Stěží hledat v high-endových sférách světa domácího zvuku etablovanější značku, než je japonský Accuphase, široce známý japonský bonbónek, uznávaný i těmi, jejichž vkus třeba nutně nesplňuje svou nezaměnitelnou vizuální a/nebo zvukovou podobou. Jokohamská značka na tom koneckonců pracuje už od začátku 70. let minulého století. Nejproslulejší je pak jistě díky svým zesilovačům, pracujícím ve třídě A, kde nejsilnější stereofonní podobou je koncák A-80.

Protože jde o dílo ctihodných pánů z Accuphase, nesmí chybět zlatavý masivní čelní panel, na němž váhu (nejen morální, ale i fyzickou) přístroje odráží zejména přítomná masivní madla. Mezi ně se směstnal pomocí malého tlačítka výklopný panel, skrze nějž proniká nezbytný spínací knoflík. Když jej odklopíte, dostanete se k třem otočným voličům a dvěma tlačítkům (to zapínací nepočítaje). Můžete upravit funkci „měřáků“ – jedním prvkem to, co zobrazují, druhým to, v jakém měřítku to ukazují. Třetí kousek vám umožní upravit zisk ve čtyřech úrovních (max / -3 dB / -6 dB / -12 dB) pro snazší zapasování do libovolné sestavy. Jedním čtverhranným tlačítkem tu pak nastavíte, jak dlouho má indikované maximum výkonu vydržet (jestli tedy „měřáčky“ budou hbitě kmitat nebo se víceméně držet dosaženého maxima apod.), druhým aktivní signálový vstup.

Dominantou přední stěny je však zasklený displej, za nímž krom svítivého loga a diod, indikujících krom použitého vstupu i kupříkladu provozní režim, září hlavně digitální ukazatele výkonu. Ten je k dispozici v podobě linky i konkrétního čísla, abyste se mohli kochat dle libosti.

Boky s opravdu masivními, bohatě dimenzovanými chladícími profily naznačují množství vznikajícího ztrátového tepla, podtrhujíc to vcelku výrazné průduchy na horním panelu. Zpracování šasi je špičkové, byť nijak okázalé. Hodnotnost, tloušťka i zjevná trvanlivost materiálů vzbuzují pocit úcty.

Také na zádech výkonového stupně najdete praktická manipulační madla, mezi nimi pak dvě soupravy reproterminálů (tedy osm kusů), jejichž velikost a podoba je snad až přehnaná. Na druhou stranu, bezpečné zakotvení kabelu je skutečně snadné.

Dále je zde klasická napájecí zásuvka a RCA plus XLR vstupy. U těch symetrických lze šoupátkem nastavit požadované rozložení pinů, což reálně umožní připojení k prakticky jakémukoliv předzesilovači.

Nejzajímavější je tady nicméně kolečko, jehož pootočením volíte požadovaný provozní režim. Je-li ve středu, jde o běžný stereofonní provoz, je-li vlevo, jde o dual mono a vpravo o můstkový režim (reálně tedy monoblok).

Vnitřní prostor, jak je u značky zvykem, je z velké části zabírán skutečně obrovským zapouzdřeným toroidním transformátorem s vlastní sadou chladících profilů po obvodu. V těsné blízkosti najdete ještě dvojici zakázkově vyrobených zásobních kondenzátorů o celkové kapacitě 120 000 uF (což je doposud nejvíce, co kdy Accuphase do svého zesilovače umístil). Po bocích jsou v celé hloubce a výšce desky s výkonovými prvky a vzadu přímo v kontaktu s reproterminály modul s výstupními obvody.

Výstupní výkon je dodáván v čisté třídě A, pěkných 65 Wattů do 8 ohm, 130 W do 4 ohm a stabilita není narušena ani při 2 ohmové zátěži, kam proudí 260 Wattů. Firma říká, že jejím trvalým cílem je snižování úrovně šumu, což se projevuje na každé nové generaci. Zde dosahuje rušivé napětí jen 16,1 uV, což představuje odstup signálu a šumu na výstupu plných 123 dB. Tlumící faktor pak dosahuje hodnoty 1 000 (tak jako u všech parametrů, jde o úroveň garantovanou za každých podmínek, výrobce hovoří o tom, že typicky se pohybuje v úrovni dvojnásobné a vyšší).

Už od vstupu jsou signálové obvody plně symetrické a oddělené pro pravý a levý kanál, pochopitelně je konstrukce plně diskrétní. Zrovna vstupní část je prakticky převzatá z firemního top modelu – monobloků A-300. To je i materiál desek plošných spojů – základ z pozlaceného skelného vlákna je pokryt fluorokarbonovou prykyřicí.

Sílu dodává 10 dvojic paralelně zapojených MOSFETů, napěťové zesílení obstarávají obvody s firemní technologií MCS+ (Multiple Circuit Summing). Další snížení šumu a zlepšení stability poskytuje zpětná vazba přímo od reproduktorových terminálů (odrážející vliv připojených reprosoustav).

Poslech probíhal v malé poslechové místnosti dovozce s řádnou akustikou, kdy jsme zkoušeli koncový stupeň jako doplněk řídícího Accuphase E-5000 a to v porovnání zejména s P-4600 stejné značky. Poslouchalo se přes Fyne Audio F704 a to na kompletní kabeláží Nordost Valhalla 2, kdy byl systém obklopen snad všemi doplňky Nordost QRT – QSource, QPoint, QBase a mnoha dalšími. Chvíli jsme do hry zapojili také kabely Voodoo Labs Witchcraft. Zdrojem signálu byl Burmester 089.

Druhé poslechové kolo jsme absolvovali v ostravském Studiu Špalíček s CD přehrávačem DP-570 a předzesilovačem C-2300, opět s možností porovnání s P-4600 (ale i Musical Fidelity Nu-Vista PRE / Nu-Vista PAS). Také na kabeláži Nordost Valhalla 2 a to primárně s TIDAL Piano G3. Tyto reprosoustavy si vzaly při vysoké hlasitosti podle ukazatelů „všechno co zesilovač měl“, klidně přes 200 Wattů – ale stále šlo o naprosto stabilní, jistý zvuk bez blížící se nervozity.

Často se říká, že áčkové zesilovače mají svou velmi charakteristickou, teplou a měkkou barvu zvuku s jaksi opatrnějším basem. Jak se ale zdá podle A-80, jsou to spíše – jak už to často bývá, když přiřadíme nějakou obecnou charakteristiku čemukoliv – pozůstatky minulosti. Elektronický, hluboký a mocný bas v „Glem ikkje“ Kari Bremnes („Det vi har“ | 2017 | Strange Ways | WAY 309) byl báječně artikulovaný, reprosoustavy naprosto kontrolované a jejich zvuk tučný, plynule houpavý plně v souladu s charakterem nahrávky a i když na okrajích tónů cítíte ten maličko vřelejší příslovečný „áčkový“ styl, struktura a kontrola jsou velmi dospělé. Dalo by se říct, že zesilovač naprosto „nepumpuje“ basy jakkoliv na efekt, ale s velkým nadhledem dýchá. Kdo si navíc spojuje zvuk třídy A s jakousi pomalostí, bude určitě hodně překvapen svižností a bezprostředností (ne nijak zběsilou, to zase ne), s jakou tóny splývají do prostoru. Samozřejmost je plně hodna vysoké cenovky.

To, že Accuphase má svůj jistý charakter, to se potvrzuje též u A-80 – hlas Alyssy Coco a nástroje kapely Roses & Revolutions („Midnight Monsters“ | 2021) jsou podané s notnou dávkou tolerance ke standardnímu záznamu, je to jako kdyby zesilovač vzal hudební materiál, rozlousknul ho a vylovil z něj perlu hudební podstaty se všemi potřebnými emocemi. Přitom opět žádná pomalost, změklost nebo „přihřátost“ na obzoru – třeba luskání zní skutečně jako živé, skvěle rychlé, tvrdé, jasné a nezastřené. Přesto kupříkladu ve vokálu samém najdete špetku emotivního sladkého nádechu, typický podpis Accuphase. Snadné rozlišení a velmi dospělá přehlednost naznačují, že A-80 je zařízením pro náročné. Pod vší tou krásou navíc zesilovač načrtne i nedostatky, jako jsou říznější činely nebo jisté stopy komprese, jenže jako by to vůbec nevadilo – vše se utopí v té celkové čisťoučké, příjemné a zábavně bohaté organičnosti.

Ani stopu jakékoliv rozvolněnosti či zjemňování jsme pak nezaznamenali v půlstoletí staré art rockové „Beauty Queen“ od Roxy Music („For Your Pleasure“ | 1999 | nahráno 1973 | EG | 0724384744922), kde jiskří linka činelů s parádní svižností, bezprostředně čistá a přítomná, tak akorát správně zaostřená (tedy ne technicistně tvrdá a studená) a autoritativní. Koncový stupeň pak v porovnání s oběma alternativami ukázal, že nepřidává absolutně žádné atrakce navíc, prostě činel je činelem s mnoha odstíny, jasným zvukem v až překvapivě civilní a autentické podobě. Rozlišení je výtečné, A-80 je pravý (a nesterilní) high-end se vším všudy.

Na třídu A nijak malý, ale v rámci dnešních trendů nijak ohromující výstupní výkon by se mohl zdát někomu omezující, nicméně není tomu tak. Podle ukazatelů na zesilovači a měření akustického tlaku na poslechovém místě stačily Fyne Audio F704 průměrně 2 Watty pro dosažení úrovně 90 dB. Nebo třeba Debussyho skladbička „Assez vif et bien rythmé“ v podání Carmina Quartet („Smyčcový kvartet, op. 10“ | 1991 | Denon | CO-75164) – pro víceméně realistickou hlasitost tam postačovalo dokonce jen 0,004 W, nástroje zpívaly s chutí a energií, i v silnějších momentech pak stále cítíte víc než dostatečnou rezervu. Přesto A-80 nemá typicky „silný“, muskulaturní zvuk, ale mnohem spíše jako kdyby uměl nechat hudbu s každým nádechem nechat rozkvést, proplouvat, elegantně a zrale, ať už hrajete nahlas nebo potichu. Zesilovač prostě hraje s láskou, plnokrevně a přesto svižné tahy čtyř smyčců zaznívají rychle a svěže, bez jakékoliv těžkosti. Je to taková přirozená autorita, umožňující energii téct s průzračností a silou pozdně jarní horské bystřiny.

Největší změnou, kterou jsme u A-80 vnímali v porovnání se staršími zkušenostmi s předchozích modelů firmy ve třídě A, je rychlost, rychlost zase rychlost reprodukce. Žádná jemně bublající masa, ani stopa po áčkové uvolněnosti, ale konkrétnost, čistota a švih s cílem dosáhnout přirozenosti s jen lehkým dotekem líbeznosti. Accuphase bez potíží uřídil reprosoustavy i v Paganiniho houslové exhibici „No. 1 in E major“ z cyklu „24 Caprices“ v podání Julie Fischer (2010 | Decca | 0028947822745). Super proměnlivá a svižná skladba zněla nezkroceně, obraz houslí byl pevný, létající smyčec přesný a jasný, přitom vše znělo zcela klidně a zvládnutě. Textury jsou famózní, rozlišení a otevřenost A-80 jsou věru high-endové a vy si tak můžete užívat úžasně zpěvný přednes plný vzduchu. Je to skutečně „drahá“ zvuková úroveň.

Právě ona veliká vzdušnost a vlastně i nadstandardní rozměr scény a nástrojů skvěle podpořil obdobně laděný špičkový záznam koncertu Jacka DeJohnetta, Pata Methenyho, Herbie Hancocka a Davea Hollanda s krásnou „Indigo Dreamscapes“ („Parallel Realities Live…“ | 1993 | Jazz Door | JD 1251/52). Najednou byla místnost doslova plná hudby, muziky očištěné od ozvučnic reprosoustav a osvobozené subjektivně i od pocitu „zpracovanosti“ elektronikou. Zvuk jako by byl před sestavou, za ní, okolo ní, prostě plastický a velice snadno, přirozeně poskládaný, s nástroji jasně zapíchnutými na konkrétní místa, jen otáčet hlavou doleva a doprava, abyste si je pořádně prohlédli. Je to nenucená přesnost s podmanivou lehkostí.

Cokoliv pak Accuphase A-80 svěříte, to hraje, tak nějak by se to dalo snadno vystihnout. Klidně i „The Logical Song“ od Supertramp („Breakfast in America“ | 2010 | nahráno 1979 | A&M | 0600753304372), klasika britského lehčího rocku. Poslech je zábavný, energie prostě teče, barevná, konkrétní, libozvučná – je to hotová fontána šťavnaté muzikálnosti, která však nespoléhá na umělá barviva, přeslazenost nebo jakoukoliv jinou formu prvoplánové líbivosti. Je to vyzrále šarmantní, úpravné a po všech stránkách dospělé. Accuphase má přesto svůj jasný výraz, to zase ano – ale absolutně nijak rušivý, naopak spíše podporující v každém okamžiku krásný zážitek ze samotné hudby.

Accuphase je tak trochu značka sama pro sebe – má svou cestu technickou, vizuální a vlastně patrnou ze všech úhlů pohledu. Nejnovější koncový stupeň A-80 je sice třídy A, má (relativně) průměrný výkon, ale to je všechno mnohem více záležitostí papírovou, než poslechovou. Když jej zapnete (a necháte trochu zahřát, což je, pravda, jedno z omezení velkého áčkového koncáku), dokáže ukázat vaši oblíbenou hudbu v tom nejlepším možném světle, jaksi z ní vytáhnout maximum možné muzikální podstaty a to s velkou rezervou, dospěle, zábavně a věrně, jen s drobnou vlastní (a to šarmantně luxusní) stopou. Oproti minulým generacím je zvuk jistější, konkrétnější, zejména působí rychleji a autoritativněji, aniž by se stal strojovým. Každopádně je Accuphase A-80 nejvíce ze všechno zesilovačem muzikálnosti, než čeho jiného a poslouchá se s ním skutečně úžasně.

Kč 479 900,-

FOTOGALERIE

--- --- --- --- ---

KLADY

+ většinu času stačily pro akustický tlak 90 dB na poslechovém místě pouhé 2 Watty (a v jaké autoritě!)

+ bytelná konstrukce

+ pocitová rezerva a grip pěkně odspodu

+ živější, autoritativnější zvuk, než kdy dřív u Accuphase třídy A

+ celkově dospělá, luxusní muzikálnost

+ možnost různých uspořádání provozu

ZÁPORY

- nejen, že stojí docela dost peněz, ale má prostě svůj charakter (pokud by vám to snad vadilo)

--- --- --- --- ---

DOVOZCE: Perfect Sound Group | www.perfectsoundgroup.cz 

fSdílet

Tweet