jednotlivé skladby do snadno poslouchatelného, kompaktního celku. I jemná, nenásilná, ale čilá basová linka v podání Victora Wootena jako by se v podání Myryad drala kupředu. Stejně tak Fleckovo vybrnkávání vzbuzuje touhu po dalším tónů, dalších zvucích. Není to sice zvuk, který lze označit s klidným svědomím jako relaxovaný, který by se hodil pro intimní žánry typu „One to One" Billa Mayse a Raye Drummonda (tichá basa a tiché piano), ale ani tam není Myryad Z114 problémový. Maličko zaostává v přednesu ambience pozadí nahrávky, ale v tomto bodě neexceluje ani žádný z jeho konkurentů, přesto by se někomu mohlo zazdát, že u takto skutečně uvolněné muziky přeci jen tlačí moc na pilu. Není to ale ani na úkor tonální vyvážnosti nebo plnosti a uvěřitelnosti zvukového podání.
Sám za sebe považuji Myryad Z114 za velmi dobrý CD přehrávač, kde v rámci pořizovací ceny nelze mít ke zvukovému podání větších výhrad, k výrobnímu provedení a absenci praktických problémů při soužití pak nemohu vytkonout nic ani v globálním pohledu. Hlavně pak v rámci systému se „sourozenci" Zetkové série se jedná o velmi příjemný a ničím nerušící komplet pro dlouhodobou zábavu. Že by mohl být o něco detailnější? Mohl... Že by někomu nemusel vyhovovat jeho velmi muzikální přístup? Nemusel... Ale těm ostatním, kteří chtějí hudbu poslouchat pro zábavu bez nutnosti pokládat každé ťuknutí činelu na pitevní stůl ve svém sluchovém aparátu Z114 radost udělá.
Kč 18 000,-
--- --- --- --- ---
KLADY
+ výborné výrobní provedení
+ moderní design
+ živý, transparentní a muzikální projev
ZÁPORY
- chybí výstup optikou (ne snad, že by ho využilo příliš majitelů)
- mechanika je při načítání cd trochu hlučná (při samotném přehrávání není slyšet)
--- --- --- --- ---
VIZITKA PRODEJCE
BaSys CS
http://www.basys.cz/ - Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
+420 234 706 700
