Ačkoliv je osobní počítač hlavním nástrojem mé obživy, nikdy jsem od něj neočekával v oblasti hudby nic víc než přehrání nějaké té kulisové hudby v mp3 formátu přes malé, plastové a nikterak oslnivé bedničky, přinejlepším sluchátka. Maje plnohodnotnou hi-fi sestavu, nikdy mi ani nepřišlo na mysl, že bych se mohl pokusit získat z počítačového zvuku něco víc. Ale zhruba poslední tři čtyři roky se zdá, že DACy získávají místo na slunci i mezi náročnými audiofily, kteří by si dříve při zmínce o kombinaci výpočetní techniky a audia přinejlepším odplivli. Ovšem je také pravda, že teprve zhruba v posledním roce či dvou se objevily modely převodníků, které lze bez uzardění označit slovy opravdový high-end. A jaký přístroj by měl více stát za pozornost než ten od výrobce, který svou invencí definoval kategorii USB D/A převodníků. Gordon Rankin z Wavelength Audio je totiž patrně nejbystřejší myslí v dnešním světě kvalitní reprodukce hudby z počítače. A protože Cosecant v3 nedávno prošel revizí, je ideálním kandidátem pro dnešní test.
Právě Cosecant byl tím úplně prvním produktem, který v roce 2004 přidal k obvodům D/A převodníku i další digitální vstup – USB. Přestože původně neměl Rankin s tímto svým konceptem žádné větší ambice, myšlenka se ujala a od té doby jeho krok následují desítky firem. Wavelength Audio Cosecant v3 je samostatný D/A převodník s jediným digitálním vstupem (USB) a párem analogových výstupů (RCA), používající u výstupu triodu 6GM8/ECC86 (celá konstrukce stojí na diskrétních součástkách bez operačních zesilovačů), trůnící na vrcholu produktového spektra Wavelenght Audio. Tam ho pasuje také možnost upgradu pomocí uživatelsky velmi snadné výměny celé desky D/A modulu, i když tuto možnost nabízí i model Crimson. Aktuálně jsou k dispozici dva, standardně montovaný Transcendental, pracující se signálem v kvalitě Red Book CD (16 bit / 44,1 kHz) a vyšší Numerator, zpracovávající 24bitový signál se čtyřmi různými vzorkovacími frekvencemi – 44,1, 48, 88,2 nebo 96 kHz.
První jmenovaný je takzvaný NOS DAC (No Over Sampling Digital-to-Analogue Converter), audio signál v něm tedy nedoznává žádných matematických změn – to co přichází do vstupu, vychází také na výstupu. Nenalezneme tu žádný digitální ani analogový filtr, naproti tomu jsou zde použity ty nejkvalitnější (nejlepších 5%) vyrobené čipy TDA1543N2 (D/A převod) nebo odpory Shinko. Celkový projev je dle Gordona Rankina velmi analogový. Jako druhý v balení dorazil modul Numerator, nativně pracující se signálem o délce slova 24bitů v již zmíněných čtyřech různých vzorkovacích frekvencích. Pro D/A převod využívá skotský Wolfson WM8716, jméno v audio branži víc než věhlasné.
Cosecant v3 má krom volby jednoho z výše uvedených převodníkových modulů možnost být rozšířen ještě o regulátor hlasitosti (neměli jsme možnost vyzkoušet, ale stojí zhruba 500 dolarů) nebo o takzvaný „Stříbrný upgrade“, což není nic menšího než výměna transformátorů (v Cosecant v3 jsou dva) za kompletně stříbrnou verzi. To ovšem zhruba ztrojnásobí cenu celého převodníku, čímž se dostaneme na ohromujících 10 000 amerických dolarů, dle aktuálního kurzu tedy plus mínus čtvrt milionu. A to už jsme ve sféře těch nejdražších D/A převodníků od těch nejvěhlasnějších značek. Snad není nutno ani dodávat, že tuto verzi jsme také neměli možnost zhodnotit.
Jestliže srdcem tohoto převodníku je elektronka, nervovou tkání jeden z modulů, mozkem musí být kontrolní čip TAS1020 od Texas Instruments, v němž se skrývají řídící kódy jednoho ze strůjců okouzlujícího projevu Cosecant v3. Je jím program asynchronního USB přenosu, který jsem popsal již v recenzi firemního modelu Proton. Opakování je ale matka moudrosti, neuškodí tedy určitě trocha repetice – ve standardním zapojení USB D/A převodníku se o časování signálu starají hodiny hostitelského počítače, stejně tak tento počítač určuje délku slova i samplovací frekvenci signálu. To ovšem nutí převodník synchronizovat se s počítačem, jinými slovy se omezovat. Asynchronní mód na to jde přesně obráceně – jedinými platnými hodinami jsou ty velmi přesné v převodníku a ten také diktuje počítači, jaký signál právě dostává. Tím jsou jeho možnosti lépe využity a díky tomu je zvukový výkon znatelně lepší.
Probrali jsme důsledně, jak Wavelength Audio Cosecant v3 vypadá uvnitř, pro mnoho uživatelů ale bude stejně důležité v této cenové kategorii i jak vypadá zvenku. Z krabice na vás vykouknou dvě krabičky, v jedné, která se designem víc než podobá dříve testovanému Protonu (tedy hliníkový obdélník s velikostí přibližně podobnou krabičce cigaret), se skrývá napájecí zdroj, oddělný kvůli minimalizaci možného rušení citlivých převodníkových modulů do samostatného boxu, ve druhé, designově originální nevelké krabici se skrývá samotný převodník. Železný, na černo natřený box, sevřenými mezi dvěma poměrně tlustými hliníkovými pláty a postavený na třech ostrých karbonových izolačních nožkách už od pohledu působí masivně. Váha cca 1,5 kg je na kvádr o rozměrech 16,5 x 16,5 x 14 cm také docela značná, v ruce působí ještě těžší. Nicméně reálná výška přístroje je nějakých 10 cm, zbytek zabírá „nástavba“ se zvláštní konstrukcí, držící tlustou plexisklovou destičku s otvorem pro umístění elektronky. Ostatně, obrázek tento zajímavý design okomentuje mnohem snáz než jakýkoliv popis. Svébytnou estetiku – stále se mi na jazyk dere slovo vintage – dotváří dřevěný čelní panel, dostupný v několika provedeních, přičemž dle mých osobních preferencí čím světlejší, tím lepší. Přítomnost zmiňovaného plexiskla, pevně přinýtovaného k horní straně převodníku, znamená trochu krkolomné vyjímání a zasouvání elektronky, chcete-li vyměnit dosluhující nebo třeba vyzkoušet modifikaci zvuku hraním s různými typy. My jsme od SoundClub dostali k dispozici dva různé modely a modifikace zvuku byla poměrně velká – nutno „velká“ ale chápat v relaci toho, že změna byla při soustředěném poslechu identifikovatelná, nevytvářela rozhodně z Cosecant v3 úplně nový přístroj s úplně odlišným zvukem.
Celá instalace převodníku zabrala, nepočítaje v to nutnou prvotní konfiguraci počítače a softwaru, kterou jsem měl odbytou už z testování Protonu, asi tak půl minuty. Jinými slovy jsem zasunul zlatý USB kabel do Cosecant i do počítače, počkal, až si ten přebere nový hardware a bylo hotovo. Při odpojení a opětovném zapojení je nutno jen znovu vybrat adekvátní zvukové zařízení, které má počítač používat a je nainstalováno. Mírné peripetie, které můžete mít při prvotním nastavování výpočetní techniky snadno pomůže překonat dodržování dobře popsaného manuálu na webu evropského distributora, který je k dispozici i v českém jazyce. S trochou snahy ale můžete hrát už deset minut po rozbalení krabice s Cosecant v3. I já jsem tedy po malé chvilce už přes WinaAmp se speciálním ASIO plug-inem pouštěl nekomprimované FLAC soubory do svého systému.
První poslechové dojmy jsem získával s modulem Transcendental – jednak byl už v DACu přítomen a jednak se mi líbí jeho „čistá“ filozofie, tedy žádná úprava průchozího signálu. Porovnával jsem zvuk s naposlouchaným redakčním Roksan Kandy K2 CD, SACD Pioneer PD-D9MK2-D, proslulým Benchmark DAC1 USB a s levnějším „bráškou“ Protonem. Totéž jsem pak na týchž nahrávkách absolvoval i s modulem Numerator. Ale teď už zpět k dojmům z „továrního nastavení“.
Za bernou minci mi sloužily předposlední remastery nahrávek Beatles, živák Patricie Barber, nahraný z LP, poslední deska britských Placebo a Gershwinova „Rapsodie v modrém“ ve verzi pro dva klavíry Katii a Marie Labeque. Tak trochu jsem to očekával při dané pořizovací ceně, ale přesto mě překvapila hudebnost a živost projevu Cosecant v3. Tak plný a detailní zvuk jsem už dlouho neslyšel. Naprosto tiché pozadí hudebního signálu nechávalo vyniknout barvy jednotlivých nástrojů, když bylo ticho, bylo opravdu TICHO a zvláště znát to bylo u náročných klasických skladeb. Celkový projev byl sice mírně vřelejší, což je charakter spojovaný s použitím elektronek, ale stále nebylo debat o tom, že Cosecant drží hudbu pod plnou kontrolou i v těch nejvypjatějších momentech. K vřelosti charakteru se ostatně hlásí i Rankin svou zmínkou o analogovosti. Třeba začátek live produkce Patricie Barber je opravdu strhující kombinací plnosti a objemu zvuku, textur brnkajících strun na kontrabasu a množství detailů, kdy slyšíte šum hlasů posluchačů v klubu i doznívání jednotlivých tonů. Okamžik, kdy Barber začne zpívat s ledabyle sexy frázováním svého hlubokého hlasu je prostě zážitek. Navíc hlas zní naprosto přirozeně, hebce a lidsky. U „Rapsodie v modrém“ zase oceníme skvělou lokalizaci nástrojů v prostoru, které se dokázal přiblížit jen Roksan při poslechu CD a Pioneer na SACD vrstvě.
I tvrdší rocková hudba nenadělá převodníku žádné potíže – dokonce i důraz úvodních opravdu hondě dynamických bicích má přesně tu sílu, kterou má mít. Každý úder do blány bubnu cítíte celým tělem, kopák zase buší přímo do žaludeční oblasti. Potud vše v pořádku. Analogovou projevu si ale maličko vybírá daň na podání výšek, bráno ovšem hodně přísnými měřítky někoho, kdo prostě chybu objevit musí. Ačkoliv zvuk je v jakékoli chvíli a v jakékoliv skladbě semknutý do pevného hudebního celku, trochu navrch má střední a nejnižší frekvenční pásmo, výšky a s nimi celý sound pak nepůsobí natolik dramaticky, na první poslech chytlavě, ale snad až moc klidně. I tak ale zůstává poslech příjemnou, neunavující záležitosti a posluchači se dostane velmi muzikálního i věrohodného představení, popírajícího jakékoliv pověsti o „mazání“ či zkreslování elektronkových zařízení.
Výměna desky s modulem převodníku zabrala nějakých pět minut, nebyl tedy problém udržet v uších zvukový charakter Transcendentalu. Pro objektivnost jsem i Numerator zkoušel se zmíněnými nahrávkami v Red Book kvalitě, ovšem pro zhodnocení všech schopností tohoto modulu jsem si sehnal i pár skladeb v kvalitě 24bit / 96 kHz. Různá prohazování modulů jsem během těch pár týdnů s Cosecantem zkoušel pravidelně, abych se utvrdil v tom, který z nich se mi líbí víc. Myslel jsem, že Numerator bude efektnější a zajímavější, přestože ani on neprovádí na Red Book signálu žádný upsampling nebo oversampling, ale že to bude spíš na první poslech a posléze dám přednost „klasickému formátu“ a tedy Transcendentalu. Překvapil jsem sám sebe, ale nebylo to tak. I když přes Numerator „tekla“ hudba v 16ti bitech a 44,1 kHz, zněl o něco uspokojivěji než „nižší“ Transcendental. Snad je to jeho novější konstrukcí nebo čipem Wolfon, každopádně zachovává všechny kvality jako důraz na detail i tiché hudební pozadí, schopnost vtáhnout do muziky i zobrazit nástroje v prostoru a definitivně navíc vymazává i onen – byť nepatrný – problém s vyššími kmitočty, kde je konečně cinknutí opravdu reálným cinknutím s dozvuky a průraznou ostrostí. Mým oblíbeným modulem se tedy poměrně rychle stal a již zůstal Numerator a kupoval-li bych si někdy Cosecant, tak v této konfiguraci.
Nejlepšího výkonu se od Cosecant v3 dočkáte, budete-li si pouštět nahrávky 24bit / 96kHz, namátkou třeba z HDtracks.com nebo se naučíte provádět ripování disků v nejvyšší možné kvalitě sami. Pokud byste se chtěli dočkat podobně dobrého hudebního zážitku, s takovým nadhledem a kontrolou nad nahrávkou jakou předvádí Wavelength Audio Cosecant v3, připravte si na pořízení CD přehrávače alespoň 100 tisíc. Plus mínus do této cenové hladiny se Cosecant všem přehrávačům přinejhorším vyrovná. Přináší totiž tolik hudební pohody, radosti i schopnosti vtáhnout, schopnosti donutit vás pokyvovat hlavou a podupávat nohou jako málokterý jiný high-end přístroj na trhu. Žít s tímhle přístrojem je vyslovenou radostí a i když to ortodoxní hifisté uslyší velmi neradi, tohle je z hlavních cest budoucnosti a – zahraju si teď na věštce – až se přehrávače disků stanou stejným fetišem znalců jako gramofon a hudba bude téměř výhradně počítačová, nebude čeho se bát, bude-li existovat Wavelength Audio Cosecant v3.
Cena EUR 3300 (cca Kč 85 000,-)