Ne že by kompaktní audio zařízení byly nějak neobvyklou součástí trhu, jen málo z nich se však pasuje do high-endových sfér. Tam máme naopak tendenci jaksi podvědomě očekávat velké, větší až největší výrobky podle hesla „čím víc, tím líp“. Jeden z velkých výrobců top elektroniky (a reprosoustav) – němečtí T+A, alias Theory plus Application, založení roku 1978 – se rozhodl prozkoumat možnosti zmenšení rozměrů při co nejmenším ovlivnění akustických kvalit a tak vznikla řada 200 s ne přímo maličkými, ale rozhodně kompaktními proporcemi.

Její součástí je krom zdrojových komponentů také stereofonní výkonový stupeň A 200 (dostupný pro náročnější i v mono podobě M 200). Na koukání na něm mnoho není. Hliníkové šasi je skutečně poctivé, ale velmi jednoduché, působí více jako ingot se sraženými hranami, nežli běžná skládanka z jednotlivých panelů.

Vpředu se nalézá spínací tlačítko (a nad ním dioda, indikující provozní stav), o kousek dále přepínač úrovně tlumícího faktoru (umožňuje snižování oproti „neutrálnímu“ nastavení) a voliče reproduktorových výstupů A / B. Všechna tři další tlačítka mají stejný formát i stejné světélko jako spínač.

Vizuální čistotu šasi ozvláštňují jen výkusy po bocích, kde najdete bohatou zásobu chladících žeber. Zadní plocha pak silně připomíná zmenšenou verzi té z modelů vrcholné třítisícovkové řady HV. Výbava zde uložená není nijak obrovská – ale větší, než u většiny koncáků. Jsou tu jedny XLR vstupy a jedny XLR výstupy pro možnost řetězení, doplněny dále o cinchový vstup. Většinu místa zabírají solidně působící reproterminály – dva kanály krát dvě sady znamená celkem osm kousků. Úplně vpravo je napájecí zásuvka a dvě ethernetová rozhraní – ty patří firemnímu ovládacímu systému, který předává příkazy mezi zařízeními.

Ačkoliv vstupní část a zpracování signálu pochází z vývojových kapacit T+A, kde se staví na technologii HV s vysokými pracovními úrovněmi pro napěťovou část zesílení, napájecí zdroj je postavený na spínaném principu s vysokou pracovní frekvencí. Navíc firma aplikovala systém kontrolovaného nabíjení filtračních kondenzátorů – na míru navržené řešení se dokáže nabít 100 000x za sekundu, podstatně častěji než modely používané konvenčně.

Samotný výkon pak dodávají moduly Purify Eigentakt, byť kdybychom se to nedočetli v popisku, nikdy bychom na to ze zvukového hlediska nepřišli. Je to samozřejmě tím, že právě vstupní část a to, co jim je všechno předřazeno určuje výsledný styl dominantněji než plně neutrální Purify.

Dané moduly si v T+A vybrali proto, že představují aktuálně nejpokročilejší řešení a umí se vypořádat s problémy předchozích technologických generací – jsou tak prakticky netečné k proměnlivosti impedance připojených reprosoustav a spolu s tím nevzniká ani nežádoucí zkreslení. Bonusem je pak samozřejmě rychlost a vysoký tlumící faktor.

A 200 nabízí bohatou dávku výstupního výkonu – 125 Wattů do 8 ohm a přesný dvojnásobek s poloviční zátěží. Pracuje ve frekvenčním rozsahu 1 – 60 000 Hz s poklesem -3 dB, odstup signálu a šumu je výtečných 113 dB a hodnoty THD+N, respektive intermodulačního zkreslení dosahují na solidních 0,002% v obou případech. Nativní tlumící faktor je 800, ale po přepnutí se zredukuje na 70 (prý pro dosažení měkčí charakteristiky, ale veliký rozdíl jsme upřímně nezaslechli).

Celý zesilovač má na šířku 32 cm, do hloubky 32 cm a na výšku 10 cm, váží zejména díky absenci klasického velkého toroidu jen 5 kg.

Koncový stupeň A 200 jsme zkoumali jak jako samostatnou entitu (tedy jako součást nám dostupných redakčních řetězců), tak jako jeden z kamenů mozaiky řady 200 ve společnosti MP 200 a DAC 200. Jako zmíněný tříkomponentový set hrál koncák spolu s Fyne Audio F1-5 (kde případně měl řídící komponent EverSolo DAC-Z8 a alternoval s Musical Fidelity M8xi), řídil též Fischer & Fischer SN-70 (tam zase pak převzal roli řídící a zdrojové části EverSolo DMP-A6, alternoval zesilovač Cambridge CXA81) a nakonec byl připojen i ke KEF Blade One Meta (tam byl předřazen alternativně systém Métronome DSC, Norma SC-2 LN a Norma PA 160 MR). O kabelech, příslušenství a vůbec všech detailech najdete více v pravém sloupci -->.

S jistým časovým odstupem (konkrétně o dost dříve) jsme měli možnost celou sestavu dvoustovek slyšet také v showroomu dovozce ve společnosti KEF R3 Meta, Bowers & Wilkins 804 D4 a T+A Talis S 300. Použitá kabeláž byla též od T+A. Poslechové dojmy níže popsané se každopádně zakládají na prvních třech jmenovaných sestavách – v této demonstraci jsme totiž zkoušeli pouze tříkomponentový set jako celek.

Šarmantně melodickou basovou linku v „Gentleman cambrioleur“ otcovsko-synovského dua Jacques a Thomas Dutronc („Dutronc & Dutronc“ | 2022 | Tomdu | 00602445827756) vykroužil A 200 s takovou uvolněnou, sebejistou, avšak zcela klidnou, výkony a rychlosti nijak explicitně nedemonstrující samozřejmostí. Mnohem více zvuk připomíná zesilovače A/B snad až s citelným otevřením do třídy A, než silou nadupanou třídu D. Tedy – je dobré dnes vymazat jakékoliv předsudky a hodnocení na základě pracovní třídy zesilovačů. V čem je T+A skutečně parádní, to je kombinace oné vřelejší poddajnosti s ukázkovým a dané ceny plně hodným rozkrytím a načrtnutím poloh basy. Inklinace firmy k „prostě realistickému“ podání je znát i tady – decentní objem, mnoho informací, vše ale organicky, s nadhledem pospojované. A při běžné hlasitosti A 200 stačil v zásadě i na Blade One Meta. Podobně jako u vozů Rolls Royce jsou „parametry zcela dostačující“ a není třeba je uživateli nijak explicitně demonstrovat.

Nenápadný standard je patrný též u pěvců z The Gesualdo Six, zpívajících „Mši pro pět hlasů“ Williama Byrda (2023 | Hyperion | CDA68416). Jen těžko zůstanete od prvních tónů sedět s rozevřenými ústy a rukama u uší v oživlé podobě Munchova „Výkřiku“, přesto čím déle posloucháte, tím se organicky a decentně působícím celkem propracováváte hlouběji, hlouběji a hlouběji a ono je tak nějak stále kam. Množství detailů není bezedné, ale rozhodně bez problémů poplatné stotisícové lize. Hlasy jsou tak prostě „normálně“ čisté a zřetelné, vysázené vedle sebe jako neproblematicky uchopitelné, ohraničené entity. Přestože skladba je vlastně „jen“ vokální, v záznamu je hezky zachyceno i okolí zpěváků, různé odrazy, dozvuky a teprve to dodává reprodukci tu správnou plasticitu a jen tak snadno to nějaký systém nevytvoří. A 200 to umí – aniž by to zároveň dával na odiv, je to prostě jeho standard.

Neměnná, stabilní civilnost, čistota a přirozenost jsou jasně zřetelné i na vysokofrekvenčních zvucích, jako jsou činely v „Mvt. 1, Section 3“, nápaditém a lehce spletitém jazzovém aranžmá Henry Threadgill Ensemble („The Other One“ | 2023). I na nich je cítit rychlá reakční doba zesilovače a schopnost oddělit jednotlivé tóny, též schopnost včas dodat impuls měniči a stejně pevnou rukou ho zastavit (pokud tedy nesnížíte tlumící faktor a s ním nenecháte všechno se tak jemně rozostřit). Líbilo se nám, že i tady A 200 mnohem víc připomíná něco na pomezí třídy A a A/B, než „technicistní“ déčko, nikde nic studeného nebo ostrého, pouze vkusná, čistá neutralita.

Bicí souprava, kterou ve svém sólu rozeznívá Dave Lombardo v „Separation from the Sacred“ („Rites of Percussion“ | 2023 | Lomby Tunes) dokáže potrápit kontrolu a dynamickou výbojnost lecjakého stroje – tedy chcete-li, aby zněla skutečně bujaře a mocně, jak se sluší a patří na velké kotle a úderné bubínky. Nejlepším důkazem schopností pro nás bylo to, že zesilovač přiměl i velké a přeci jen trochu náročnější Blade One Meta dýchat. Tedy nejen hrát dané tóny, ale i jim dát ten skutečně už působivý rozměr dynamické složky s plností a pocitem, že náročné chvilky nevyčerpávají rezervu A 200. Zvuk je každopádně celkem utažený, nijak hedonistický co do objemů a barev, je to znovu „prostě kontrola“ ve smyslu spořádané autenticity bez efektů.

Podobné je to i s rozlišením, respektive schopností skladby propracovat – „Nocturne, op. 9, no. 2“ ve varhanním podání Anny Lapwood („Luna“ | 2023 | SONY | 19658831402) má krom nosných velkých tónů mocného nástroje také spousty dozvuků a kostelního ambientu. A 200 hudbu možná reprodukuje v trochu menších proporcích, celé je to takové kompaktní, nicméně i tíživá hloubka nejníže položených tónů tu je a má formu. Jakékoliv ze zkoušených reprosoustav přiměl zesilovač bublat skutečně poctivě, ale zároveň udržoval vyrovnanou, přehlednou, víceméně již úplně odkrytou paletu tónů a jako celek všechno působilo naprosto srozumitelně. Zážitek může být samozřejmě ještě „dál“, ale přesto výsledek odpovídá cenovce úplně v klidu a hudba má kouzlo nevyumělkované „normálnosti“.

Nekomplikovaně a dobře čitelně seskládaný byl také prostor „La Fiesta“ komorního ansámblu Blue Chamber Quartet („First Impressions“ | 2007 | Stockfisch Records | SFR 357.4046.2), nijak okázalý v proporcích, ale přesto trojdimenzionální a dokonce pocitem přesahu až „dopředu“, tedy od reprosoustav směrem k posluchači. Vše je sešikováno zcela netechnicky, zároveň ale plně kontrolovaně, uvolněně.

No a nakonec přišla óda na květináč a violoncello s názvem „Boris Kerner“, napsaná Caroline Shaw („The Wheel“ | 2022 | Linn Records | ALPHA881), kde se snoubí intimní a intenzivní momenty a z pouhých dvou nástrojů (tedy přesněji z cella a bicí soupravy z hliněných květináčů) vzniká zábavná kompozice. A 200 ji před vámi rozevře, ale činí tak zcela civilně, dospěle, přesně, ale bez strohosti či nějaké technicistní odtažitosti. Kontrolu těch kterých reprosoustav měl A 200 pevně v ruce, i na velké KEF víceméně stačil a výsledkem byl pocit „nereprodukovanosti“. Dost pak ve finále záleželo na tom, jak zvukem zamíchal zdrojový komponent a předzesilovač, rozhodně vždy charakterem silnější než měl A 200.

Na to, že jde o první pořádný výlet vývojářů do světa zesilovačů třídy D a na to, že používají standardizované moduly Purify Eigentakt je T+A A 200 koncovým stupněm, u něhož byste „podle ucha“ neodhadli ani jeden ze zmíněných faktů. Má bytelnou stavbu, hodnou prémiové kategorie, má na koncový stupeň docela širokou konektivitu i možnosti provozních nastavení, ale hlavně – má zvuk, s nímž je ve stotisícové kategorii naprosto platným hráčem a seriózní volbou. Těží z vysoké rychlosti, čistoty a přesnosti výkonových bloků, zároveň však nabízí vřelost, přirozenou barevnost a autentickou plnost, běžnější spíše u tříd A/B, neřkuli A. Je to skutečně zajímavé malé řešení, které z malého formátu dokáže vykouzlit velké věci – zejména ve společnosti DAC 200 ze stejné stáje.

Kč 111 000,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ velmi přesvědčivá výrobní kvalita

+ možnost spojení s více přístroji a reprosoustavami (nebo bi-wiring)

+ zvuk, v němž budete stopu třídy D (tu z obecných předsudků) hledat jen těžko

+ možnost mírně změnit tlumící faktor a tím i lehce změkčit zvuk

+ pečlivá a přitom nenucená kontrola, odpovídající standardům T+A

ZÁPORY

- snad pocitově jen vyšší cena za malý komponent

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Altei | www.altei.cz 

fSdílet

Tweet