Nejen v České republice vzniká poměrně dost různorodé hifi techniky, zajímavé výtvory najdete i u našich východních sousedů na Slovensku. Jedním z nejzajímavějších výrobců je malá, prakticky rodinná firma Truune, za níž stojí konstruktér Gabriel Stark, vyvíjející dříve designový high-end pod značkou Stark Audio. Koncept značky je jednoduchý – nabídnout moderní vzhled, prvotřídní materiály a zvuk s hi-fi kvalitami.

V katalogu najdete momentálně pouze dva modely, eight a eighty, podobnost jejich jmen stvrzuje i jejich blízkost ve všech ostatních ohledech, jde totiž o regálový model a jeho sloupovou obdobu. Oba jsou vyráběny ručně na Slovensku (doporučujeme hezkou fotogalerii na webu výrobce - https://www.truune.com/sk/proces/), přičemž velký důraz je kladen nejen na estetiku, ale i na použití udržitelných přírodních lokálních materiálů, získaných vyjma měničů a elektroniky v okolí do 100 km od továrny. Konkrétně to znamená dřevo (pro kabinety a vnitřní vzpěry v podobě MDF a v podobě ořechové dýhy na bocích), sklo (pod nímž jsou ovládací prvky), kov, eko-kůži nebo velmi netypický bramborový škrob, použitý třeba jako podšívka nebo obložení. Technickou zajímavostí je spojení konstrukce přes pružné body, které spolu s rozpěrami potlačují nežádoucí rezonance.

Nedílnou součástí konceptu je také přizpůsobitelnost, jak už to tak u prémiových designovek má být. Krom toho, že si můžete vybrat barvu koženkového dekoru (černá či karamel) k ořechovým bočnicím, tak si lze i později obměňovat vzhled pomocí snadno vyměnitelných magnetických krytek reproduktorů, sundat jdou bez problémů dokonce i kroužky kolem nich, takže mix barevných kombinací je u těchto detailů skutečně široký a snadno si eight napasujete přímo ke svému interiéru.

Truune eight sází na organické tvary, které svými zakulacenými křivkami krásně rozbíjí jinak v podstatě klasickou regálovou podobu. Nejlépe eight vypadají, když necháte na místě krycí mřížky.

Podobně jako u mnohých jiných podobných konceptů, i tady jsou výkonová elektronika, zpracování signálu a ovládání soustředěné do jednoho primárního kanálu, zatímco druhý je tak v podstatě klasická pasivní reprosoustava.

Na hlavním kusu najdete pod sklem na horní stěně malý displej a čtveřici dotykových ovládacích prvků, tak jako tak ale pravděpodobně budete používat k ovládání aplikaci, možná i jednoduché dodávané fyzické ovládání. Ta není špatná, i když řešení od některých jiných firem je uživatelsky praktičtější. Je to zejména proto, že eight je třeba – jako primárně bezdrátový streamovací systém – nejprve připojit na Wi-Fi, což ne vždy jde snadno (platí to nejen pro Truune, ale pro jakýkoliv systém).

Skrze zadní desku prochází výdech nevelkého bassreflexového nátrubku, potřebná konektivita je dole, schovaná v malém výklenku, aby nebyla hned na očích. Protože ozvučnice stojí na čtyřech nožkách z PLA plastu (zjevně se primárně počítá s umístěním na police a skříňky, lze je snadno vyměnit za hroty se závitem M6), ani u hrany umístěné konektory nejsou nedostupné. Na hlavním kanálu je napájecí zásuvka, reproduktorové terminály pro spojení s druhým kusem, dva optické digitální vstupy, jeden koaxiální a jeden pár analogových cinchů linkové úrovně. Je tu i ethernetový konektor, nicméně jde o StarLink, který slouží k ovládání jiných zařízení, nikoliv pro spojení do sítě. K dispozici je i USB typu A pro datové paměti. Prim ale má samozřejmě hrát Wi-Fi streamování nebo Bluetooth 5.

Truune eight podporují streamování z TIDAL, Spotify, umí internetová rádia TuneIn, ale i AirPlay a DLNA protokoly.

V základně reprosoustav je osazen kovový stíněný box, v němž tepe veškerá potřebná elektronika. Nejprve je tu vstupní blok s CMOS SRC4382, který veškeré příchozí signály převzorkuje na vnitřní pracovní frekvenci 192 kHz. Následuje DSP řídící procesor ADAU1701, zpracovávající data v 56-bitové hloubce. Jeho funkce je mimo jiné aplikace ekvalizací v 10 pásmech, náhrada klasické frekvenční výhybky, ale pracuje se tu i se zpoždění / sladěním reproduktorů a úpravě jejich vlastností, případně na podpoření dynamiky systému.

Následně je signál převeden v modulu D/A převodníku s čipem Wolfson WM8742. Dvojice operačních zesilovačů NJM2068 funguje uprostřed diferenciálně koncipovaného analogového filtru, vyhlazujícího výstupní signál. Součástí tohoto zásadního modulu jsou i dvoje hodiny, po jedněch pro každou základní frekvenci 44,1 a 48 kHz. Finální energii do měničů posílají moduly Hypex Ncore s výkonem 125 Wattů na kanál ve třídě D. Nezbytné cívky a kondenzátory pocházejí od Jantzen.

Vynikající myšlenkou je to, že celý tento zapouzdřený modul je snadno aktualizovatelný, jinými slovy zastará-li technologie streamingu, D/A převodníku nebo třeba zesilovače, pokud není možné řešení jednoduchou aktualizací softwarového vybavení, je možné snadno a rychle vyměnit jednotlivé funkční části hardwaru za novou generaci. Je to přístup v souladu s myšlenkou udržitelnosti.

Osazení Truune eight staví na 1“ výškáči s měkkým tkaným vrchlíkem a neodymovými magnety, který doplňuje pětipalcový středobas s kónickou membránou z přírodních vláken. Sílu tomuto reproduktoru dodává feritový magnet a poměděná hliníková cívka. Společně nabízí frekvenční odezvu 45 – 20 000 Hz (+/- 3 dB), zesilovače pracují s THD 0,0015% při 1 W a převodník má šum na úrovni -123 dB, což jsou všechno velmi pěkné parametry.

Ozvučnice jsou vysoké 39 cm, široké 21,5 cm a hluboké 27,5, v kontrastu k relativně běžným proporcím však váží velmi výrazných 18 kg, což něco napovídá o tuhosti kabinetů.

Truune eight jsme poslouchali jako samostatný systém i ve společnosti signálu z Métronome DSC1 a to proti Xavian Quarta Evoluzione se zmíněným Métronome, předzesilovačem Norma Revo SC-2 LN a koncovými monobloky Norma Revo PA 160 MR. Truune i dělená sestava se napájely z GMG Power Harmonic Hammer 3000P. Propojeno bylo dodávanými kabely Truune, později ale přes Dynamique Audio Horizon 2.

Že eight nejsou prémiové propracované jenom na vnější straně, to dokázalo brnknutí tlusté struny Hadenova sametového kontrabasu v „Goodbye“, svého druhu „duetu“ s Dianou Krall („Sophisticated Ladies“ | 2010 | Emarcy | 0602527508160). Nejen, že eight ze svého nevelkého půdorysu umí už zabrousit s celkem dobrou jistotou i do spodních rejstříků, mají v nich také schopnost vykreslit různé odstíny. Zvuk je do jisté míry komfortně měkký, poddajný a vřelý, nepostrádá přitom ale ani férové množství energie, kdy se zvuk mohutného nástroje prosadí celkem dobře i ve větším prostoru. Výhodou sladění elektroniky s měniči je pak pocit dobré, uvolněné kontroly s nadhledem.

Výtečně zřetelný je projev modelu eight ve středním rozsahu, falzetový zpěv Bee Gees v jejich „Until“ („Spirits Having Flown“ | 1994 | nahráno 1979 | Polygram | 827 335-2) byl zřetelný a velmi snadno srozumitelný, přitom ovšem stále hlavně nenucený, organický, vlastně až trochu jemnější. Truune hrají melodicky a harmonicky, s citelným objemem, který běžné podobně velké regálovky budou mít možná i problém dohnat a zároveň nabízí v zásadě až audiofilsky klidný, čistý, vyrovnaný, přesný a neagresivně, přirozeně jasný přednes.

Jasné a autenticky snadné rozlišení najdete také v nejvyšší části spektra v nahrávce „After Dark“ od Andyho Gibba („Greatest Hits“ | 1991 | nahráno 1980 | Polydor | 511 585-2), kde jsou činely samy o sobě krásně nahrané a eight jim nedává žádný zbytečný přidaný lesk, byť proporčně se zdá být zastoupení mírně vyšší, než je obvyklé. Zvuk je dobře vyvážený, znělý, ovšem stále nikoliv efektní nebo příliš pronikavý. Cinkání je lehké, svižné, působí věrohodně a je cítit, že sestava prostě je kultivovaně vyladěná.

Výhodou oproti podobně velkým pasivním systémům i v podobné celkové hodnotě je určitě dynamičnost. Všechny čtyři nástroje kvartetu Emerson String Quartet v nahrávce Šostakovičova „Smyčcového kvartetu č. 1 v c dur, op. 49“ („The String Quartets“ | 2006 | nahráno 1999) měly docela solidní sílu i plnost, díky rezervě výkonu i hlasitosti můžete ozvučit i větší prostory a přitom přednes jaksi neznervózní, neztratí jistotu. Ba naopak, tím více si užijete jeho tučnou, konkrétní charakteristiku. Nechybí potřebná váha ani drajv, i když v celkovém vyladění zůstávají eight spíše poklidněji hrajícími reprosoustavami, což je ovšem tím, že se nesnaží hrát tak, aby vás bavily už od prvních vteřin, nýbrž spíše aby i po pár hodinách bylo pořád všechno fajn.

Taktéž Ligetiho „2. smyčcový kvartet“ v podání Artemis Quartet („String Quartets“ | 2005 | nahráno 2000 | Virgin | 0946 336934 2 5) poukázal na schopnost eight obstát v roli prémiového hi-fi systému díky čistému a pevnému zobrazení nahrávky. Detailů je tu dostatek, i když prim hraje organická samozřejmost, hladkost zvuku. Kakofonní vybrnkávání je přehledné, jednotlivé tóny zřetelné a snadno rozeznáte od sebe jednotlivé nástroje. Možná je celkový styl mírně měkčí a bohatší, to reprosoustavy ale činí spíše dobře univerzálně použitelnými, vhled do nahrávky a rozlišení jsou velmi solidní.

Aktivní řešení mívá často také benefit lepšího chování ve smyslu podání prostoru, ať už to souvisí s lepším fázovým sladěním, vyšší přesností a dalšími faktory. Ani Truune nejsou v tomto ohledu vůbec špatné, ba naopak. Záznam duetu Cecilie Bartoli a Bryna Terfela v árii z opery „L’Elisir d’amore“ („Duets“ | 1999 | Decca | 458 298-2) ukázal, že je mimo jiné třeba reprosoustavy umístit relativně dále od sebe, jinak střed mezi nimi může působit trochu zahlceně. Celkově ovšem nejsou úplně náročné na správnou polohu a stabilní, pevný a dobře čitelný stereofonní obraz se samozřejmou pravolevou lokalizací vytváří bez problémů. Dokonce vnímáte i mírně odlišnou hloubku zasazení mužského basbarytonu a ženského mezzosopránu, což vytváří vjem hloubky scény. Není tu žádný wow efekt, je to velmi kultivované.

I u jadrnější, na obou koncích trochu přebujelé nahrávky, jakou je „I Like It“ od Dixie Chicks („Taking the Long Way“ | 2006 | nahráno 2003 | Columbia | 8287680792), zůstávají Truune eight milé, jemnější, neagresivní a vlastně všeobecně spořádané a neúnavně poslouchatelné. Přitom ale třeba dopad paličky na blánu bubnu už má švih a konkrétnost, zvuk se při ní neroztřepí. Nebo mohutný bas, namixovaný s o polovinu větším objemem, než by velela realita – baskytara zůstává čitelná, objem je výrazný, ale už ne dominantní, prostě jsou tu všechny znaky přesné a kontrolované reprodukce.

Truune eight jsou krásné kompaktní bedničky se sympatickým pojetím – od běžných all-in-one systémů podobného typu se liší vnější elegancí s dotekem luxusu, v kontextu stavu přírody je sympatické i jejich ekologicky udržitelné pojetí, které ovšem nijak neomezuje dříve řečené, totiž že jsou opravdu hezké. Možná nenápadným, ale o to důležitějším benefitem je možnost výměny hardwarové základny v případě, že nastane v budoucnu potřeba nebo přijde jednoduše čas na servis, i když výrobce říká, že díky naddimenzování je životnost mnoho a mnoho let. Úvodní nastavení a ovládání přes zvolenou doprovodnou aplikaci patří spíše do standardu, lépe řečeno jsou firmy, které mají výrazně pohodlnější řešení. Ale tak jako všude, i tady si jistě najdete případně vlastní cestu a postupy, po prvním mírně komplikovanějším nastavení už ani tohle vlastně není problém. A zvukově? Zvukově splňují eight standardy prémiového hi-fi a pokud si poskládáte dělenou sestavu podobných funkcí za bratru sto tisíc korun, tak Truune eight stále v pohodě obstojí. Na rozdíl od většiny lifestyle řešení pak nabízí až audiofilsky realistické zvukové pojetí a dá se na nich strávit spousta komfortního poslechového času bez ohledu na vámi preferovaný žánr či hlasitost. Tohle je opravdové hi-fi v balení, které ještě přes 10 lety bylo v téhle velikosti (i ceně) naprosto nemyslitelné, navíc vzniká v srdci Evropy a ne na dálném východě. Co víc si přát…

MĚŘENÍ

Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 50 metrů čtverečních, standardním zatlumením (basové pasti a absorpčně-difúzní panely Sonitus Acoustics, koberce, velké plochy sedaček, rozlehlá knihovna, podhled vyplněný vatou, záclony a těžké závěsy,...), byť bez rozsáhlých akustických úprav.

Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií. Měří se v referenční ose při průměrné úrovni akustického tlaku 80 dB / 1 m.

Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.

Frekvenční odezva - v ose (červená)

Model eight se snaží nabízet víceméně vyrovnanou frekvenční odpověď, byť je tu patrné jisté drobné zdůraznění na výškách, při poslechu ovšem není patrný nějaký pocit cinkavosti. Propad na 45 Hz je vlastností místnosti, křivka v reálu pokračuje jen s nevelkým poklesem až ke 30 Hz, což je velmi solidní výsledek s ohledem na proporce reprosoustav a jedna z velkých výhod vyladěných aktivních systémů. V kontextu toho, že eight budou velmi pravděpodobně stát mnohem blíže u stěny, než jak tomu bylo v době měření, tak je basu dostatek a celkově jde o dobrý měřený výkon.

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [<-- 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ ✓] | VELKÁ [--> 40m2] [ × ]

EUR 4 740,-
cca Kč 112 000,-

FOTOGALERIE

FOTOGALERIE - APLIKACE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ design a materiály

+ čistý, sytý a živý zvukový projev

+ hodnotné řemeslné zpracování

+ fér cena za dané výkony a krásný zevnějšek

+ možnost přizpůsobit si vzhled svým preferencím a interiéru

+ s ohledem na ekologii je sympatická i udržitelnost materiálů

+ stabilní bezdrátové spojení

ZÁPORY

- použitá digitální platforma pro ovládání není úplně etalon uživatelské jednoduchosti, ale jistě si zvyknete

- v podobném konceptu může chybět HDMI eARC pro TV (ale to by mohl vyřešit třeba nový hardwarový modul)

--- --- --- --- ---

VÝROBCE: Truune | www.truune.com 

PRODÁVÁ: Voix | www.voix.cz 

fSdílet

Tweet