Přestože první opravdový průlom do světa udělala německá značka Octave až v roce 1986 s předzesilovačem HP 500, kořeny intelektuálního dítka Andrease Hofmanna sahají ještě o nějakých 20 let hlouběji do historie, v kterémžto bodě jeho otec založil firmu, zabývající se navíjením transformátorů (tu mimochodem syn vrátil pod křídla Octave v roce 2000) a kde Andreas v roce 1975 vyvinul svůj první hybridní zesilovač, aby se o pouhé dva roky později rozhodl, že zasvětí svůj profesní život lásce k elektronkám.

Píše se rok 2020 a Andreas Hofmann skutečně stále ještě vyrábí zesilovače a stále ještě je to na bázi elektronek, byť s trochu specifickým přístupem, protože dominantní elektronky pracují u Octave za podpory polovodičů. Není to řešení, na které se firma soustředí (čistě jen) kvůli jeho zvukovým charakteristikám, cílem je také dosažení spolehlivosti a uživatelské přívětivosti, které jsou velkými body k dobru u čistě tranzistorových zesilovačů oproti těm čistě lampovým, které se dlouho zahřívají, mají omezenou životnost elektronek a podobně.

Dalším klíčovým faktorem, který utváří základní DNA Octave, je to, že velkou část mechanických komponentů si vyrábí ve své vlastní továrně a tím zajišťují mimo jiné i dlouhou životnost jednotlivých modelů. Ostatně v úvodu zmíněný model HP 500 je v nabídce prakticky dodnes, tj. nějakých 34 let (ač dnes v podobě HP 700 s mírnými úpravami).

Octave má dnes v nabídce celou řadu nejen dělených, ale i integrovaných zesilovačů, jejichž vrcholem je model V 80 SE, následovaný vzápětí V 110 SE, levnějším a o něco výkonově šetrnějším modelem. Jen těžko to ale poznáte podle vzhledu, protože elektronika Octave má své specifické vizuální rysy napříč celým modelovým portfoliem.

Tak i V 110 SE staví na nízkém třísegmentovém čelním panelu a dvojici kulatých ovládacích prvků – ten vpravo upravuje hlasitost, ten vlevo přepíná vstupy a koneckonců ani obdélník s informativními prvky uprostřed (nejde o displej, byť tak vypadá – většinu nosných informací dostanete pomocí sloupečků diod s popisky u okrajů, prostředek využijete třeba při seřizování klidového proudu, kdy se zde zobrazují výstupy integrovaného měřícího systému) není žádným revolučním nápadem. A stejně – na první pohled poznáte, že jde o „kukuč“ Octave.

Sejmete-li perforovaný lomený kryt, který tvoří vizuální dominantu zesilovače, objeví se plochy ve třech úrovních – vpředu sedí v ploše trojice malých elektronek, za nimi je nižší prostor, z nějž vyrůstají dva páry výkonových elektronek a konečně vzadu najdete box, ukrývající všechno ostatní obvody a součástky v čele s výstupními transformátory.

Při pohledu zezadu čtyři sady cinchových analogových vstupů, pátý lze vyhradit přenoskovému předzesilovači a k tomu je tu i zemnící kolík. Je tu dokonce jeden symetrický analogový vstup. Obvyklou konektivitu doplňuje běžný stereo pre-out a pár cinchů, označený jako „Front Channel“ – ten slouží u multikanálového systému pro vstup z procesoru, takže V 110 SE bude využívat jen koncové zesílení. Pochopitelně je tu sada klasických, pěkně provedených reproduktorových terminálů a běžná napájecí zásuvka.

Vzadu jsou ale i méně obvyklé prvky. Jednak je tu třípolohová páčka, kterou nastavujete „ekologické“ chování (nebo ho naopak vypínáte, jestliže máte rádi plně prohřáté stroje), poté je tu šoupátko, kterým lze nastavit úspornější provoz, kdy zesilovač místo plných 110 Wattů nabízí jen 70 Wattů. Dalším zajímavým prvkem je konektor se čtyřmi piny – tam se připojuje externí (Super) Black Box, neboli zásobárna kondenzátorů. Jde vlastně o box, který kapacitu kondenzátorů v napájecím zdroji násobí čtyřikrát až desetkrát (druhá hodnota platí pro verzi Super Black Box). Připojení také zvyšuje stabilitu napájecího zdroje a obecně jde samozřejmě o součástky, které zlepšují výsledný zvuk.

To ale není všechno, co V 110 SE umí, navzdory tomu, jak vlastně jednoduše a konzervativně vypadá. Velkou zajímavostí je uživatelsky mimořádně snadno nastavitelný bias, tedy proud bez zátěže. Ten je dobré nastavit jednak po výměně každé elektronky, jednak i během jejího života, protože chtě nechtě lampa své provozní parametry časem mění a s nimi tedy i zvuk. S V 110 SE netřeba žádných měřáků, vystačíte s trimerem a čelním panelem, který vám ukáže optimální hodnotu a pokud umíte točit šroubovákem, dokážete to a díky této technologii Octave říká, že se trefíte do přesné tolerance pouhých 0,5 dB.

Další zajímavostí je možnost pouhou výměnou elektronky v přední části zesilovače přizpůsobit tlumící faktor zesilovače reprosoustavám nebo vkusu – Octave dodává celkem tři různé (ECC 81, ECC 82 a ECC 83), to umožňuje tři různá nastavení Low / Medium / High, což v číslech znamená 5 / 7,2 / 10 a ještě k tomu výměna ovlivňuje zisk (34 / 37 / 38 dB). Alespoň výkonová část zůstává stejná a čtveřici elektronek KT120 nemusíte do konce jejich životnosti moc řešit.

Obvodová řešení „pod kapotou“ vychází z technologie Octave Dynamic Technologies, kterou firma použila poprvé v modelech Jubilee před bezmála čtvrtstoletím. Zesilovač pracuje v režimu push-pull a se silnou zpětnou vazbou, ale Octave tvrdí, že proti „běžnému zesilovači“ této koncepce nabízí V 110 SE dvojnásobek dynamického výstupního výkonu. Cílem technologie ODT je pak hlavně zesilovač učinit imunním proti chování reprosoustav, takže ani komplexní zátěže by neměly být pro V 110 SE problémem.

Zesilovač pracuje od 5 do 70 000 Hz (0 / -2 dB při 10 Wattech), hodnota celkového harmonického zkreslení nepřesahuje 0,1% (při 10 Wattech do 4 ohm), šumové dno leží na -110 dB / 90 W. Výrobce říká, že optimální zátěž je kdekoliv mezi 3 a 16 ohmy, minimum na 2 ohmech.

Octave V 110 SE je také poměrně velký – s šířkou 45,1 cm a hloubkou 41,5 cm stoupá do výšky 17,5 cm a váží 22,7 kg. Jde tedy o kus zesilovače.

Model V 110 SE jsme poslouchali v rámci redakčních sestav a všude ponechali standardní tovární nastavení. Zesilovač hrál s Harbeth Monitor 30 a OPPO UDP-205 namísto Norma Revo IPA-140, hrál také s Cambridge CXC a ASUS Xonar Essence One MUSES MKII a Fischer&Fischer SN-70 namísto Grandinote Shinai a hrál s KEF LS50 a GoldenEar SuperSub X ve společnosti Teac NT-503 namísto Emovity XSP-1 / XPA-DR2. O použitých filtrech, kabelech, nábytku nebo všemožném příslušenství se dozvíte v pravém sloupci -->.

Na houpající se lince baskytary v „Twist in my sobriety“ (Tanita Tikaram | „Ancient Heart“ | 2008 | Warner Music | 2564-69459-5) se V 110 SE projevoval jako pevný, autoritativní, silný….tranzistor. V praxi necítíte žádnou měkkost, žádnou přidanou vřelost, žádný blížící se limit výkonu. Pečlivě učesaný, precizně definovaný bas má high-endově sebevědomé kontury, kontrola je důsledná, bas svižný, utažený a mimo jiné autoritativní – každá nota je vykroužená a zároveň úderná, každé brnknutí struny vzedme poddajný, gumově pružný fyzický impuls a prostě do vás šťouchne. Pokud by snad nějaký aspekt mohl být „elektronkový“, je to plnost a bohatost basu, jeho harmonická barevnost. Je to vlastně skvělý bas – je ho dost, ale přitom zůstává nohama na zemi, je živý, ale zároveň spořádaný. A co víc – připojte Super Black Box a dostanete mnohem, ale skutečně MNOHEM rozmanitější, čitelnější a energičtější bas. Zesilovač rázem, aniž by změnil charakter, poskočí o kategorii až dvě v přesnosti a čistotě basů. Vliv je až neuvěřitelný a pokud už si V 110 SE budete chtít pořídit, přihoďte do košíku rovnou i Super Black Box, jednoduše to za to stojí už kvůli změně právě na basech.

S vokály Nancy a Franka Sinatrových se Octave doslova mazlil a to aniž byste měli pocit nějakého zřetelného zabarvení „do hezka“. Střední pásmo je otevřené a organicky přirozené, naprosto netechnické, zpěv je čistý a harmonický, hlasy mají váhu a objem, aniž by to bylo takovou tou elektronkovou přihřátou nabublaností. Kdepak, V 110 SE zůstává v hájemství přirozenosti, je to zvuk bohatý a „lidský“, nicméně hezky a nenásilně kontrolovaný, nevzbuzující pocit, že mezi vámi a zpěvem je nějaký mechanický mezičlánek. A opět, připojte Super Black Box a dostanete stejný charakter, ale jasnější, intenzivnější a prostě takový, že už nebudete chtít zpátky. Ženský hlas udělá krok do popředí, oba vokály se ještě více nadechnou, zkonkrétní se tělo a celá reprodukce je „více live“, jakoby průbojnější.

Činely v „On her way“ od Pat Metheny Group („Speaking of now“ | 2002 | Warner Bros | 9362 48025-2) zněly s vytříbenou „obyčejností“ – ta patří do uvozovek, protože V 110 SE dokázal načrtnout činel jako realistický, čistý a jasný kus kovu, bez příkras, bez cinkavosti. Dostatečné rozlišení už ševelící hmotu činelů rozpracuje na jednotlivá ťuknutí s precizním ohraničením, kov je znělý a tonálně věrný a zesilovač prostě dokáže zachovat přesvědčivým způsobem barvu i jemnost nejvyšších frekvencí, aniž by ustoupil od toho svého silného, sebevědomého zvuku s plnotučným objemem. Připojení externího Super Black Box získáte zřetelně tišší signálové pozadí, takže kovový cinkot je kontrastnější, výraznější a jakoby hlasitější, stejně jako se objeví delikátnější detaily, kupříkladu delší dozvuk.

Dřevěné perkuse a údery do blanek bubínků v „India with jazz“ („STS 40 Year Anniversary“ | 2020 | STS Digital | STS-6111195) zvládl V 110 SE s lehkostí a naprosto „nelampovou“ rychlostí a úderností. Žádná měkkost, žádná zjemnělost, žádná olejovitá kluzkost. Kdepak – konkrétní, úderné, razantní a pečlivě utažené, konturované zvuky jsou zároveň pěkně šťavnaté, tučné a naplněné energií. Je to tak snadný, tak „nabušený“ zvuk, že spíše pochybujete, že jde vůbec o integráč, natož aby byl elektronkový. Ale opět – přidejte Super Black Box a nebudete o krok dál, ale o celodenní výlet vpředu. Více energie, větší razance, údernější a spořádanější, pevnější a lépe ohraničené výbuchy energie u každého úderu do bubínku, prostě lepší makro- i mikrodynamika, jakoby od většího a rychlejšího zesilovače.

Na „My ship“ od Dee Dee Bridgewater („This is new“ | 2002 | Emarcy | 0602527040400) bylo krásně poznat, že V 110 SE má opravdu moc pěkně otevřený a čistý charakter. Hlavním vjemem je ale harmonický a konzistentní, překrásně „lidský“ celek, v němž je obsaženo všechno a jakoby elasticky spojeno, rozvrstveno a poctivě prokresleno. Nástroje mají své místo, hlas je vepředu, každý tón každého instrumentu je čistě ohraničený. Výsledkem je přirozený pocit skutečné hudby ve vaší blízkosti. Není to čiročirý, takový ten brilantně transparentní a absolutně neutrální zvuk, je ale krásný a obstojí ve své čitelnosti i mezi high-endovou konkurencí, byť klade důraz hlavně na nenásilnost, než na studiovou extrakci nejjemnější nuancí. To se nezmění ani se Super Black Box – s tímto zdrojem se zvuk zvětší, je klidnější a zejména na okrajích frekvenčního pásma se jednoznačně zlepší detailnost, takže bas je rozmanitější a výšky delikátnější, jako kdybyste mikrofon při nahrávání dali blíže k nástroji a hudebník se zároveň více snažil.

Díky obecně velkému zvuku není u V 110 SE důvod stěžovat si ani na podání hudební scény. „My romance“ od Billa Evanse („Turn out the stars“ | 2009 | Nonesuch | 7559-79831-7) byla pocitově zpacifikovaná, roztažená skutečně působivě v pravolevém, ale i předozadním směru, naprosto „nepřidušená“ a tak vzdušná, že se i klavír pocitově do prostoru vešel. Není to holografické zobrazení nástrojů, ale před vámi vyvstává přirozeně čitelná a čistá scéna, která je – už naprosto logicky vzhledem k cenové třídě – vysvobozená z hmoty ozvučnic a rozlévá se vaším poslechovým prostorem. Super Black Box tu zase takový vliv (minimálně ne s ohledem na svou cenu) nemá, možná je scéna ještě o kousek větší a tím samovolně lépe čitelná, lépe přehledná.

Elektronkový V 110 SE se ale nezalekl ani garážově syrové „Heathen Child“ od Grinderman („Grinderman 2“ | 2009 | Mute | CDSTUMM299). Naopak, mocný basový základ tu získal pružnou, masivní podobu s velkou váhou a průrazností válečného kladiva, basa má jasnou artikulaci, řezavá kytara není otravná a přesto je intenzivní, rytmus má tah na bránu a atmosféra chaotické dravosti je podmanivá, sytá a skvělá v tom, s jakou vášní, s jakou energií a s jakou bohatostí, plností a tučností hudba doslova tryská. Žádná měkká, teplá opatrnost, kdeže. Se Super Black Box jakoby zesilovač ještě trochu přišlápl plyn, je to ještě důraznější, zejména údernější spodky jsou až neuvěřitelné a v zásadě drahý, ale rozhodně ne nejdražší zesilovač na světě v této kombinaci umí bavit na opravdu špičkové úrovni.

Integrovaný zesilovač Octave V 110 SE je na první pohled takový ten běžný účelný lampový stroj, který podřizuje svou estetiku nutné praktičnosti života s elektronkami, ať už jde o nutnost výměny, seřizování nebo měnění. Nicméně pěkné zpracování a jednoduchost celkového ovládání vám život rozhodně nezkomplikují o nic víc, než u běžných tranzistorových konkurentů. To důležité je nakonec ale zvuk – a ten je. Je jako víno, jako dobré Barollo nebo Brunello – zralý, sytý, krásně barevný, bohatý, voňavý, sladký a hladký. Přitom je ale kultivovaný, má sebevědomí, má drajv, má všechno pod kontrolou a takhle by se dalo pokračovat dlouho a dlouho. Je to dospělý, harmonický, přirozeně a netechnicky hrající zesilovač. A pak, když k němu připojíte Super Black Box, jehož nevýhodou je nekřesťanská cenovka, získáte všechno popisované, ale výrazně intenzivnější. Octave V 110 SE je krásný, působivý zesilovač se sytým muzikálním talentem, kterému je lehké podlehnout.

Kč 195 990,-

Kč 69 990,- - Super Black Box

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ bytelná konstrukce

+ možnost (funkčního) zlepšení externím zdrojem

+ muzikální a plnotučný přednes

+ pevný a konkrétní zvuk bez „měkkosti“ elektronek

+ vysoký výkon

+ jen krátký čas zahřívání

+ překvapivě málo ztrátového tepla

ZÁPORY

- snad jen cena za (jinak přesvědčivý) Super Black Box

--- --- --- --- ---

PRODÁVÁ: AV Integra | www.avintegra.cz 

fSdílet

Tweet