Historie firmy Onkyo je bohatá a dlouhá - v roce 2015 vrcholí spojením s jinou legendou, s firmou Pioneer, kořeny ale najdeme v září roku 1946 v japonské Osace. V současnosti je Onkyo synonymem spíše pro entry level a střední třídu v audio elektronice, v 70. a 80. letech to ale byl regulérní výrobce výjimečných audio komponent. Vlastně ne nepodobně jako dnes již "jeho" Pioneer. Dodnes ale najdete v portfoliu firmy high end v podobě série Reference.
My jsme měli v roce 2014 unikátní a neobvyklou možnost poslouchat dělený zesilovač P-3000R / M-5000R, většinou s trochu neadekvátním CD přehrávačem a streamerem C-N7050 na několika místech a po poměrně dlouhou dobu a s mnoha různými partnery. Poslouchali jsme v domácím prostředí, poslouchali jsme ale třeba i v dolnobřežanském studiu HiFi Partner.
Koncový stupeň M-5000R je efektním kusem elektroniky, který prostě a jednoduše nepřehlédnete. Má téměř čtvercový půdorys s rozměry 43,5 x 43,2 cm (š x h) a výšku 18,7 cm, čemuž odpovídá i náležitá váha 23,5 kg. Robustní, pravoúhlé šasi působí trochu jako pevnost, stojí na čtveřici mohutných nožek a jeho nezpochybnitelnou dominantou je čelní panel s dvojicí OPRAVDU velkých ručičkových měřáků, po nichž každý milovník audia ve skrytu duše touží. Jsou rozhodně krásné, jen decentně podsvícené a reagují s hypnotickou rychlostí. Kolem "budíků" je černá "pasparta" a nad nimi sklo, zbytek čelního panelu je naprosto minimalistický; přímo uprostřed je ve svislici pod sebou dvojice spínacích tlačítek - jedno hlavní, druhé pro uvádění přístroje do režimu standby. Vedle toho je decentní stavová dioda a ještě o kousek vedle další malé tlačítko, regulující aktuální rozsah měřáků. To kdybyste se divili, že v praxi se ručičky hýbou jen ve velmi malém rozsahu (pokud nepřehráváte nahlas orchestrální klasiku) - stačí stisknout násobič 10x a ručičky se roztančí.
Horní deska má opravdu hodně mohutné perforování pro co nejdůkladnější odvětrávání. Panel je, tak jako ostatně všechny strany, samostatný, oddělený od ostatních stran, prý aby se minimalizoval přenos vibrací napříč šasi.
Zadní strana je také úplně jednoduše pojatá, rozložení konektorů je symetrické a popisky kolem náležitě "blbuvzdorné". U krajů najdeme celkem čtyři šroubovací reproterminály, mezi nimi jsou v jedné linii sešikované konektory a ovládací prvky, u paty přímo uprostřed pak napájecí zásuvka. Je tu dvojice nesymetrických analogových RCA vstupů, ale pouze jediný symetrický XLR vstup - ten je totiž použitelný pouze pro můstkové zapojení zesilovače. To se volí maličkým přepínačem, stejně jako automatické uspání koncového stupně. K dispozici je i 12 V spoušť v podobě 3,5 mm jacku, které má i výstup - třeba pro druhý koncák.
Vnitřní konstrukce je příkladně symetrická, oba kanály jsou dokonale oddělené hned za napájecím konektorem. Každý kanál má svůj vlastní toroidní transformátor, na každý kanál je k dispozici dvojice filtračních kondenzátorů o kapacitě 27 000 uF, k tomu se přidává ještě další transformátor pro zklidnění proudové části. Napájení a obvody jsou také poctivě odstíněné. Na vnitřní rozložení je radost pohledět - součástky jsou nalepené na robustních, žebrovím se ježících chladičích. Všechny obvodové desky jsou uložené na antivibrační hmotě, která je ukotvena do předního a do bočních panelů.
Onkyo se chlubí také různými technologiemi se vzletnými názvy, jako by do tohoto zesilovače nacpali celý katalog know-how, které získali za těch dlouhých téměř 70 let existence - v souhrnu tomu říkají AWRAT (Advanced Wide Range Amplifier Technology). Některé jsou ale skutečně zajímavé. Například HICC - jde o schopnost pracovat s proudem až 150 Ampér, což by mělo výrazně pomoci zvládnout složité impedanční charakteristiky některých reprosoustav. Druhou "technologií", či spíše způsobem návrhu, je to, že každý z obvodů má vlastní přívod k napájecímu zdroji, což by mělo snížit zkreslení. Třetím do party je obvod, který by měl snižovat dynamické intermodulační zkreslení - konkrétně pracuje s redukcí šumu v ultra vysokých frekvencích kolem 100 000 Hz, což by mělo opět snižovat i zkreslení ve slyšitelném pásmu.
Samotná zesilovací část je variací na obvody Darlington s třemi stupni. Tranzistory pracují ve čtyřnásobném push-pull zapojení. To znamená, že na každý kanál najdete dva výkonové tranzistory. Ve dvoukanálovém provozu dávají do zátěže 8 Ohm 80 Wattů, což je rozhodně méně, než byste od pohledu čekali. V monofonním provozu je to už výrazně zřetelnějších 180 Wattů do 8 Ohm. Zesilovač by měl být stabilní až do zátěže 1 Ohm, kde dává špičkový výkon 460 Watt.
Tlumící faktor má hodnotu 130, což se také nezdá být nijak extrémní hodnota. Celkové harmonické zkreslení napříč pásmem 20 - 20 000 Hz činí při polovičním výkonu ne více než 0,02% - to není ani špičkové, ale ani vůbec špatné.
Tak jak je M-5000R naprosto ortodoxním hi-fi produktem, tak předzesilovač P-3000R je moderním kusem techniky. V prvé řadě je ale škoda, že předzesilovač nekopíruje rozměry a tvary koncového stupně - je mnohem štíhlejší (43,5 x 9,9 x 33,3 cm - š x v x h + 11 kg hmotnosti), vypadá moderněji a kdyby šel do stejné hloubky jako koncák, dojmu estetiky by to prospělo (ale M-5000R je prostě dělaný jako solitér, kterého si máte postavit pěkně na oči před vše ostatní). Věcí, díky kterým spolu P-3000R a M-5000R tak trochu naladí je ovšem víc, ale o tom později.
Sám o sobě je ovšem P-3000R hezký. Nízkou siluetu zepředu definuje úzké "okno" s displejem, na kterém je sice dost prostoru, ale kupodivu se na něm nedozvíte zrovna moc informací (třeba aktuální úroveň hlasitosti - tu musíte odečíst z pozice ovládacího prvku), orámované dvojici velkých otočných ovladačů. Ten vlevo vybírá cyklicky vstupy, ten vpravo poslechovou úroveň. Opět tu najdeme dvojici spínacích knoflíků - jeden je pěkně fyzický, s dlouhým chodem, druhý jen elektronický a uvádí předzesilovač do režimu standby. Pod displejem je tlačítko Mode pro konfiguraci přístroje, dále pak tlačítko SRC, vybírající převzorkování (bez / dvojnásobné / čtyřnásobné) a tlačítko Digital. To zase slouží k vypnutí digitálních vstupů. Vpravo je pak ještě poslední tlačítko s všeříkající funkcí Direct. Tu si zapamatujte, protože přináší enormní zlepšení kvality reprodukce z pohledu čistoty a transparentnosti. Dokonce vytváří asi nejvýznamnější rozdíl mezi zapnutými a vypnutými korekčními obvody, s kterým jsme se měli tu čest setkat mimo úplný entry level. V pravém dolním rohu je pak ještě sluchátkový výstup na 6,3 mm jack - předzesilovač má úplně oddělený sluchátkový zesilovač.
Pohled na zadní stranu vás pak trochu zaskočí. V prvé řadě pozitivně, protože se do relativně malé plochy dokázalo vměstnat poměrně dost konektorů. Analogovou sestavu trojice běžných linkových vstupů v podobě RCA konektorů, jeden je doplněný i analogovým linkovým výstupem páskové smyčky. Jeden vstup je věnován také diskrétnímu přenoskovému předzesilovači pro MM přenosky. Předzesilovač disponuje dvojicí paralelních pre-out výstupů pro případný bi-amping, nebo třeba subwoofer. Tady vás ale P-3000R zaskočí v negativním slova smyslu. Proč nikoho nenapadlo vybavit referenční předzesilovač symetrickými XLR výstupy? Proč, zejména v případě, že koncový stupeň umí v můstkovém zapojení fungovat výhradně pomocí XLR vstupu?
Na druhou stranu pozitivní je rozhodě sada digitálních vstupů - je tu dvojice koaxiálních, dvojice optických a dokonce jeden "profi" AES/EBU vstup. Aby toho nebylo málo, optika má také jeden výstup, ať už ho budete chtít použít k čemukoliv (třeba pro připojení A/V receiveru). Téměř povinností je tu asynchronní USB s rozlišením až 32 bit / 192 kHz. Ostatní digitální vstupy jsou omezeny na 24 bit a stejnou vzorkovací frekvenci, jen optika končí na 96 kHz.
Vše doplňuje ještě vstup pro externí signál dálkového ovládání a výstup 12V spouště.
Při pohledu dovnitř je jasné, proč P-3000R nemusí mít symetrické XLR výstupy. Vnitřní uspořádání totiž symetrické není. Najdete tu poměrně velký zapouzdřený toroidní transformátor, doplněný o druhý transformátor s EI jádrem - jeden pěkně pro analogové, druhý pro digitální cesty. Obvody jsou rozděleny logicky po jednotlivých deskách, ty jsou opět uloženy na antivibračních materiálech a ukotveny do bočních stěn, ne na spodní desku.
I v předzesilovači je něco firemních technologií v čele s DIDRC - to je opět potlačení dynamického intermodulačního zkreslení díky filtraci frekvencí na 100 000 Hz. Zbytek technologií se soustředí ne na poměrně ortodoxní linkový předzesilovač, ale na jeho digitální vstupy. D/A konverzi zajišťuje pro každý kanál jeden čip Burr Brown PCM1795 s dynamickým rozsahem až 123 dB. Čistotu a přesnost digitálního zpracování signálu podporuje ještě PLL (phase locked loop) technologie pro redukci jitteru. A nutno říct, že D/A převod v tomto předzesilovači není jen doplňkovou nutností, ale plnohodnotným, dobře fungujícím zdrojem signálu.
Sestavu přístrojů doplňoval spíše low-endový kombinovaný přehrávač C-N7050. Ten má jednak CD mechaniku, jedna v sobě integruje síťové funkce. Tím nejzajímavějším je asi použití D/A převodníků na bázi čipu Burr Brown PCM1795 s podporou jednobitových signálů DSD až do 5,6 MHz. To jde ale pouze po síti / z USB (z toho ale načítá soubory poněkud pomalu; ba co víc, naprostou náhodou jsme zjistili, že ten samý flash disk zapojený dopředu a dozadu hraje JINAK - ten vpředu je horší, než ten vzadu). FLAC a WAV soubory mají limit 24 / 192. Zpracování signálu probíhá v DSP s hloubkou 32 bitů. Ale to jen tak na okraj, pro nás budou dnes důležité Onkyo P-3000R a M-5000R.
Poslouchali jsem díky velmi dlouhé době soužití na hodně sestavách, jmenujme ale hlavně reprosoustavy Harbeth Monitor 30, Xavian Bonbonus, Xavian Perla, Xavian Orchestra Preludio, Xavian Virtuosa, Dynaudio Focus 380, PMC Twenty 26 či Fischer & Fischer SN/SL 70. Z elektroniky jmenujme Naim Nait XS, Naim CD5si, ASUS Xonar Essence One MUSES MKII, jako gramofon Pro-Ject Elemental s phono Pro-Ject Phono Box, dále pak okrajově i NAD C370 s Pioneer BDP-LX71 a pro transport obrazu fungoval i The Little Black Box v2. Kabeláž byla skutečně všerůzná, při posledním a nejdelším poslechu to byla ovšem výhradně TelluriumQ řady Silver s napájecími kabely KrautWire Omega.
Zkoušeli jsme i síťové funkce C-N7050, ukázalo se ovšem, že nejlepší a nejčistší, byť zvukově jaksi jednodušší je přehrávání přímo z CD. Přehrávání z flash disků lze brát spíše jako provizorní a občasné řešení.
Skladba "Power" od Marcuse Millera ("M2" | 2001 | Telarc | CD-83534) byla poměrně plná a zesilovač uhrál s jistotou i nejhlubší polohy baskytary. Pravda, že by v určitých chvílích mohl být tón konkrétnější, zaříznutější, ovšem energie tu neschází - v každém okamžiku je tu sil dostatek. Nejhlubší tóny jsou objemově adekvátní, pokud byste od velkého koncového stupně čekali basovou bouři, tak se jí nedočkáte. Basová linka je naopak velmi klidná, spíše měkká a uvolněná.
Vokální pásmo bylo podané čistě, adekvátně pozici stodvacetitisícového přístroje. Vokál v "Půbrdlová a Ulanbatar" uskupení Jablkoň ("Oslava" | 2006 | Indies Records | MAM290-2) zněl srozumitelně, čistě, ale ne chladně - spíše opět trochu vřele, příjemně měkce a laskavě. Dalo by se říct, že právě do čistoty a přehledností středního pásma sestava Onkyo vkládá vše co umí. Zvuk se line s lehkostí a nadhledem, jaký si jen v kontextu třídy můžete přát.
Na výškách se Onkyo rozhodně nebojí, tohle pásmo je nejenergičtější, nejvýraznější. Činely v "Limehouse Blues" Cannonball Adderleyho ("Quintet in Chicago" | 1999 | Verve | 559 770-2) jsou velice solidně prokreslené, znělé a jednotlivé údery paličky jsou od sebe velmi dobře oddělené. Výšky jednoduše řadě Reference jdou na výbornou.
Onkyo si s rozhodně nadstandardním klidem poradilo i s dynamikou velkého orchestru - ač přednes nemá klasické atributy, pro které byste ho popsali jako "rychlý", rozhodně zvládl vykreslit dynamické špičky Verdiho "Requiem No. 2" v podání London Sympohony Orchestra. Třeba když padne úder na velký buben, cítíte jeho rezonující objem a hloubku. Zvuk sice není úplně samozřejmý a strhující, přesto se poslouchá lehce a plyne s rozumným nadhledem. Žesťová a bicí sekce mají dokonce i slušný impakt.
Neuspěchaná, nenásilná prezentace jednoduše netlačí na pilu, takže se musíte uvolnit a zaposlouchat - pak objevíte i slušné množství detailů. "En la Orilla del Mundo" z "Nocturne" Charlieho Hadena (2001 | Universal | 013 611-2) byla nádherně postavená na saxofonu; sice mu maličko schází kovová jiskrnost, detaily a informace ale rozhodně ne. Set Onkyo Reference dokázal také výtečně prodat proporce nástrojů, včetně třeba kontrabasu.
Naprosto výborně pak udržuje P-3000R a M-5000R oddělení pravého a levého kanálu, nabízí tak pevnou, širokou a uvolněnou hudební scénu. Lokalizace a oddělení nástrojů ve Stingově "Englishman in New York" ze "Symphonicities" jasně potvrzují high endovost této elektroniky. Pospojování scény je naprosto suverénní.
Na velké skladbě, jakou je Orffova "O Fortuna" ("Carmina Burana" | 1984 | Decca | 411 702-2) jsme objevili úžasnou synergii měkčího, hladšího Onkya a velmi přesných, rychlých a až trochu nekompromisních Wilson Benesch Square Two. Snad právě trochu protikladné charaktery dokázaly vystavět mohutnou atmosféru, prodchnutou energií a radostí poslouchat.
Velký talent také Onkyo prokázalo při rozpitvání a "narovnávání" špatných nahrávek. Divokou "Room 13" v podání Coreyho Taylora ("Rise Above" | 2002 | Sanctuary | SANCD125) sestava rozebrala a až nečekaně čistě a čitelně zreprodukovala. Vším prolíná onen klid a neuspěchanost, ale zároveň dostatečná síla.
Set předzesilovače P-3000R a koncového stupně M-5000R už patří do vyšší cenové kategorie a s nálepkou Onkyo jde o odvážný počin. Vynechejme z hodnocení síťový CD přehrávač - byť v mnoha ohledech své vyšší sourozence relativně "stíhá", přeci jen patří do diametrálně odlišného světa. Oceňujeme ovšem jeho univerzálnost. Stále také máme dojem, že předzesilovač a koncový stupeň navrhovaly dva týmy - koncák si vzala na starost tým ortodoxních hifistů, který chtěl udělat maximálně poctivý produkt za velké, ale ne přestřelené peníze. A to se povedlo, koncový stupeň je jednoduše sexy. Předzesilovač pak zřejmě navrhovala skupina moderně smýšlejících techniků, kteří chtěli uživatelům dopřát maximální schopnosti a výbavu - ta je u P-3000R úctyhodná a dá se dokonce použít jako plnohodnotný D/A převodník, na svou třídu dobrý. To je skvělé. Jenže oba týmy se zřejmě potkaly až při uvádění produktů na trh, takže předzesilovač není symetrický a nemá ani správnou velikost (jakkoliv je to jen estetická záležitost).
Za 120 000,- ale nakonec můžete mít dospělý, velice klidný zesilovač, který zvládne vynikajícím, ač trochu nenápadným a velmi nevtíravým způsobem nahrávky rozebrat a vdechnout jim celkovou uvolněnost. Zvuk sice není dravý, není dominantní a není atraktivní na první poslech, ale čím déle ho posloucháte, tím více jste si jisti, že právo označit ho jako high endový je zasloužené a že v žádném okamžiku vlastně nic důležitého neschází a vše je kompaktní - což je možná z dlouhodobého hlediska důležitější, než kdyby zesilovač exceloval jen v některých jednotlivostech. Ve finále se totiž poslouchá příjemně i po dlouhých hodinách...
Kč 50 000,- - P-3000R
Kč 70 000,- - M-5000R
Kč 12 490,- - C-N7050
--- --- --- --- ---
KLADY
+ i mainstreamová značka typu Onkyo umí udělat high-endovou elektroniku
+ D/A převodník v P-3000R je nečekaně slušný
+ dostatek energie v každém okamžiku i přes průměrný výkon
+ bohatá výbava předzesilovače
+ kulatý, velký a energický zvuk
+ impozantní look
ZÁPORY
- C-N7050 načítá poměrně pomalu
- trochu nekomfortní nastavování P-3000R a neindikovaná úroveň hlasitosti
- předzesilovač nemá (!) symetrické výstupy
--- --- --- --- ---
PRODÁVÁ: CPT Praha | www.cptpraha.cz
